Návrat špičkového beachvolejbalu na „Sokolák“ Václavíka uspokojuje

Zdeněk Václavík je čestným členem Českého volejbalového svazu, bývalým prvoligovým hráčem i úspěšným trenérem. Především ale průkopníkem tuzemského beachvolejbalu a zakladatelem areálu na Sokolském koupališti, kde už ve čtvrtek 24. srpna 2023 zazní úvodní hvizd turnaje Brno Beach Pro zařazeného do světové série úrovně Futures. V šestaosmdesáti letech nevynechá jedinou příležitost fandit špičkovému beachvolejbalu, o kterém má bezkonkurenční přehled. Následující rozhovor je důkazem, jak skvěle mu slouží paměť i připomínkou začátků plážového volejbalu v Brně.

V areálu Sokolského koupaliště se odehraje turnaj světové série. To ale není jediná akce podobného významu, jaká se tam konala. Co na to říkáte?

Na našich kurtech už se odehrály hodnotné akce, jako světové challengery v letech 2006, 2007 a 2008, kde byla celá tehdejší špička. Nadcházející turnaj je součástí světové série pod hlavičkou FIVB na nižší úrovni Futures.

V Brně se turnaj srovnatelné úrovně konal už před dvěma lety, tehdy ale v jiném areálu. Mrzelo vás to?

Tehdy se hrálo na Riviéře a mě to samozřejmě mrzelo. Ale s tím se nedá nic dělat, taková byla situace. Já jsem v roce 2020 skončil na „Sokoláku“ a zájem o tyto větší turnaje se tam už neobjevil, takže jsem to bral jako fakt a byl jsem rád, že se vůbec v Brně takový turnaj koná. Teď se ale naskytla příležitost, kdy se můžeme zase vrátit na Sokolské koupaliště, a to mě uspokojuje.

Když jste český beachvolejbal a kurty zakládal, doufal jste, že se v jihomoravské metropoli uskuteční turnaje tohoto formátu? Mohl byste ty úplné začátky připomenout?

Nejprve jsme začali budovat areál na Káčatech v Brně v Komíně, kde jsme získali zkušenosti. Ukázalo se ale, že pokud chceme uspořádat mezinárodní turnaj většího rozsahu, musíme sehnat větší areál. A podařilo se nám to na Sokolském koupališti, což bylo z počátku komplikované, ale nakonec se to povedlo a my tam začali budovat areál, který může snést i vrcholové akce evropského formátu. I když v té době, tedy v roce 2000, jsme původně chtěli pořádat jen mládežnické a juniorské turnaje. Později se nám podařilo areál dobudovat do podoby, která splňovala parametry FIVB, takže jsme získali pořadatelství zmíněných challengerů, a to byl velký úspěch.

A co se v areálu u Brněnské přehrady od té doby změnilo? Museli jste přistoupit k nějakým speciálním úpravám? Světová federace FIVB klade velký důraz například na kvalitu písku.

U kurtů je stálá tribuna pro 800 lidí, což znamená, že máme jediný areál v České republice s tak velkou kapacitou pevné tribuny na beachvolejbal. Na turnaj Brno Beach Pro ale kolem centrkurtu přistavíme další dvě tribuny, které umožní zvednout kapacitu na 1500 míst. Už v roce 2006 jsme museli odevzdat vzorky písku z centrkurtu i z ostatních kurtů a poslat je do Kanady, kde sídlí laboratoř, která má za úkol posuzovat kvalitu písku. Od nich jsme dostali vyrozumění, že náš písek odpovídá parametrům předepsaným pro tyto soutěže. Od té doby jsme tedy žádné úpravy písku dělat nemuseli. Písek je z Dolní Lhoty u Blanska a odpovídá parametrům, které jsem zmínil. Samozřejmě na to máme certifikát.

Je vám 86 let. Chystáte se do hlediště, abyste podpořil české i světové páry?

Samozřejmě se tam chystám a moc se na to těším.

Marie-Sára Štochlová v rozhovoru prozradila, že kurty na Sokolském koupališti patří k jejím nejoblíbenějším areálům. To vás asi těší.

