Historie - SEDMDESÁTÁ LÉTA

1970

Na sedmi předchozích světových šampionátech získali naši volejbalisté vždy jednu z nejcennějších medailí (zlato nebo stříbro) a tak se Mistrovství světa v Bulharsku se 4. místem a „bramborovou medailí“ zapisuje do historie našeho volejbalu neslavně. Základní skupinou procházejí naši hráči ještě bez porážky, těsné pětisetové výhry nad Rumuny a Poláky je však stojí hodně sil. V závěrečné části turnaje prohrávají postupně s NDR, Japonskem i Bulharskem a ještě hůře je na tom tým SSSR, který obsazuje až 6. příčku (mj. i díky prohře 0:3 s našim týmem). Výkonnost volejbalistů NDR na tomto šampionátu kulminuje a stávají se zaslouženě Mistry světa před Bulhary a Japonci. Naše ženy nestačí ve skupině na Japonky a Bulharky a po dalších finálových prohrách se SSSR a Maďarskem končí na 5. místě. V závěrečném utkání s Maďarkami o 4. místo se k nim obrací štěstí zády. Po prohraných dvou setech přebírá náš tým taktovku, stav zápasu srovnává na 2:2 a zdá se, že má navrch. V hale však dochází k výpadku světla, utkání pokračuje až po 45 minutách, soupeřky se vracejí do hry a šťastně vítězí.

1971

Před odletem na Mistrovství Evropy v Itálii uvažují oba naše celky o účasti na OH v Mnichově, kterou zaručuje medailové umístění na „Evropě“. Muži v premiéře bojů základní skupiny v Bergamu vítězí hladce nad celky Skotska, Izraele a Turecka a postupují do finále o 1. - 6. místo v Miláně. Do něj vstupují impozantní výhrou 3:0 na mistry světa z NDR a následně vítězí nad Maďarskem a SSSR rovněž hladce 3:0. Nečekaná sprcha přichází v utkání s Rumunskem (0:3), v jehož dresu vyniká smečař Schreiber a naši nemají zrovna šťastný den. Následuje těsná výhra nad Polskem a po vynikajícím výkonu opakované vítězství nad SSSR. Sověti získávají díky lepšímu skóre zlaté medaile, naši hráči stříbrné, Rumuni bronzové a pro obhájce titulu zbývá jen 4. místo. Volejbalistky postupují ze skupiny po hladkých výhrách nad Francií a NSR a ve finálové skupině v Reggio Emilia porážejí další soupeřky (Polsko, Maďarsko, NDR). Nestačí pouze na celek SSSR (0:3), což znamená druhou sadu stříbrných medailí pro ČSSR a přímý postup obou družstev na olympiádu.

1972

Olympijské hry v Mnichově se zapisují neslavně do historie teroristickým útokem na sportovce Izraele a na všechna další léta zbavuje účastníky zesílenými bezpečnostními opatřeními dosavadní „volnost pohybu“. Naši volejbalisté nastupují v prvním utkání proti Polsku a jejich turnajová premiéra končí hladkou výhrou 3:0. Další střetnutí s Bulharskem se stává klíčovým, bohužel jej prohráváme po boji 2:3, když nám v 5. sadě dovoluje soupeř uhrát jen 9 bodů. Tunisko není těžkým protivníkem, zato Sověti nám tentokrát nedávají šanci (0:3) a vzhledem k hracímu systému je jasné, naši hráči o medaile již bojovat nemohou. Naštěstí Jižní Korea není týmem, který bychom nezvládli, výhra 3:0 znamená 3. místo ve skupině a postup do bojů o 5. - 8. místo. Následuje výhra 3:0 nad Brazílií a konečné 6. místo po závěrečné porážce 1:3 od Rumunů. Pro naše volejbalistky se první hrozbou stávají Japonky a také ji naplňuji hladkou třísetovou výhrou. Následují další porážky s KLDR (0:3), Kubou (1:3), Maďarskem (2:3) a jediná výhra nad domácím celkem znamená konečné 7. místo.

