Většinu času na šampionátu jsem strávila v hale, říká statistička U21 Petra Žilková

Naše U21 (99/00) má za sebou MS v Bahrajnu 2019. Kluci přivezli skvělé 9. místo, ale k tomuto úspěchu jim pomohl celý realizační tým. V moderním volejbalu se již trenér neobejde bez statistika. Tím u naší jednadvacítky byla Petra Žilková, statistička extraligových Lvů Praha.  Zeptali jsme se jí, jaká je vlastně její náplň práce na vrcholné volejbalové akci.

Petro, když začne takto velký turnaj, jaký je tvůj denní program?

Náplň každého dne je vlastně stejná, celý den trávím v hale, zapisuji a nahrávám všechna utkání, co se hrají. Videa následně předám trenérovi a společně pak tvoříme přípravu na zápas.

Do haly neodjíždíš s týmem, ale individuálně. Jak to je s dopravou a jídlem?

Tak přímo v Bahrajnu to bylo složitější, protože pro statistiky ze začátku doprava nebyla. Jednotlivá družstva to musela řešit pronájmem aut. Asi v polovině turnaje organizátoři zajistili busy, ale tady je nevýhoda, že každý statistik „skautuje“ někoho jiného, takže kolikrát jsme museli v hale čekat. Jídlo mě zajišťoval náš realizační tým, jinak to nešlo. Jednoduše nabral jídlo na hotelu a přivezl mi ho.

V kolik hodin vyrážíš každé ráno do haly?

Většinou přibližně hodinu před prvním zápasem a vracím se zpátky po skončení posledního utkání. Takže většinu času strávím v hale u PC a kamery.

Co se po tvém návratu na hotel děje s materiály, které jsi nasbírala za celý den?

Část směřuje přímo k trenérovi, ta obsahuje statistiky soupeře, který nás čeká následující den. Zbytek pak ještě zpracovávám a upravuji, aby se dal využít na přípravu na další zápasy.

Jak kluci vyžadují individuální statistiky?

Hned po ukončení utkání se zajímají o celkové statistiky. Na hotelu pak dostanou zbývající statistiky týkající se soupeřů, které mají před sebou.

Děláš statističku i pro Lvy Praha, což je extraligový mužský tým. V čem se liší tvoje práce, když porovnáš národní a extraligový tým?

Náplň je v podstatě stejná, akorát v „nároďáku“ mám na všechno mnohem méně času. Například tady na MS se každý den hrají čtyři zápasy, analýzu musíme stihnout přes noc. Takže v  porovnání s extraligou, kde se hraje pouze jeden zápas za týden, je to časově náročnější.

Není ve tvých silách stihnout všechny zápasy, navíc když se hraje i ve dvou halách zároveň. Jak to chodí mezi statistiky? Pomáháte si navzájem nebo je to naopak, že si každý drží tu svoji práci a materiál nikomu jinému neposkytne?

Vztahy mezi statistiky jsou velmi příznivé, snažíme si navzájem pomáhat. Já si většinou vyberu někoho, kdo je schopný a dělá svoji práci dobře. To mi pak ušetří čas při přepisování statistiky. Následně na oplátku předám zase nějaké statistiky já někomu jinému. Kvalita zpracování se tu velmi liší, takže je důležité, s kým se dohodnete, protože můžete dostat do rukou soubory, které nejsou v úplně nejlepším stavu.

Necítíš od hráčů někdy tlak, když se jim nedaří, abys jim tam „nepřicvakla“ něco navíc?

Od hráčů pociťuji tlak v tomto ohledu neustále, pořád chtějí mít lepší a lepší čísla. Na to jim, ale vždy řeknu, že musí nejdřív lépe hrát a že pak to tam budou mít…(smích)

Jaké to je být jediná žena ve výpravě plné chlapů? Zlobí tě?

Moc prostoru, kdy se přímo vidím s hráči, není, takže je to jen ojedinělé, většinou na poradách. Samozřejmě někdy mají narážky, ale na to už jsem si zvykla a musím říct, že je to spíš příjemné.

Kolik času jsi letos s juniory strávila, když počítáš přípravu a samotný turnaj…..

Až na pár výjimek jsem s nimi byla od května v podstatě pořád.

Byla jsi součástí realizačního týmu této generace i minulý rok?

Ano, začala jsem s nimi jezdit od ME v roce 2017, následně jsem s nimi absolvovala i šampionát bez toho, aniž bych s nimi byla předtím na přípravě.  Pak už jsme spolu pokračovali až do letošního MS.

Jaké máš teď plány, když tato parta končí? Vzala bys angažmá i u jiného reprezentačního výběru?

To bohužel nezáleží na mně, ale na trenérovi, který si sestavuje svůj tým. Pokud by se ta příležitost naskytla, tak bych určitě chtěla u národního týmu zůstat. Ale musím se přiznat, radši bych spíš u kluků (smích).

 

Autor: Jiří Carba