Srpnoví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

V posledním letním měsíci nabízíme ohlédnutí za trojicí reprezentantů ze tří časových dekád, slavících letos kulatá životní jubilea, v jednom případě bohužel již „in memoriam“. Začínáme nejmladším z oslavenců, který se letos dožívá 65 let a reprezentoval v 80. letech minulého století. Osobností zesnulou je dlouholetá opora brněnských celků i reprezentace ČSSR, která si zahrála na OH 1972. Ohlédnutí za reprezentanty končíme medailonkem hráčky, dožívající úctyhodných 90 let, která dres ČSR a ČSSR oblékala na přelomu 50. a 60. let. Oběma žijícím přejeme do dalších let především pevné zdraví a všeobecnou životní pohodu.
V srpnu také vzpomeneme na dvě významné osobnosti, které věnovali podstatnou část svého života funkcionářské práci v českém volejbale. 

65 let Petra Hampachera

(*3. 8. 1959)

reprezentanta ČSSR se startem na MS 1982 (9. místo, Buenos Aires ARG) a dvou ME v letech 1981 (4. místo Varna BUL)  a 1983 (5. místo Berlín NDR), blokaře extraligových celků VŠ Praha, Dukla Trenčín a Dukla Liberec (mistra republiky 1983).

Rodák z Chomutova s volejbalovými začátky v roce 1974 v TJ Velkodůl ČSA Ervěnice – Jirkov, kde byl jeho otec Jaroslav předsedou oddílu odbíjené. V roce 1977 přestoupil do Slávie PF Plzeň, kde pod vedením Josefa Vojíka získal v tomto roce titul přeborníka ČSR a vicemistra ČSSR v kategorii st. dorostu.

V sezoně 1979/80 oblékal dres VŠ Praha (5. místo v EXL), kam přišel jako trenér Doc. Vojík a přivedl s sebou své syny Honzu a Jirku, s nimi i „Hampiho“, jak zní Petrova volejbalová přezdívka. Následovaly dva roky prezenční vojenské služby v Dukle Trenčín s 8. místem v EXL roce 1981 a 9. místem v roce 1982 (trenér Ivan Kodaj). To již byl členem reprezentace ČSSR, a jelikož Trenčín nejvyšší soutěž v roce 1982 opustil, přešel do Dukly Liberec (trenér Josef Smolka st. s asistenty Janem Hořením a Vítem Pražákem).
Následujících 7 sezon patřil (již jako voják z povolání) k hráčským oporám Dukly se ziskem mistrovského titulu v sezoně 1982/83, dvojice stříbrných medailí na MR v letech 1986 a 1988 a čtveřice bronzových v letech 1984, 1985, 1987 a 1989. K úspěchům liberecké Dukly patřila také účast a 3. místo ve finále PMEZ v roce 1984.

S reprezentací ČSSR startoval na třech vrcholných soutěžích:

ME 1981	Varna (BLR), 4. místo, trenér Petr Kop,
MS 1982	Mendoza (ARG), 9. místo, trenéři Dušan Melíšek a Václav Šmídl,
ME 1983	Berlín (NDR), 5. místo trenéři Melíšek - Šmídl.

 

Po ukončení angažmá ve vrcholovém volejbalu v roce 1989 hrál v 90. letech pro potěšení nižší soutěže za Start Liberec, Bižuterii Jablonec a německý Weissenfels.

Jubilantovu vizitku doplňujeme několika historickými fotografiemi. První vložený snímek je převzatý z publikace „Mušketýři plzeňských volejbalových kurtů“ (H. Moravcová, Apex-Art 2013) a jsou na něm dorostenci Slávie PF Plzeň – vicemistři ČSSR v roce 1977. Zleva stojí: Malán, as. trenéra Richard Myslík, Kielberger, Vavřín, Janouškovec, Hampacher, trenér Josef Vojík a as. trenéra Pavel Zeman, dole zleva Lenc, Martínek, Jiří Vojík, Kadlec, Filip a Pěnkava.

