Dnes startuje mistrovství světa U21 2017! Junioři 97/98 do něj naskočí pod taktovkou Ivana Pelikána

Životní pouť Ivana Pelikána by si zasloužila víc než jeden rozhovor. S volejbalem začal v 16 letech a jeho vzestup byl přímo raketový: Po několika letech odehraných v české extralize se přesunul do Belgie, kde strávil neskutečných 19 let. Nejprve jako hráč a postupně jako trenér, metodik i tatínek čtyř dětí, které se tam všechny narodily. Před dvěma lety si k výchově přibral ještě český reprezentační ročník 1997: „Jsem rád, když můžu jako trenér pomoci, nasměrovat a zažehnout ten správný plamen,“ vysvětluje hlavní kouč českých juniorů Ivan Pelikán těsně před startem domácího mistrovství světa.

Co Vás přivedlo k volejbalu a odkdy se mu aktivně věnujete?

"S volejbalem jsem začínal relativně pozdě, bylo mi nějakých 16 let. Jak už to bývá, tak asi zasáhl osud. Nejdříve nesmělé pokusy na střední škole a potom vše nabralo rychlý spád. Na přehradě, kam jsme chodili volejbal hrát, jsem potkal trenéra Břetislava Potáče. Tento trenér, ač mě nikdy netrénoval, mi ukázal volejbalovou cestu a já se po ní vydal."

Kudy se ubírala Vaše hráčská kariéra?

"Začínal jsem v Havířově a potom jsem strávil pět krásných let v Dukle Liberec pod vedením Josefa Smolky st., který byl druhým trenérem, který mě zásadně ovlivnil, a to i lidsky. Poslední rok v Dukle byl již pod vedením Jaroslava Tomáše. Následoval odchod do belgického Sportingu Charleroi a setkání se třetí osudovou osobou, kterou byl ruský trenér Pavel Selivanov (mistr světa a olympijský vítěz). Ze začátku jsem se v Belgii trochu trápil, ale Pavel ve mně objevil to, o čem jsem sám nevěděl. Pomohl mi k úspěšné sportovní kariéře v Belgii, kde jsem hrál několik let nejvyšší soutěž a potom ještě více než 10 let druhou nejvyšší soutěž. V době mého působení v Dukle jsem měl i několik reprezentačních startů. Sportovní kariéru jsem zakončil v Belgii a na domácí palubovky se již nikdy nevrátil."

V Belgii jste nakonec strávil plných 19 let, to už musí být druhý domov. Jak se liší belgické volejbalové prostředí od toho českého?

"Je to přesně tak. Belgie je má druhá země a stále to tak cítím. Volejbalové prostředí bylo v době, kdy jsem tam působil já, odlišné tomu našemu. Na straně jedné to všechno působilo hodně přátelsky (kolegiálně), na straně druhé ale byla profesionalita, daná množstvím zajímavých lidí, kteří v belgickém volejbalu působili. To mě moc obohacovalo. Mám se ženou čtyři děti a všechny se narodily v Belgii. Naprosto mi vyhovovala tamní mentalita lidí, životní styl, jazyk i země jako taková. Myslím si, že se tam ještě vrátím..."

Kdy jste začal uvažovat o profesi trenéra, byl to přirozený posun ve Vaší kariéře?

"To asi musí mít člověk v sobě. Už když jsem hrál, tak jsem o volejbalu dost přemýšlel. Zapisoval si postupy, tréninky. Začal jsem studovat trenérství a následně v Belgii i trénovat. Chtěl jsem si projít vše a začínal u mládeže. Následovaly kategorie žen, kadetů, juniorů a mužů. Hodně mě ovlivnili trenéři Potáč, Smolka, Selivanov, Pisani, Roussaeu nebo Kuypers. Posledně tři jmenovaní mě nasměrovali na úplně novou kolej moderní metodiky, zabývající se obzvláště výchovou nejmenších hráčů."

Jaká je dnešní volejbalová mládež z Vašeho pohledu a ve srovnání s dobou, kdy jste s volejbalem začínal Vy? Nevytrácí se trošku u dětí cílevědomost a snaha něčeho dosáhnout a zároveň mít radost ze hry a užít si sport?

"Doba je jiná, to rozhodně. Chce to ale dvojí pohled. Stále jsou a budou talentovaní a zapálení hráči, kteří jsou ochotni obětovat sportu osobní komfort a pohodlí (a i další věci), jen je těžší, než dříve je z masy „vytáhnout" a zapálit pro věc. Potřebujeme pomoc rodiny, učitelů a posléze trenérů. To jsou ti, kteří můžou děti pro sport získat."

Který úspěch se Vám ve volejbale nejvíc vryl do paměti? Čeho si nejvíc ceníte?

"Dovolte mi to trochu otočit. Asi před čtyřmi lety jsme s kamarády a spoluhráči z doby aktivní volejbalové činnosti, vyhráli mistrovství republiky veteránů. Právě to, že máme chuť se stále potkávat, je síla kolektivního sportu, a to jednoznačně obohacuje nejvíc."

V současné době trénujete národní tým juniorů, jak dlouho už jste u reprezentace a co všechno jste se svými svěřenci doposud absolvoval za důležité mezinárodní turnaje?

"Budou to již přesně dva roky. První akcí byla MEVZA (2015, 1. místo), kvalifikace ME juniorů (2016, Turecko, 2. místo), kvalifikace ME juniorů (2016, Bělorusko, 1. místo). Postup na ME do Bulharska (2016, Varna, 10. místo). Tato kategorie končí mistrovstvím světa v České republice. Celkově (včetně kategorie kadetů) je ročník 1997 úspěšný. Družstvo postoupilo ze všech kvalifikací. Postup na ME juniorů 2016 se povedl po dlouhých asi 15 letech, kdy naše reprezentace prošla přes kvalifikaci! Družstvo ovšem nemá výraznější úspěch z ME nebo MS. Snad ho ještě čeká..."

Před Vámi je mistrovství světa, navíc hrané v domácím prostředí. Převládá u Vás spíš natěšení nebo nervozita?

"Prozatím to není o nervozitě, ale mysl se mi zaplňuje informacemi a povinnostmi a nemáme ani moc času vypnout či relaxovat. Jedeme v plném režimu a zápřahu. Je to momentálně v této rovině."

S čím byste byl osobně po skončení šampionátu spokojený?

"Máme postupné cíle. Teď chceme hlavně postoupit ze základní skupiny."

Plánujete v létě nějakou pořádnou odpočinkovou dovolenou?

"V tom mám jasno. Chci být s rodinou a dětmi. Myslím, že jim dlužím společně strávený čas..."

 

Autor: Barbora Mertová