Lednoví jubilanti z řad významných osobností ČVS roku 2024

V prvním měsíci nového roku připomínáme nedožitých 95 let jedné z reprezentantek ČSR a osobnosti Síně slávy českého volejbalu. K významnému životnímu jubileu gratulujeme trojici osobností žijících - první z nich je rovněž bývalá reprezentantka a olympionička, která své volejbalové geny předala synovi a podrobné vizitky obou naleznou zájemci v únorové 10. části cyklu „České volejbalové klany“. Druhým jubilantem je dlouholetý trenér družstev dorostenek a žen NHKG Ostrava, juniorské a ženské reprezentace ČSSR se ziskem 3 stříbrných medailí na ME juniorek. Jubilantem třetím je donedávna vedoucí volejbalové sekce na Katedře sportovních her FTVS UK, autor řady učebních skript a metodických publikací, ale také dlouholetý trenér a svazový funkcionář. Další čtyři jubilanti, z nichž někteří sice nedosáhli na významná ocenění, ale zapsali se do povědomí několika generací volejbalistů svou prací a nadšením pro volejbal. Všem žijícím přejeme do dalších let především pevné zdraví, co nejvíce pohody v osobním životě.

75 let Ludmily Pláteníkové rozené Vinduškové

(*3. 1. 1949)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, akademické a seniorské reprezentantky ČSSR se startem na MS 1970 (Sofie, 5. místo), na ME 1971 (Miláno, stříbrná medaile), OH 1972 (Mnichov, 6. místo) a na Letní světové univerziádě 1973 (Moskva, 7. místo). Nahrávačky Slávie UK Bratislava a ČH Bratislava, hrající trenérky Sokola a ÖMV Vídeň.

Vyrůstala ve volejbalové rodině, otec i matka hráli za Lokomotivu Děčín. S volejbalem byla díky rodičům ve styku odmala, od rodičů získala všestrannou sportovní průpravu. Ve 13 letech začala hrát závodně volejbal za žákyně Lokomotivy pod vedením Jiřího Divokého, který v roce 1966 dovedl družstvo dorostenek k titulu přeborníka republiky. To již začala „pendlovat“ do družstva žen, kde hrála na postu smečařky.

Na podzim 1968 získala hráčské angažmá ve Slávii UK Bratislava a současně tam zahájila denní studium na FTVS. Po aprobaci působila jako trenérka TSM a později metodička SVS-M při Slávii UK. Za Slávii hrála extraligu do roku 1975 postupně pod vedením trenérů Miroslava Rovného, Mikuláše Židišina a Julie Bendeové v roli hrající trenérky. V Bratislavě již hrála na postu nahrávačky a k úspěchům patřilo 5 titulů „vicemistra“ (v letech 1969-72 a 1974) a 3. místo v roce 1975. V sezoně 1976/77 oblékala dres ČH Bratislava jako hrající asistentka trenéra Jaroslava Rozholda se 3. místem v EXL. S hráčskou kariérou se rozloučila v Rakousku jako hrající trenérka Sokola Vídeň (1978-80) a trenérka ÖMV Vídeň (sezona 1982/83).

Reprezentační dres oblékla poprvé v roce 1966 a z ME juniorek v Budapešti si přivezla bronzovou medaili, trenéry výběru byli Stanislav Šneberger a Augustin Tobolka. V roce 1967 startovala na turnaji olympijských nadějí v Sofii (4. místo) a ve stejném roce na Světovém festivalu mládeže a studenstva ve Lvově jako nejmladší členka družstva žen ČSSR. Pod vedením S. Šnebergera a M. Židišina následovaly starty na MS 1970 v Bulharsku (Sofie, 5. místo), ME 1971 v Itálii (Miláno, stříbrná medaile) a na OH 1972 NSR (Mnichov 6. místo). S reprezentací se rozloučila v družstvu akademiček ČSSR na Letní světové univerziádě v Sofii (7. místo, trenér M. Rovný).

