Selhali jsme na přihrávce, v Evropě nepatříme ani mezi dvacítku nejlepších, říká trenér juniorů 93/94 české reprezentace Petr Juda

Selhali jsme na přihrávce, v Evropě nepatříme ani mezi dvacítku nejlepších, říká trenér juniorů české reprezentace Petr Juda.

Čeští juniorští volejbalisté nepostoupili z kvalifikace na mistrovství Evropy. Z přímého postupu na evropský šampionát se ve Žďáru nad Sázavou radovali volejbalisté Španělska, Francie a Slovinsko budou o účast bojovat v dalším kole kvalifikace. Na český tým zbylo čtvrté, první nepostupové místo. S Petrem Judou, hlavním koučem české reprezentace, jsem mluvil o příčinách neúspěchu, o smečařích národního týmu a také o vynikající atmosféře, kterou vytvořili diváci v metropoli Vysočiny.   

1. Petře, je krátce po kvalifikaci přesto bych Tě poprosil o krátkou analýzu vystoupení českého národního týmu na turnaji. Na mistrovství Evropy postupují Španělé, možnost další kvalifikace si vybojovali Francouzi a Slovinci. Je to spravedlivý a zasloužený výsledek pětidenního zápolení?
Ano, určitě. Všechny tři týmy byly lepší než my. Španělé byli o trochu lepší než ostatní, možná měli o trochu více štěstí než Francouzi, ale postup všech třech týmů je zasloužený.  Volejbalové řemeslo uměly lépe, byly volejbalovější než my a zaslouženě postoupily. 

2.  Česká republika na čtvrtém místě. Cílem byl postup minimálně do dalšího kola. Cíl tedy nebyl splněn…..
Cíl splněn nebyl, z toho jsme zklamaní, ale vůbec jsme netušili, jak bude kvalifikace těžká. Dlouhá léta konstatujeme, jak nám evropský volejbal utíká. My jsme možná dobří ve střední Evropě, ale celkově v Evropě nepatříme ani mezi dvacítku nejlepších týmů. To je smutné konstatování, ale bohužel to tak je.

3. První dva zápasy proti Rumunsku a Estonsku odehráli čeští reprezentanti ve velké herní pohod. Byly tyto týmy opravdu nejslabší na šampionátu? Není třeba se nad těmito zápasy pozastavovat nebo měl v ten okamžik český tým formu?
Opravdu to byly nejslabší týmy, my jsme však ve fazóně byli, hráli jsme proti nim dobře a start do turnaje se nám opravdu povedl. Předváděli jsme dobrou hru na síti. Jak na bloku, tak i v útoku jsme hráli dobře. Celý turnaj jsme měli problém s přihrávkou, s přihrávkou jakéhokoliv podání, ale hru na síti jsme zvládli celkem dobře.    

4. Pak přišel klíčový zápas proti Slovinsku. Podle mého názoru to byl nejhorší výkon týmu na turnaji? Proč?
My jsme se Slovinci dvakrát vyhráli na turnaji MEVZA. Jednou jsme vyhráli se štěstím, podruhé po dobrém výkonu.  Tady nás zaskočili, byli na nás dobře připraveni a my jsme měli problémy s přihrávkou druhého smečaře. Proto jsme v žádném utkání nenastoupili ve stejné základní sestavě. To Slovinci poznali a využili toho.  O neúspěchu našeho týmu rozhodl čtvrtý set se Slovinskem.

5. Týmová práce a kolektivní výkon, který tým po celou dobu turnaje charakterizoval, v nejdůležitějším okamžiku proti Slovinsku chyběl. Je jednoduché hrát kolektivně, když se vyhrává a opačně – jak složité je hrát týmově, když se prohrává?
Ne, týmový výkon je stále stejný, ale my jsme rok nehráli pod větším psychickým tlakem, hráli jsme uvolněně a ten týmový výkon byl dobrý. I v Polsku jsme odehráli dvě dobrá utkání, ale jakmile jsme se tady dostali do stresu, tak se u hráčů objevily staré stereotypy, které mají hráči zažité. Většinou to jsou špatně naučené stereotypy a oni tomu většinou podlehnou. Najednou hraje hráč špatně, to se nedá týmovým výkonem spravit. Buď se musím dostat do transu nebo se musím díky dvěma úspěšným výměnám dostat zpět na vítěznou vlnu, ale nesmím stále přemýšlet o chybách, které jsem udělal. Ten výkon se nedá změnit ze dne na den nebo z měsíce na měsíc. Když někdo neumí přihrávat a myslí si, že se to v reprezentaci naučí, tak takhle to nefunguje. To by bylo krásné, kdyby to tak bylo. Nechci říct, že neúspěch v kvalifikaci zapříčinila přihrávka, těch činností je hodně, ale přihrávka byla pro nás nejvíce limitující.

