K nedožitým osmdesátinám Oty Blažka

BLAŽEK Otakar

Jméno Otakara (pro známé Oťase) Blažkaje neoddělitelně spojeno se dvěma pojmy. Za prvé se Sportovním centrem Nymburk (původně Tyršovým ústavem pro tělesnou výchovu a sport, později Tělovýchovnou školou ČSTV a Tělovýchovným střediskem Jana Švermy) a za druhé s nymburským volejbalem.

Oťas se narodil v Dobroníně u Havlíčkova Brodu. Po maturitě na Obchodní akademii a vojenské službě absolvoval Tyršův ústav neboli „Tyršák“ (1953). Po otevření TÚ v Nymburce v témže roce v něm začal pracovat, z části jako učitel, z části jako tajemník. Své vzdělání si rozšířil na ITVS v roce 1959. Kromě lásky ke sportu (vedle volejbalu hrál a trénoval i lední hokej) byl obdařen mimořádným organizačním talentem.
Už na „Tyršáku“ v roce 1953 byl jedním ze zakladatelů volejbalového oddílu Lokomotivy Nymburk, jehož hráči byli převážně studenti TÚ a mezi nimi i později známý trenér Richard Bőnisch nebo nymburští Vladimír Havlík a Jan Somr. Po ukončení činnosti „Tyršáku“ Ota pracoval jako kantor v Železničním učilišti v Nymburce.
Zde pokračoval v aktivní kariéře hrajícího trenéra mužů ve volejbale a v hokeji a věnoval se v obou sportech i dorostencům (1958 – 1962). Mezi nimi vyrostly známé volejbalové postavy jako M. Nepustil (později ligový hráč RH a Potrubí Praha), V. Klabík (hrál v Nymburce II. ligu mužů), O. Vejdělek (Dukla Kolín) a především stále ve volejbale aktivní Petr „Vok“ Javůrek, později hráč Dukly Kolín a Chemičky Ústí, kde „bafuňaří“ dodnes. Dorostenci pod Otovým vedením byli i účastníky DL.

Muži v té době postoupili do II. ligy (1963, po sestupu znovu v roce 1966). Kromě odchovanců z dorostu v ní hráli např. Vladimír Havlík, Josef Bárta, Ivo Műller, Jiří Najbrt, Vlasta Šimek a další, a to po dlouhá léta.
Když Ota sám přestal hrát pro vážný úraz v práci, věnoval se plně trenérské práci a uplatnil zde své organizační schopnosti především při doplňování týmu mladými hráči z celého regionu a později i hráči velmi zvučných jmen.

V té době znovu pracoval na „Tyršáku“ (1962), tehdy již Tělovýchovné škole ČSTV. Nepřestal se však věnovat volejbalu a své dlouholeté úsilí korunoval postupem a účastí družstva mužů v extralize 1981/82. V týmu byli známí ligisté Šamša, Vaňátko, Juřík, Pelant, Lenc, Štíbr, jeho syn Ota Blažek ml. a především v té době hvězda týmu reprezentant Karel „Bulhar“ Jeřábek. Družstvo spadlo z ligy, ale posílené se napřesrok na další tři roky vrátilo. V té době se v týmu objevili další reprezentanti (Cyril Krejčí, Josef Vondrka, Zdeněk Haník) a známí hráči jako Hlinka, Neumann, Číhal, Konvička, Matoušek ap. Nejlepšího umístění dosáhl tým pod vedením Oty v sezoně 1984/85 (6. místo).

Trénování týmu v extralize však představovalo pro Otu nadměrnou časovou zátěž (od roku 1965 byl ředitelem střediska) a musel jej zanechat, kombinace s hrajícími trenéry (Haník, Hlinka) se zcela neosvědčila a družstvu nepomohl ani pro Nymburk uvolněný Zdeněk Effenberger. Po sestupu z extraligy se kádr téměř rozpadl, ale Lokomotiva Nymburk ještě dlouhá léta startovala v 1. NL.

