Mistrovství Evropy U18 2022 v Gruzii – úspěch či neúspěch?!

Volím záměrně stejný název „Hodnocení ME U18 v Gruzii“, jaký jsem měl při hodnocení U17 v Albánii. Posunul se tým RD 2005/06 a je konečné 7. místo na ME v Gruzii úspěchem či neúspěchem oproti 9. místu na ME v Albánii před rokem?

Standardní cíl, který stojí před každým chlapeckým RD družstvem, je už léta stejný. Postoupit na ME a dostat se do play off. Umístění nad 8. místo (7., 6., atd.) je úspěch a medaile je pak třešničkou na dortu potvrzující dobrou výkonnost chlapecké reprezentace v posledních sedmi letech.

Na každém šampionátu je vždy důležitý vstup. První utkání, které vždy určí ráz celého šampionátu, ač se leckdy ukáže, že případná porážka či vítězství nemělo na celkový výsledek až tak velký vliv. Naším prvním soupeřem bylo družstvo Srbska, s kterým na předešlém šampionátu v Albánii hladce prohrálo a tím se připravilo o postup do play off. Utkání skončilo porážkou 2:3, poslední set 13:15 a opět se na konci šampionátu ukázalo, že prohraný pátý set, byl rozhodující v postupu do čtyřčlenného finále, kam právě Srbsko postoupilo na úkor nás. Tak trochu osudové družstvo pro náš tým.

Druhý zápas nás čekalo družstvo Francie, které mělo na úvod slabé domácí družstvo Gruzie. Podali jsme famózní výkon a pouze v druhém setu jsme se nechali stáhnout z 24:21 na 24 :23. Jinak výsledek 3:0 a navíc jsme opravdu podali výborný výkon. Perfektně zahrál univerzál Brichta, ale celý tým šlapal jak hodinky, včetně obou blokařů a smečaře Pastrňáka a libera Tláskala. Vypadalo to, že jsme z nejhoršího venku a můžeme opět myslet výše.

Třetí utkání představoval tým Belgie, který den před tím prohrál se Srbskem. Začali jsme výborně a soupeř měl před námi evidentní respekt. Výsledek 25:18 hovoří za vše. Jenže Belgie je zkušený celek postavený na výborném poli, menších a drzých smečařích a výborném univerzálu. Utkání se otočilo. Porážka 1:3 byla frustrující a navíc si ve třetím setu udělal výron univerzál Brichta. Osud nám, a musím použít hloupého slova, „opět“ nepřál.

Přišel den volna a přemýšlení, jak postavit družstvo proti Finsku, protože pouze vítězství nad ním nás posouvalo definitivně do play off. Na šampionát poprvé mohlo jet 14 hráčů. V tomto okamžiku se to prokázalo jako velmi užitečné. Volba padla na Ivo Dubše, který by v družstvu o 12 hráčích pravděpodobně nebyl. Dubš měl za sebou minimum zápasů, ale je velkým příslibem do budoucnosti (209 cm) ač zatím odehrál minimum zápasů. Ukázněnou hrou a velkým nasazením jsme porazili 3:0 Finsko a byli v osmičce. Do čtyřky nám právě chybělo vítězství se Srbskem. Teoreticky nám ještě mohla pomoci porážka Srbska s Finskem, ale Srbsko po boji (3:1) nezaváhalo. Francie samozřejmě také ne a postoupila až do finále.

Pátý zápas s Gruzii byl už jen o povinnosti vyhrát 3:0.

Šestý zápas v kříži se Slovinskem, které si postup do osmičky vybojovalo až v poslední zápase s Řeckem 3:2. Zápas měl rozhodnout o možnosti postoupit na MS (vždy postupuje prvních šest z ME). Slovinsko je bohužel také náš trochu osudový tým. Mistr Evropy z Albánie hraje přesně stejný volejbal jako Belgie, menší a šikovní smečaři, dobří blokaři a velmi pracovitý tým, který nedělá mnoho chyb. Absence prvního univerzála se ukázala jako rozhodující. Ivo Dubš už nestačil nahradit Brichtu a to hlavně v útoku. Neustále jsme měnili sestavu a po vyrovnaných setech a nepřízni rozhodčího v závěru prvního setu jsme prohráli 0:3.

Ve hře ještě zůstával postup na EYOF. Soupeřem nám mělo být Polsko, které sahalo ve své skupině po čtyřce, ale nakonec skončilo v boji o 7. místo. V rozstřelu prohrálo s Belgii. Zápas byl tak trochu o volejbalovém charakteru. Znovu jsme museli přeorat sestavu a na univerzálu nastoupil Pastrňák a na smeči Háger, posléze vystřídaný Obdržálkem. Smečařská dvojice Obdržálek / Pitner se konečně našla a dobrý výkon Pastrňáka na univerzálu a libera Míška a moje poslední utkání v mé volejbalové kariéře skončilo vítězstvím 3:2.

