Listopadoví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

V listopadovém ohlédnutí patří úvod dvěma reprezentantkám ČSR ze „zlaté éry“ čs. volejbalu, které již nejsou mezi námi. V obou případech se jedná o rodilé Moravanky a osobnosti Síně slávy českého volejbalu. Třetí osobností je významný český ortoped a traumatolog, který byl aktivní i jako funkcionář. Věnoval se sportu, a to nejen sportu tělesně postižených. Další část je věnována dvojici žijících a stejně starých hráčů. Prvým z nich je trojnásobný mistr republiky, člen juniorské a mužské reprezentace ČSSR s hráčským angažmá ve Francii a Německu. Druhým je extraligový hráč, trenér, manažér, patriot a mecenáš volejbalu. Oběma žijícím jubilantům přejeme pevné zdraví, pohodu v osobním životě.

Nedožitých 100 let Reginy Obadálkové roz. Matalíkové

(*6. 11. 1924, †5. 4. 1994)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSR a ČSSR se startem na čtyřech MS (dvě druhá místa) a třech ME (první a druhé místo). Sedminásobné mistryně republiky s Tatranem Valašské Meziříčí a Tatranem Střešovice, držitelky titulu Zasloužilý mistr sportu. a v roce 2001 byla vyhlášena anketou ČVS nejlepší čs. volejbalistkou 20. století.

Volejbal začala hrát „Ina“ Matalíková závodně až v 25 letech, od 14 let se věnovala tenisu a od 16 let české házené v týmu ASO Olomouc s účastí v nejvyšší soutěži. Dojíždět do Olomouce na tréninky a zápasy vydržela dlouhých 18 let bez ohledu na později další a již převládající volejbalové aktivity. Oběma sportům se na vrcholové úrovni věnovala až do odchodu do Prahy v roce 1959.

Volejbal hrála v letech 1949-52 za Sokol a od roku 1953 za Tatran Valašské Meziříčí, se kterým získala v letech 1954 a 1958 dva mistrovské tituly a s nimi na MR ještě 2 stříbrné a 3 bronzové medaile.
Po přestěhování do Prahy hrála v letech 1960-72 za Tatran Střešovice, se kterým získala pod vedením trenérů Antonína Kyndra a Oldřicha Venhače dalších 5 titulů mistra ČSSR (1961 a 1969-72) a s nimi 2 bronzové medaile. V letech 1971 a 1972 si zahrála finále PMEZ s dvojicí 2. míst. Titulem Mistra ČSSR v roce 1972 se ve 48 letech rozloučila s vrcholovým volejbalem, dalších 7 let ještě působila jako hrající trenérka B-týmu Střešovic v I. NL, kde mladým talentovaným hráčkám předávala své zkušenosti. Až do roku 1994 působila ve střešovickém Tatranu jako sekretářka a později tajemnice TJ.

Premiéru v reprezentaci ČSR si odbyla na MS 1952 (Moskva), odkud si dovezla první bronzovou medaili. Ve vrcholných soutěžích následovaly tyto úspěchy: 1. místo na ME 1955 (Bukurešť), 4. místo na MS 1956 (Paříž), 2. místo na ME 1958 (Praha), 3. místo na MS 1960 (Rio de Janeiro), 5. místo na MS 1962 (Moskva) a 6. místo na ME 1963 (Bukurešť).
K dalším úspěchům patřil zisk 2 stříbrných a 1 bronzové medaile ze Světových festivalů mládeže a studentstva (Bukurešť 1953, Varšava 1955, Moskva 1957), účast na zájezdu RD žen do SSSR, ČLR a KLDR v roce 1959 a 4. místo na předolympijském turnaji v roce 1963 v Tokiu.

Více informací a několik historických fotek naleznou zájemci v podrobném profilu v rubrice Síň slávy - Hráči.

---

Nedožitých 95 let Věry Bochenkové roz. Kaločové

(*15. 11. 1929, †12. 3. 2016)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSR se ziskem bronzové medaile na MS 1952 (Moskva). Čtyřnásobné mistryně republiky s družstvy Slezské Ostravy (Sokol Jáma Trojice, Sokol OKD, Baník Ostrava).

Rodačka z Ostravy – Kunčiček začala sportovat již v útlém věku v místním Sokole, kde se věnovala sportovní gymnastice a lehké atletice (skoky). Později začala hrát za Sokol Kunčičky tenis a spoluhráči ji prostřednictvím smíšených volejbalových deblů seznámili s tímto sportem.
V roce 1947 ji coby talentovanou nahrávačku objevily volejbalistky Sokola Slezská Ostrava, 3x týdně pak dojížděla na kole na jejich tréninky a v roce 1948 s nimi získala první mistrovský titul - to již pod názvem klubového sponzora, uhelného dolu Jáma Trojice. Klub byl přejmenován ještě dvakrát: podruhé na Sokol OKD Ostrava (mistr ČSR 1951) a potřetí na Baník Ostrava (mistr ČSR 1952 a 1953). Její úspěšnou hráčskou kariéru ukončilo přestěhování manželů Bochenkových do Prahy v roce 1955 a nastupující zdravotní problémy s koleny (obě operovaná) a páteří.

