Mistrovství Evropy hráček do 18 let očima reprezentačního trenéra Krpače

Mládežnická dívčí mistrovství Evropy jsou v plném proudu. Vydal jsem se za podpory Českého volejbalového svazu do rumunské Blaj na mistrovství Evropy do 18 let, abych zhlédl nové trendy a práci nejlepších evropských týmů. Po velmi dlouhé noční cestě vlakem z Bukurešti do Blaj mi byly odměnou kvalitní, vyrovnané a dramatické zápasy jedné ze dvou skupin šampionátu a krásná nová hala s bouřlivým prostředím, které vytvořily hlavně v zápasech svého týmu rumunští fanoušci.

Mým záměrem bylo během dvou dní v osmi zápasech mistrovství vysledovat trendy v oblasti servisu, přihrávky, skladbu útočných kombinací týmů, zajímaly mě nahrávačky a lídryně jednotlivých týmů a jaký vliv má kvalita provedení jednotlivých činností a týmový duch na konečné výsledky týmů v první skupině mistrovství Evropy. Předem předesílám, že se jedná o subjektivní hodnocení týmů, často bez faktů, pouze tak, jak jsem je mohl v hale Blaj pocitově zažít. K zápasům druhé skupiny mistrovství Evropy, které pořádal krétský Heraklion, se z důvodu nepřítomnosti vyjádřit nemohu.

Když jsme s kolegy z české reprezentace U22 konzultovali výsledky prvních zápasů ve skupině, divili jsme se některým nevyrovnaným výsledkům týmů, které byly dle evropského rankingu a ze zápasů posledního šampionátu považovány za favority. Dnes už se těmto výsledkům nemůžeme divit. Sedm utkání během devíti dní, pouze dva dny volna po třech odehraných utkáních, nevyzpytatelný domácí tým s fanatickými fanoušky v zádech, slabší týmy s maximální disciplínou a bojovnostím - to vše se podepsalo na nevyrovnaných výkonech s překvapivými výsledky sedmnácti či šestnáctiletých volejbalistek.

Itálie: Jasný favorit a také konečný přesvědčivý vítěz skupiny I. Ani favorit se však nevyvaroval výkonnostních výkyvů. Vlažný start v podobě tie breakového vítězství nad Chorvatskem a porážka 1:3 se Slovinskem se nečekala. Ústřední postavou týmu, ale i turnaje celé základní části v Blaj, je 192 cm vysoká přihrávající smečařka Ludovica Tosini. Prakticky ve všech zápasech nejvíce bodující hráčka zápasu s velmi stabilní přihrávkou je výkonnostní jistotou, na které může italský trenér Michele Fanni kdykoliv stavět. Tosini byla v průběhu turnaje velmi zřídka střídána, při přihrávce nebyla „schovávána“ jinými hráčkami a díky této stabilitě mohl naopak Fanni dávat částo příležitost jiným hráčkám z lavičky, které měly přesto výkonnost na to, aby s Tosini sety dohrávaly bez problémů do vítězného konce. Druhou největší útočnou zbraní, kterou sehrávaly italské nahrávačky Fratangelo a Spaziano hlavně se střední blokařkou č. 9 Guerou, byla dlouhá jednonoha. Kvalita na postu smečařky v podobě Tosini a útočná kombinace s dlouhou jednonohou byly rozdílové činnosti, díky kterým Italky ovládly skupinu I. Z hlediska techniky bych rád podotknul, že italské útočnice při pohybu útočné paže zatahují loket směrem vzad, ale předloktí ruky v žádné fázi pohybu nepadá pod úroveň lokte. První, menší nahrávačka Fratangelo používá pro moment výskoku u nahrávky splitstep, druhá, vyšší a postavou silnější nahrávačka týmu Spaziano využívá k odrazu pouze pravou nohu (tzv. pivotmanskou otáčku). Na přihrávce pro podání stojí Italky spíše v základním postavení na středu hřiště a v momentě podání couvají vzad a přihrávají často s rotací těla s podporou přední nohy na zemi. Přihrávku nemají tak dobře zvládnutou jako obranu v poli, kde se nevyvarovaly sérii chyb. V základním blokařském postavení se zadní nahrávačkou soupeře stojí obě krajní blokařky u antény, u přední nahrávačky stojí krajní blokařka v zóně II u antény. I Italky tedy vsází na pevný a ve správném místě provedený blok, na úkor přesunů překrokem.

