Nová kapitánka Pavla Šmídová se po svojí nejtěžší sezóně těší na reprezentační zápasy

Má za sebou asi nejtěžší sezónu svojí volejbalové kariéry, ale do budoucna kouká pozitivně. O kom je řeč? O nové kapitánce ženského reprezentačního družstva Pavle Šmídové, kterou určitě znáte pod dívčím jménem Vincourová.

Pavlo, byla jsi zvolena kapitánkou národního mužstva. Gratuluji a musím se zeptat, jsi poprvé v takovéto roli?

U seniorského družstva ano a je to pro mě čest. Kapitánku jsem dělala v juniorkách, když jsme byly třetí na Evropě.

Nejdřív se tě musím zeptat na nedávno skončenou sezónu 2018/19. V osobním životě asi paráda, vdala ses, ale ten sportovní ti moc radosti nepřinesl?

No to máš pravdu, byla to pro mě určitě nejtěžší sezóna. Dlouho jsem po krachu polského klubu, kde jsem měla podepsanou smlouvu, hledala angažmá a nebylo to určitě lehké. Ani si nepamatuji, že by se někomu kolem mě něco podobného stalo. Ale je to za mnou a taky životní zkušenost.

Neměla jsi chuť se na to lidově „vyprdnout“?

I takové myšlenky přišly, ale jsem mladá a volejbal mě živí, takže jsem si řekla, že život hold není jednoduchý a je potřeba se i s takovými situacemi poprat. Ale jsem ráda, že to je za mnou a volejbal mě zase těší (úsměv).

Pojďme k reprezentačnímu družstvu. Máte úplně nový realizační tým. Jaká je nálada a jak si na sebe zvykáte?

Máš pravdu, že realizační tým se vyměnil, ale to nevidím jako problém. Jsme relativně mladý tým, myslím, že nejstarší hráčka jednadevadesátý nebo devadesátý ročník. „Nároďácká“ sezóna je kratší než ta klubová a na všechno je méně času. Jsme spolu pár dní, ale většinou se jako hráčky známe. S realizačním týmem se poznáváme a myslím, že to bude dobré. Jak jsem řekla, jsme mladý tým a musíme si výsledky vybojovat dravostí, času moc není, ale my to zvládneme.

Trenér již několikrát zdůraznil, že musíte být tým nejenom na hřišti, ale taky mimo něj, jak si to mají čtenáři „přeložit“. Jako, že budete spolu chodit do kina, na kafíčka nebo na nákupy?

(Smích….) Tak to asi nemyslel a čas zatím nebyl, ale spíš je jeho filozofie založena na komunikaci, jak mezi hráčkami, tak na komunikaci s realizačním týmem a trenérem. Zatímco jsem ho za těch pár dní poznala, o volejbalu hodně přemýšlí a pro něho je důležitá zpětná vazby od všech hráček.

Máte před sebou Golden European League (GEL) a následně kvalifikaci na OH, jak to vidíš?

Já jsem loni GEL nehrála, ale vím, že obhajujeme bronz. Nicméně teď je asi těžké někoho favorizovat. My jdeme zápas od zápasu a musíme ukázat, že jsme volejbal nezapomněly a porvat se o co nejlepší výsledek. A olympijská kvalifikace? Jsem realistka. Kvalita družstev, které máme ve skupině, je momentálně asi někde jinde, ale sám víš, že balón je kulatý a může se stát cokoli.

Ještě jedna otázka na tělo. Říká se, že odcházíš do Polska, můžeš to čtenářům potvrdit nebo vyvrátit?

Ano, je to pravda. V minulém týdnu jsem podepsala smlouvu, ale nevím, zda to už klub zveřejnil, tak potvrzuji jenom to Polsko.

Co bys vzkázala fanouškům?

Přijďte nás podpořit do Brna a Jablonce nad Nisou, volejbal stále umíme a chceme vrátit naše národní družstvo na pozice, kam patří. A pojďme koukat dopředu a nevracet se stále k té „zbabrané“ kvalifikaci. Je to sport a takovéto věci se stávají i těm největším týmům a klubům.

Pavle a celému národnímu týmu přejeme hodně úspěchů a držíme palce, abychom český tým viděli ve Final Four GEL a hlavně na ME 2021.

Autor: Jiří Carba