Od roku 1988 žije Lída Pláteníková v rodné Světlé n. Sázavou a těší se z vnoučat. V novém působišti začínala jako tělocvikářka na gymnáziu a končila v pozici ředitelky gymnázia. A ještě se vrátila k volejbalu jako hrající trenérka družstva žen a později trenérka juniorek TJ Sklo Bohemia.

Zájemci si mohu otevřít její podrobný volejbalový profil

---

Nedožitých 90 let Petra Šimka

(*10. 1. 1934, †25. 4. 2002)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Petr byl více jak 20 let uznávaným „basketbalovým a volejbalovým novinářem“ ve službách deníků Čs. sport a Sport (po rozdělení republiky) a dlouhá léta členem Propagační komise ČSVS.

Bohužel o něm více informací nemáme a vzpomínku si v každém případě zaslouží.

Fotografie je z roku 2001, kdy se zúčastnil setkání našich nejstarších volejbalových legend v Dolním Poříčí a výsledkem této mise byl článek, zveřejněný ve Zpravodaji ČVS.

V roce následujícím nás ve věku 68 let nečekaně opustil.

---

Nedožitých 95 let Lenky Šírkové roz. Kučerové

(*14. 1. 1929, †13. 6. 2015)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1950-56 reprezentantky ČSR, držitelky bronzové medaile z ME 1950 (Sofie)  a Mistryně Evropy z roku 1955 (Bukurešť), MS 1956 (Paříž, 4. místo). Akademické reprezentantky s účastí na třech Světových akademických letních hrách (univerziádách, 1949 Budapešť, 1950 Praha, 1951 Berlín) se ziskem 3 stříbrných medailí. Hráčky SK Zaměstnanci města Prahy, Tatranu Baraba, Slavoje Praha, Spartaku ČKD Stalingrad a Slavie VŠ Praha. Držitelky titulu Mistr spotu.

Rodačka ze Lhotky u Berouna, středoškolská prof. tělocviku a angličtiny po absolvování Pedagogické fakulty UK. Od dětství členka Sokola Beroun, kde získala všeobecnou sportovní průpravu. Závodně hrála basket a házenou, rekreačně bruslila, lyžovala a hrála volejbal - pro nedostatek volejbalistek v Berouně převážně s muži.
Po zahájení VŠ studia v Praze začala hrát závodně basketbal za První ženský sportovní klub Letná a volejbal za SK Zaměstnanci města Prahy (ZMP). S těmi absolvovala v roce 1948 své první mistrovství republiky v Praze (2. místo, trenéři František Bernas a Jiří Fiala). Za ZMP hrála do roku 1950 a dalších 5 sezon oblékala dres Tatranu Baraba Střešovice s nejlepším 3. místem na MR 1951 v Olomouci (trenéři Jiří Fiala a Antonín Kyndr). V roce 1956 hrála za Slavoj Praha (3. místo v již celostátní lize, trenér Metoděj Mácha), v roce 1957 za Spartak ČKD Stalingrad, (5. místo, trenér Josef Češpiva). V letech 1958-61 oblékala dres pražské Slavie VŠ, která v roce 1959 sestoupila z nejvyšší soutěže a hrála 2. ligu (trenéři Alena Čadilová a Miloslav Humhal). Hráčskou kariéru zakončila v letech 1962-67 v Lokomotivě Zdice (2. liga a KP).

S reprezentací ČSR absolvovala tyto významné turnaje:
1949 - Světové akademické letní hry (SALH) v Budapešti se ziskem stříbrné medaile (trenérka Anna Stibitzová),
1950 - Mistrovství Evropy v Sofii se ziskem bronzové medaile (trenér Jan Fiedler),
1951 - SALH ve Východním Berlíně se ziskem stříbrné medaile (trenér Vladimír Míka),
1955 - Mistrovství Evropy v Bukurešti se ziskem zlaté medaile a titulu Mistra Evropy (trenér Metoděj Mácha),
1956 - Mistrovství světa v Paříži se 4. místem (trenér M. Mácha).

