České volejbalové klany – 10. část – PLÁTENÍKOVI. Tři volejbalové generace se dvěma generacemi reprezentantů

Za zakladatele této volejbalové rodiny lze považovat rodiče reprezentantky a olympioničky Ludmily Vinduškové provdané Pláteníkové. Alois a Ludmila Vinduškovi se při volejbalu seznámili, stal se jim celoživotním koníčkem a přivedli k němu i dceru Lídu. Ta byla z rodiny první, kdo oblékal reprezentační dres ČSSR, za zisk stříbrné medaile na ME 1971 byla uvedena do Síně slávy českého volejbalu a zahrála si na OH 1972. Její syn Peter Pláteník alias „Plátno“ svou úspěšnou hráčskou kariéru ukončil teprve nedávno, Českou republiku reprezentoval 12 let s premiérou v roce 1999 na ME kadetů a derniérou na ME mužů v roce 2011. Za největší úspěchy v dresu ČR považuje 4. místo ve Světové lize 2003 a vítězství v úvodním ročníku Evropské ligy v roce 2004 po finálové výhře nad Ruskem. Svůj život spojil s Michaelou Jelínkovou – rovněž známou a vynikající volejbalistkou, mistryní republiky a reprezentační nahrávačkou – a jejich potomci, syn Petr (*2015) a dcera Andrea (*2018) se stávají velkou nadějí na další volejbalovou generaci Pláteníkových s geny obou rodičů!

 

Zakladatelé – 1. generace

Na snímku Alois Vinduška (*1920, †1987) a Ludmila Vindušková roz. Novotná (*1925, †2000), kteří se seznámili při volejbalu v rámci posázavské trampské ligy. Po sňatku žili u rodičů Ludmily ve Světlé n. Sázavou, kde se jim v roce 1949 narodila dcera se jménem po matce. Otec pracoval ve Světlé na zámku, a když byl zámek po roce 1948 státem zkonfiskován (jeho poslední majitel továrník a velkostatkář Richard Morawetz emigroval do Kanady), odešli manželé Vinduškovi za prací do Děčína. Tam pokračovali ve svých volejbalových aktivitách jako hráči místního Dynama resp. Lokomotivy a Alois se později stal rozhodčím 1. třídy a dlouhá léta řídil nejvyšší celostátní soutěže. K volejbalu přivedli ve 13 letech dceru Lídu, která o pět let později vystřídala v roli smečařky druholigových žen Lokomotivy Děčín svou matku. Hráčské aktivity manželů Vinduškových dokumentují dvě historické fotografie z 50. let minulého století. Na první jsou volejbalisté Dynama Děčín a Alois Vinduška stojí třetí zleva, na druhém vloženém snímku volejbalistky Děčína a Ludmila Vindušková první zleva.

---

Nositelka volejbalových genů – 2. generace

Ludmila Pláteníková

(*1949 ve Světlé n. Sázavou)

s výškou 174 cm smečařka družstva dorostenek a žen Lokomotivy Děčín a nahrávačka prvoligové Slávie UK Bratislava a ČH Bratislava. Juniorská, seniorská a akademická reprezentantka a olympionička ČSSR se ziskem bronzové medaile na juniorském ME 1966, stříbrné medaile na ženském ME 1971 a s účastí na OH 1972 (7. místo). Držitelka titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Jak již bylo uvedeno, ke sportu se dostala zásluhou rodičů a první sportovní úspěchy zaznamenala v 11 letech jako žákovská přebornice okresu ve stolním tenisu. Ve 12 letech reprezentovala okres v celostátní soutěži zdatnosti a ve 13 letech zahájila volejbalovou kariéru v družstvu st. žákyň Lokomotivy Děčín.

