Balunová Soňa

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, držitelka řady krasobruslařských uznání a ocenění domácích i zahraničních (Rakousko, SSSR), Čestná členka rakouského krasobruslařského svazu.

Jméno a příjmení: Soňa BALUNOVÁ roz. Burianová

Datum narození: 8. června 1924 v Brně

Datum úmrtí: 1. února 2013 ve Vídni

Charakteristika:
160 cm vysoká hráčka družstev Moravská Slavia Brno, Sokol Královo Pole, Slavia Brno VŠ a ÚDA Praha (dvojnásobná mistryně republiky z let 1954-1955). V brněnských klubech hrála na postu smečařky, v Praze a reprezentaci byla nahrávačkou. Akademická reprezentantka ČSR s účastí na dvou Světových akademických letních hrách se ziskem dvou stříbrných medailí. V letech 1947-1953 členka širšího výběru žen ČSR s účastí na ME 1950 v Sofii (bronzová medaile). Kromě volejbalu reprezentovala ČSR také v atletice (společně s Danou Zátopkovou v hodu oštěpem při mezistátních utkáních s Polskem, Rakouskem a SSSR) a v krasobruslení, které bylo jejím stěžejním sportem. Manželé Balunovi byli 6 let po sobě mistry republiky v kategorii sportovních párů (1950-1955) a na ME 1954 v Bolzanu vybojovali pro ČSR bronzové medaile.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka gymnázia a po válce Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy při Masarykově univerzitě Brno (MUB) s aprobací TV a zeměpis. V letech 1949-1950 učila na gymnáziu v Blansku (kam z Brna denně dojížděla), v letech 1950-1952 pracovala jako odborná asistentka MUB v ústavu, na kterém v roce 1949 sama promovala. V roce 1950 se provdala za MUDr. Miloslava Baluna, všestranného brněnského sportovce, známého volejbalisty a hrajícího trenéra Sokola Královo Pole a především krasobruslaře, se kterým v roce 1948 vytvořila sportovní pár. V roce 1952 se přestěhovali do Prahy a stali se členy armádní skupiny krasobruslařů ATK (od roku 1953 ÚDA). Soňa startovala za ATK a ÚDA ještě v lehké atletice (v hodu oštěpem) a stala se jednou ze zákládajících hráček volejbalového družstva žen ÚDA v roce 1953. Od roku 1967 žila ve Vídni a od roku 1994 jako vdova. Krasobruslařské aktivity a úspěchy rodiny Balunových jsou popsány v závěrečném odstavci společně s informacemi o jejich dceři Soně, provdané Harandové a její v Rakousku populární sportovní rodině.

Sportovní a volejbalové začátky:
Od malinka byla všestrannou sportovkyní. Pohybové základy získávala od 7 let v baletu, v 8 letech začala bruslit, následovala sportovní gymnastika a plavání, závodně hrála stolní tenis (za války byla přebornicí Brna), basketbal, českou házenou a volejbal. Všechny tyto aktivity a všestrannost se staly nejlepším předpokladem pro poválečné studium tělesné výchovy. Při studiu se věnovala především lehké atletice v DTJ Brno (byla mistryní republiky v atletickém trojboji a naše přední oštěpařka) a byla jednou ze zakladatelek krasobruslařského oddílu při Zbrojovce Židenice, za který závodila. Volejbalu se začala věnovat v 15 letech na gymnáziu a již koncem války hrála za Moravskou Slavii Brno. Rozhodujícím pro její další volejbalový růst se stal přestup do obnoveného Sokola Královo Pole v roce 1946, jehož družstvo žen patřilo po válce k nejlepším v republice a kde ji trénoval pozdější manžel MUDr. Miloslav Balun – hráč družstva mužů a vůdčí osobnost oddílu.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Po narození dcery (1955) a rozpuštění družstva žen ÚDA Praha (1956) přešla s většinou hráček a trenérem Rabanem do Dynama Praha. Za omlazený tým v celostátní lize již nestartovala, s ohledem na mateřské povinnosti a krasobruslařské aktivity si na libeňský Starý Ostrov chodila jen příležitostně zahrát.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
Premiéru v reprezentaci ČSR si odbyla v roce 1947 v Praze při prvním poválečném mezistátním utkání žen s Polskem a s reprezentací se rozloučila na festivalu mládeže v Bukurešti 1953.