V roce 1954 ji zranění vyřadilo z účasti na SALH v Budapešti. Levý snímek v záhlaví je z roku 1957, druhý vznikl v roce 2009 (kdy oslavila 80 let) při setkání jubilantů ČVS v Senátu ČR.

Více informací naleznou zájemci v jejím profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.

---

Nedožitých 95 let Jaroslava Matěje st.

(*19. 1. 1929, †26. 5. 2012)

držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu.

Slávek - legenda našeho mládežnického volejbalu, dlouholetý úspěšný trenér a významný funkcionář Slávie VŠ Olomouc, VK Univerzita Palackého a OVS Olomouc. Vychoval několik generací volejbalistů.

 

 

---

85 let Viléma Košťála

(*20. 1. 1939)

trenéra juniorek ČSSR se startem na čtyřech MEJ a ziskem 3 stříbrných medailí (1971 Itálie 5. místo, 1973 Nizozemsko, 1975 Německo a 1977 Jugoslávie vždy 2. místo), asistenta trenérů RD žen s 6. místem na ME 1981 (Sofie), dlouholetého trenéra dorostenek a žen Nové huti (tehdy NHKG) Ostrava.

Rodák z Ostravy a od 10 let žák a dorostenec atletického oddílu VŽKG s největšími úspěchy ve skoku vysokém s osobním rekordem 193 cm. Volejbal začal hrát jako doplňkový sport za dorost Tatranu Vratimov a po základní vojenské službě v Bratislavě v letech 1957-59 za muže Vratimova.
K trénování jej začátkem 60. let přivedl spoluhráč Ota Staněk po Vilémově vážném úrazu, který další hraní nedovoloval. Na svazových kurzech získal kvalifikace trenéra 3. a 2. třídy a zahájil trenérské aktivity u dorostenek a později i u žen NHKG Ostrava s postupem do 1. ligy. Po ustavení dívčího SVS-M při NHKG v polovině 70. let se na dalších 10 let stal jedním z jeho profesionálních trenérů.
V polovině 80. let cítil potřebu si od volejbalu odpočinout a několik let se živil jako chatař v Horní Bečvě. K volejbalu se vrátil po „sametové revoluci“ v roce 1989 jako trenér volejbalových tříd Sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových v Ostravě, kde působil i po dosažení důchodového věku.

První angažmá u reprezentace ČSSR se dostavilo po úspěchu jeho družstva st. dorostenek NHKG na MR 1968 v Prachaticích (2. místo za RH Praha) když se stal asistentem Jaroslava Hykela u výběru juniorek ČSSR s 5. místem na MEJ 1971 v Itálii. Na dalších třech evropských šampionátech vedl juniorky již v pozici prvního a mimořádně úspěšného trenéra se ziskem 3 stříbrných medailí v rozmezí 5 let. Mezi jeho svěřenkyněmi byla řada hráček, které se vzápětí uplatnily v ženské reprezentaci: Fabikovičová, Klímová, Malá, Moulisová, Pařízková, Pechanová, Součková, Svobodová, Bartošová, Bláhová, Hřebenová, Prejzová, Rohovská či Schránilová.
V letech 1973-74 pomáhal trenéru Richardu Bönischovi s přípravou RD žen ČSSR na MS 1974 v Mexiku, na kterém náš omlazený celek obsadil až 17. místo. Podruhé byl jubilant k ženské reprezentaci angažován v letech 1980-81 jako asistent trenéra Michala Nerada s 6. místem na ME 1981 v Bulharsku.

Dlouhá léta pracoval také v odborných svazových komisích: byl předsedou Trenérské rady Českého VS a členem Ústřední trenérské rady a členem Komise mládeže Československého VS. Snímek v záhlaví vizitky je z roku 1971 a doplňují jej dvě vložené historické fotografie.

Na první juniorky ČSSR v roce 1971. Zleva stojí Moulisová, Pařízková, Michnová, Fabikovičová, Malá, Dvořáková a Országová, v podřepu zleva druhý trenér Košťál, Klímová, Hlucháňová, Žbánková, Krimlová, Z. Korčeková a první trenér Hykel.