V roce 1963 došlo ke sloučení družstev ml. dorostenek Dynama a Lokomotivy Děčín, která v té době soupeřila o prvenství v okrese a výběr nejlepších, vedený Jiřím Divokým (Lokomotiva) a Otou Krupkou (dříve Dynamo) zaznamenal první úspěch v podobě 2. místa na MR ml. dorostenek v Žacléři v roce 1963 a v roce 1966 v Kremnici titul Přeborníka ČSSR v kategorii st. dorostenek. To již byla Lída členkou výběru juniorek ČSSR a vedle startu v DL „pendlovala“ do druholigového družstva žen Lokomotivy Děčín. Na jaře 1968 ukončila maturitou studium na strojní průmyslovce v Děčíně, a když získala v roce 1969 hráčské angažmá v extraligové Slávii UK Bratislava, zahájila denní studium na FTVS při Univerzitě Komenského. Studiem získala trenérskou kvalifikaci 1. třídy, kterou pak uplatnila v roli hrající trenérky v Bratislavě a v Rakousku. Ve vrcholovém volejbalu jako hráčka a hrající trenérka působila 14 let s těmito úspěchy:

1969-75	hráčka Slávie UK Bratislava se ziskem 4 titulů „vicemistra“, tj. 2. míst v EXL v letech 1970-72 za Tatranem Střešovice a v roce 1974 za RH Praha a jednoho 3. místa v roce 1975, postupně pod vedením Miroslava Rovného, Mikuláše Židišina a hrající trenérky Júlie Bendeové – své spoluhráčky v UK a v reprezentaci,
1975-77	hrající asistentka trenéra ČH Bratislava se 3. a 4. místem v EXL, trenérem Jaroslav Rozhold,
1977-80	hrající trenérka Sokola Vídeň v rakouské 1. lize,
1982/83	trenérka ÖMV Vídeň v rakouské 1. lize.

Premiéru v dresu se lvíčkem na prsou si odbyla na historicky prvním ME juniorek, které v roce 1966 hostila Budapešť a na kterém náš výběr pod vedením Stanislava Šnebergera a Augustina Tobolky vybojoval bronzové medaile. V roce 1967 startovala s juniorkami ČSSR Turnaji olympijských nadějí v Sofii (4. místo z 8 účastníků) a na stejné příčce se ziskem „bramborové medaile“ skončil náš výběr při dalším ME juniorek 1969 v Rize a Tallinu (trenéři Václav Hajný a A. Tobolka). Se ženami ČSSR si zahrála poprvé v roce 1967 na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Lvově a ve výběru trenéra M. Máchy byla v 18 letech benjamínkem. Následovaly starty na vrcholných mezinárodních soutěžích:

1970    MS v Bulharsku, 5. místo, trenéři S. Šneberger a M. Židišin,
1971    ME v Itálii, stříbrná medaile za 2. místo, trenéři S. Šneberger a M. Židišin,
1972    OH v Mnichově, 7. místo, trenéři S. Šneberger a M. Židišin

S reprezentací ČSSR se rozloučila v roce 1973 na Letní světové univerziádě v Moskvě, 7. místo, trenér M. Rovný.

Dodejme, že v průběhu studia na FTVS působila jako trenérka mládeže v dívčím TSM a později jako metodička SVS-M při Slávii UK. Od roku 1988 žije ve Světlé n. Sázavou, kde začínala jako učitelka tělocviku a končila ve funkci ředitelky gymnázia. V roli hrající trenérky volejbalistek TJ Sklo Bohemia si ještě několik sezon zahrála pro potěšení krajský přebor, trénovala družstvo dorostenek a zapojila se do práce ve sportovní komisi při MÚ ve Světlé. Vizitku doplňujeme několika historickými snímky. První portrét v záhlaví je z juniorských let 1966-68, druhý vznikl v roce 2010.

Na prvním vloženém snímku ml. dorostenky Lokomotivy Děčín v roce 1963. Zleva stojí Vindušková, Dušátková, Kosinková, Lešanovská, Macková a první trenér Jiří Divoky, v podřepu zleva Silovská, Šachlová, Hálková, Šrámková, Kulišová a druhý trenér Otakar Krupka, před nimi sedí Roušarová. S Janou Hálkovou-Vápenkovou se později setkaly v reprezentaci.