Belgie: O jeden bod méně a celkové druhé místo ve skupině získaly zaslouženě Belgičanky. Technicky nejlépe zvládnutý bagr a maximální individuální disciplína postavila Belgičanky do role nejlépe bránícího družstva v poli. Stabilita na přihrávce a absolutní odvaha hráček menších postav v útoku proti vysokému bloku soupeřek (převážně block-out) a důrazný, i když po vyšší nahrávce sehraný pipe slavily úspěch. Belgičanky dokázaly ve vyrovnané skupině zvrátit negativně vyvíjející se sety ve svůj prospěch a díky druhému místu si svěřenkyně trenéra Vande Veldeho zahrají semifinále mistrovství Evropy. Belgický tým měl ve svém středu 169 cm vysokou hráčku č. 14. Specialistka na přihrávku a do pole splnila svoji úlohu na sto procent, proto ji belgický trenér využíval skoro v každém setu a ona ho svým výkonem rozhodně nezklamala. Obě nahrávačky Vanasche a Josefski byly kromě velmi dobře zvládnuté techniky opravdovými lídryněmi belgického týmu.

Španělsko: Třetí místo, a opět bych řekl zaslouženě, berou trochu překvapivě Španělky. Pokud má hrát tým na koncové akci na hranici svých možností, tak se to týmu kolem trenéra Sancheze podařilo měrou vrchovatou. Španělky nemají vysoké kůlové hráčky, vysoké blokařky působí nekoordinovaně, nahrávačka Busquets není zatím dostatečně nevyzrálá. Ale Španělky vítězí na týmový duch. Po náročném čtyřsetovém vítězství nad Chorvatskem působily Španělky v prvním dvou setech v zápase o celkové třetí místo na turnaji proti Slovinkám unaveně. Trenér Sanchez nelenil a svými gesty vyburcoval k bojovnosti nejen své hráčky, ale i lavičku, fanoušky a dokonce i skupinku rumunských děvčat, která čekala na zápas domácích volejbalistek proti Chorvatsku. Velká párty Španělkám vydržela až do konce zápasu, po dvou vyhraných setech zvítězily i se štěstím v tie breaku 16:14. Obě menší smečařky Losada a Ginesta disponují kvalitním topspinovým servisem, vynikající variabilitou úderu (lajna, block-out, ulívka, ostrá diagonála), nahrávačka často využívala po pozitivní přihrávce své postavou vyšší blokařky Suarez a Botcher převážně po nahrávce č. 1. Na přihrávce pro podání stojí Španělky v základním postavení výrazně v zadní části hřiště, v momentě podání necouvají a přihrávají často v klidu v dvouoporovém postavení nohou. V základním blokařském postavení se zadní nahrávačkou soupeře stojí obě krajní blokařky u antény, v postavení s přední nahrávačkou soupeře stojí krajní blokařka v zóně II u antény. Také Španělky tedy sází na pevný a ve správném místě provedený blok, na úkor přesunů překrokem.