Na snímku z roku 1981 volejbalisté ČSSR před ME ve Varně, kde skončili těsně pod stupni vítězů (4. místo). Nahoře zleva Pavlík, Repák, Hampacher, Schreier, Jiří Vojík, Kaláb a Prieložný, dole zleva Josef Novotný, Šmíd, Pavlas, Řeřábek, Milan Černoušek a Sýkora. Do nominace na ME se nevešel bratislavský Max Schreier.

Na dalším snímku mistrovská Dukla Liberec v sezoně 1982/83. Zleva stojí vedoucí družstva Tomáš Ohnsorg, Potáč, Kovář, Smolka ml., Pavlas, Virág, Malán a trenér Josef Smolka st., v podřepu zleva Krebs, Lenert, Hampacher, Klamrt, Špisser a Jakubíček.

Na snímku posledním Dukla Liberec v sezoně 1985/86 s 2. místem na MR. Nahoře zleva as. trenéra Vít Pražák, Koukal, Dušan Zajíček, Samek, Tomáš Václavík, Hampacher, Krebs, Smolka ml., Jakubíček a trenér Smolka st., dole zleva Malán, Vladan Merta, Ševců, Karpíšek, Jiří Šmíd, Laušman a Kovář.

---

Nedožitých 95 let Otakara BLAŽKA

(*4. 8. 1929, †24. 6. 2006)

Jméno Otakara (pro známé Oťase) Blažka je neoddělitelně spojeno se dvěma pojmy. Za prvé se Sportovním centrem Nymburk (původně Tyršovým ústavem pro tělesnou výchovu a sport, později Tělovýchovnou školou ČSTV a Tělovýchovným střediskem Jana Švermy) a za druhé s nymburským volejbalem.

Oťas se narodil v Dobroníně u Havlíčkova Brodu. Po maturitě na Obchodní akademii a vojenské službě absolvoval Tyršův ústav v Praze neboli „Tyršák“ (1953). Po otevření TÚ v Nymburce v témže roce v něm začal pracovat, z části jako učitel, z části jako tajemník. Své vzdělání si rozšířil na ITVS v roce 1959. Kromě lásky ke sportu (vedle volejbalu hrál a trénoval i lední hokej) byl obdařen mimořádným organizačním talentem. Už na „Tyršáku“ v roce 1953 byl jedním ze zakladatelů volejbalového oddílu Lokomotivy Nymburk, jehož hráči byli převážně studenti TÚ.

Po ukončení činnosti „Tyršáku“ Ota pracoval jako kantor v Železničním učilišti v Nymburce. Zde pokračoval v aktivní kariéře hrajícího trenéra mužů ve volejbale a v hokeji a věnoval se v obou sportech i dorostencům (1958 – 1962).

V roce 1962 začal pracovat v Tělovýchovné škole ČSTV v Nymburce (dříve Tyršák). Nepřestal se však věnovat volejbalu a své dlouholeté úsilí korunoval postupem a účastí družstva mužů v extralize 1981/82. Trénování týmu v extralize však představovalo pro Otu nadměrnou časovou zátěž (od roku 1965 byl ředitelem střediska) a musel jej zanechat.

Samostatnou kapitolou v Otově sportovním životě byl bezesporu „Tyršák“ bez ohledu na to, jak se právě jmenoval. Nedlouho po svém návratu se v roce 1965 stal jeho ředitelem a v této funkci setrval přes všechny další proměny až po Sportovní centrum s.r.o. do roku 1995, kdy odešel do důchodu. Za jeho řízení prošlo toto středisko neuvěřitelným vývojem směrem k modernímu centru pro soustředění sportovců nejméně dvaceti olympijských odvětví. Mezi nimi byli od mistrů světa a Evropy v 50. letech až dodnes vždy i volejbalisté.

Za svou celoživotní práci ve sportu obdržel i řadu uznání a ocenění, mj. Čestné uznání děkana FTVS UK a Nymburského Zlatého Lva I. tř.

Zájemcům nabízíme možnost přečíst si článek, i s fotografiemi, k nedožitým osmdesátinám Otakara.