Na druhém starší dorostenky Lokomotivy Děčín – Přebornice ČSSR 1966. Zleva stojí trenér Jiří Dlouhý, Vomáčková, Macková, Korinková, Vindušková, Kulišová, Lešanovská, Dušátková a asistent trenéra Josef Kerber. Dole zleva: Vávrová, Roušarová, Šachlová a již neznámá hráčka.

Reprezentační starty s juniorkami ČSSR připomíná snímek z roku 1967 a na něm náš výběr před odletem na Turnaj olympijských nadějí v Sofii. Dodejme, že šlo o výběr bez hráček ze Slovenska. Zleva stojí druhý trenér A. Tobolka, hráčky Baniová, E. Korčeková, Vindušková, Malá, Koubusová, Hádková, Procházková, Šosová, Lohrová, Sýkorová, Paušová a první trenér V. Hajný. Za nimi trojice funkcionářů, dalších členů výpravy.

Pět sezon ve Slávii UK Bratislava dokumentuje záběr základní šestky s trenérem Miro Rovným při time-outu jednoho z extraligových utkání v roce 1969. Zleva s č. 6 Mazúrová, č. 4 Šteffková, č. 7 Bendeová, nad ní hlava Vinduškové, č. 8 Mačurová a č. 5 Kováčová.

Stříbrný tým ČSSR před ME 1971 v Itálii, jak jej zveřejnil časopis Stadion. Nahoře zleva trenér S. Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, doktor A. Veselý a as. trenéra M. Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a náhradnice Tušková.

Na snímku širší výběr ČSSR v přípravě na OH 1972. Nahoře zleva vedoucí Z. Jílek, Vlasáková, Svobodová, Vindušková, Moskalová, trenér S. Šneberger, Moulisová, Baniová, Hübnerová a doktor A. Veselý. Dole zleva Mazúrová, Mališová, Semecká, as. trenéra M. Židišin, Kodajová, Mifková, Tušková a Vápenková. Na olympijském turnaji si nezahrály Baniová a Tušková.

Loučení Ludmily s nejvyšší domácí soutěží připomíná snímek volejbalistek ČH Bratislava v roce 1976. Zleva stojí trenér J. Rozhold, Kszelová, Fabianová, hrající as. trenéra Pláteníková, Pálcová, Kriváčková, Krásná a as. trenéra R. Matejka, zleva v podřepu Hanková, Duroňová, Urbášková, Sklenková, Sečanská, Nisserová a Rozholdová.

Poslední vložený snímek vznikl v roce 2008 při setkání volejbalových olympioniků, které v Dobřichovické sokolovně pod patronací ČVS zorganizovali manželé Jana a Milan Vápenkovi. Na snímku zleva Lída Pláteníková, Věra Hrabáková a Hana Vlasáková-Marcolini v debatě s trenérem Standou Šnebergerem, který vedl volejbalistky ČSSR na olympijském turnaji v roce 1972.

V roce 1975 se Ludmila Vindušková vdala v Bratislavě za Vladimíra Pláteníka (*1941), bývalého slovenského gymnastu, mistra ČSSR v družstvech a účastníka Expo 67. V roce 1976 se jim narodil syn Vladko a v roce 1981 syn Peter. Manželství bylo v roce 1989 rozvedeno a Ludmila se s mladším synem Peterem přestěhovala již v roce 1988 do Světlé n. Sázavou. Starší syn Vladko zůstal v Bratislavě a pokračoval v úspěšné tenisové kariéře. Přestože nebyl volejbalistou, také on si zaslouží v tomto rodinném medailonku stručnou vizitku – mladšímu bratrovi byl při jeho sportovních začátcích vzorem a motivoval jej ke snahám také něčeho ve sportu dosáhnout.