Na druhé ženská reprezentace ČSSR v roce 1981. Horní řada zleva masér Tampiér, Tallová, Bláhová, Pechanová a trenéři Košťál a Nerad. Uprostřed zleva Vargová, Chládková, Trnková, Langšádlová a D. Cuníková, dole zleva Rohovská, Ptáčková, Prejzová a S. Schránilová (ta byla v nominaci na ME nahrazena Eliášovou).

---

Nedožitých 105 let Karla Červinky

(*25. 1. 1919, †28. 7. 2007)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů. V letech 1964-1968 předseda Ústřední sekce odbíjené (ČSVS).

Karel Červinka patřil k nomenklaturním kádrům ÚV ČSTV (v letech 1957-1968 člen předsednictva) a do čela Ústřední sekce odbíjené (tedy ČSVS) byl dosazen „shora“. Před tím a potom v žádné další svazové funkci nepracoval.

Léta jeho „předsedování“ však byla pro náš volejbal mimořádně úspěšná a tak i jemu nelze upřít část zásluh na dosažených úspěších.
Připomeňme si je: v roce 1964 přivezli naši muži z OH v Tokiu stříbrné medaile, na domácím MS 1966 v Praze se stali mistry světa, z ME 1967 v Istanbulu dovezli další sadu stříbrných medailí a konečně z OH 1968 v Mexiku medaile bronzové!
Ženy byly se ziskem jedné bronzové medaile z ME 1967 v turecké Adaně a 6. místem na mexické olympiádě poněkud ve stínu mužů.

V letech 1939-1943 byl aktivním členem lehkoatletického oddílu AC Sparta Praha a v letech 1954-1957 předsedou TJ Sparta ČKD Praha.

Vlevo snímek z dob, kdy stál v čele svazu, druhý snímek vznikl při setkání svazových jubilantů v roce 2004, kdy v plné svěžesti oslavil 85 let.

---

80 let Doc. PhDr. Jaroslava Buchtela, CSc.

(*26. 1. 1944)

držitele vyznamenání ČSTV za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy a sportu, pedagoga FTVS UK a vedoucího volejbalu na Katedře sportovních her, autora řady učebních skript a odborných publikací z oblasti volejbalového tréninku, dlouholetého trenéra mládeže a akademických výběrů UK při domácích univerziádách, předsedy Ústřední metodické komise a člena lektorského sboru ČVS, člena Komise vrcholového sportu a Komise mládeže.

Narozen v Českých Budějovicích ve sportovní rodině, strýc Vlastimil patří k legendám budějovického volejbalu, otec Jaroslav - povoláním tělocvikář – byl také volejbalistou, později trenérem mládeže a funkcionářem. Syna vedl odmala ke sportovní všestrannosti a Jaroslav junior si vyzkoušel celou řadu sportů: atletiku, gymnastiku, basketbal, lední hokej, stolní tenis, volejbal a vodní slalom (K1).
Ve 14 letech se zaměřil na volejbal, který pak hrál pod vedením otce za žáky a dorostence Dynama ČB. Jako starší dorostenec pendloval za muže Dynama ve 2. lize pod vedením Ivo Kaly. V letech 1962-63 byl členem širšího výběru juniorů ČSSR, trenér Jaroslav Kunc. Po nástupu na studia do Prahy hrál volejbal za B-tým Slavie VŠ Praha, hraní byl nucen zanechat po úrazu achilovky v závěru studia, ale dlouhá léta si chodil zahrát alespoň debly.

Po dokončení studia v roce 1967 s aprobací TVS a specializací volejbal nastoupil jako odborný asistent na KSH FTVS a stal se kolegou svých učitelů – J. Kobrleho, M. Ejema a R. Bönische. V roce 1973 získal doktorát, v roce 1985 titul kandidáta věd a v roce 1990 byl habilitován na docenta. Na KTV FTVS pracoval nepřetržitě do září 2015, tedy 44 let a končil v pozici vedoucího volejbalové sekce.

