Brazílie země přívlastků, JRI 89/90, 2009

Když jsem ještě nedávno učil o zemi zvané Brazílie, byl jsem rád. Byla to zeměpisně vděčná země. Dalo se k ní přidat spousta přívlastků, které ji výborně a trefně charakterizovaly. Namátkou lze jmenovat – Brazílie a káva, Brazílie a fotbal, Brazílie a Amazonie – deštné pralesy, Brazílie jediná země mluvící portugalsky v Jižní Americe, Brazílie a plážový volejbal, Brazílie a samba. Prostě doslova zeměpisný ráj.

Protože jsem volejbalista, tak také vím, že Brazílie je volejbalu země zaslíbená. Plážový volejbal teď musím vynechat a mluvit jen o volejbalu šestkovém. Jenže mluvit o úspěších Brazílie ve volejbalu je jako nosit pověstné dříví do lesa (v tomto případě deštného). Takže o něm mluvit nemusím, protože většina čtenářů o úspěších Brazílie ví leccos (docela nedávno jsme mohli několik výborných hráčů Brazílie vidět zde v Praze při turnaji "Final Four"), takže se mohu hned věnovat konkrétním Brazilcům, které junioři ČR hostili ve dnech 20. až 26. 4. 2009 v Nymburku.

Je mi už více než 55 let, ale přesto jsem byl zvědavý jako malé dítě a navíc jsem dost složitě přes řadu osob dojednával besedu s trenérem a ukázku tréninku Brazílie, takže se ještě připojila tréma a strach, jestli nás milí Brazilci nepošlou kamsi. Už první setkání ukázalo, že mé obavy ohledně vstřícnosti trenéra Brazílie byly více než liché. Bez problému jsme se domluvili a akce „Brazílie“ mohla začít.

Potřeboval bych asi více prostoru, abych sdělil vše, co by zajímalo volejbalovou veřejnost. Takže se pokusím jen o to nejzajímavější.

Tréninky Brazílie

Vcelku se od našich tréninků v užitých prostředcích moc nelišili. Rozdíly byly v celkové atmosféře, která na tréninku panovala a samozřejmě v nasazení hráčů v tréninku. Po stránce skladby celého tréninkového dne bylo zajímavé, jak měli rozdělený den. Zásadně začínali zhruba 45 minut v posilovně. Zásadně neprotahovali a po posilovně šli většinou okamžitě na míče. Protože opravdu používali zhruba stejné tréninkové prostředky a já v tom samém čase měl v Nymburku juniorskou reprezentaci, mohl jsem dobře srovnávat. Rozdíl byl samozřejmě v tělesné výšce (osm hráčů ze čtrnácti přes dva metry a jeden 215 cm) a větší míčové šikovnosti, lepší zvládnutí pádové techniky, hraní jednou rukou a také lepší technika ruky.

Ovšem hlavní rozdíl byl v celkovém pocitu z tréninku. Evidentně trénovali spolu jako tým. Chyba jednoho mrzela všechny hráče týmu a všichni mu okamžitě začali radit, jak se ji vyhnout. Nemělo to nic společného s trenérem. V jednom tréninku, který jsem sledoval (jednalo se o dohrávky) byl trenér z faktického výkonu vyloženě naštvaný, ale hráči ani v jednom okamžiku neopustili svůj vztah k tréninku. Hráči, kterých se to netýkalo, byli neustále ve hře, radili a vše pořád směřovalo ke zlepšení a společnému cíli, vyhovět trenérovi, který něco po nich chtěl. Jinak řečeno, jestliže byla v tréninku pasáž, kdy někdo něco vykonával a druhý jen dělal podavače, či čekal (při 14 lidech na tréninku se to stává), nebyl vidět pokles pozornosti, všichni neustále „trénovali“. Řečeno ještě jinak. Oni prostě pořád pracovali. Cíl tréninku byl jejich cíl a trenér byl prostředek, který ten cíl pomáhal dosáhnout.

Odtrénoval jsem toho v Česku mnoho a ve všech možných kategoriích. Samozřejmě, že se mi občas podařilo dosáhnout podobného stavu, ale trvale, přesněji řečeno, abych měl pocit, že jdu na trénink a na druhé straně mě čeká 12 hráčů, kteří chtějí bez ohledu na to, jestli chci já, jsem mockrát nezažil. Tento pocit jsem měl při pozorování řady zahraničních celků již několikrát. A protože jsem učitel a učitelování je v mnohém stejné, musím jen konstatovat, že základní přístup k jakémukoliv zlepšování v naší vlasti je zřejmě filozoficky jiný.

Já se nejdu učit a vzdělávat a být lepší a ten na té druhé straně mi v tom pomůže. Já se jdu učit a ty se snaž, a když se budeš snažit hodně dobře a umně, já si možná dám říct a něco také dám. Asi je to už moc filozofické, ale pro nás trenéry je jasné, že v Česku musíme hledat docela vzácné osobnosti, abychom se Brazílii vyrovnali.