V té době se Oťas vrátil k dorostu. Jeho družstvo hrálo 2. DL a vyrůstali v něm hráči nejen pro vlastní „Áčko“ mužů v národní lize, ale i hráči, kteří se později uplatnili ještě výš. Nejznámějším z nich byl určitě pozdější kapitán Liberecké Dukly a reprezentant Martin Nečas, dále Mirek Šotola (České Budějovice) a Ondra Michálek (Odolena Voda, v současnosti Benátky nad Jizerou).

Samostatnou kapitolou v Otově sportovním životě byl bezesporu „Tyršák“ bez ohledu na to, jak se právě jmenoval. Nedlouho po svém návratu se v roce 1965 stal jeho ředitelem a v této funkci setrval přes všechny další proměny až po Sportovní centrum s.r.o. do roku 1995, kdy odešel do důchodu.
Nutno podotknout, že za jeho řízení prošlo toto středisko neuvěřitelným vývojem směrem k modernímu centru pro soustředění sportovců nejméně dvaceti olympijských odvětví. Seznam reprezentantů, kteří centrem prošli, by snad byl delší než tento článek. Tak se spokojíme s konstatováním, že mezi nimi byli od mistrů světa a Evropy v 50. letech až dodnes vždy i volejbalisté.

Pro svou časově mimořádně náročnou činnost měl Oťas jednu nevšední podporu. Tou byla rodina a především velmi obětavá manželka Ludmila. Sama hrála volejbal v Nymburce za ženy (spolu s ní manželky dalších hráčů) a volejbal a partu kolem ní považovala za samozřejmou součást života.

Za svou celoživotní práci ve sportu obdržel i řadu uznání a ocenění, mj. Čestné uznání děkana FTVS UK a Nymburského Zlatého Lva I. tř.
Nejlépe však jeho přínos volejbalu a mládeži vystihuje výrok už zmíněného volejbalisty Petra „Voka“ Javůrka: „Za všechno, čeho jsem ve volejbale dosáhl, vděčím jen a jen Oťasovi. Vždycky na něj budu vzpomínat jako na člověka, který mne dokázal nasměrovat na správnou cestu.“

S laskavým přispěním Otovy manželky Ludmily, spoluhráče Vládi Havlíka, kamaráda Oldy Žampy st., člena výboru Františka Hyblera a odchovance Petra Javůrka sestavil

Jiří Medřický

Na snímku družstvo mužů Lokomotivy Nymburk, které od roku 1963 patřilo mezi nepravidelné účastníky II. ligy. Ota první zleva ještě jako hráč a dvorní nahrávač Vládi Havlíka.

V 70.letech se svěřenci trenéra Oty Blažka ve II. lize již zabydleli a později postoupili do I. NL. Na snímku chybí další z hráčů, např. „Jura“ Kocáb nebo Vlasta Šimek a koncem 70. let již s nimi hrál i Ota Blažek mladší.

Postup a start ve vysněné extralize se Otovi a jeho svěřencům podařil poprvé v sezoně 1981/82. S výjimkou reprezentanta Karla Jeřábka nemělo družstvo výrazné hráčské osobnosti, skončilo na posledním 10. místě a soutěž opustilo. Po doplnění kádru se již po roce do extraligy vrátilo a udrželo se v ní další 3 sezony (1983 - 1986). Nejlepším výsledkem byla účast v závěrečném play-off a konečné 6. místo v ročníku 1984/85.

Koncem 80. let se Ota vrátil k trénování dorostenců, kteří se stali zásobárnou družstva mužů Nymburka v NL a nejlepší z nich se uplatnili nejen v extralize (Šotola, Michálek), ale i v reprezentaci (Nečas).

Při oslavách 45. výročí vzniku Sportovního centra Nymburk v roce 1998 se sešli jeho tři ředitelé. Ota Blažek tuto náročnou funkci vykonával plných 30 let (1965 - 1995) a město Nymburk ji ocenilo udělením Zlatého Lva I. třídy.