Vladimír Pláteník ml. (*1976 v Bratislavě) je bývalým profesionálním tenistou a od roku 2000 trenérem. Tenisu se začal věnovat v 6 letech a v krátké době prokázal výjimečný talent. V 10 letech se stal žákovským mistrem ČSSR a v 16 letech mistrem v kategorii dorostenců. Jako junior (viz ložené foto) patřil k nejlepším na světě a jeho největším úspěchem se stala účast ve finále deblové juniorky Wimbledonu v roce 1994, kde spolu s Brazilcem R. Schlachterem podlehli až ve finále australské dvojici Ellwood – Philippoussis. V mezinárodním juniorském žebříčku byl v tomto roce na 9. místě a vydal se na kariéru profesionálního hráče. V roce 1995 byl členem širšího výběru slovenského daviscupového týmu, ale bez nominace k zápasům. Další hráčskou kariéru zabrzdilo zranění a nedostatek finančních prostředků jej přinutil k ukončení hráčských aktivit. Na FTVS UK v Bratislavě získal trenérskou kvalifikaci 1. třídy, od roku 2000 je profesionálním trenérem a mezi jeho svěřenkyně patřily např. Dominika Cibulková, Naďa Petrovová či Yanina Wickmayerová. Zastával pozici šéftrenéra mezinárodní tenisové akademie Empire Tennis Academy v Trnavě a byl viceprezidentem Asociace profesionálních tenisových trenérů PTCA. Dcera Ela (*2003) se věnuje tenisu a syn Martin (*2008) lednímu hokeji.

---

Nositel volejbalových genů – 3. generace

Peter Pláteník

(*1981 v Bratislavě)

s výškou 196 cm přihrávající smečař domácích celků Aera Odolena Vody a Jihostroje České Budějovice se zahraničními angažmá v Belgii, Řecku, Itálii, Turecku a Rusku. V beachvolejbalovém páru s Jiřím Polanským dvojnásobný mistr ČR juniorské kategorie a účastník MEJ 2000 v Německu (7. místo). V šestkách reprezentant ČR v kategorii kadetů, juniorů a seniorů se startem na šesti ME a čtyřech MS, účastník Světové ligy 2003 (4. místo) a vítěz Evropské ligy 2004. Nejlepší volejbalista ČR 2008 a nejlépe přihrávající hráč MS 2010.

Stejně jako bratr Vladko byl odmala veden rodiči ke sportu. Od 5 let hrál závodně lední hokej, vyzkoušel si tenis, fotbal a zápas. Žádný z těchto sportu jej však „nechytil za srdce“ a neposouval výkonnostně dál. V 15 letech zapracovala náhoda, se zlomenou rukou se dostal do péče MUDr. Petra Judy, trenéra dorostenců Jiskry Havlíčkův Brod. S ohledem na matčinu volejbalovou minulost jej tato nabídka zaujala a okamžitě jak se zbavil sádry, začal koncem roku 1996 docházet na tréninky stejně starých volejbalistů Jiskry. Pod vedením Petra Judy a Jana Licka se již během první volejbalové sezony 1996/97 propracoval mezi opory družstva v DL a současně se mu dařilo také v beachvolejbalu, kterému se dorostenci Jiskry věnovali přes léto. V roce 1997 získal v trojici s Krásným a Sádlem na MR kadetů v Brně titul Mistra ČR s následnou účastí na mezinárodních hrách v Bad Durrheimu (GER) s 2. místem za Ukrajinou. V roce 1998 skončila trojice Pláteník, Sádlo, Sychra na MR juniorů v Brně na 2. místě a v roce 1999 získal pár Pláteník – Polanský na MR juniorů mistrovský titul. Titul tato dvojice obhájila v roce 2000 na MR juniorů v Praze a následně reprezentovala ČR na ME juniorů v Německu (7. místo). V tomto roce stál P. Pláteník v čele juniorského žebříčku českého BV. Poslední úspěch již v kategorii mužů získal na satelitu v Praze v roce 2001, který spolu s Michalem Palinkem vyhráli.
Zlomovým rokem jeho šestkové volejbalové kariéry se stal rok 1999. V tomto roce reprezentoval ČR na ME kadetů v Polsku se ziskem bronzové medaile a s postupem na MS kadetů, které se ve stejném roce konalo v Saudské Arábii (8. místo). Na obou akcích vedl výběr ČR Jiří Zach a pod stejným trenérem si zahrál v roce 2000 na juniorském ME v Itálii (7. místo). Na základě úspěchů s kadety v roce 1999 získal v 18 letech angažmá v extraligovém Aeru Odolena Voda. Ve vrcholovém volejbalu vydržel 14 let, z toho ale jenom 4 sezony působil v domácí EXL, zbývajících 10 v zahraničních klubech. Připomeňme jeho hráčská angažmá a úspěchy, kterých dosáhl:

99-2001	Aero Odolena Voda, EXL, 5. a 3. místo, trenér Jindřich Licek,
2001/02	Chance Odolena Voda, EXL, 2. místo, trenér Jindřich Licek,
2002-04	Noliko Maaseik, dvojnásobné „double“ v podobě titulů Mistra Belgie a vítězství v Belgickém poháru,
2004/05	VC Panathinaikos Atény, 1. řecká liga,
2005/06	Bre Banca Lanutti Cuneo, italská série A1, vítěz Italského poháru,
2006/07	Sparkling Milano, vítěz italské série A2 s postupem do A1,
2007/08	Sempre Padova, italská série A1,
2008/09	Bre Banca Lanutti Cuneo, italská série A1,
2009-10	Ziraat Bankasi Ankara, 1. turecká liga, vítěz Tureckého poháru a superpoháru,
Pod.2010	Ziraat Bankasi Ankara, 1. turecká liga,
Jaro 2011	Dinamo Krasnodar, 1. ruská liga,
2011/12	Halkbank Ankara, 1. turecká liga,
2012/13	Jihostroj České Budějovice, EXL, 2. místo, trenér Jan Svoboda.

Premiéru v seniorské reprezentaci ČR si odbyl v roce 2002 na MS a s reprezentací se rozloučil v roce 2011 na ME v Rakousku a ČR (Praha, Karlovy Vary). Rekapitulace účasti na stěžejních mezinárodních turnajích:

2002	MS v Argentině, 13. – 16. místo, trenér Julio Velasco (ARG), asistenti Pavel Řeřábek a Jindřich Licek,
2003	Světová liga se 4. místem ve finále v Madridu a dělené 9. – 12. místo na ME v Německu, trenéři P. Řeřábek a Jiří Vojík,
2004	1. ročník Evropské ligy, 1. místo, trenéři P. Řeřábek a J. Vojík
2005	ME v Itálii a Srbsku, 9. místo, trenéři Laurent Tillie (FRA) a Pavel Třešňák,
2006	MS v Japonsku, 13. – 14. místo, trenéři Zdeněk Haník a Ivan Husár (SVK),
2009	ME v Turecku, 16. místo, trenéři Jan Svoboda a Milan Hadrava,
2010	MS v Itálii, 10. místo, trenéři J. Svoboda a M. Hadrava,
2011	ME v Rakousku a ČR, 10. místo, trenéři J. Svoboda a M. Hadrava.

Kariéru profesionálního volejbalisty ukončil v roce 2013 ve věku 32 let a jedním z důvodů se staly problémy se zády. Přemýšlel, co dál, jak zúročit nasbírané zkušenosti z vrcholového sportu a rozhodl se podnikat v oblasti poradenství a služeb pro vrcholové sportovce. V roce 2018 založil agenturu MIB Profisport, poskytující poradenství, servis a zastupující řadu sportovců z různých odvětví. V agentuře zastává funkci generálního manažera a v pozici konzultanta mu pomáhá bratr Vladimír se zkušenostmi ze světa profesionálního tenisu.

Petrovu vizitku doplňujeme historickými fotografiemi, na první v záhlaví vizitky je s maminkou Lídou v roce 2002, fotka druhá je ze současnosti.

