Je to za námi, JRI ´89/90 2008

Trochu úlevy a také trochu naděje přinesl poslední zápas SCM – ČVS v tomto roce.

Soupeř byl nadmíru silný a to družstvo Ostravy, které v letošním roce míří vysoko. Konec volejbalového roku pro SCM–ČVS byl velmi obtížný. Jednak o sestavě začínala rozhodovat více nemocnost hráčů než zámysl trenéra a navíc rostl tlak na hráče ve škole. K tomu lze připočíst i tlak v podobě porážek a přání tuto sérii přerušit.

V neděli jsme opět prohráli, ale také jednou vyhráli. Tato porážka mrzí, ale v konečném součtu tohoto družstva bude možná cennější to vítězství. Teď ovšem k té porážce.
Sestava SCM musela být trochu improvizací. Nemocnost v družstvu spíše stoupá než klesá. Honza Barák laboroval s různými nachlazeními čtrnáct dní a i utkání s Č. Budějovicemi nemohl hrát. V následujícím týdnu zalehl úplně. Honzu Kulihu dostihla vyrážka a bylo po dalším hráči. A do třetice všeho dobrého si v sobotu způsobil výron Vaněček. Říkám způsobil protože při banálním couvání si zvrkl nohu. Jen jsem kroutil hlavou.
Na universálu proto nastoupil netradičně M. Cupa. Na smeči Fořt se Svobodou, na bloku uzdravený Mlčuch a docela né uzdravený Jůna. Na nahrávce samozřejmě jediný zdravý nahrávač Pekárek a libero Juračka.

Začátek byl tradiční. Ostrava nastoupila mimo Klapala v základní sestavě a do stavu deset k bránila v poli a junioři nebyli schopni dát míč na zem. Jenže vedení Ostravu ukolébalo a odhodlání juniorů bylo tentokrát silné. Ostrava udělala několik chyb, Pekárek chytl rytmus, Svoboda hrál standardně a rázem se skoré začalo srovnávat. Juniorům se povedlo střídání, kdy střídající Kohlman dal tři esa za sebou a to klasickou plachtou. Vystřídali se na něm všichni přijímající hráči Ostravy a marně. Máme set a já mám pocit, že to bude dobrý zápas.

Další tři sety mi dají za pravdu. Bojujeme seč nám síly stačí. Střídá Kott za Cupu a hraje svůj nejlepší zápas reprezentační kariéry. Je skoro neomylný. Chléb se lámal ve třetím setu, kdy soupeř vítězí 25:23 a na naší straně bylo několik promarněných bodových míčů. Výborně zahrál Juračka na liberu a a dalo by se říci, že i všichni tři blokaři nezklamali. J. Jůna musel ve druhém setu střídat protože se mu špatně dýchalo. Svoboda na smeči opět zářil a v některý chvílích se mu přibližoval Fořt. Škoda jeho bodových míčů. Toto byla porážka, kterou lze nazvat důstojnou a teď k tomu vítězství.

Někdy na podzim vznikla myšlenka, že bychom mohli pozvat širší kádr lidí, kteří se v reprezentaci objevili a také pozvali dívky jednotlivých hráčů, protože život který jejich chlapci vedou moc vztahům mezi nimi nenahrává. Stalo se skutečností a několik partnerek pozvání přijalo a celou sezónu jsme uzavřeli na kuželkách. Tam jsem hráče nechali konečně vyhrát (realizační tým hrál s dívkami proti hráčům). Fakt je, že jsem musel nahrát uklouznutí a následnou hystérii ohledně mého titanového kolena, protože jinak by chlapci možná nevyhráli, ale účel byl splněn. Zaplatili jsme svoji prohru a já pak měl tu čest poznat i několik protějšků svých volejbalových svěřenců. Vedle jejich nepopiratelné sličnosti a sympatického chování jsem seznal, že kdybych měl měřit hráče jejich schopností vybrat si své ženské protějšky nemohli jsme na Evropě dopadnout tak jako jsme dopadli. Byl jsem příjemně překvapen jejich podporou a názorem na hraní svých protějšků.

Byl to optimistický závěr roku a příslib do roku nového. Jinak všem příznivcům SCM–ČVS a volejbalu přeji hezké vánoce, bohatého Ježíška a velké sny za které stojí bojovat.

 SCM-ČVS - Ostrava 1:3

Jiří Zach, 23. 12. 2008