1973

Za završení procesu „normalizace socialistické tělovýchovy“ je považován IV. sjezd ČSTV, který se koná v listopadu v Praze. Jeho usnesení zdůrazňuje stěžejní úkoly ČSTV v oblasti masového rozvoje tělovýchovy a sportu, v oblasti péče o mládež a na úseku státní reprezentace. Tam přednostně u sportů olympijských, tedy i volejbalu. Péče o reprezentanty je řešena zřízením Středisek vrcholového sportu (dále SVS), za účelem výchovy talentované mládeže jsou zakládána Tréninková střediska mládeže (dále TSM) pro žákovské kategorie a na ně navazující Střediska vrcholového sportu mládeže (dále SVS-M) pro kategorie dorostu. Ta z důvodů kontinuity tréninkového procesu přednostně při SVS dospělých. V Praze se má v tomto roce konat III. ročník Poháru světa mužů, který však z příkazu FIVB mění název na Pohár přátelství. Důvodem se stává neudělení vstupních víz družstvu Jižní Koreje našimi úřady. Na turnaji startuje 8 kvalitních družstev mužů z Jižní a Severní Ameriky, Asie a Evropy, skupiny se hrají v Praze a Bratislavě. Finálové boje v pražské hale Sparty v Korunovační ulici na Letné, „útěcha“ v Ústí n. Orlicí. Naši hráči vyhrávají pražskou základní skupinu před NDR (3:2), Bulharskem a Brazílií (dvakrát 3:1) a po finálové prohře s vítězi turnaje SSSR (0:3) a druhými Poláky (2:3) končí na 3. místě. Další významnou akcí na mezinárodním poli se stává juniorské ME v Nizozemsku, na kterém oba naše celky obsazují 2. místo za SSSR a přivážejí stříbrné medaile. V Evropě startuje I. ročníkem klubový Pohár vítězů pohárů (dále PVP), ve kterém jsou muži Škody České Budějovice vyřazeni v semifinále a ženy Slávie UK Bratislava ve čtvrtfinále.

1974

Na Mistrovství světa v Mexiku se od našich mužů očekává návrat na stupně vítězů a další sada medailí. Vedení svazu i volejbalová veřejnost stále věří tomu, že umístění na OH 1972 bylo jen momentálním výpadkem. Začátek turnaje probíhá podle očekávání, ve skupině v Pueblu porážejí naši hráči všech sedm soupeřů a mezi nimi (dokonce hladce 3:0) i SSSR. Finálový los v Mexiko City jim určuje za prvního soupeře obhájce titulu mistrů světa - celek NDR. Prohráváme po boji 2:3 a stejně tak s Poláky. Ve čtyřech setech vítězíme nad Rumuny, prohráváme s Japonci a v závěrečném duelu nám Sověti vrací porážku ze skupiny. Tato bilance znamená konečné 5. místo. Na rozdíl od mužů prohrávají ženy ve skupině všechna svá utkání a padají do bojů mezi týmy druhé poloviny startovního pole. Konečná bilance 4 výher (nad NSR, Brazílií, Dominikánskou republikou a Filipínami) z celkového počtu 11 odehraných zápasů znamená 17. místo, tedy dosud nejhorší umístění našich volejbalistek na MS.

1975

Volejbalová elita starého kontinentu se sjíždí v Jugoslávii na Mistrovství Evropy se závěrečnými boji v Bělehradu. V obou kategoriích se hraje ve třech základních skupinách, muži v Kraljevu, ženy v Negotinu. Těsně před šampionátem zasahuje do nominace mužů disciplinární trest a dvě z jeho opor zůstávají doma. Oba naše celky vstupují do turnaje úspěšně a již po dvou úvodních dnech si zajišťují postup do finálové části. Muži vítězí po boji nad nebezpečnými Rumuny (v pátém setu 15:13) a ženy nad stejně nepříjemnými Polkami (v pátém setu rovněž 15:13, když se jim ještě daří otočit nepříznivý stav 8:12). Ve finále muži prohrávají s Bulhary, Jugoslávci, Poláky i Sověty a končí na 6. místě. Ženám tak trochu nepřeje osud, po finálové výhře nad Bulharskem a prohrách s týmy NDR a SSSR mají stejný počet bodů jako bronzová NDR a čtvrté Bulharsko, mají stejný i poměr setů a o 5. místě rozhoduje nejhorší poměr bodů. V obou případech se rozplývá sen přímého postupu na OH v Montrealu.

1976

Na Olympijské hry v Montrealu postupují z kvalifikací pouze muži. Na olympijském turnaji se dostávají do první skupiny společně s Kanadou, Kubou, Polskem, Jižní Koreou a do bojů o medaile postupují první dva celky. S Kanadou to je povinné vítězství, Kuba se ukazuje jako nepřekonatelná, stejně tak úřadující mistři světa z Polska. Výhra nad Jižní Koreou nás posouvá do bojů o 5. místo, které získáváme výhrami nad Itálii a podruhé s Jižní Koreou. Trenér Petr Kop po návratu oznamuje v tisku: „Olympijský turnaj odhalil zcela jasně naši současnou výkonnost. Podle ní zatím jen těžko mů-žeme pomýšlet na první dvě místa ve světové soutěži! V nejbližší budoucnosti můžeme bojovat právě tak o třetí až šesté místo. To je asi v našich možnostech. Musíme být realističtí..."