V klubu hrála na postu nahrávačky a její sehranost se smečařkami Milenou Krimlovou a Bohumilou Valáškovou (v té době oporami reprezentace ČSR) rozhodly o její nominaci na MS 1952 v Moskvě. Byla to její jediná akce v dresu ČSR a díky zisku bronzové medaile i úspěšná.

Více informací v profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.

---

Nedožitých 90 let Václava Smetany, Doc. MUDr.

(*15. 11. 1934, †2. 8. 2018)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu tělesně postižených. Držitele řady domácích i mezinárodních ocenění, Medaile prof. Jedličky a státního vyznamenání II. stupně „Za zásluhy“.

Významný český ortoped a traumatolog, přednosta Ortopedické kliniky dětí a dospělých 2. LF UK v Praze a ve FN Motole. Pedagog, člen redakční rady časopisu Ortopedie, autor desítek odborných prací. Čestný člen několika vědeckých rad, domácích i mezinárodních zdravotnických a sportovních organizací,

Při žňové brigádě v roce 1947 utrpěl vážný úraz, po kterém mu byla amputována v oblasti bérce levá noha.

Jako člen plaveckého oddílu Sokola Vinohrady se prosazoval mezi zdravými soupeři, získal 8 titulů mistra republiky v různých plaveckých disciplínách a ze světových soutěží TP plavců přivezl 2 stříbrné medaile. V roce 1970 získal bronzovou medaili na atletickém mistrovství republiky TP a v roce 1973 byl členem výběru ČSSR, který v rakouském Linci vybojoval na prvním Mistrovství světa stojících TP volejbalistů zlaté medaile.

V roce 1968 stál u založení oddílu TP volejbalistů při pražském Slovanu Svoboda, byl jedním z jeho prvních hráčů a ve světě je známý jako tvůrce prvních mezinárodních pravidel pro volejbal invalidů. Byl zakládajícím členem a 10 let sekretářem Svazu tělesně a zrakově postižených sportovců při ÚV ČSTV a v roce 1976 byl za zásluhy o rozvoj sportu invalidů zvolen členem Mezinárodní organizace pro rehabilitaci invalidů při UNESCO.

V letech 1987-1991 byl předsedou Svazu handicapovaných sportovců ČSFR a ČR, v roce 1988 se podílel na založení Mezinárodního paralympijského výboru a vedl několik našich výprav na Paralympijských hrách. Byl členem Čs. olympijského výboru, jeho velkou láskou byla fotbalová SK Slavia Praha, kde byl předsedou Odboru přátel a členem výboru.

Další informace o jubilantovi nabízíme prostřednictvím profilu Síně slávy - funkcionáři.

---

70 let Jiřího Špissera

(*18. 11. 1954)

reprezentanta ČSSR se ziskem stříbrné medaile na juniorském ME 1973 a 5. místem na MS 1974. Hráče Slavie Olomouc, Aera Odolena Voda, Dukly Liberec, Chemičky Ústí nad Labem, trojnásobného mistra republiky. Se zahraničními angažmá ve francouzském Grenoblu, německém Norderstedtu a Bottropu. Držitele titulu Mistr sportu.

S volejbalem začínal ve Slavii Univerzitě Olomouc, kde pod vedením trenérů F. Mazala, J. Trávníčka a J. Matěje prošel všemi mládežnickými kategoriemi a již jako dorostenec pendloval do mužů, se kterými si v letech 1972-74 zahrál EXL a 1. NL (trenér Z. Rychlý).
Na podzim roku 1975 dostal nabídku Aera Odolena Voda (trenér Evžen Krob), se kterým získal v roce 1977 mistrovský titul. Následoval povolávací rozkaz do Dukly Liberec (trenéři K. Paulus a J. Smolka st.) a po dvou letech prezenční služby hrál za Duklu již jako voják z povolání dalších 6 sezon. V letech 1980 a 1983 pomohl družstvu vybojovat 2 tituly Mistra ČSSR a v roce 1983 si zahrál ve finále PMEZ se 3. místem.

V roce 1985 byl uvolněn z armády, v sezoně 1985/86 pomohl Chemičce Ústí k postupu do EXL (trenér M. Hudeček) a za Ústí hrál ještě v sezoně 1988/89 se 7. místem (trenér M. Šlambor).
Mezitím si vyzkoušel francouzskou ProA v týmu AF Grenoble a německou Bundesligu v 1. SC Norderstedt (předměstí Hamburku).
Do Německa se vrátil po druhé sezoně v Chemičce, tj. na podzim 1989 a v roli hrajícího trenéra a později trenéra vedl několik sezon muže VC Bottrop s postupem z regionální soutěže do Bundesligy.