Slovinsko: Náš soupeř na turnaji MEVZA. Slovinky mohou být se čtvrtým místem ve skupině spokojeny, v tabulce skončily nad svým rivalem z MEVZy Chorvatskem, prohraný tie-break v zápase o třetí místo po vedení 2:0 nad Španělkami však určitě hodně mrzel. Zkušený trenér Miklav na tomto turnaji vsadil na vyšší a perspektivnější nahrávačku Paska, menší nahrávačku Počkar, která byla na turnaji MEVZA, pouštěl do hry pouze do zadních pozic při dvojstřídání. Tým se stále může spolehnout na opravdovou „hráčku“ na postu přihrávající smečařky Emu Jurič, která si i přes menší výšku dokáže poradit s vysokým blokem soupeře, na postu diagonální hráčky však od turnaji MEVZA udělala výrazný výkonnostní skok diagonální hráčka, 190 cm vysoká Tani Jurič. Je vidět, že Slovinky myslí dopředu a proto je nově se tvořícímu týmu důležité na jejich cestě vpřed odpustit některé chyby v souhře, které se ještě při turnaji MEVZA nestávaly. Na přihrávce pro podání stojí Slovinky v základním postavení v druhé třetině části hřiště (5,5 - 6m), v momentě podání necouvají a snaží se o přihrávku v klidu v dvouoporovém postavení nohou. Ani Slovinky neblokují na kraji překrokem, ale vsází na přesun úkrokem.

Chorvatsko: Jasný vítěz naší skupiny na turnaji MEVZa. Páté místo Chorvatska je pro mne zklamáním. Vysoké hráčky, nezměněná sestava, nejlepší nahrávačka i přihrávající libero v turnaji, zkušenost s těžkými zápasy mistrovství Evropy i světa. Chorvatsko skončilo za očekáváním. Prohraný tiebreak v úvodu turnaje proti vítězi skupiny Itálii byl dobrým vstupem do turnaje. Vítězství za tři body však přišlo pouze proti poslednímu Srbsku, a to je na tým, který jistě opět přemýšlel o medaili, velmi málo. Nerad kritizuji výkony trenérů, ale protože jsem dosud ostatní hodnotil kladně, musím říci, že trenérka Ilič tentokrát formu svých hráček dobře nenaladila. Vsadila na diagonální hráčku menší postavy Učovič, která sice při příjmu podání v pozici s nahrávačkou v zóně IV pomáhala v kritických fázích v roli nahrávačky, souboje v útoku však Učovič proti svým sokyním velmi často výrazně prohrála. Pouze proti Španělkám se proti nižšímu bloku tato diagonální hráčka prosadila. Tým přesto 1:3 prohrál. Na přihrávce pro podání stojí Chorvatky v základním postavení v druhé třetině části hřiště (5,5 - 6m), v momentě podání necouvají a snaží se o přihrávku v klidu v dvouoporovém postavení nohou. Ani Slovinky neblokují na kraji překrokem, ale vsází přesun úkrokem. Jak jsem se již zmínil, Chorvatsko má ve svém středu zřejmě nejlepší nahrávačku turnaje Annu Prkačin, absolutní lídryni týmu s rychlou nahrávkou do zóny IV a s velmi agresivním útokem obouruč na druhou přes síť, proti kterému v obou zápasech Španělky, ani Rumunky nedokázaly najít zbraň. Rád bych zmínil ještě jednu osobnost týmu. Tou je libero týmu Antonia Gulin. 184 cm vysoká hráčka byla do turnaje zapsána jako přihrávající smečařka. Viditelně ošetřené zranění zápěstí na pravé ruce ji však zřejmě nedovolilo nastoupit v této roli, role libera se však zhostila na výbornou a hlavně klidnou přihrávkou podání a klidným pojetím hry jednoznačně přesvědčila o svých kvalitách. Chorvatky využívaly k blokování v zóně IV překrok, v zóně IV úkrok u antény.

Rumunsko: Hra Rumunska mě nadchla nejméně. Malá variabilita útočného úderu, horší technika přihrávky a nedisciplinovanost v obranných systémech, to vše charakterizovalo hru rumunského družstva. Útok ulívkou dle mého názoru jde do ústraní hlavně z důvodu toho, že si týmy ulívku již spadnout v obraně v poli nenechají. „Ulívka je dárek“, říká na každém tréninku trenér české reprezentace U22 Ondřej Marek a má pravdu. Rumunský tým byl na turnaji jediný, proti kterému se útočnice dokázaly prosadit ulívkou. Vítězství svěřenkyň domácího trenéra Raduje proti Nizozemsku v poměru 3:1 je cenné, proti Chorvatsku v tie breaku však pomohla k vítězství spornými verdikty a rozdáním červeno-žlutých karet v obou variantách v neprospěch Chorvatska rozhodčí za podpory až fanatického domácího obecenstva. Za zmínku stojí kvalita obou přihrávajících smečařek týmu. Bianca Cucu je již teď hotovou agresivní útočnou hráčkou, Sáře Burice patří volejbalová budoucnost. Na přihrávce pro podání stojí Rumunky v základním postavení v druhé třetině části hřiště (5,5 - 6m), v momentě podání necouvají a snaží se o přihrávku v klidu v dvouoporovém postavení nohou. Tým Rumunska na obou stranách sítě využívá při blokařském přesunu překrok.

