Trenérský notes 5/24: Kde začít a neudělat chybu?

Co vlastně s těmi dětmi mám dělat? Co když to zkazím? Naučím je to správně? To všechno jsou otázky, které si snad každý trenér někdy položil. Tak se na ně pojďme zkusit najít společnou odpověď.

Abychom mladému hráči položili správné základy tak, aby v budoucnu mohl být úspěšným hráčem, kterého nebude limitovat „špatný či zanedbaný trénink“, je na začátku nezbytné vytvořit u něj pevný pohybový základ tím, že mu nejprve vštípíme základní pohybové vzorce. Tedy techniku, která hráči umožní zažít následné úspěšné kontakty s míčem. To znamená seznámit ho s optimálními pohybovými vzory, které se při cíleném rozvoji stanou jejich druhou přirozeností. Ano, správně si pamatujete z minulého dílu, že se bavíme o prvním učebním kroku.

A stejně jako se děti ve škole učí psát a počítat, potřebují se naučit i základní pohybové vzory volejbalu, které později využijí například při příjmu, smečování či blokování. Tyto pohyby jsou jako stavební kameny, které se nakonec spojí v jednolitý celek, tedy úspěšného hráče. A  jak se postupně učí novým pohybovým vzorům a dovednostem, tak postupně začínají rozvíjet i svou schopnost efektivněji vnímat herní prostor a dráhu a rychlost letu míče.

A co to konkrétně znamená na tréninku? Pro začátek můžeme začít ukázkou základních pozic a postojů pro každý pohybový vzor, který se v budoucnu uplatní v jednotlivých herních činnostech. Můžeme například dítěti ukázat, jak má držet paže při odbíjení bagrem nebo jak při odbití pracuje palec a ukazováček při pozdější nahrávce.

Zpravidla v nácviku učíme dílčí pohyby samostatně, například zatažení lokte a polohu lukostřelce či práci úderové paže. Jakmile se tyto pohyby stanou přirozenými, můžeme začít vytvářet kompletní pohybový vzor každé herní činnosti. To může například zahrnovat napodobování útočného úderu s overballem, který buď odhodíme nebo zasmečujeme z druhé ruky. Nedojde však ke skutečné smeči. Opakováním těchto pohybů bez tlaku skutečné herní situace, tedy především výběr místa, časování či výběr řešení, můžeme dítěti pomoci zautomatizovat jeho pohyby a vybudovat svalovou paměť.

Dále děláme lokomoční cvičení, která zahrnují nejen přesun z jednoho místa na druhé, ale i drobné úpravy postavení. Můžeme například trénovat pohyb blokařského přesunu, smečařský rozběh či práci nohou při příjmu. Současně s tím rozvíjíme i jejich obratnost a koordinaci.

Na konci prvního učebního kroku již začneme hráče pomalu připravovat na herní situace tím, že jim umožníme, zatím ve zjednodušených podmínkách, zažívat první kontakty s míčem. Například mohou cvičit smečování z drženého míče či údery o zeď ze země. To mladým hráčům dává šanci uplatnit své nové dovednosti v realističtějším prostředí, přesto však bez rozptýlení všech okolních vlivů, které však budou provázet již celý jeho následující volejbalový život. Ale o tom si více povíme zase příště.

A co konkrétně v jednotlivých činnostech s dětmi dělat? Ukázky základních činností a cvičení naleznete na videoportálu Českého volejbalového svazu KOMPAS. Cena jednoho videa je 10 Kč a veškeré příjmy jsou majetkem ČVS a slouží na údržbu a provoz videoportálu.

Autor: Ondřej Foltýn