6. Zápasy proti Španělsku a Francii - týmy, na které již naše nesmírná bojovnost nestačila….
Bojovnost je nadstavba, musíte umět volejbal. Ten Španělé s Francouzi umí jednoznačně lépe než my. Oni řešili lépe herní situace, dokázali si lépe poradit s těžkými míči. To musíme bohužel konstatovat.

7. V některých statistikách patřil český tým k těm lepším – Finger v bodování, Zajíček na servisu, Pondělíček na přihrávce, Trojan v úspěšnosti útoku.
Doufejme, že je má. Statistiky jsou zavádějící. Finger je nejvíce bodujícím hráčem, protože dostane nejvíce nahrávek, ale nemá nejlepší procentuální úspěšnost. To jsou čísla pro novináře, fanoušky a veřejnost. Ukazatelem úspěchu jsou procentuální úspěšnosti a tam statistikám určitě nevládneme.

8. V prvním utkání nastoupil na postu smečaře Uchytil, poté Kuchař, Kraus, nakonec Zmrhal, který do té doby nenastoupil. Zdá se, že největší problém národního týmu jsou přihrávající smečaři….
Ano, druhého smečaře, toho dál od nahrávače, jsme dlouho nemohli najít. Nakonec tam nejvíce přesvědčil Zmrhal, který měl nejméně zkušeností.  

9. Asi nejsou. Kde je hledat? Nevychováváme je?
To je komplexní problém, který už trvá deset patnáct let. I v „pětaosmdesátkách“, kteří byli posledním úspěšným týmem, vyloženě dobří přihrávající smečaři nebyli. Hrazdíra byl přihrávajícím smečařem v kategorii kadetů, ale ani on se výrazně dál nevyvinul. Posledními dobrými přihrávači byli „jednaosmdesátky.“ Zach s Pláteníkem. Ostatní země mají s tréninkem přihrávky větší trpělivost. My trenéři nemáme trpělivost s hráči, kteří by mohli jednou v reprezentaci hrát na postu smečaře. Jsme rádi, že smečuje a přihrávku opomíjíme, nebo z nich děláme diagonální hráče. Možná, že ani neumíme vychovávat. Musí se to říct natvrdo.  

10. Co tě u tohoto národního týmu potěšilo, co naopak zklamalo?
Mě kromě výsledků nezklamalo nic. Hodně a nebývale jsme pracovali. Tato generace se účasti na šampionátu přiblížila nejblíže, ale je vidět, že pouze práce v reprezentaci nestačí. To se musí promítnout do klubové práce. Jinak tento nároďák hrál na svoje možnosti dobře.   

11. Co bude s týmem dál?
To bude spíš otázka pro svaz. Tento tým čeká již pouze kvalifikace o účast na mistrovství světa, které se koná v roce 2013, takže činnost tohoto družstva se určitě utlumí. Jestli tu jsou typy hráčů, které promluví jednou do seniorského nároďáku, se dnes nedá říci, protože rozdíl mezi juniorským a seniorským volejbalem je velký. V současné době na skok do seniorského nároďáku nemá nikdo, to se musí najednou skloubit mnoho schopností dohromady – technika, kondice, taktika a psychická odolnost. Vzpomeňme si však na generaci hráčů 93 – Štokr, Holubec, Baránek - ti jako kadeti neuhráli nic.

12. Poslední otázka. Jak se ti žilo a hrálo ve Žďáru?
Dobře, opravdu dobře. Minimálně čtyři lidi mají k tomuto regionu vztah – dva hráči a dva funkcionáři. Atmosféra na zápasech mě velmi potěšila, chtěl jsem aby to bylo u nás v republice, zvolili jsme Žďár nad Sázavou, protože jsem věděl, že lidi přijdou. Žďár rozhodně nezklamal, naopak to předčilo atmosféru z roku 2004. Určitě by nechodilo přes tisíc diváků na odevzdaný nebo nekvalitní výkon českého týmu.

Děkuji za upřímné odpovědi.

Radek Krpač