Trenérský notes 10/22: Změny a co o nich víme? ..aneb několik myšlenek a rad jak být lepší

V dalším dílu trenérského notesu se podíváme jak se neustále zlepšovat, posouvat a vyvíjet v dnešním urychleném a neustále se vyvíjejícím se světě. Dnešní článek byl inspirován přednáškou švédského bývalého hráče a trenéra stolního tenisu a v neposlední řadě mezinárodního lektora Anderse Johanssona.

 

Při tréninku, ale i rozvoji jak vlastním, tak našich hráčů musíme mít napaměti, že nejen sport, ale i svět se neustále posouvá a vyvíjí. Dnešní děti netrénujeme na dnešní sport ale na sport, který budou hrát v dospělosti (mnohdy i třeba za deset a více let). Snažme se i netrénovat hráče (nehrát hru), ale vzdělávat (hráče / se) ve hře.  Rozvoj rovná se změny: když měníme, tak se rozvíjíme, nemusí to však vždy nutně znamenat zlepšování, tedy, že každá změna musí být pozitivní. Stejně tak se musíme adaptovat i na neustále se měnící vnější podmínky. 

Rady pro pozitivní vývoj

1) vytvářet partnerství – vytvářet taková partnerství, abychom věřili, že nám partner pomůže se zlepšit – nikdy to nezvládneme sami, potřebujeme mít partnera, nemusí to být nejlepší přítel, ale musíme mu věřit, že nám pomůže

2) nikdy si nemysleme (necítit se), že jsme příliš dobří!

Neměli bychom nikdy zapomenout

1) můžeme být dobří pouze v tom, co děláme a trénujeme – můžeme být dobří pouze ve věci, kterou prakticky děláme a neustále opakujeme, zlepšujeme a fixujeme si správná provedení, nikdy ne v tom, co jsme pořádně nedělali – „nikdo se nerodí šampionem“ 

2) co dnes víme (umíme), nebude (nemusí) zítra stačit – jedna ze základních chyb, myslíme si, že už něco umíme, ale svět se stále vyvíjí

3) tajemství skryté za úspěchem je tvrdá práce – spousta lidí můžou být dobří hráči, ale ti nejlepší tvrdě pracují, nevymlouvají se, jsou k sobě přísní, berou si ze všeho ponaučení (i ze svých chyb), nehledají výmluvy

Daniel Kahnemann: „Naše uklidňující přesvědčení o tom, že svět dává smysl, je založeno na tom, že máme neomezenou schopnost Ignorovat naši vlastní nevědomost.“

Musíme pochopit, že nerozumíme skoro ničemu; když chceme dobrý závěr, tak první, kdo bude mluvit, ukotví naši debatu – výsledek diskuse je téměř vždy výsledkem ukotvení diskuse (první kdo promluvil), nechceme se zabývat ničím novým (ale to nestačí, pokud chceme být zítra lepší).

Základní myšlenky

- hlavní věc je, jestli chceme být dobří (je jedno v jakém oboru) 

- buďme sami sebou – rozvíjejme svůj vlastní způsob – neexistuje žádný mustr, který by působil na všechny stejně a byl vždy úspěšný – být skutečný

- naučme se říkat „ANO“ –vždy najdeme spoustu důvodů, pro „NE“, ale snažme se říkat (následně dělat) ano, říkat ne (=odmítnout) je vždy snazší – na druhou stranu nepřijde nic pozitivního (nikam se neposuneme!)

- nic není předem dané – neberme nic jako samozřejmost

- když něco nejde podle představ (dobře), podívejme se nejprve na to, co jsme udělali my – někdo ani nezačne pracovat a už si stěžuje na všechno kolem sebe – např. tady jsou špatní rodiče, máme špatné vybavení, od vedení máme špatné podmínky x začněme u sebe – řekněme si, co jsme udělali pro to, aby to bylo lepší, jiné…

-  jděte do toho – často se nám stane, že se bavíme „kdybych udělal, měl štěstí, kdyby se stalo…“ – nežijeme v paralerních světech, nikdy nevíme, co by se stalo – žijme přítomností

-  respektujme svoje kolegy, nesuďme je – když někoho soudíme, zaměříme se na jeden pohled a většinou neznáme celou pravdu

-  respektujme výsledky

-  pokud očekáváme (vyžadujeme) od hráčů 100 %, musíme sami dát víc (např. pokud chceme, aby hráči byli na tréninku v 8:00, my tam „musíme“ být v 7:45)

„Když je něco zcela zřejmé, tak je potřeba být na pozoru.“ (Jedná se o situaci, kdy si začínáme myslet, že jsme na něco příliš dobří).

Obecné rady

- prvních 15 minut – neztrácet čas

- uvědomme si, co vlastně chceme – dříve než určíme cvičení; k čemu cvičení slouží?

- čím lépe jsme připraveni, tím více můžeme improvizovat – čím více dovednostmi disponujeme, tím lépe můžeme udělat něco nestandardního

- všichni úspěšní trenéři znají biomechaniku – většinou začínáme od špatného konce – od techniky – vzdálenost, výška, bod úderu, rovnováha – nestačí pouze znát teorii, ale musíme ji umět aplikovat

 

Autor: Ondřej Foltýn