Je autorem více jak 200 odborných statí a řady studijních skript, učebnic a monografií na téma sportovního a volejbalového tréninku. První publikací byla „Odbíjená – metodika, nácvik a trénink“, kterou sepsal spolu s M. Ejemem (Olympia 1975, dotisk 1981). Ta byla v roce 1983 přeložená do angličtiny a pod názvem „Contemporary Volleyball“ vydaná v USA.

Teoretické znalosti si ověřoval v praxi ve funkci vrchního trenéra TSM při VŠ Praha. Toto středisko spoluzakládal a pod jeho vedením zde zahájila trenérskou práci celá řada dodnes uznávaných trenérů mládeže (P. Hacmac, J. Hornek, M. Havránek, M. Kozák, J. Malina, Š. Pagáč, J. Procházka či J. Sýkora). V letech 1985-87 působil jako asistent trenéra Josefa Kozáka u EXL mužů VŠ Praha s řadou reprezentantů. Od roku 1998 vedl akademický výběr volejbalistek UK při domácích Univerziádách se ziskem řady titulů akademického mistra republiky. V sezoně 2009/10 dovedl družstvo žen VŠTJ FTVS k postupu do 1. ligy, z důvodů finančních se tým do vyšší soutěže nepřihlásil. V roce 2000 se spolu s ředitelem PaedDr. Vlčkem podílel na vzniku volejbalových tříd při Sportovním gymnáziu ve vršovické Přípotoční ulici, která v chlapecké i dívčí složce funguje dodnes.

A jak již bylo uvedeno v záhlaví jubilantovy vizitky, po celou dobu svého působení na FTVS úzce spolupracoval s volejbalovým ústředím Československého a Českého VS. Jako lektor se podílel se na školení trenérů všech tříd a 12 let stál v čele Ústřední metodické komise. Byl také členem Komise vrcholového sportu a Komise mládeže.

V zářijovém čísle měsíčníku Košíková-odbíjená roč. 1960 je tento snímek, na kterém dorostenec Jaroslav Buchtel překonává zalívkou blok Slavie VŠ Praha. Je součástí článku o kvalitně obsazeném turnaji starších dorostenců, který uspořádalo Dynamo České Budějovice. Startovalo 8 družstev, vítězem se stal Sokol Plzeň-Doubravka, pořádající Dynamo skončilo na 3. místě za Slavii VŠ Praha a před ČH Bratislava.

---

Nedožitých 100 let prof. Ing. Břetislava Chvály, Dr. Sc.

(27. 1. 1924 – 7. 4. 2001)

asistenta trenéra mužské reprezentace ČSR Josefa Kozáka, trenéra akademiků ČSR.

hráč Sokola Obříství, hráč a trenér Slavie VŠ Praha a  „Břéťa“ byl prvním z hráčů nově ustavené DSO Slavia VŠ Praha v roce 1953 a že se (ještě jako hráč) zasloužil o postup tohoto družstva do nejvyšší soutěže (5. místo 1954, 2. místo 1955).

V roce 1956 převzal družstvo jako trenér a dovedl jej ke 4 titulům mistra ČSR (1956-1959) a 4 titulům vicemistra (2. místa v 1. CL v letech 1960-1963).

V letech 1959-1963 byl trenérem akademiků ČSR, se kterými přivezl 3 medaile ze Světových letních univerziád (zlato z Torina 1959, bronz ze Sofie 1961 a stříbro z brazilského Porto Alegre 1963).
V letech 1958-1960 byl asistentem doc. Kozáka u mužské reprezentace s podílem na zisku zlata na ME 1958 v Praze.

Na snímku z tohoto roku jsou mistři Evropy před svým prvním utkáním proti Francii, hraném venku na antuce nově otevřeného Stadionu Karla Aksamita v Holešovicích. Zleva stojí doc. Kozák, Tesař, Musil, Golian, Purnoch, Kemel, Láznička a ing. Chvála, dole zleva Humhal, Paldus, Malý, Paulus, Synovec a Toman.

---

 

 

 

Autor: Václav Věrtelář