Na prvním vloženém snímku Aero Odolena Voda v sezoně 1999/2000, ve které Peter nastartoval svou profesionální volejbalovou kariéru. Zleva stojí manažer J. Neumann, J. Svoboda, Štolba, Wiedermann, Rak, Král, masér A. Štamfest a trenér J. Licek, v podřepu zleva Pláteník, Zita, Palinek, Štolfa, Malčík a druhý Jan Svoboda alias „Honzátko“, který jej o 10 let později v roli trenéra vedl v reprezentaci ČR.

První velkou akci s mužskou reprezentací ČR si prožil v roce 2002 na světovém šampionátu v Argentině. Družstvo odjíždělo na MS s velkými ambicemi. Dělené 13. - 16. místo přineslo rozčarování a ukončení krátké spolupráce ČVS s trenérskou legendou J. Vélascem (ARG). Na snímku v horní řadě zleva Kubala, Lébl, Popelka, Rak, Dubš a Novák, uprostřed zleva masér T. Pavlovský, Hudeček, Škach, Zapletal, Cerha, Král, Pláteník a statistik P. Gardinieri (ITA). Zleva sedí Novotný, druhý as. trenéra J. Licek, trenér J. Vélasco, první as. trenéra P. Řeřábek a libero Kryštof.

Do světové ligy 2003 nastoupili naši volejbalisté v roli náhradníků za Argentinu a příležitost konfrontace s absolutní světovou špičkou stoprocentně využili. Družstvo pod vedením trenéra P. Řeřábka se probojovalo až do finále World League v Madridu a obsadilo konečné 4. místo. Na snímku zleva stojí mpř. ČVS a manažér družstva A. Lébl, svazový sekretář J. Žižka, vedoucí družstva M. Hanzálek, první trenér P. Řeřábek, Kubala, M. Novotný, Rak, Zapletal, Staněk, doktor P. Prášil a druhý trenér J. Vojík, v podřepu zleva Polák, Ticháček, masér T. Pavlovský, Obdržálek, Dubš, Pláteník a před nimi leží M. Lébl a J. Novotný.

Z této mimořádné akce vznikla publikace D. Sprincla „Splněný sen/Madrid 2003“, ze které je další vložený snímek od fotografa M. Sidorjaka. Je v úvodu Peterovy hráčské vizitky s dodatkem pod jeho přezdívkou: (Plátno) … největší talent na smeči. Už v 15 vynikal nad ostatními …“ Při závěrečném finálovém turnaji měl Peter doslova životní smůlu. Závěrečné zápasy sledoval díky viróze v televizi na pokoji, upoután na lůžko s vysokými teplotami. Stačil se s ním až vyfotografovat a proto má na sobě dres modré barvy jako libero Obdržálek.

Další snímek vznikl v roce 2004 v Opavě po vítězném finálovém utkání s Ruskem (3:1), které znamenalo 1. místo v premiéře Evropské ligy. Zleva stojí doktor P. Prášil, opavska hosteska, první trenér P. Řeřábek, M. Lébl, Rak, M. Novotný, Staněk, člen org. výboru turnaje M. Ejem, Štokr, druhý trenér J. Vojík, vedoucí družstva L. Vašina a předseda ČVS P. Kučera, dole zleva Ticháček, J. Novotný, Zapletal, Pláteník, Hudeček a Baranek.

Z úspěšného působení v italské sérii A1 je snímek ze sezony 2005/06, ve které byl smečařskou oporou Cuena při zisku „double“, tj. mistrovského titulu a Italského poháru.

Mezi další úspěchy v dresu ČR patřilo 10. místo na MS 2010 v Itálii a na dalším snímku širší výběr ČR v přípravě na šampionát. Zleva stojí D. Konečný, Ticháček, Hrazdíra, Mach, Veselý, Štokr, P. Konečný, Popelka, Holubec a Zapletal, zleva sedí Pláteník, Kryštof, druhý trenér M. Hadrava, masér M. Sedlák, první trenér J. Svoboda, Hudeček a Bence.

