Odejít do Itálie pro mě znamenalo veliký posun vpřed, říká Donovan Džavoronok

Jednou z klíčových opor našeho týmu je Donovan Džavoronok. Ještě před necelým měsícem oblékal v Českých Budějovicích reprezentační dres seniorů ve Světové lize, pak už ho ale rychle vyměnil za juniorský, aby mohl české barvy hájit i na současném mistrovství světa: „S klukama v tomhle nároďáku se dobře znám, takže jsem zapadl rychle,“ pochvaluje si tento 19letý smečař.

Vaše kariéra nabrala v loňském roce rychlý spád, stal jste se nejproduktivnějším hráčem české extraligy, pak ji opustil a zamířil do italského klubu Monza. Jak to všechno zpětně hodnotíte?

Pro můj volejbalový rozvoj to bylo určitě skvělé rozhodnutí. Co se týče trenérství, úrovně ligy a zázemí, tak je to v Itálii s Českem nesrovnatelné. Já jsem tam navíc nabral velikou spoustu zkušeností.

Do Itálie si Vás vytáhl Miguel Falasca, do nedávna reprezentační kouč našich seniorů, takže se s ním za uplynulý rok už asi znáte velmi dobře. Jak se Vám pod ním hraje?

Je to trenér, kterého ve všem respektuju a snažím se následovat všechno to, co mi řekne: jak na hřišti, tak i mimo něj. Cítím, že mě posouvá dál.

Jak odlišný je český volejbal, resp. české volejbalové prostředí od toho italského?

Všechno je tam víc profesionální, organizačně i herně. Je to jedna z nejlepších lig světa, takže je velmi těžké se v ní prosadit. Letos jsem spíš střídal, a tak v příštím roce doufám, že toho odehraju víc. Budu se ale muset hodně snažit!

Takže svého rozhodnutí odejít do Itálie nelitujete.

Jak už jsem říkal, tak jsem velmi spokojený, v mém růstu to je obrovský krok dopředu, který už pro mne v České republice nebyl možný.

Ještě před pár týdny jste byl součástí čtrnáctky seniorské reprezentace v Českých Budějovicích na Světové lize, teď jste jednou z opor juniorského nároďáku. Jak se to dá všechno zvládat?

Zas takový problém to není, s klukama v juniorce se dobře znám, takže jsem zapadl rychle. Je tu dokonce i můj brácha, který je podle mě největší nahrávačský talent, kterého Česko má. Matyáš je sice o čtyři roky mladší, ale nemá jediný problém hrát i proti těm nejlepším týmům v této kategorii.

Mistrovství světa hrané doma – co se k tomu dá dodat, je to jeden z vrcholných a snových okamžiků každého volejbalisty?

Pro juniorského volejbalistu určitě, nic víc v tomhle věku hrát nejde. Osobní cíle mám ale vyšší.

Jak si užíváte domácí atmosféru?

Já jsem Brňák, takže úvod šampionátu byl pro mě opravdu přímo doma. Atmosféra byla tam i teď v Českých Budějovicích super, takže si to užíváme všichni moc.

Ve volejbalovém prostředí se pohybujete odmalička, jak moc velký vzor máte ve svém tatínkovi? A kdy Vám poprvé dal do ruky volejbalový balón?

Táta byl a je můj velký vzor nejenom ve volejbale, ale i v celém životě, a to úplně odmalička. Je jenom málo lidí, co toho v českém volejbale a beachvolejbale dokázali víc než on. No a já se de facto s míčem v ruce narodil, i moje mamka totiž byla výborná hráčka.  Takže jsme trávili s balónem na písku celá léta.

Co dělá taková volejbalová rodina, když má volný víkend?

Snažíme se odpočívat, na zahradě nebo si zajedeme někam kde je klid. Protože občas máme toho volejbalu až dost.

 

Autor: Ing. Barbora Mertová