Červnoví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

První letní ohlédnutí patří dvojici hráčských osobností Síně slávy českého volejbalu, které již nejsou mezi námi. V případě prvním se jedná o všestrannou brněnskou sportovkyni, která největší sportovní úspěchy získala spolu s manželem v krasobruslení, ale Československo reprezentovala také v lehké atletice a ve volejbalu. Ve druhém případě se jedná o excelentního nahrávače - mistra světa a dvojnásobného mistra Evropy, kterého řada pamětníků pokládá za nejlepšího českého nahrávače minulého století. Současně byl „Smrdíšek“ (jak zněla jeho volejbalová přezdívka) vynikajícím bavičem.

Nedožitých 100 let Soni Balunové roz. Burianové

(*8. 6. 1924, †1. 2. 2013)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, akademické a seniorské reprezentantky ČSR se ziskem 2 stříbrných medailí na Světových akademických letních hrách (Budapešť 1949, Východní Berlín 1951) a bronzové medaile na ME žen 1950 (Sofie). Univerzální hráčky brněnských družstev Moravská Slavia, Sokol Královo Pole a Slavia VŠ Brno, v letech 1953-55 ÚDA Praha s dvojicí titulů Mistra ČSR.

Brněnská rodačka, od 7 let zapálená a všestranná sportovkyně (balet, bruslení, sportovní gymnastika, atletika, plavání, stolní tenis, česká házená, basketbal, volejbal). Všechny tyto aktivity ji přivedly k poválečnému vysokoškolskému studiu Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy při Masarykově univerzitě a následnému povolání středoškolské profesorky tělesné výchovy. Při studiu se v DTJ Brno věnovala přes léto atletice (mistryně republiky v trojboji, jedna z nejlepších čs. oštěpařek) a v zimě krasobruslení (spoluzakladatelka a jedna z prvních závodnic krasobruslařského oddílu při Zbrojovce Židenice).

S volejbalem se seznámila na gymnáziu a již koncem války jej hrála závodně za ženy Moravské Slavie. Po válce přestoupila do obnoveného Sokola Královo Pole, kde se seznámila s budoucím manželem MUDr. Miloslavem Balunem, který hrál za muže a tým žen trénoval. A jelikož se také věnoval krasobruslení, vytvořili manželé Balunovi po svatbě v roce 1950 excelentní sportovní pár se ziskem 6 titulů Mistra ČSR a bronzové medaile na ME 1954 v Bolzanu.

V roce 1955 byl armádní celek žen ÚDA zrušen a většina hráček přestoupila do Dynama Slavie Praha s kurty na libeňském Starém ostrově. Po mateřské přestávce Soňa zanechala závodního volejbalu a věnovala se již pouze krasobruslení jako závodnice a později trenérka.

Premiéru ve volejbalové reprezentaci ČSR si odbyla v prvním poválečném utkání našich žen s Polskem v roce 1947 a rozloučila se s ní stříbrnou medailí ze Světového festivalu mládeže a studentstva v roce 1953 v Bukurešti.

Významné akce a úspěchy:
1949 2. místo na Světových akademických letních hrách (Budapešť), trenérka Anna Stibitzová,
1950 3. místo a bronzová medaile na Mistrovství Evropy (Sofie), trenér Jan Fiedler,
1951 2. místo na Světových akademických letních hrách (Východní Berlín), trenér Vladimír Míka,
1953 2. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva (Bukurešť), trenér Metoděj Mácha.

Kromě volejbalu reprezentovala ČSR v atletice (oštěp).

První fotografie v záhlaví vizitky je z roku 1950, druhá ze setkání jubilantů ČVS v roce 2009 ve Valdštejnském paláci – sídle Senátu ČR (za ní stojí svazový sekretář Jan Žižka).

Více informací o Soni Balunové naleznou zájemci v jejím podrobném sportovním profilu v rubrice Síň slávy - Hráči.

Nedožitých 90 let Ladislava Synovce

(*16. 6. 1934, †25. 5. 2015)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1953-62 reprezentanta ČSR a ČSSR, dvojnásobného mistra Evropy z roku 1955 (Bukurešť) a 1958 (Praha), mistra světa z roku 1956 (Paříž) a držitele dalších 4 medailí ze Světových festivalů mládeže a studenstva. Nahrávače pražských celků Sokol Dynamo Slavia, Tatran Isoxyl, ÚDA, Dynamo a Lokomotiva Praha, dvojnásobného mistra republiky z let 1955 a 1962. Držitele titulu Zasloužilý mistr sportu.

Pražský rodák z Hanspaulky, kde získal v místním Sokole všestranné sportovní základy a vyzkoušel si všechny dostupné sporty. Mezi nimi zvítězil volejbal, resp. volejbalové debly, které začal hrát ve 13 letech jako nahrávač již dospělých spoluhráčů. Jeden z nich jej v roce 1949 přivedl na libeňský Starý ostrov, který se pro Ládíka stal druhým domovem a prvními volejbalovými vzory slavní ligoví hráči Slavie (resp. již Sokola Dynamo Slavie) s řadou reprezentantů (Krob, Mikota, Soukup, Těšitel či Votava). Brali jej mezi sebe při tréninku a nechali zahrát při turnajích. Příležitostně si zahrál soutěž za tým dorostenců, vedený Josefem Černým (mezi spoluhráči např. Milan Purnoch). Po dosažení plnoletosti se stal již platným členem ligového kádru Dynama a na Starý ostrov se opakovaně vracel po dalších hráčských angažmá, vynucených okolnostmi (povinnost hrát za resortní DSO, prezenční vojenská služba).

Vrcholový volejbal opustil již ve 28 letech a důvodem se staly poúrazové zdravotní problémy s kolenem. Volejbal pak hrál již pouze rekreačně, převážně na domovské osadě Bojov a na osadních turnajích. Pár let působil jako poradce trenérů ligového družstva žen SK Slavia Praha IPS a dlouhá léta působil v hale RH resp. Olympu Praha jako zasvěcený hlasatel EXL zápasů mužů a žen.

Na soustředění širšího výběru volejbalistů ČSR byl poprvé pozván v roce 1951 a s reprezentací se rozloučil v roce 1962 na turnaji v Helsinkách.

První fotografie v záhlaví vizitky je z roku 1958, druhá ze setkání mistrů světa z let 1956 a 1966 u prezidenta ČR Václava Klause v roce 2011.

Více informací a fotografií v profilu Síně slávy - Hráči.

Autor: Václav Věrtelář