Kvalifikace na ME 2019 žen očima hlavního trenéra Zdeňka Pommera

Začátkem roku 2019 skončila kvalifikace na ME 2019 žen. Evropská volejbalová federace poprvé zkusila model, kdy kvalifikace začala v srpnu 2018 a dohrávala se začátkem letošního roku. Vzhledem k tomu, že některé evropské volejbalové federace nepřizpůsobily kalendář svých nejvyšších soutěží tomuto modelu, bude se ještě dlouho o tomto rozhodnutí CEV diskutovat. Přestože naše děvčata oba své lednové zápasy zvládla, bohužel na ME 2019 se nepodívají. Již po prohraném utkání v Estonsku, bylo jasné, že nemají postup ve svých rukách a obava z vítězství Estonek ve Finsku se potvrdila. Jak viděl oba lednové zápasy a celou kvalifikaci muž nejpovolanější - hlavní trenér Zdeněk Pommer?

Dva vítězné zápasy na konec kvalifikace. Jak jsi je viděl z pozice trenéra a který se ti zdál těžší jak po psychické stránce, tak po herní?

Ani jeden ze zápasů nebyl jednoduchý. Především proto, že jsme věděli, že s ohledem na vývoj skupiny, pokud vůbec chceme pomýšlet na postup na evropský šampionát, prostě musíme zvítězit a ani to nakonec nemusí stačit. Taková byla situace a my jsme chtěli udělat vše pro to, abychom tu část, kterou máme ve svých rukou, zvládli.

Domácí utkání s Finskem bylo bojovné. Po vítězném prvním setu bral další dva sety soupeř, nám se podařilo srovnat a koncentrovaným a bojovným výkonem celého týmu jsme zvítězili v tiebreaku. Finky hrály s maximálním nasazením, my jsme dobře bránili a přehráli soupeře kombinační hrou.  

Do zápasu se Švédskem jsme šli s tím, že jsme již znali výsledek zápasu Estonsko-Finsko a tudíž jsme věděli, že jakýkoli výsledek našeho zápasu již pro vývoj skupiny nebude rozhodující. Přesto jsme dokázali zápas zvládnout, s pomocí střídajících hráček otočit koncovku druhého setu a po celkové dominanci v klíčových činnostech zvítězit 3:0.

S Finkami jste poprvé zvládli v kvalifikaci pátý rozhodující set. Připravovali jste se nějak speciálně na možnost tiebreaku?

Připravovat se na tiebreak je nesmysl. Vždy se na soupeře, který nás čeká, připravujeme komplexně. Jestli se odehrají tři, čtyři nebo pět setů, to se ukáže teprve v průběhu zápasu. Do tiebreaku obvykle dospějí zápasy, které jsou vyrovnané a ve výsledném součtu získá vítězný tým třeba jen o jeden či dva vítězné míče více.

Finky nevyhrály ani jeden zápas. Myslíš, že to bylo tím, že měly již postup zajištěn nebo jim začátek kvalifikace vyšel nad očekávání?

Finky byly v komfortní situaci. Měly postup jistý a výsledek obou zápasů pro ně nebyl rozhodující. V hlavách to hráčky určitě měly, ale zda a případně jak je to ovlivnilo, to si netroufám soudit, ani mi to nepřísluší. Těší mě, že jsme je v domácím zápase dokázali po boji porazit. Rozhodně to nebyl zápas se soupeřem, který si přijel jen zatrénovat.

Když se vrátíme ještě do srpna 2018. Tři prohrané zápasy v koncovkách, který byl podle tebe „nejbolestnější“ a rozhodl o tom, že na ME nepojedeme?

Každá porážka v tiebreaku bolí víc než „normální“ prohra, každé vítězství je naopak o to sladší. To, že nám celá kvalifikace zhořkla, se ale ukázalo až před posledním zápasem, kdy už jsme postup neměli ve svých rukou. Do té doby stále existovala šance, že na šampionát postoupíme, takže říct, že to byl konkrétně ten či onen zápas, který nám prohrál kvalifikaci, při nejlepší vůli nejde.

Jak už jsem řekl, tiebreakové zápasy často rozhodne jen jedna nebo dvě chyby, někdy třeba i více štěstí nebo naopak smůly. Nás, bohužel to, že jsme alespoň jeden z loňských pětisetových zápasů nedokázali získat ve svůj prospěch, stálo potřebné body, resp. výhry.