Vrcholné soutěže:
1950      3. místo a bronzová medaile na ME v Sofii

Další významné soutěže:

Krasobruslařské aktivity a úspěchy rodiny Balunových:
Krasobruslení se Soňa Burianová začala věnovat již v 8 letech. Po válce pomáhala zakládat krasobruslařský oddíl při Zbrojovce Židenice, za který pak závodila. V roce 1948 vytvořila se svým pozdějším manželem MUDr. Miloslavem Balunem (*14. 12.1920, †24. 12. 1994) sportovní pár, který byl v letech 1950-1955 šestkrát po sobě mistrem ČSR a který přivezl z ME 1954 v Bolzanu bronzovou medaili. V roce 1950 se vzali a v roce 1952 přestěhovali do Prahy, kde se stali členy ATK, v roce 1953 přejmenovaném na ÚDA Praha. Miloslav Balun se stal vojákem z povolání v hodnosti majora a velitelem skupiny armádních krasobruslařů - reprezentantů, ke které patřila i jeho žena. S reprezentací se rozloučili na ME 1955 v Budapešti a koncem tohoto roku se jim narodila dcera Soňa ml. V letech 1957-1961 byli členy profesionálních ledních revue v Praze, NDR a SRN. V letech 1963-1964 pracovali v Moskvě jako trenéři nadějných sovětských krasobruslařů, dnes uznávaných trenérů (Moskvinová, Tarasovová, Myškin, Žuk). Po návratu do Prahy se Miloslav Balun vrátil ke své lékařské profesi a pracoval na orthopedii Nemocnice na Karlově náměstí. Soňa st. se stala trenérkou mládežnické základny v Praze, zřízené při Tatře Smíchov. Zde založila první dětskou krasobruslařkou revue, ve které již vystupovala Soňa ml. Na základě trenérské smlouvy, uzavřené mezi Pragosportem a lineckým krasobruslařským klubem ASKÖ odjela v roce 1967 rodina do Rakouska. MUDr. Balun trénoval v Linci, kde dostal i místo lékaře. Obě Soni žily ve Vídni, kde mohla Soňa ml. navštěvovat českou školu a Soňa st. zahájila 30 let trvající trenérskou práci v klubu WEV, kde vychovala celou řadu reprezentantek. Po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 dostali manželé Balunovi příkaz k návratu do vlasti, který nerespektovali a rozhodli se zůstat i nadále v Rakousku. K tomuto rozhodnutí přispěla i nabídka zařazení Soni ml. do rakouské reprezentace po jejím úspěšném vystoupení na krasobruslařském mistrovství Rakouska v roce 1969. Podmínkou bylo přijetí rakouského občanství, které po souhlasu rodičů dostala do dvou dnů. Manželé Balunovi na něj čekali 9 let a všechny pokusy legalizovat pobyt v Rakousku byly bezúspěšné (v nepřítomnosti byli našimi úřady odsouzeni na 1,5 roku nepodmíněně).

Dcera Soňa (pod jménem Sonja Balun) byla v letech 1970-1975 krasobruslařskou mistryní Rakouska, které reprezentovala na ZOH 1972 v japonském Sapporu, na MS 1975 v Coloradu Springs a na dvou ME (1973 Köln, 1974 Záhřeb). Po skončení závodní činnosti se začala (po vzoru svých rodičů) věnovat trenérské práci a vychovala několik rakouských reprezentantů. Jejím manželem se stal známý rakouský hokejista, kapitán reprezentace a později i její trenér Kurt Harand (s českými kořeny, sahajícími až do rodu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic). Jejich synové Christoph (roč. 1981) a Patrick (roč. 1984) byli ligovými hokejisty a reprezentanty Rakouska (oba se startem na MS 2004 v Praze a Ostravě), starší Chris hrál i v zahraničí (za finské Tampere a moravské Znojmo).