---

Nedožitých 75 let Mgr. Doroty Hübnerové rozené Jelínkové

(*5. 8. 1949, †20. 3. 2007)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, juniorské, akademické a seniorské reprezentantky a olympioničky ČSSR, držitelky stříbrné medaile z ME 1971 (Reggio Emilia, ITA). Smečující nahrávačky (tzv. dvojky) Techniky Brno a Spartaku Královopolská v domácí extralize, Pallavolo Cecina v italské A1, VBC Bern ve 2. švýcarské lize a asistentky trenéra juniorek Švýcarska. Držitelky titulu Mistr sportu.

Rodačka z Brna se sportovními začátky v Sokole Žabovřesky, kde si osvojila základní pohybové dovednosti a před volbou volejbalu si vyzkoušela atletiku, českou házenou a synchronizované plavání coby členka Brněnských akvabel. Zásadní vliv na volbu volejbalu měl tělocvikář Zbyhněv Ondráček, kterého poznala již v Sokole, učil ji na gymnáziu a byl jejím prvním trenérem ve Slávii Technice Brno, kam přišla v 17 letech a které v roce 1967 pomohla k postupu do nejvyšší soutěže. Domácí hráčskou kariéru absolvovala v letech 1966-1980 ve dvojici brněnských klubů, ale se společnou hráčskou základnou:

1966-74	Technika Brno se ziskem 2 bronzových medailí na MR v letech 1971 a 1973, trenér Zbyhněv Ondráček s asistentem Milanem Kafkou.
1974-80	KPS Brno vicemistryně ČSSR v roce 1977, trenér Milan Kafka s asistentem Josefem Hrazdírou,
1980/81	Pallavolo Cecina, 3. místo v italské sérii A1.
1981-85	VBC Bern s postupem z 2. do 1. švýcarské ligy, trenérem emigrant a pražský rodák Jan Friede. V sezoně 1981/82 byla současně asistentkou trenéra juniorek Švýcarska, kterým byl další český emigrant a brněnský rodák Miroslav Mazel.

 

Premiéru v reprezentaci si odbyla na juniorském ME 1968 v Tallinnu a Rize se 4. místem juniorek ČSSR (trenéři Miroslav Hajný a Augustin Tobolka). Na tomto turnaji byla vyhlášena nejlepší hráčkou a následovaly další významné soutěže již s výběrem žen ČSSR, jehož členkou byla od roku 1969:

1970	5. místo na MS v Sofii (BLR), trenér Stanislav Šneberger s asistentem Mikulášem Židišinem a 9. místo na Letní světové univerziádě v Torinu (ITA), trenérem akademiček ČSSR Zbyhněv Ondráček,
1971	2. místo a stříbrná medaile na ME v Reggio Emilia (ITA), trenéři Šneberger + Židišin,
1972	7. místo na OH v Mnichově (NSR), trenéři Šneberger + Židišin,
1975	5. místo na ME v Bělehradě (JUG), trenér Richard Bönisch, asistentem Václav Raban.

 

Dodejme, že po emigraci pracovala Dora v Bernu jako sekretářka Evropské fotbalové federace (UEFA).
První fotka v záhlaví vizitky je momentka z OH 1972 v Mnichově, druhá z roku 1999 a rodinných oslav jejích 50. narozenin v Bernu.

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si její podrobný volejbalový profil a několik historických snímků v rubrice Síň slávy – Hráči.

---

Nedožitých 95 let Miloslava Seiberta

(*25. 8. 1919, †3. 12. 1996)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie Funkcionářů.

Informací o tomto zasloužilém funkcionáři nám moc nezbylo. Za studií všestranný sportovec, od roku 1939 hráč a později funkcionář volejbalového oddílu STOB, neboli Spolku trampských osad Benešovska. Jeho volejbalisté patřili před válkou k účastníkům trampské ligy, za Protektorátu Čechy-Morava a ještě po válce k týmům české zemské ligy.

V roce 1945 se M. Seibert podílel na organizaci prvního poválečného mistrovství Čech v Benešově. Od roku 1957 člen Sparty Praha resp. Spartaku ČKD Sokolovo, v letech 1965-1970 jednatel a předseda oddílu odbíjené.

V letech 1974-1988 funkcionář Pražského, Českého a Čs. volejbalového svazu, v letech 1970-77 ředitel Velké ceny Prahy, předseda STK a člen předsednictva Českého VS, v letech 1977-1988 člen ústřední STK.

