Střípky ze zákulisí žďárské kvalifikace MEJ 2012, JRI 93/94

Turnaj kvalifikace 2012 CEV Mistrovství Evropy juniorů je velmi náročný na pořadatelskou práci.
Jednotlivé týmy jsou ubytovány v hotelu Jehla ve Žďáru nad Sázavou, v místní hale probíhají v dopoledních hodinách tréninky, od 15 hodin jsou na programu tři utkání.

O hladký průběh turnaje se stará organizační výbor vedený místopředsedou ČVS Robertem Urbánkem, kooperaci mezi Evropskou volejbalovou federací a turnajem ve Žďáru nad Sázavou zajišťuje generální sekretář ČVS a výkonný ředitel turnaje Ivan Iro.
„Delegát CEVu Willy Bruninnx vyslovil nad organizací turnaje maximální spokojenost, což nás samozřejmě těší,“ říká Ivan Iro, který má s organizací mezinárodních turnajů dvacetileté zkušenosti.

Hráčům i divákům se ve žďárské hale dostává veškerého komfortu, o to se stará Jozef Vanko, tajemník TJ Žďár nad Sázavou a manažer sportovní haly, který před turnajem slíbil, že při utkáních českého národního týmu bude hala plná k prasknutí. Slovo Jozef Vanko dodržel, větší diváckou podporu si svěřenci Petra Judy nemohli přát.
„Naším hlavním cílem bylo naplnit halu diváky. Návštěvnost předčila naše očekávání, atmosféra při utkáních byla lepší než při kvalifikaci v roce 2004,“ vyjádřil spokojenost nad úrovní organizace místopředseda organizačního výboru Martin Gerža.
O zábavu diváků se během oddechových časů staraly gymnastky místní tělovýchovné jednoty a vynikající spíkr a bavič Erik Nezhoda.
„Šestý zápas Česka už bych nezvládl, mé hlasivky při utkáních velmi trpí. Mrzí mě, že jsem při technických time outech nemohl darovat trička všem divákům, protože byli skvělí.“ Ještě dlouho mi bude v hlavě znít krásná Erikova věta: „A nyní si, vážení diváci, poslechněte hymnu ze všech nejkrásnější – hymnu České republiky.“   

Pilnou včelkou starající se o veškerý komfort hráčů a jejich realizačních týmů je Veronika Matějková. Veronika se stará o ubytování týmů, dopravu vzácných hostů na utkání, servis pro rozhodčí a distribuci bulletinů pro všechny týmy.
„Nejnáročnější na ubytování a stravu byli Španělé. Jsou všichni velmi vysocí, takže potřebovali větší porce jídel. Z pražského letiště jsem na utkání Čechů proti Španělům přivážela hlavního rozhodčího z Holandska. Na jeho přání jsem mu darovala dvě pořadatelská trička, ale on nám v koncovce prvního setu odpískal teče na bloku, které nebyly. Zlobila jsem se na něho,“ vypráví s úsměvem Veronika Matějková. Pravou rukou rozhodčích je na žďárském turnaji Martin Hudík.

Statistická čísla po dobu celého turnaje zpracovávají Martinové Lepič, Hájek a Gallus. Všechny zápasy turnaje sleduje pozorně koordinátor chlapecké složky a hlavní poradce Petra Judy před zápasy českého týmu Jiří Zach.  

O televizní přenosy z utkání kvalifikace se stará režisér Štěpán Pospíšil. Jeho podmínky pro práci nejsou ideální, stanoviště pro přímé přenosy má maximálně dva metry čtvereční.
„Jsme osm hodin v kuse v malé kukani, ze které za celý den nevylezeme. Tie breaky jsou pro diváky zajímavé, pro nás je to často prodloužení našeho „malého“ utrpení,“ bere bojové podmínky s humorem  Štěpán.

Komentátorem zápasů je Milan Fortuník. „Forbes“ nepotřebuje k vyprávění mikrofon, historky z jeho bohatého volejbalového života by se daly poslouchat od rána do večera.
„Tak tuhle historku ještě neznáte,“ začíná pokaždé Milan a na tvářích zúčastněných se objeví první úsměvy. „Když jsem se jako hráč poprvé stěhoval z Čech do Francie, přišel jsem na první trénink a trenér řekl. Nahrávej a smečaři útočte do diagonály! Když při prvním pokusu trefil smečař lajnu, trenér cvičení zastavil a ještě jednou hráčům vysvětlil, kam mají útočit. Když přistál druhý útok na lajně, trenér ukončil trénink se slovy: Dnes je konec tréninku, zítra se sejdete s vedením klubu a ukončíte činnost v klubu. To byly moje první zkušenosti se zahraničím“ vypráví bývalý nahrávač české reprezentace Milan Fortuník.  „Protože to byla velká dávka zápasů, tak jsem byl rád, že ty úvodní utkání každého dne za mě vzal Erik. Komentování mě bavilo, ale zápas si přitom tolik neužiju, jako když jsem v roli trenéra. Bylo hodně zajímavý sledovat, jak trenéři reagují při time outech. Nejvíce mě zaujal trenér vítězného týmu Španělska Maldonado, protože když jsem se ho ptal, zda mi odpoví na otázku před utkáním s Českem, usmál se a odpověděl: Já vím, musím říci, že to bude dramatický zápas, že máte velmi kvalitní tým, ale věřím, že nakonec zvítězíme,“ vypráví vždy dobře naladěný Milan Fortuník.
Za televizní kamerou stojí dlouhé hodiny Ivan Vorel a i Ivan se při své práci několikrát zasmál.
„První tři dny turnaje se hrály státní hymny od týmu na levé straně, kam jsem se přesunul i čtvrtý den. Režie však zahrála nejprve hymnu pravého týmu, týmu Rumuska. Natáčel jsem a bylo mi divné, že hrdí Slovinci poprvé na turnaji nezpívají“, říká s úsměvem Ivan.

Nejdůležitější momenty nejen žďárské kvalifikace vám zprostředkovává fotograf ČVS Ondra Driml.
"Líbí se mi fotky kapitána českého týmu Adama Zajíčka, je v nich nejvíce emocí." Ondru však na fotce nenajdete. Jak sám říká, raději je za objektivem svého fotoaparátu.

Všichni členové organizačního výboru drží palce našim hráčům v posledním utkání proti Francii. Jde o hodně!

Ze Žďáru nad Sázavou Radek Krpač