Dojem z družstva Brazílie

Mám teď na mysli celkový dojem, který na mne tým Brazílie udělal ze širšího hlediska. Trenéři a vedoucí družstva naprosto vstřícní a ochotní komunikovat. Bylo vidět, že i trenér, který byl s juniory a kadety mistrem světa, který má za sebou stáže v USA, který má za sebou celou váhu země, jež je v posledních šesti letech naprosto nejúspěšnější volejbalovou zemí světa, měl trému a pečlivě se připravil na ukázku a ochotně odpovídal na všechny otázky.

Hráči se chovali naprosto disciplinovaně a neustále jako tým (nástupy na jídlo, oblečení, zdravení). Prostě celkový dojem: nebyli „mistři světa“.

Beseda

Měl jsem z toho velký strach; jak vše dopadne? Nejdříve jestli se vůbec někdo přihlásí a jestli neuslyším z různých příspěvků na internetu či jinde, že:

• "v pracovní den, to jste se zbláznili,
• to už jsme viděli,
• co nám mohou říci a ukázat nového, jsou to jen junioři apod".

Trenéři se přihlásili a v hojném počtu a já se jim v duchu musím omluvit, protože fakt, že to bylo ráno v normálním pracovním dnu, je opravdu velkou překážkou, kterou chápu. Sama beseda byla dobrá a nesklouzla do typicky českého hořekování a litování se.

Výborná byla závěrečná slova trenéra Brazílie: "Jen ten trenér, který se zajímá o to, jak se hraje volejbal v zahraničí a tam, kde dosahují těch nejlepších výsledků, může být trenér vítězný."

Pokud i dodrží slovo a pozve nás na jaře 2010 do Brazílie na týdenní trenérskou stáž, je to velké lákadlo.

Hra

Junioři sehráli s Brazílii dva zápasy se skorém 0:4,1:3. Protože v minulém týdnu vrcholilo play-off juniorů a také mužů, neměl jsem pochopitelně všechny hráče pohromadě. V úterý 21. 4 hráli převážně hráči z Prahy a ve středu hráči z Brna.

První zápas byl dva sety vcelku vyrovnaný a v prvním setu jsme soupeře trochu překvapili dobrou hrou v poli a výborným podáním a hrou Hadravy na univerzálu. Bohužel jsme ztratili vedení 16:13 a 21:20 a bodovku na 23. Soupeř byl hlavně lepší v obraně na síti, prostě měl dosahovou převahu, která rozhodla.

Druhý zápas byl vyrovnanější a v druhém setu jsme sahali po vítězství a při případném vítězství by zápas možná měl jiný průběh.

Třetí zápas sehrál celek Brazílie s týmem extraligy Příbramí, posílenou o reprezentační univerzála Štokra a blokaře Krále. Příbram vyhrála 3:1 a všechny sety skončily o dva body. Koncovku čtvrtého setu Brazílie prohrála klasicky malou zkušeností a mladickou nerozvážností.

Volejbalové postřehy

• zajímavé řešení skladby tréninků – vždy posilovna před tréninkem, málo protahování, 
• nahrávači jen povyskočili a nehráli z výskoku,
• střelbu hráli zhruba stejně rychle jako Pekárek,
• jejich středoví hráči byli dobří útočníci a celkově byl blok velkou zbraní Brazílie,
• více a lépe hrají při vybírání v bočních pádech, jednou rukou,
• družstvo trénuje ve volejbalovém centru - před šampionátem minimálně 6 měsíců,
• všichni hráči chtějí být profesionály a volejbal je pro ně příležitostí, jak se dostat svým sociálním statutem výše,
• sedm hráčů tohoto ročníku 1989 je v Brazílii, kde hrají jejich extraligu mužů,
• jejich turné v Evropě zahrnovalo Polsko, Česko, Bulharsko – zhruba 30 dní,
• jejich centrální příprava je v jednom středisku, kde spolu trénují všechny věkové kategorie reprezentace, včetně mužů – velký příklad pro juniory,
• trenér, který byl v Nymburku, zároveň trénuje i kadety a je zaměstnancem svazu,
• mistrovství Brazílie v dorostu se hraje turnajem 27 států Brazílie, zřejmě jako se u nás hraje Myslík,
• jih Brazílie je volejbalově silnější než sever,
• ve svém centru v Riu pořádají trenérské kursy a stáže pro všechny země světa,
• na způsob trénování v RD (způsob posilování) se hráči připravují zhruba 6 týdnů.

Závěr

Možná, že se typicky českému volejbalovému skeptikovi může zdát, že nám ti Brazilci neřekli nic moc nového a neukázali také nic moc nového. Navíc to stálo peníze, junioři zase prohráli apod.

Mám samozřejmě jiný názor a myslím si, že když my trenéři, a o hráčích ani nemluvě, nebudeme tak trochu okouzleni, zblázněni jen do těch nejlepších a také zvědaví (i když se opravdu moc převratných věcí nedozvíme), tak nás ty naše poměry a uzavřenost volejbalově (a asi i lidsky) minimálně zastaví. (Asi bych rád použil ostřejší slovo, ale chci být asertivní, i když to slovo a ten pojem sám mi vadí.)

Na úplný závěr poděkování Nymburku za plně profesionální přístup k Brazílii, Mílovi Ejemovi za tlumočení a Z. Haníkovi za moderování.

Foto: Petr JUDA

 

Jiří ZACH