Chceme si šáhnout na kov, prozradil cíl národního týmu na mistrovství Evropy jeho smečař Jiří Popelka

Jirka Popelka patří k nejzkušenějším hráčům české reprezentace, která se momentálně nachází v plné herní přípravě na mistrovství Evropy, které pořádá Česká republika a Rakousko. Po návratu z turnaje v Bulharsku hráči po dvou dnech odpočinku opět sedli do letadla, aby ve čtvrtek a pátek sehráli v Itálii další těžká utkání proti silným soupeřům. Jirka Popelka vypráví o bulharském turnaji, návratu do Itálie a cílech českého týmu pro mistrovství Evropy.

Ahoj Jirko, jaké byly zápasy v Bulharsku?
Odjížděli jsme do Bulharska s tím, že nás čekají dva zápasy a nevěděli jsme, jestli k tomu přibude ještě jeden neoficiální. Po dlouhé cestě jsme hned po třech hodinách nastoupili proti Bulharům. Bulhary jsme po slušném výkonu porazili 3:0, sami jsme z toho byli trochu překvapeni, jaký jsme po dlouhé cestě bez odpočinku podali výkon. Přestože to byl neoficiální zápas, každé vítězství se počítá. Ve druhém utkání se na nás Bulhaři připravili, byli lepší a zaslouženě vyhráli. Na zápas proti Francii jsme se všichni moc těšili, devadesát procent hráčů národního týmu ve Francii hrálo a tak jsme je chtěli porazit. Asi se na nás projevila porážka v předešlém utkání, bohužel jsme nepředvedli to, co máme každý z nás natrénováno.

Co nám ještě chybí k tomu, abychom byli do mistrovství Evropy připraveni vyhrávat i s těmi nejlepšími týmy Evropy?
Nikomu z nás forma ještě negraduje a je to dobře. Víme, co zlepšovat, v každé činnosti máme ještě rezervy. Na mistrovství světa v Itálii jsme neexcelovali pouze na bloku, zatím tedy musíme zlepšit všechny činnosti. Každý z nás může předvádět lepší individuální výkon, i výkon týmu zatím není logicky ideální. Máme co zlepšovat.

Co ty? Dostáváš se pomalu do formy, kterou jsi předvedl na světovém šampionátu? Co k tomu ještě chybí?
Nejen já, ale všichni jsme skvěle fyzicky připraveni. Fyzická příprava byla ještě lepší než v loňském roce. Cítím, že se do toho opět dostávám. Vím, že ještě pár tréninků i zápasů potřebuji, ale věřím, že forma bude stejná nebo ještě lepší než na světovém šampionátu.

V přípravném utkání s Brazílií jsem viděl, že si s Lukášem Ticháčkem rozumíte v rychlé hře do kůlů. Rychlost útoku po vystřelené nahrávce je opravdu „smrtelná“. Jsi na to zvyklý, je to normální věc, kterou bys hrál s každým nahrávačem?
S Lukášem jsme odehráli několik let v národním týmu, vím, jak to pinká, on ví, jak na to chodím. Rychlou hru jsem se samozřejmě musel učit, nebylo to jednoduché, dnes to vyžaduji a jedině rychlou hrou se mohu zlepšit a prosadit proti obraně výborných týmů.

Ví se o tobě, že máš slabinu na přihrávce a v obraně. Pracuješ na tom individuálně nebo zlepšuješ raději tvé schopnosti v útoku?
Vím, že nejsem rozený smečař, půlku kariéry jsem odehrál na postu univerzála a v mládí jsem nepřihrával, takže na tom pracuji a cítím, že je to každým rokem lepší. A obrana? Ano, trénuji a věřím, že jednou chytím zázračný balón.

Jaká byla ta letošní sezóna Jiřího Popelky?
Mým snem bylo vyzkoušet si italskou ligu, která je nejlepší klubovou soutěží na světě. Moc jsem se letos naučil, kromě brazilské ligy jsem poznal všechny kvalitní soutěže, takže mohu srovnávat. V minulé sezóně jsem hrál v Latině, která leží pod Římem. Chtěli jsme se dostat do play off, to by byl pro tým historický úspěch. Byli jsme nakonec desátí, o jedno místo se nám to nepovedlo. V Latině v letošní sezóně pokračovat nebudu, zvažoval jsem některé nabídky, jednou z nich byla také od českobudějovického Jihostroje, tu jsem nakonec odmítl. Kde budu hrát, to zatím nechci na veřejnosti prozrazovat.

Jsi cestovatel. V kolika zemích si hrál? Cestuje rodina vždy s tebou?
Z hlavy ti to asi neodpovím. Asi v osmi zemích. Hrál jsem všude po Evropě a i za Evropou. Rodina se mnou byla vždy. Myslím si, že je to velmi důležité, aby rodina zůstala spolu a držela pohromadě, ať už je na severním pólu nebo v Karibiku. Synovi je pět let a poslední dva roky chodil pravidelně do školky. Do školy zatím nechodí, takže školní docházku zatím nemusíme řešit.

Co evropský šampionát. Jak si povede český tým? Uvidíme tě v základní sestavě?
Jestli mě uvidíte v základní sestavě, to je otázka na trenéra, ne na mě. Přál bych si lepší výsledek, než uhrála reprezentace na posledním domácím šampionátu v roce 2011. Chceme jít o jeden stupínek výše a šáhnout si na kov.

Cítíte tlak domácího šampionátu?
Zatím ne, v týmu se o tom zatím nebavíme denně, takže tlak necítíme. S blížícím začátkem však bude napětí určitě vzrůstat.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí na Evropě

Radek Krpač