Naše volejbalistky vzaly světovým šampionkám set, na ME končí ve čtvrtfinále

České volejbalistky nastoupily ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2023 proti dvojnásobným mistryním světa ze Srbska bez zbytečného respektu a favoritky zaskočily, když zvítězily v prvním setu 26:24. Šlo o první vítěznou sadu českých hráček proti Srbkám v historii. Následný průběh utkání patřil jednoznačně srbským volejbalistkám, které dokázaly ubránit české útoky a bez větších problémů skládaly míče. Tijana Boškovič zaznamenala 33 bodů, na straně týmu Giannise Athanasopoulose se nejčastěji prosazovala kapitánka Michaela Mlejnková s 19 body. Šanci získat cenné zkušenosti v zápase s nejlepším týmem světa dostaly i mladé hráčky Monika Brancuská, Kateřina Pelikánová, Elen Jedličková a Magdalena Bukovská.

Srbsko – Česko 3:1 (24:26, 25:17, 25:11, 25:14)

Rozhodčí: Pedro Lopes Pinto (POR), Mathias Ewald (GER)

Sestavy (od zóny I):

Srbsko: Ognjenovic, Buša, Aleksić, Bošković, Uzelac, Stevanovic, libero Jegdic. Střídaly: Lozo, Lazović, Drca, Bjelica

Česko: Havelková, Pavlová, Orvošová, Mlejnková, Koulisiani, Valková, libero Digrinová. Střídaly: Hodanová, Brancuská, Pelikánová, Jedličková, Bukovská

Statistika ZDE

České ohlasy po utkání:

nahrávačka Kateřina Valková: „Začátek byl z naší strany trochu nervózní, ale pak jsme začaly plnit to, co jsme si před zápasem řekly – že do toho půjdeme odvážně a zkusíme Srbky rozhodit z jejich komfortní zóny. To se nám v koncovce povedlo a myslím, že set se Srbkami se rozhodně počítá. Škoda, že nás potom zatlačily, ale ten set se určitě počítá. Takto bychom měly hrát proti velkým týmům. Pak nám soupeřky ukázaly, proč jsou úřadující mistryně světa a v čele s Boškovičovou nás přehrály na útoku. Myslím ale, že jsme do toho šly odvážně. Každý takový zápas nám dá strašně moc zkušeností a potřebujeme jich odehrát co nejvíc. Náš tým ušel na tomto turnaji neuvěřitelnou cestu. Po prvním zápase jsme možná i my samy trochu pochybovaly, jestli se můžeme dostat ze skupiny. Nakonec to bylo druhé místo a v pondělí se nám po dlouhé době povedlo postoupit do čtvrtfinále. Takže si myslím, že tento tým ukázal obrovskou vnitřní sílu. Když držíme spolu a makáme na každém balónu, můžeme ještě ukázat velké výsledky.“

blokařka Silvie Pavlová: „Bylo to velmi bojovné utkání. My jsme do zápasu šly s tím, že tam necháme úplně všechno a v prvním setu se nám to podařilo. Já jsem zakončila první set, což byl neuvěřitelný pocit a doufám, že i diváci si to užívali. Srbkám pak začal víc fungovat servis, zatlačily nás na přihrávce a rozehrála se jejich největší útočící síla Boškovič. Každopádně je to prohra se vztyčenou hlavou. Jely jsme sem urvat všechno, co můžeme a já jsem hrozně pyšná na holky i na všechen personál a našeho trenéra, že jsme to dotáhly takhle daleko.“

trenér Giannis Athanasopoulos: „V prvním setu jsme soupeřky hodně zatlačili servisem a na konci setu jsme zvládli odvrátit dva míče Boškovičové. Díky tomu jsme set vyhráli. Tím se splnilo to, v co jsme doufali. Srbky začaly útočit častěji přes středové blokařky, které jsou vyšší a fyzicky silnější než my. Dosáhly velmi vysoké úspěšnosti v útoku a pro nás bylo opravdu složité reagovat na jejich hru. Také přidaly na agresivitě a nám se nedařilo skórovat. Po prvním setu jsem byl na své hráčky velmi pyšný. Dnes jsem jim připomínal, že po prohře s Ázerbájdžánem nikdo ve volejbalovém světě nevěřil, že se Češky dostanou do čtvrtfinále. Ale jsme tu, užíváme si to, bojujeme každou vteřinu. Holky to dokázaly. Samozřejmě, že Srbky jsou jedním z nejlepších týmů světa a odhalily naše slabá místa. Byly velmi koncertované a výsledek je opravdu fair. Podle mě je čtvrtfinále velký úspěch, protože jsme měli opravdu silnou skupinu a postoupit mezi osm nejlepších týmů Evropy určitě úspěch je. Však se podívejte, jaké týmy jsou v naší společnosti – Holandsko, Itálie, Turecko, Srbsko a Polsko. Tyto týmy jsem před sezónou oslovil a nabídl jejich trenérům možnost přátelských utkání. Nedostal jsem ani jednu pozitivní odpověď. Teď jsem se s nimi bavil znova a oni sami mě požádali, zda bychom si příští rok mohli přátelská utkání zahrát. Myslím, že pro náš tým je velké plus, že jsme ukázali, že s nimi dokážeme soupeřit a umíme hrát dobrý volejbal. Pro mě přišel nejsilnější moment turnaje po prohře s Ázerbájdžánem, kdy jsme prohráli 0:3. Všechny mrzelo, že jsme prohráli, ale přesto jsme se semkli, bojovali jako tým, ve všech složitých chvílích jsme drželi spolu a radovali se z každého bodu. Holky si to spolu užily a pro mě je nejdůležitější, že mezi námi vznikl tak silný vztah a všichni jsme pyšní na to, že můžeme být v národním týmu.“

Proti velkým favoritkám zahájily české volejbalistky sebevědomě a po úvodních výměnách vedly 4:2 i 6:4. Srbky se do náskoku dostaly až po sérii útoků Bošković, která zvyšovala na 13:10. Češky ale neztrácely kontakt, Mlejnková esem snížila a blokující Koulisiani srovnala. Česká blokařka trefila eso o pásku a tým v modrém opět vedl 17:16. Vyrovnaný stav byl i po smečích Mlejnkové a Orvošové v koncovce sady, Koulisiani blokem srovnala na 23:23 a Mlejnková esem vybojovala setbol a donutila srbského trenéra už podruhé k time outu. Servisem zatlačila i Koulisiani a Pavlová ukončila první set.

V druhé sadě měly Srbky navrch, jejich soupeřky ale bojovaly o každý míč a měly i štěstí. Proto byl stav 5:7 z českého pohledu. Valková využívala hru středem a blokařkám se dařilo skórovat. Mlejnková navázala na svůj výkon z osmifinále a skórovala z pipu. Mistryně světa se ovšem rozehrály a získaly rychle osmibodový náskok. Srbky v obraně zastavily Orvošovou, kterou vystřídala Brancuská. Šanci na hřišti dostaly i Jedličková, Pelikánová a Bukovská, která si připsala eso.

Set číslo tři začal srbským vedením 5:0. Češky dokázaly zareagovat a díky bodům kapitánky Mlejnkové snížily na 4:8. Následný průběh sady byl ale jednoznačný a body přibývaly rychleji na srbské straně. Podobný průběh měl i úvod čtvrtého setu - přišlo srbské vedení 5:0. Následovala korekce stavu z ruky Mlejnkové, smečí se prosadila nahrávačka Valková a Češky se dostaly do kontaktu 8:9 a 10:11. Více už jim ale Srbky nedovolily.

Autor: Štěpán Sedláček, foto Marek Pirner