Snímek z Peterovy rozlučky s reprezentačním dresem č. 16 vznikl při jednom z utkání pražské skupiny ME 2011 v O2 Aréně.

Hráčskou kariéru zakončil v sezoně 2012/13 titulem vicemistra ČR s Jihostrojem Č. Budějovice pod vedením J. Svobody. Ve finále play-off družstvo podlehlo 2-4 na zápasy mistrovské Ostravě. Nahoře zleva masér F. Hoch, trenér J. Svoboda, Rojas, Pláteník, Mach, Fila, as. trenéra S. Pochop a lékař MUDr. M. Scheichl., uprostřed zleva Novotný, Šulista, Juračka, Zapletal a M. Kriško a dole zleva Sukuba, Sobotka, Habr a Michálek.

Peterovo první bezdětné a krátké manželství bylo rozvedeno a v roce 2012 spojil svůj život s Míšou Jelínkovou – rovněž volejbalovou ex-reprezentantkou ČR. V roce 2014 se jim narodil syn Petr a v roce 2018 dcera Andrea. Na vloženém snímku kompletní rodinka v létě 2018 při pobytu na chatě. Míša se tak stala součásti klanu Pláteníkových a sluší se připomenut také její sportovní a volejbalové osudy:

Michaela Pláteníková roz. Jelínková (*1985 v Brně)
s výškou 186 cm nahrávačka Králova Pole a Prostějova (2 x mistryně ČR, 2 x vítězka Českého a 1 x Čs. poháru), francouzského RC Cannes (4x mistryně Francie, 3 x vítězka fr. poháru) a německého USC Münster v Bundeslize. Reprezentantka ČR v kategorii kadetek, juniorek a žen se startem na třech ME a dvou MS.

Ke sportu ji od útlého věku vedli rodiče, kteří nebyli vrcholovými sportovci, ale velkou část volného času věnovali pohybovým aktivitám. V létě to bylo kolo, horská turistika, tenis či volejbal, v zimě lyže a Míša u těchto aktivit nechyběla. Vážněji se začala věnovat plavání a přes tenis, balet a gymnastiku se dostala k volejbalu, který se pro ní stal ve 12 letech sportem dominantním. V roce 1997 zahájila závodní kariéru v družstvu žákyň VK Královo Pole a v roce 1998 studium Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka v jedné z volejbalových tříd. V KP Brno prošla všemi mládežnickými složkami, s juniorkami získala v roce 2002 titul mistryně, v roce 2003 titul vicemistryně ČR a v sezoně 2002/03 již „pendlovala“ do mistrovského celku žen Králová Pole s trenérem Miroslavem Čadou. Na jejím výkonnostním růstu se zasloužili trenéři Zdeněk Janoušek (žákyně), Richard Wiesner a Aleš Novák (kadetky a juniorky). Poslední dva jmenovaní byli jejími kantory také na gymnáziu a A. Novák trenérem v reprezentaci kadetek a juniorek ČR. Na podzim 2003 odešla do Francie, kde získala hráčské angažmá v týmu žen RC Cannes a poslední dva ročníky gymnázia s maturitou získala dálkovým studiem. Kariéru profesionální hráčky zahájila netradičně v zahraničí a teprve po 5 letech ji měli možnost vidět diváci na domácích palubovkách v dresu mistrovského Prostějova a ženské reprezentace ČR.

Rekapitulace působení v domácích a zahraničních klubech:

2002/03	VK Královo Pole, mistr republiky a vítěz ČP, trenér Miroslav Čada,
2003-07	RC Cannes, čtyřnásobná vítězka Pro A a trojnásobná vítězka Francouzského poháru,
2007/08	Hainaut Valenciennes, francouzská Pro A1, 10. místo,
2008/09	VK Prostějov, mistr republiky, vítěz Českého a Čs. poháru se startem v evropské Lize mistrů, trenér M. Čada,
2009-12	USC Münster, Bundesliga, 3. místo v roce 2012

V sezoně 2012/13 odehrála s VK Prostějov pouze podzimní část sezony po úrazu kolena koncem roku 2012 a následné operaci.

