Volejbalista roku Šotola opouští Berlín, jeho dres vydražili za 2000 eur

Chtěli byste mít doma dres nejlepšího českého volejbalisty současnosti Marka Šotoly? Pak si připravte 2000 eur (téměř 50000 korun). Ono je ale stejně pozdě, dražba venkovní i domácí sady hráčů Berlin Recycling Volleys už proběhla a obě trika špičkového univerzála se prodala za suverénně nejvyšší sumu. „Částka mě mile potěšila. Potvrdilo se, jak moc mě mají fanoušci rádi,“ děkuje Šotola.

Samotný večer byl pro něj plný emocí, vždyť po třech letech opouští klub, v němž získal tři tituly a dva poháry. „Byli jsme vlastně jedna velká rodina. Od prezidenta až po fanoušky všechno dokonale klapalo,“ říká. Což je zajímavé, rodinné vztahy by v klubu v tří a půl milionové metropoli málokdo čekal. „A vidíte, ono to přesně tak bylo. Od prvního dne jsem věděl, že jsem zvolil správné angažmá,“ zdůrazňuje Šotola.

Tehdy mu bylo 21 let a přicházel z francouzského týmu Poitiers. „Velké město. Chvíli jsem si zvykal na život v něm. Šlo to ale rychle. Nebyla to jedna hala, jedno kino, jedna restaurace... Můžete plnohodnotně trávit čas mimo volejbal,“ popisuje borec, který během tří sezon odlepil nálepku talent a stal se z něj uznávaný player. „Vyzrál jsem jako hráč i člověk. Asi díky přístupu lidí v klubu. Je skvělé, jak se jeden o druhého stará a zapojují vás i do akcí pro sponzory nebo fanoušky. Uvědomil jsem si, že nejde jen hrát. Takové prostředí by posunulo každého,“ míní.

Letos zažil sezonu snů – titul, pohár a čtvrtfinále Ligy mistrů. Určitě by se nebránil zůstat, ale kariéra sportovce je krátká a nutí ho posunovat se. „Nabídek bylo naštěstí dost. Mohl jsem si vybírat, jakou cestou se vydám,“ vypravuje a poodhaluje, že zvolil tu do Turecka. „Jméno klubu nemohu ještě prozradit. Jen to, že jde o top tým s úspěchy v Lize mistrů. Mohu se zase zlepšit, dosáhnout na něco velkého, a také peníze byly vynikající,“ neskrývá Šotola.

Nebojí se ani odlišné mentality. „V Berlíně žije 300 tisíc Turků. Takže jsem si na ně zvykl. Bude to jiné, ale určitě to zvládnu,“ nepochybuje univerzál, jenž je s Německem srostlejší než se zdá, našel si v něm totiž partnerku. „Odloučení zvládneme. Také Anastasia (Cekulaev) hraje volejbal a není snadné najít společné angažmá. Letadla ale pořád létají. Volna budeme trávit spolu,“ nastiňuje Šotola.

Teď je ovšem v Česku a sklízí vavříny. Před několika dny převzal cenu pro volejbalistu roku. „Moc si jí vážím, máme řadu skvělých hráčů,“ oceňuje. O to více, že na trůn vystoupal znovu po roce. „Přiznám se, že jsem v to doufal, jelikož jsme v Německu dosáhli navlas stejné úspěchy jako loni,“ nezapře Šotola, že si v cizině vybudoval zdravé sebevědomí.

Jediná věc ho nyní mrzí, že nemůže kvůli ramenu pomoci reprezentaci ve Zlaté evropské lize. „Viděl jsem všechny zápasy. Kluky jsem i navštěvoval. V prvních utkáních prokázali, že máme kvalitu a naše výkony byly dobré. Šance jsou veliké a cíl je jako každý rok stejný,“ vysvětluje. Tím cílem myslí postup do Final Four a poté ideálně přes kvalifikaci do Světové ligy. „I v tom jsem optimista. Letos by to mělo být o něco lehčí, jelikož Kuba a Turecko už postoupili a konkurence bude o něco menší,“ zakončuje Šotola.

Autor: Jiří Uhlíř