Popsal jsem rychle letem světem všechna utkání a dál bych se věnoval příčinám vítězství a porážek a též jednotlivým hráčům. Pokud jde o výsledek je zajímavé, že moje poslední vystoupení jako trenéra RD skončilo 7. místem, přesně stejným místem jako skončila první účast kadetů v novém projektu Lvíčat, sedmé místo v Turecku ročníku 1997. Tehdy to byl první postup po deseti letech na ME.  Následovali RD 99 – mistr Evropy, RD 2001 – vicemistr Evropy, 2003 – vicemistr Evropy, 2005 – sedmé místo. Tehdy po slavném první postupu na ME jsem 7. místo považoval za obrovský úspěch, dostal jsem v tom roce i cenu nejlepšího mládežnického trenéra. Tu cenu jsem tehdy dostal v neděli v Brně a v pondělí byl v Praze seminář k ME a tam jsem navrhl svoji demisi, protože někteří trenéři tam proti mně a mému výkonu co by trenéra měli spoustu námitek, a já jsem v rozčilení nabídl svoji rezignaci. Nakonec se vše slovy J. Novotného v dobré obrátilo. Doufám, že letošní sedmé místo nebude na hodnotícím semináři hodnoceno tak bouřlivě a negativně.  

Lze s jistou mírou jistoty konstatovat, že RD 2005 je výkonnostně srovnatelné jak s ročníkem 2003, tak i s nejúspěšnějším ročníkem 1999. Proč tedy nepřišel na dvou po sobě absolvovaných šampionátech nějaký výrazný úspěch. Zde je několik důvodů, proč tomu tak je. Důvody bych rozdělil na dvě skupiny. Na ty, které moc ovlivnit nelze a jsou nedílnou našeho světa a žití, které má velmi daleko k možnosti běh života ovládat, předvídat. Jinými slovy štěstěna se tomuto týmu vyhýbá jako čert kříži či čert brku dle jiné pohádky. Ta druhá skupina důvodů je už exaktně pojmenovatelná, ovlivnitelná a je to něco, s čím by měl budoucí trenér RD 2005 (M. Nekola) intenzivně pracovat a s ním oddíloví trenéři.

Takže tzv. osud a úloha štěstí v konečném výsledku RD 2005:

Zranění

Družstvo celkově absolvovalo čtyři kvalifikace a dva šampionáty a pouze na kvalifikaci v Izraeli bylo družstvo kompletní a zdravé. Zranění bohužel přicházela v nejméně vhodnou chvíli, zlomený prsty 14 dní před kvalifikací, výron přímo na ME ve třetím utkání, natržený břišní sval dva dni před odletem do Gruzie. Do Gruzie mohlo poprvé letět 14 hráčů a ve 14 lidech byli celkem tři potencionální univerzálové, po třetím utkání zůstal jeden a to ten s nejmenšími zkušenostmi a s minimem herní praxe (Dubš). Přesto pomohl a v důležitém zápase s Finskem byl platným hráčem. J. Novák si obnovil zranění břicha na posledním tréninku před ME a museli jsme měnit letenky a vzít na poslední chvíli M. Hilšera.

Covid

Covid, který se podepsal pod neustálým doháněním herní praxe, která byla a hlavně je pořád menší než u jejich kolegů v RD 03, 01, 99, 97. Pravda ovšem je, že i ostatní družstva měla stejný problém, ale troufám si tvrdit, že covidový režim vůči sportu byl u nás jeden z nejvíce restriktivních.

Herní výpadek v přípravě na ME

Zařazuji tento bod mezi málo ovlivnitelné. V přípravě na kvalifikaci v Izraeli se nám podařilo vyjednat skvělou přípravu v podobě utkání ve Francii a Německu. Utkání byla pojednána recipročně a tak jsme si mysleli, že oba soupeři, kteří na Evropu postoupili, recipročně přijedou k nám. Jenže bohužel už v lednu prošla celou Evropou pozvánka Brazilců na reciproční VT a též pro RD 03 a 05 do Brazílie. Hraní v Brazílii bylo nad naše možnosti (drahé letenky, pobyt zdarma). Takže Němci i Francie nás odmítli, s tím, že reciprocitu využijí příští rok. Slovinci a Poláci odletěli do Brazílie. Pouze Poláci se slitovali a pozvali nás na termín, který nám vůbec nevyhovoval (v úplném začátku přípravy). Zbývali tedy domácí soupeři, ovšem v červnu u nás nikdo netrénuje, přesto jsme zahráli utkání s Příbramí, Benátkami, Brnem, ale chyběla nám utkání se stejně starými hráči a navíc všechna družstva nastupovala s hráči, kteří byli k dispozici a navíc bez řádného trénování.