1977

Další Mistrovství Evropy hostí Finsko. Soupeři našich mužů v základní části jsou celky NDR, Nizozemska, Bulharska, SSSR a Polska. Rozhodl tak los a pošilhávání po druhé, evidentně slabší skupině, je pouze zbožným přáním. Mužstvo navíc prochází výměnou hráčských generací a nejlepší domácí volejbalista posledních dvou let a kapitán celku Jaroslav Tomáš před odjezdem říká: „Z Bělehradu nás zbylo pět. A proto přiznávám, že jsem ještě donedávna v náš kolektiv příliš důvěry neměl. Nevěřil jsem ani v dobrý výsledek před odjezdem na Univerziádu do Sofie, ale právě tam jsem změnil názor." Z Bulharska, z kvalitně obsazeného turnaje Letní světové univerziády si totiž náš tým mužů přivezl stříbrné medaile a ženy končí čtvrté. Záhadou zůstává, jak obě naše reprezentace (s jediným vysokoškolákem v sestavě mužů a pěti vysokoškolačkami v týmu žen) dokázaly k přípravě na evropský šampionát využít světové klání akademiků? Vystavit všem doklad o VŠ studiu nebyl v té době zřejmě problém?! Úvodní zápasy mužů na ME optimizmus svého kapitána potvrzují (výhry nad Belgii, Rumunskem a Nizozemskem), ale následné prohry s Bulharskem, SSSR a Polskem znamenají opět pád do bojů jen o 5. místo. V nich výhra nad Jugoslávií a opakovaná prohra s Bulhary znamená konečné 6. místo. Také z ženského týmu zůstává po ME v Bělehradu pouhé torzo, ze základu vlastně jen dvě hráčky. Nově poskládaný tým však bojuje, ve skupině poráží Rumunsko, Nizozemsko, Jugoslávii a po prohrách se SSSR a Maďarskem bojuje o 5. místo. To na rozdíl od mužů výhrami nad NSR a opakovaně Rumunskem získává.

1978

Mistrovství světa se hraje odděleně - mužů v Itálii, žen v SSSR. Muži nastupují k úvodnímu střetnutí v Anconě proti týmu Jižní Koreje a prohrávají v pěti setech. Pak přehrávají slabé Američany a vítězství s Rumuny přináší až pátá sada (ve které soupeř uhrává jen 3 body) a s ním postup do semifinále. Tam prohráváme s Kubou a Polskem a vítězíme hladce nad Japonskem a Mexikem. V závěrečných zápasech o 5. místo porážíme Čínu a Brazílii. Volejbalistky odlétají na šampionát složit reparát za nevydařené vystoupení na předchozím MS v Mexiku. Skupinu hrají v Minsku a za soupeřky mají celky Belgie, NDR a Mexika. Vítězí hladce nad Mexikem a Belgií a stejně hladce prohrávají s NDR. Z 2. místa postupují do semifinálové skupiny, hrané ve Volgogradu. Zde prohrávají již se všemi soupeřkami (Peru, Kuba, Japonsko, USA a Bulharsko) a vrací se do Minsku bojovat o 9. - 12. místo. Opakovaná prohra s Peru a další s Polskem znamená 12. místo. To je v porovnání se 17. místem v Mexiku příznivější, ale stále bez nadějí, že bychom se mohli k nejlepším celkům světa více přiblížit.

1979

Na Mistrovství Evropy ve Francii čeká naše muže těžká skupina v podobě NDR, Rumunska a domácího celku. A hned v úvodu turnaje přichází překvapení v podobě „historického vítězství“ Francie (3:2) nad naším celkem, přestože v páté sadě naši vedou již 10:1! Zdá se to být neuvěřitelné, ale dostávají se jen na 13 bodů – dva zbývající již nejsou schopni uhrát. Reputaci si napravují výhrou nad Rumuny, a jelikož Francie je v souboji s Rumunskem poražena, je k postupu třeba porazit Němce a ztratit přitom nejvýše jeden set, což se našim daří. Ve finálové skupině v Paříži s Bulharskem, Jugoslávií, Polskem a SSSR již uhráváme jenom set a propadáme se na konečné 6. místo. Ženy ve své skupině bojují o postup s NDR, Bulharskem a Belgií. Na Bulharky a NDR uhrávají pouze set a výhra nad Belgií k postupu do finále nestačí. V bojích o 7. - 12. místo poráží náš celek Jugoslávii, NSR, Francii i Polsko a konečná 7. příčka je i v tomto případě v porovnání s předchozím šampionátem horším umístěním.

Autor: Zdeněk Vrbenský