FOTO:

Na fotografii z roku 1947 je družstvo brněnského Sokola Královo Pole, které patřilo koncem 40. let k nejlepším v republice. Stojící zleva Chlupová, Zatloukalová, Procházková, Böhmová, Cvilinková a v podřepu zleva Soňa Burianová, trenér Miloslav Balun a Kubánková.

Na Světových akademických letních hrách 1949 v Budapešti vybojoval výběr našich vysokoškolaček stříbrné medaile. Na společné fotce s hráčkami Itálie mají naše hráčky na prsou znak a číslo – horní řada zleva Kučerová (8), Mirovická (1), Lútočková (3), Vojnarová (5), Cvilinková (2), Žáková (6), dole zleva Čadilová (4) a Soňa Burianová (7).

Snímek z nástupu našich reprezentačních výběrů před mezistátním dvojzápasem s Maďarskem v Budapešti roku 1950. Muži zleva: Brož Josef, Tesař, Krob, Brož Karel, Mikota, Schwarzkopf, Fučík, Matiášek, Votava, Paldus. Ženy zleva: Zaplatílková, Šrůtová, Krimlová, Cígrová, Houdková, Batková, Soňa Burianová, Chlupová.

Z mistrovství Evropy 1950 v Sofii přivezly naše ženy bronzové medaile (třetí za SSSR a Polskem), o které se zasloužila desítka hráček ve složení zleva: Cígrová, Krimlová, Kučerová, Mirovická, Zaplatílková, Houdková, Vojnarová, Batková, Černá a Soňa Burianová. Trenérem družstva byl Jan Fiedler.

Na Světových akademických letních hrách v Berlíně 1951 obsadily naše vysokoškolačky 2. místo ve složení zleva Čadilová, Kučerová, Lútočková, Svobodová, Cvilinková, Richterová, Černá, Štulcová a Soňa Balunová. S deštníkem trenér ing. Vladimír Míka.

V roce 1953 byl Armádní tělovýchovný klub (ATK) přejmenován na Ústřední dům armády (ÚDA) a vedle mistrovského družstva volejbalistů vzniklo i armádní družstvo žen. Prvními hráčkami byly převážně atletky ÚDA, nahoře zleva Dáša Olešovská, Růžena Jírová (manželka trenéra fotbalistů ÚDA), Táňa Kostrjuková (později manželka Josefa Brože) a Dana Zátopová. Dole zleva Jarka Brožová (manželka Karla Brože), trenér Josef Brož, Soňa Balunová a Jaroslav Doležal (hráč mužů a pomocný trenér žen).

Na Festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti 1953 obsadily naše ženy 2. místo za Sovětkami. Na snímku zleva rozhodčí Luboš Kettner, Cígrová, Soňa Balunová, Dostálová, Nečasová, Zaplatílková-Jílková, Valášková a trenér Metoděj Mácha. Dole zleva Krimlová, Svobodová, Štaudová, Štulcová a Matalíková.

V roce 1954 vybojovaly ženy ÚDA Praha v Plzni první mistrovský titul a to především zásluhou posil z řad mladých talentovaných hráček a nového trenéra Václava Rabana. Zleva: Štulcová, Kapounová, Soňa Balunová, Neugebauerová, Brožová Jarka, Křížová a Špelinová. Z mistrovské sestavy na snímku chybí Brožová Táňa a Štefflová.

S vrcholovým volejbalem se Soňa Balunová rozloučila v roce 1955 (jak vzpomíná, hrála až do 6. měsíce těhotenství před narozením Soni ml.). Na snímku vpravo s č. 3 sleduje smečující Jarku Brožovou.

V roce 1955 se manželé Balunovi rozloučili i s krasobruslařskou reprezentací a to účastí na ME v Budapešti.

Autor: Zdeněk Vrbenský