Orvošová míří za novou výzvou, po Polsku si vyzkouší prestižní italskou Serii A1

Polsko a Itálie, země volejbalu zaslíbené. Česká univerzálka Gabriela Orvošová strávila poslední čtyři sezony u našich severních sousedů a na konci léta se bude hlásit na Apeninském poloostrově. „Italská liga je společně s tureckou na nejvyšší úrovni. Polská maličko zaostává, ale stále patří mezi top soutěže,“ upřesňuje Orvošová rozložení sil v ženském volejbale. „Cítila jsem, že potřebuji změnu a chtěla jsem se sportovně posunout. Přesvědčil mě osobní přístup vedení klubu a právě kvalita ligy. Hrát v Římě je pro mě výzva,“ doplňuje.

Do zahraničí vyrazila olomoucká odchovankyně před čtyřmi lety. Bylo jí devatenáct a dá se říct, že si první angažmá vybrala velmi rozumně. „Z Bielska jsem to měla domů jen hodinu, takže jsem se cítila, jako bych se ani neodstěhovala. Řešov už je dál, ale je stále dostupný, nasedla jsem do auta a před naším domem vystoupila za čtyři hoďky,“ líčí. Nejprve její pohled na polskou Tauron ligu zkreslila pandemie, ovšem brzy se ukázalo, že se ocitla v jiném světě. „V Řešově se nám hrálo naprosto skvěle, návštěvy byly super, všichni fandili a v hale vládla výborná atmosféra,“ oceňuje.

Také realizační týmy byly oproti Česku početnější. „U družstva byla masérka, fyzioterapeut, vedle trenéra a asistenta i kondičák. Všechno klapalo a bylo to o dost profesionálnější,“ neskrývá Orvošová, jež si musela zvyknout na větší tlak. „Do Ligy mistrů jsme šly s tím, že se musíme probojovat do další fáze. První rok jsme skončily ve čtvrtfinále, letos „už“ v osmifinále,“ líčí univerzálka. V Tauron lize dosáhly hráčky Doliny Řešov dvakrát na druhé místo. „Když se prohraje poslední zápas sezony, je to smutné. Po finále jsem byla vždy zklamaná, ale teď výsledky beru,“ sděluje 195 centimetrů vysoká diagonální hráčka, která v Polsku poznala i mimovolejbalové povinnosti – večeře se sponzory nebo akce pro fanoušky. „Sezona by nebyla úplná bez setkání se všemi lidmi, kteří měli zásluhu na našich úspěších. Jsem za tu zkušenost ráda.“

Další zkušenosti na sebe nenechají dlouho čekat. Moc však nechybělo a mohla je získávat v úplně jiném klubu, než Aeroitalia Řím. „Nabídek jsem měla naštěstí dost. Chtěla jsme si počkat na tu nejvhodnější. Zjistit, komu záleží přímo na mně. Věřím, že Řím bude tou nejlepší volbou,“ vysvětluje Orvošová, jež se mohla podívat i do věhlasnějších celků Serie A1. „Šlo mi o to, abych se posunula do lepší soutěže, a hlavně hrála. Dostala jsem i lukrativnější nabídky. Jednání klubů mě ovšem nepřesvědčilo,“ říká diplomaticky. Aby také ne, když jde do Itálie s jasnými plány. „Chci se adaptovat na soutěž, ukázat se, naučit trochu jazyk, a pak přestoupit do lepšího týmu. Stejně, jako jsem to udělala v Polsku.“

Momentálně Orvošová na Řím nemyslí. Nad klubové cíle řadí ty reprezentační. V pondělí ráno se české volejbalistky vydaly směr Filipíny. Tam na ně čeká Challenger Cup, jehož vítězky získají poslední místo ve Světové lize. „Letíme přes Istanbul, první let bude kratší, ale druhý bude trvat nějakých patnáct hodin. Mám, jediné přání, aby existoval teleport,“ usmívá se. Ve čtvrtfinále se národní tým utká s Argentinou, které má od mistrovství světa 2022, co oplácet. „Tehdy jsme neměly svůj den, ale rozhodně jsou hratelné. Základem bude, abychom dobře podávaly,“ spřádá plány univerzálka, jež věří, že Češky potřebné tři kroky zvládnou. „Šance rozhodně máme. Chceme uspět a vrátit se domů s postupem,“ zakončuje odhodlaně.

Autor: Jiří Uhlíř