V družstvu nebyly dlouholeté opory. Ale novicky, hlavně na postu nahrávačky, to zvládly podle mě dobře?

Nominace hráček je výhradně v mé kompetenci. Vybíral jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pro zápasy v srpnu i teď v lednu. Když se ohlédnu zpět, své rozhodnutí bych nezměnil.  Souhlasím s tím, že nahrávačky to zvládly dobře. Dobře se doplňovaly, zvládly zápasy na mezinárodní úrovni, které pro ně byly něčím dosud nepoznaným. Tým je podpořil, což bylo také důležité. Pokud holky na sobě budou dále pracovat, věřím, že se budou jen zlepšovat. Zmínil bych ještě jedno jméno, také Simona Janečková splnila či dokonce překročila má očekávání.

Po 3. místě ve Final Four European Golden League jste v srpnu do kvalifikace nastupovali jako favorité. Co se stalo, že se herní výraz družstva během několika týdnů změnil?

Neřekl bych, že se změnil náš herní výraz... V kvalifikaci jsme se utkali se silnějšími soupeři než v evropské lize a od toho se odvíjel vývoj jednotlivých utkání i celkový výsledek. Na druhou stranu si nemyslím, že karty byly rozdány dopředu, že by někdo byl jasným favoritem a někdo jasným nepostupujícím. Šance všech týmů naší skupiny byly vyrovnané…

Podívejme se třeba na hráčky Švédska či Finska. Většina jich hraje ve špičkových evropských klubech nebo ligách. Průměrná výška týmů je srovnatelná s ostatními evropskými celky. Kvalita všech reprezentačních týmů obecně stoupá, státy, které dříve byly volejbalovými outsidery, dnes mají vyšší kvalitu a není možné nad nimi ohrnovat nos pouze kvůli „papírovému“ postavení v mezinárodním žebříčku…

Samozřejmě platí, že odpovědnost za výsledek nese trenér a faktem je, že jsme nepostoupili na šampionát, což byl jeden z cílů reprezentace pro letošní rok. A byl to bezesporu cíl reálný. Opět nás může jen mrzet, že jsme nezvítězili v jednom z tiebreakových utkání v úvodu kvalifikace. Ale to je sport.

Vím, že platí pořekadlo „ po bitvě je každý generál“ a kritika zajisté přijde. Ale když se podíváš zpět, změnil bys nějaká svoje rozhodnutí?

Shrňme si fakta: tři zápasy jsme vyhráli, další tři velmi vyrovnané zápasy jsme prohráli až po bitvě v pátém setu. Nakonec se ukázalo, že to bylo málo, že nám jedno vítězství chybělo. Kvalifikaci tedy nemohu vyhodnotit jinak, než jako neúspěšnou a hlavní odpovědnost za tento neúspěch nesu já. 

Když se podívám zpět, i dnes si stojím za rozhodnutími, která jsem udělal, včetně všech nominací. Musím poděkovat svému realizačnímu týmu a většině hráčkám, pracovaly tvrdě a zcela profesionálně.

Samozřejmě bude potřeba detailně vyhodnotit, co šlo udělat lépe - zda bylo dost přípravy a zda byla dobře načasovaná, zda jsme sehráli dostatek sparingů se správnými soupeři atd. Věřím, že prostor pro zlepšení vždy existuje, a že poctivou prací celého týmu je možné českou ženskou reprezentaci posunout na vyšší příčky.

A co dál, letos čeká reprezentační družstvo žen opět European Golden League a kvalifikace na OH 2020 v Tokiu? Myslíš, že již přišel čas na generační obměnu týmu nebo tato kvalifikace byla jenom jednou epizodou úspěšné generace žen?

Není tajemstvím, že mou dlouhodobou filosofií je zapojovat do reprezentace mladé hráčky. Řada z nich si v kvalifikačních utkáních poprvé oblékla reprezentační dres a jsem přesvědčen, že jim tyto zkušenosti pomohou i na klubové úrovni. Generační obměna musí být přirozená, nemáme zase tolik kvalitních hráček, abychom vždy po nějakém dílčím neúspěchu budovali nový tým. Z dlouhodobého pohledu byla kvalifikace opravdu jen „epizodou“ české reprezentace, přičemž je samozřejmě nutné se z ní poučit a vzít si do dalších zápasů jen to dobré, to, co nás posílí. Věřím, že do konce roku ještě českým fanouškům ukážeme, že volejbal hrát umíme.

 

Autor: Jiří Carba