Nizozemsko: Náš soupeř z druhého kola kvalifikace ME v Srbsku. Od Nizozemska, vítěze naší části kvalifikace, jsem čekal více. Jediné vítězství proti Srbsku, a opět až v tie-breaku, a sedmé místo v celkovém pořadí skupiny I je určitě zklamáním. V týmu nebyla vidět taková touha po vítězství, jakou předváděly Belgičanky nebo výkonnostně horší Španělky. Špatnou morálku potvrdil tým kolem trenéra Muntera v posledním utkání, kdy se jeho svěřenkyně již prakticky bez boje vzdaly ve třech setech Slovinkám. Holanďanky byly ve všech činnostech solidní, ale ne perfektní a nebyla žádná činnost, ve které by vynikaly. Obě přihrávající smečařky Grooters a Meijer se na krajích sítě prosazovaly block-outem, útočily solidně z „pipu“, diagonální hráčka Geerdes využívala v útoku svou výbušnost a agresivitu. Nahrávačka Van Dijk vsázela v útoku v postavení s přední nahrávačkou na dlouhou jednonohu. Nizozemky se v zóně IV snaží na síti přesouvat překrokem, v zóně II staví blok od kraje sítě.  

Srbsko: Náš soupeř z druhého kola kvalifikace ME v Srbsku. Pouze jeden získaný bod a tři body ztráty na předposlední Nizozemsko řadí Srbky jasně na poslední osmé místo turnaje. Přesto bych tento tým nezatracoval. Skladbou týmu trenérka Srbska Daniela Vulovič jasně ukazuje, jaký cíl má se svým týmem. Tím dle mého názoru není prvenství ve skupině a následný pokus o zisk medaile z mistrovství Evropy hráček do 18 let. Ten by byl s hráčkami s výškovým průměrem 185 cm a více v tomto věku spíše nereálný. Vulovič myslí na budoucnost tohoto týmu a pouze ta ukáže, jestli byla tato cesta správná. Tento trend potvrzuje i fakt, že smečařka Mihajlovič, jediná hráčka základní sestavy menší postavy z druhého kvalifikačního kola v Srbsku, hrála na šampionátu na pozici druhého libera a prakticky nezasáhla do hry. Srbky zatím nedokáží razantně útočit, často vědomě volí útok prsty přes síť, chybují na přihrávce a nechce se jim „k zemi“ pro ulívky. Přesto jedná trenérka Vulovič se svými svěřenkyněmi velmi klidně a trpělivě. Na přihrávce pro podání stojí Srbky v základním postavení v druhé třetině části hřiště (5,5 - 6m), v momentě podání necouvají a snaží se o přihrávku v klidu v dvouoporovém postavení nohou. Při obraně na síti využívají k blokařskému přesunu jak překrok, tak i úkrok.

Jaké jsou závěry analýzy?

• Na přihrávce můžeme stále vidět oba trendy, některá družstva volí přihrávku s postavením formace na středu hřiště a snaží se přihrávat v rotaci trupu na přední noze, některá družstva začínají na přihrávce v druhé třetině hřiště a jejich cílem je klidná přihrávka v dvouoporovém postavení.

• Nadále platí, že topspinový servis je dominancí smečařek menších postav, které zvládnou ve svém věku kontrolu nad míčem i ze zadních pozic. Plachtící servis je prováděn ze zóny I a V, přičemž plachta ze zóny V do zóny V a VI do přední přihrávající smečařky dělá týmům problémy na přihrávce.