Rekapitulace účasti na vrcholných mezinárodních soutěžích s reprezentačními výběry ČR:

2001   MS kadetek v Chorvatsku (Pula), 13. místo, trenéři A. Novák a Oldřich Marek,
2002   ME juniorek v Chorvatsku (Záhřeb), 10. místo, trenéři Leoš Chalupa a A. Novák,
2007   ME v Belgii a Lucembursku, 9. místo, trenéři Táňa Krempaská a Tomáš Kulhánek,
2009   ME v Polsku, 10. místo, trenéři T. Krempaská a Kamil Tuček,
2010   MS v Japonsku, dělené 15. – 16. místo, trenéři Jiří Šiller a O. Marek.

S vrcholovým volejbalem se rozloučila ve stejné sezoně jako Peter, tj. v roce 2013 a začala působit jako kondiční trenérka volejbalistek VK Prostějov (2013-15) a jako osobní trenérka a instruktorka fitness center po absolvování rekvalifikačního kurzu a řady odborných seminářů. Po narození syna a roční přestávce působila v sezoně 2016/17 jako kondiční trenérka VK Královo Pole a dodnes působí příležitostně jako komentátorka ČT při přenosech mistrovské soutěže žen. První foto v záhlaví vizitky je z prvního angažmá ve VK Prostějov, druhé ze současnosti a další vložené snímky nám připomenou její úspěšnou volejbalovou kariéru.

V sezoně 2001/02 získaly juniorky KP Brno přebornický titul bez jediné prohry a v sestavě – nahoře zleva: Břízová, Krejčířová, Kozáková, Štorková, Dvořáková, Hasalíková a Jelínková, dole zleva: as. trenéra M. Kašubová, Odehnalová, Petrůjová, Nucová, Fraňková a trenér A. Novák.

Na druhém snímku mistrovský RC Cannes v sezoně 2003/04 s trenérem Yan Fangem (vlevo), jeho asistentem A. Gastem (napravo) a čtveřicí českých hráček: Vendulou Adlerovou (č. 6), Katkou Buckovou (č. 3), Míšou Jelínkovou (č. 13) a Andreou Sieglovou (č. 2).

Volejbalistky VK Prostějov v roce 2009 po zisku Českého poháru. Nahoře zleva: statistik M. Hájek, as. trenéra L. Petráš, Tomašeková, Sajdová, Kučerová, Thomas, Bramborová, trenér M. Čada, doktor P. Navrátil a manažér družstva P. Goga, dole zleva masér J. Müller, Töröková, Tomanová, Spalová, Jelínková, Witock, Puschnenko a Soares.

Výběr volejbalistek ČR, který na ME 2009 v Polsku obsadil 9. místo. Nahoře zleva: as. trenéra K. Tuček, statistik M. Galus, Havelková, Havlíčková, Adlerová, Plchotová, Kallistová, Hasalíková, trenérka T. Krempaská a vedoucí družstva O. Vlasák. Dole zleva: doktor J. Fähnrich, masér J. Nežádal, Matuszková, Tomanová, Šenková, Mühlsteinová, Jelínková a Jášová.

Na MS 2010 v Japonsku skončil náš výběr na 15. místě v této sestavě: zleva stojí vedoucí družstva ???, trenér J. Šiller, Havelková, Havlíčková, Adlerová, Barborková, Pastulová, Plchotová, Bucková, as. trenéra O. Marek a statistik M. Galus. V pokleku zleva: doktor Z. Scheichel, Chalcarzová, Jášová, Straková, Jelínková, Kubínová a masér J. Müller.

Působení Míši v bundesligovém USC Münster připomíná snímek z roku 2010. Také v tomto celku oblékala dres s oblíbeným číslem 11.

Na posledním vloženém snímku ze sezony 2013/14 je Míša s týmem VK Prostějov již v roli kondiční trenérky (nahoře vlevo v modré bundě).

 

Autor: Zdeněk Vrbenský