Reprezentační dres ČSSR oblékl poprvé v roce 1973 a z juniorského ME ve Vorburgu (NDR) si přivezl stříbrnou medaili (trenéři Peter Bohunský a Dušan Melíšek).
S mužskou reprezentací ČSSR startoval na MS 1974 v Mexiku, kde náš výběr pod vedením Petra Kopa a Evžena Kroba skončil na 5. místě.

 Snímek v záhlaví je z roku 1973 a jedná se o „pasovku“ pro výjezd juniorů na ME.

---

70 let Jindřicha Neumanna

(*23. 11. 1954 v Praze)

držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu, Medailie Otakara Koutského za rozvoj pražského volejbalu. Hráče VŠ Praha, RH Praha, Aera Odolena Voda a Lokomotivy Nymburk. Od roku 1997 manažera, spolumajitele, majitele a hlavního sponzora klubu se změnou názvu na Volleyball.cz s přestěhováním do Kladna v roce 2004. Funkcionáře PVS a ČVS.

Sportu a konkrétně silniční cyklistice se začal věnovat v 10 letech v TJ Favorit Praha. Volejbal jej zaujal ve 14 letech v rámci volejbalového kroužku na ZŠ Novodvorská (trenér Guljajev). V roce 1969 byl vyslán na nábor mladších dorostenců Slavie VŠ Praha a stal se členem B-týmu (trenér V. Schmitt).
V letech 1971-74 již hrál za první dorostenecký tým, se kterým získal v roce 1971 titul mistra ČSSR, v roce 1972 reprezentoval Prahu na turnaji hlavních měst soc. zemí v Moskvě a v roce 1973 pomohl vybojovat stříbrnou medaili na MR staršího dorostu (trenéři D. Melíšek, J. Musil). V roce 1974 byl přeřazen do EXL mužů SVS MŠ při VŠ Praha.

V roce 1976 v rámci nedokončeného studia FTVS byl členem akademického výběru ČSSR při 18. ročníku mezinárodního turnaje akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze, na kterém náš výběr zvítězil, trenér I. Bzdúch.

V letech 1986-2012 hrál již pro radost za Avii Čakovice 1. NL (trenér V. Slušný), 2. ligu a postupně nižší soutěže přeboru Prahy. Nechyběl ani na dalších soutěžích, a to jak ve volejbalu šestkovém, tak beachvolejbalu či v tahaném deblu. Několikrát zvítězil na turnaji v Dřevěnici, startoval v Antukové lize, na MR veteránů (+40) a MR superveteránů (+50).

V roce 1994 zahájil v Odolce své aktivity trenérské a od roku 1997 manažerské. V sezoně 1994/95 byl kondičním trenérem a asistentem u Petra Kopa (2. místo), v sezoně 1995/96 u Pavla Třešňáka se ziskem titulu Mistra ČR a 3. místem ve finále Poháru CEV v Paříži.
Po skončení sezony 1996/97 založil z důvodu již neúnosného zadlužení klubu nový s názvem Aero Odolena Voda volley-ball s.r.o., stal se jeho majitelem a hlavním sponzorem.
V letech 2005-11 pod názvem Volleyball.cz Kladno na Kladně. V sezoně 2010/11 ztratil klub finanční podporu města Kladno, po 11. místě z EXL sestoupil a zanikl. K obnovení klubu s názvem VK Kladno došlo v roce 2015, když J. Neumann a M. Fortuník odkoupili licenci od Havířova a zahájili další etapu volejbalu na Kladně – Milan jako trenér, Jindra jako manažer a sponzor.

Připomenout si zaslouží také další Jindrův projekt, který s osobní finanční podporou realizoval v letech 1997-2001. Jednalo se o vybudování široké mládežnické základny v pražských klubech USK, Kompresory, Vyšehrad a při sportovní ZŠ Lužiny, v Kralupech a Odolena Vodě s návazností na družstva dospělých. Pod Aero spadala ještě družstva Kompresorů a Pharmingu se startem v 1. lize. Společnost s.r.o. volleyball.cz v té době zaměstnávala 35 trenérů mládeže a 6 trenérů dospělých. Úctyhodné Jindrovo volejbalové „mecenášství“, trvající přes 25 let.

Je třeba zmínit ještě Jindrovy funkcionářské aktivity a funkce, bez kterých by se realizace jeho projektů a „volejbalových snů“ neobešla. Byl dlouholetým místopředsedou Pražského volejbalového svazu a za Prahu členem Výboru ČVS, členem Hospodářské komise a Správní rady ČVS.

Snímek v záhlaví vizitky je z roku 2019 ze setkání jubilantů ČVS z řad významných hráčů a trenérů v Praze.

 

Autor: Václav Věrtelář