• V útočné fázi se v této věkové kategorii spoléhá hlavně na kůlové hráčky, středem sítě volily nahrávačky převážně útok po nahrávce č. 1 (rychlík), „čtyřka“ se v osmi utkáních prakticky neobjevila, v postavení s přední nahrávačkou si režisérky hry pomáhají se slidem (dlouhá jednonoha) a s kombinací „pipe“, nahrávka v této kombinaci je však spíše vyšší a není vázána na „setter call“ se střední blokařkou. Úspěšné krajní smečařky disponují velkou variabilitou úderů, z nichž nejvíce dominuje block-out – vytlučený blok směrem do lajny, do ostré diagonály, hledání mezery v bloku, naklepnutý úder o blok. Tuto variantu volily smečařky jak menší, tak i vyšší postavy, byla prakticky vždy variantou č. 1 po vysokých nahrávkách s tím, že ho útočnice volily několikrát za sebou i s tím rizikem, že budou zablokovány. Tím se zvyšují i nároky týmu na vykrytí svých útočnic. Teprve po několika neúspěšných pokusech na block-out volily útočnice ulívku, power ulívku nebo roládu.

•  Co mě nejvíce překvapilo, byla týmová „nespolupráce“ krajních blokařek při blokování. Převážná většina týmů jasně volila jistotu pevného bloku v zóně II v základním postavení na kraji sítě ihned po přeběhu a blokařský přesun volila převážně úkrokem. Je to dáno tím, že dominance krajních smečařek v útoku byla z hlediska kvality dominantní, útok středem po nahrávce č. 4 neexistoval, na vyšší nahrávku do pipu se dalo reagovat, anebo týmy raději vsadily při této kombinaci od sítě na obranu v poli. Blokování v zóně IV se často odvíjelo od základního postavení nahrávačky soupeře. Při zadním postavení nahrávačky blokovala krajní hráčka v zóně IV převážně u antény, při předním postavení pomáhala s blokováním dlouhé jednonohy nebo nahrávky č. 1, pipu a překrokem docházela do místa bloku proti útoku ze zóny I.  

• Bylo patrné, že kromě dominantní Itálie může v této věkové kategorii sehrát velkou roli kompaktní obrana v poli spojená s maximální bojovností. To jednoznačně dokázaly v obraně technicky výborně vybavené Belgičanky a s nadšením bojovné Španělky. Oba týmy si díky týmové práci vybojovaly medailová umístění. Je třeba podotknout, že žádnému týmu, kromě trochu nedisciplinovaných Rumunek a opravdu extrémně „vysokých“ hráček Srbska, nespadla ulívka do hřiště.

Kompletní výsledky ME U18 2024 ZDE

A jak si stojí naše česká reprezentace do 18 let? I přes dvě těsné tie-breakové porážky se Srbskem a Nizozemskem a výkonnostní vzestup nám stále do vyspělé Evropy něco chybí. S ostatními soupeřkami se můžeme měřit jak na topspinovém, tak i plachtícím servisu, v útočných kombinacích můžeme hlavně středem nabídnout více než soupeřky, ale ty přesvědčily, že v jednoduchosti útoku ze zóny IV je síla, pokud je odvaha si „hrát s blokem“. V přihrávce máme, stejně jako ostatní týmy, dobré fáze, ale nevyvarujeme se sérii chyb. V obraně jsme disciplinovaní, bojovnost nám rozhodně nechybí. V obraně na síti musíme více zapracovat na pevnosti statického bloku a na obou variantách blokařských přesunů - úkrokem i překrokem. Pracovat na mentální síle v rozhodujících fázích utkání a „lídrovosti“ našich nahrávaček bude dalším krokem v naší práci.

Jsem zvědav, jestli se trendy ME osmnáctek potvrdí i na mistrovství Evropy starší kategorie, šampionát U20 se blíží a česká reprezentace na něm nebude chybět.

Autor: Radek Krpač – trenér RD dívek U18