Kovaříkův comeback: Když přestanete snít, vaše sny se logicky nemůžou splnit

Demotivovaný neustálými překážkami, které mu život kladl do cesty během covidového období, se Michael Kovařík rozhodl ukončit profesionální volejbalovou kariéru a upřít pozornost na „normální“ život. Několik měsíců pracoval jako konzultant prodeje pro jednoho z mobilních operátorů. Až mu zazvonil telefon s nabídkou, kterou nečekal. „Když mi koncem srpna 2022 zavolal Robert Mifka, manažer Jihostroje, myslel jsem, že chce lepší tarif,” směje se dnes celé situaci libero národního týmu. „Ani mě nenapadlo, že by mohlo jít o něco jiného. Nakonec se z telefonátu vyklubala nabídka na týdenní zkoušku. Měl jsem zaskočit za zraněné libero Martina Kryštofa a jako obrovský fanoušek budějovického volejbalu jsem samozřejmě neváhal ani minutu.”

Od toho okamžiku uplynuly přesně dva roky. Michael Kovařík během nich stihl vyhrát extraligový titul a také se napevno zabydlet v kádru národního družstva, se kterým se už ve čtvrtek od 17:00 představí volejbalovým fanouškům v Táboře v rámci kvalifikace mistrovství Evropy proti Norsku. „I když se vám může zdát, že vám osud klade do cesty překážky, neztrácejte víru a pracujte na sobě dál. Nikdy nevíte, kdy se vám naskytne ta pravá příležitost. Buďte na ni připraveni,“ říká dnes.

Kovařík, stejně jako spousta dalších kluků, začínal ve čtyřech letech s hokejem, konkrétně v pražské Spartě. S ohledem na finanční náročnost bylo o čtyři roky později rozhodnuto, že vymění brusle za kopačky. Ani ty neobouval dlouho. „Hrál jsem fotbal jen dva roky a najednou stál před dalším rozhodováním. Xaverov Horní Počernice, ve kterém jsem působil, byl totiž prodán.“ Ač si Kovařík pohrával s myšlenkou, že by kolektivní sport opustil a začal se věnovat individuálnímu, rodinná rada rozhodla jinak. „Koketoval jsem s myšlenkou, že bych se věnoval atletice, konkrétně hodu oštěpem, který dělávala moje maminka, nakonec jsem se ale vydal v otcových stopách.“ V deseti letech se tak naplno pustil do volejbalu.

Osudové volejbalové setkání proběhlo na střední škole. „Při výběru školy jsem se snažil najít takovou, která by mi umožnila kombinovat studium s volejbalem. Gymnázium Přípotoční mi nabídlo tělesnou výchovu zahrnující volejbalové tréninky pod vedením Honzy Maliny, což mě nadchlo.“ Skloubení sportu se školou a přípravou na běžný život řešil i po gymnáziu. „Po absolvování střední školy jsem se rozhodl soustředit na kariéru u kriminální policie, pro kterou jsem nakonec zvolil svůj původně záložní plán – studium bezpečnostního managementu se zaměřením na kriminalistiku a kriminologii, kybernetickou bezpečnost a právo a bezpečnost na vysoké škole Ambis, kde jsem také získal bakalářský titul,“ odtajňuje svůj mimovolejbalový život Kovařík.

Zvládat volejbal na vrcholové úrovni a studium nebylo úplně snadné. Do toho přišel covid. „Nezastírám, že tohle bylo nejtěžší období mojí kariéry,“ vzpomíná s povzdechem. Psal se rok 2020 a Kovařík netušil, co s ním bude. VK Lvi Praha, kde působil od roku 2017, mu totiž neprodloužil smlouvu. „Klub mi sice potvrdil, že mám potřebnou kvalitu, jenže kvůli odchodu sponzorů neměl dostatek finančních prostředků. Zkoušel jsem své štěstí v jiných extraligových týmech, ale všude jsem narazil na stejný problém. Nakonec jsem se dohodl na postu smečaře v ČZU Praha ve druhé lize a zároveň se soustředil na práci a studium.“ Jako spousta dalších doplatil na proticovidová opatření a sezónu 2020–2021 nehrál volejbal vůbec. „Bohužel, se zpřísněním opatření došlo k zákazu amatérských soutěží, dokonce i tréninků, kvůli shlukování lidí, takže mi zůstala pouze práce a škola.“ Dvakrát se pokusil vrátit do nejvyšší soutěže, ale kluby daly pokaždé na poslední chvíli šanci jinému hráči. Na třetí příležitost už se Kovařík rozhodl nečekat a radši zaměřil svou pozornost na budoucnost. S profesionálním volejbalem se rozloučil a nastoupil do „normální“ práce.

O několik měsíců později přišel osudný telefonát od Roberta Mifky. „I když to celé bylo dílem náhody, vždycky mu za tu příležitost budu vděčný. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem teď,“ uvědomuje si nynější opora reprezentace. „První trénink za Jihostroj byl náročný. Kolem plno hráčů z reprezentace a já jsem pomalu nedokázal ani trefit míč. Ty začátky vůbec byly výživné. Musel jsem skloubit dvě zaměstnání, plnit pracovní normy, zatímco mé tělo dostávalo pořádně zabrat. Vlétl jsem do sezóny bez letní přípravy, což se projevilo bolestí zad.“ Z týdenní zkoušky se stala dvouměsíční, a tu se vedení klubu rozhodlo prodloužit na celou sezonu. „Mohl jsem se tak znovu naplno věnovat volejbalu jako profesionál a v zaměstnání jsem skončil. Dařilo se mi natolik, že si mě Jihostroj postupně chtěl udržet minimálně na pět sezón. Jsem za to nesmírně vděčný. Cítím se tu jako doma a moje forma se neustále zlepšuje, což se projevilo i při zisku posledního titulu.“

Kovaříkovo volejbalové „zmrtvýchvstání“ samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí. „Když mi zavolal hlavní trenér národního týmu Jiří Novák, byl to pro mě neskutečný pocit,“ přiznává Kovařík, který si premiéru v národním dresu odbyl letos v květnu ve Zlaté evropské lize. Pomýšlí ale výš. „Vždycky jsem snil o tom, že budu reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa. Moc bych si přál ho vyhrát. Vím, že to není snadný úkol, ale není to tak dávno, co jsem měl sen zahrát si za Jihostroj, vyhrát titul v extralize, a dokonce se účastnit Ligy mistrů. Je až neuvěřitelné, že tohle všechno už si můžu odškrtnout. Třeba se mi splní i můj další volejbalový sen. Je důležité mít před sebou stále nové cíle a neusínat na vavřínech,“ ví Kovařík.

Ten o víkendu odehrál utkání kvalifikace mistrovství Evropy v Černé Hoře, kde čeští reprezentanti zvítězili 3:1 na sety a připsali si důležité tři body do kvalifikační tabulky. Teď ho čeká zatím největší reprezentační zápas kariéry před domácími fanoušky. „Rád bych tímto pozval všechny fanoušky, nejen ty místní, aby přišli podpořit náš tým. Město Tábor jsem si během svého působení zde zamiloval. Určitě stojí za to navštívit krásné náměstí a následně přijít na zápas. Proti Norům to nebude jednoduché, ale s vaší podporou to zvládneme.“

Vstupenky na domácí utkání kvalifikace mistrovství Evropy 2026 ve volejbalu mužů, které týmy Česka a Norska odehrají v táborské Sportovní hale Mír ve čtvrtek 29. srpna od 17 hodin jsou v předprodeji v síti Ticketportal ZDE.

Autor: Štěpán Sedláček