Ano, to mě hodně těší. S Marií-Sárou a Bárou Hermannovou jsem v kontaktu, protože pravidelně jezdím do Ostravy, kde se s holkama vídám. Je dobře, že u nás holky hrají rády a musím jim za to poděkovat.

Už jste o turnaji říkal známým a fanouškům beachvolejbalu, aby přišli do areálu na Sokolském koupališti?

Já už jsem obtelefonoval všechny lidi, kteří v Brně a okolí do beache dělají. A těm všem jsem o turnaji samozřejmě řekl a pozval je. Řekl jsem jim, vezměte všechny děti, které v klubech máte, které trénujete, a přijďte se podívat. Ti všichni mi slíbili, že přijdou. Také jsem dostal nabídku, abych pozval staré kamarády, kteří u nás hráli. Takže se chystám obtelefonovat hráče a hráčky, kteří v Brně začínali a někteří z nich se dostali až na olympiádu. Bohužel se mi nepodařilo přemluvit jednoho mého spolupracovníka, který u toho byl od začátku. A tím je Roman Plch, který bude bohužel na dovolené v Holandsku a přijít nemůže. Roman je jedním z lidí, který stál u začátků beachvolejbalu nejen v Brně, ale i v republice.

Efekt turnaje může být v tom, že k beachvolejbalu přiláká nové hráče a hráčky. Je totiž určen nadějím budoucích let, které mohou inspirovat mladé fanoušky.

Ano. Na našich turnajích už hrály tři veliké osobnosti. Na mistrovství Evropy do 23 let tady v roce 2004 hrál španělský mladík Pablo Herrera. Ten dodnes hraje a v tom stejném roce byl na olympiádě v Řecku ve finále a skončil stříbrný. Druhý, ještě větší hráč, byl na posledním challengeru v roce 2008 Brazilec Alison, který se později stal mistrem světa a získal zlato na olympijských hrách v Rio de Janeiru. A v roce 2018 a 2020 tady proběhly evropské šampionáty hráčů a hráček do 18 a 20 let a objevili se tu mladí švédští kluci, kteří jsou teď na žebříčku FIVB na druhém místě. Åhman s Hellvigem u nás byli dvakrát, dvakrát tady vyhráli a aktuálně jsou hvězdy, které vyhrávají ledasco. Já jim hrozně fandím, protože se pravidelně setkáváme v Ostravě a jsou to kluci, kteří do hry vnesli úplně jiný pojem. Jsou ohromně všestranní a systém, který do beachvolejbalu přinesli, dnes kopíruje prakticky celý svět. Ve svém věku jsou už dvojnásobnými mistry Evropy. Chci tím říct, že se u nás vždy objevil někdo, kdo později upoutal celý beachvolejbalový svět. A já věřím, že se to stane i tentokrát.

Je vidět, že máte perfektní přehled.

Já tomu pořád fandím, i když docela platonicky. Naštěstí je tady spousta lidí, kteří o tom vědí víc, než já. Proti dědovi mladého Ondřeje Perušiče jsem kdysi hrával ligu a doteď jsme se pravidelně setkávali, když se jezdil na vnuka dívat do Ostravy. Letos ale nepřijel, protože už je starý „dědek“ a nechtělo se mu. To je samozřejmě vtip.

Právě díky Ondřejovi Perušičovi a Davidovi Schweinerovi má český beachvolejbal světovou úroveň.

Je to tak. Na této úrovni už bohužel nejsou české ženy. Ty šly trochu dolů, ale já jim fandím, protože na všech olympiádách, kromě Pekingu, jsme měli zastoupení. A to nejenom jedním párem, ale často i dvakrát a někdy i třikrát. V Pekingu jsme nebyli jen proto, že Hanka Klapalová byla sice nominovaná, ale zranila se 14 dní před turnajem. Jinak bychom ale byli na všech olympiádách, což je podle mého názoru úspěch celého českého i československého volejbalu. Bohužel šestkový volejbal, kterému samozřejmě ohromně fandím, byl naposledy na olympiádě v roce 1980 v Moskvě. Moc proto fandím našim holkám na mistrovství Evropy a ještě víc klukům, kteří by mohli zvládnout olympijskou kvalifikaci.

Autor: Štěpán Sedláček