---

90 let MUDr. Jaroslavy Tolarové roz. Šindelářové

(*27. 8. 1934)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, akademické a seniorské reprezentantky ČSR a ČSSR, mistryně Evropy 1955 (Bukurešť, Rumunsko), držitelky stříbrné medaile na Světových akademických hrách 1957. Prvoligové smečařky Slavie VŠ Praha, Slavoje Praha a Tatranu Střešovice – dvojnásobné mistryně republiky. Držitelky titulu Zasloužilý mistr sportu.

Pražská rodačka ze sportovní rodiny. Tatínek byl aktivním členem Sokola, do kterého již v útlém věku přivedl i dceru Jarku. V holešovické tělocvičně „U Studánky“ získala všestrannou sportovní průpravu a díky své - v té době u dívek nadstandardní - výšce ji tělocvikář na gymnáziu nasměroval na basket a volejbal. Kamarádka ze školy ji v roce 1949 přivedla na libeňský Starý ostrov, kde začala hrát pod vedením Zdeňka Kratochvíla závodně volejbal za dorostenky Slavie Dynamo Praha. V roce 1950 zvítězily starší dorostenky Dynama ve finále Sportovních her mládeže (SHM) v Prostějově a získaly titul Přeborníka ČSR.
Po tomto úspěchu začala trénovat s ligovým družstvem žen, po nástupu na vysokoškolská studia (Lékařskou fakultu UK) v roce 1952 byla donucena v rámci reorganizace tělovýchovy (ustavení resortních DSO) přestoupit do pražské Slavie VŠ. Připomeňme její hráčské působení a úspěchy v nejvyšší ženské soutěži:

1952-54	Slavie VŠ Praha, oblastní přebor Čech (později 2. liga), trenér Josef Polívka,
1955-68	Slavoj Odívání a od roku 1956 Slavoj Praha s dvojicí mateřských přestávek v letech 1958 a 1962, mistryně ČSR 1957, dvojice 2. míst v letech 1955 a 1958 a trojice 3. míst v letech 1956, 1967 a 1968, trenér Metoděj Mácha,
1969	Tatran Střešovice, mistryně ČSSR, trenér Antonín Kyndr.

 

V letech 1970-75 hrála ještě pro radost za B-tým Slavie Praha, složený z bývalých pražských reprezentantek. Startovaly v 1. třídě Přeboru Prahy, který několikrát vyhrály a postup do 2. ligy přenechávaly dalším týmům v pořadí, složených z hráček o jednu až dvě generace mladších.

Do širší reprezentace byla zařazena již v roce 1951 a nominována na Světový festival mládeže a studentstva, hraný ve Východním Berlíně. Den před odjezdem byla vyřazena a důvodem se stala emigrace starší sestry s manželem do Belgie po roce 1948. Politická diskriminace trvala až do roku 1954, kdy jí byl povolen start na Světových akademických hrách v Budapešti. Přehled účasti a úspěchů na prestižních mezinárodních akcích:

1954	4. místo na Světových akademických letních hrách v Budapešti, trenér Miroslav Rovný,
1955	1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti, trenér Metoděj Mácha a 2. místo na Světovém festivalu a mládeže a studentstva ve Varšavě, trenér M. Mácha,
1956	4. místo na MS v Paříži, trenér Metoděj Mácha,
1957	2. místo na Světových akademických letních hrách v Paříži, trenér Antonín Kyndr a 3. místo na Světovém festivalu a mládeže a studentstva v Moskvě, trenér M. Mácha,
1959	účast na zájezdu výběru ČSR do SSSR, Číny a KLDR (v 9 zápasech 7 vítězství), trenér Josef Češpiva,
1963	6. místo na ME v Bukurešti a 4. místo na Předolympijském turnaji v Tokiu, trenér Antonín Kyndr.

 

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si v rubrice Síň slávy – Hráči podrobný volejbalový profil jubilantky a několik historických snímků.
První portrét v záhlaví dnešní vizitky je z přelomu 50. a 60. let, druhá momentka O. Drimla vznikla v rámci květnového setkání jubilantů ČVS v Pyramidě (2019).

 

Autor: Václav Věrtelář