Přízeň rozhodčích

To je úplně mimo možnost ovlivnění, někdy máte štěstí a rozhodčí pomůže, jindy ne. Tentokrát nám nepomohli a zvláště chyba v pátém setu se Srbskem za stavu 13:12 pro nás a Brichta zaútočil do zadního nahrávače a rozhodčí….. To opravdu zabolí. 

V čem jsme byli horší našich soupeřů:

Podání

Nemyslím si, že bychom o důležitosti podání pochybovali, že bychom mu nevěnovali pozornost. Naopak. Ročník 2005 byl prvním ročníkem, který prošel v Benjamínkách speciální průpravou na skákané rotované podání. Bohužel zatím se tento důraz na naskočené rotované podání neprojevil. Z našeho družstva nakonec soustavně skákal jen Pastrňák (pouze průměrný výsledek). Naskočené podání ostatních hráčů (Obdržálek, Háger, Pitner) bylo málo razantní a bylo méně kvalitní než jejich plachta. Celkově na ME převládala plachta, jen podstatně rychlejší než ta naše (výborně podávala Belgie, Slovinsko). Kazivost nás i soupeřů byla relativně stejná, ale plachta většiny týmů a několika hráčů, kteří skutečně skákali, byla lepší. Máme i problém v taktice podání a schopnosti umístění podání na konkrétní hráče. Dobrou plachtou se prezentoval v našem tým A. Vítámvás a částečně i V. Pitner. Lze konstatovat, že podání nepatřilo k našim silným zbraním, spíše naopak.

Příjem a hra liber

Dal jsem příjem a hru liber do jedné kapitoly, úzce to spolu souvisí. Většina družstev praktikovala smíšený příjem, některé plachty přijímala prsty, jiné bagrem. Pouze Itálie opět praktikovala striktně příjem bagrem a jen výjimečně prsty. Na ME jsme měli dvě libera, A. Tláskala, Š. Míčka. Ve srovnání s ostatními libery jsem měl dojem, že celkově jsme trochu snížili náskok ostatních špičkových družstev v této činnosti, ale rozdíl tu je. Naše libera jsou srovnatelná ve hře v poli, při exkluzivních zákrocích, ale méně řídí hru a zatím i hůře přijímají než libera ostatních týmů. Jen to nahrává tomu, což už jsme konstatovali a na základě toho i povolili libero v žákovském volejbale. Musíme si zvyknout na myšlenku, že špičková kvalita družstva není dána jen výbornými somatotypy, rychlou střelbou apod., ale také nadanými a skvělými libery.

Blokaři

Když se RD 2005 tvořilo, byl jsem přesvědčen, že toto družstvo bude mít blok jako svoji výkladní skříň. Tóth výborně takticky a pohybově vybavený hráč se zkušenostmi s hrou v RD 2003 a k němu J. Černý s parametry 208 cm. Za nimi pak další hráči s výškou kolem 198 cm. To, co se nepovedlo v Albánii, kde Černý byl pozitivní a nehrál, tak tentokrát hrál a lze konstatovat, že hra středových hráčů patřila k tomu lepšímu, čím jsme se v Gruzii představili. I náš krajní blok (hlavně univerzálů) patřil k tomu lepšímu na ME. Rezervy jsou ještě v dodržování taktiky, v provedení bloku po pohybu. Celkově ale lze konstatovat, že na bloku jsme obstáli a myslím si, že se ještě budeme lepšit vzhledem k našim fyzickým předpokladům.

Útok, práce smečařů, univerzálové

Bezprostředně na tomto šampionátě se nepodařilo najít druhého smečaře k Pastrňákovi, který by udržel příjem a smečařskou údernost v rovnováze. Pitner se v prvních utkáních trápil a formu našel až v posledních dvou utkáních a totéž se dá říci o Obdržálkovi. M. Háger měl výborný příjem, ale problém se prosadit proti bloku. T. Brichta zahrál doslova famózní zápas proti Francii, ale pak si udělal výron. Novák, který výborně v přípravě podával a vytrhl nám trn z pat na Mevze při absenci Brichty, se bohužel zranil a tak vše zůstalo na Dubšovi, který se v přípravě lepšil ze dne na den a výborně blokoval na kraji (výška 209 cm), bohužel měl velký handicap v herní přípravě (dosud nehrál žádnou dorosteneckou soutěž a počet utkání před ME se dal počítat na prstech jedné ruky). Bohužel v práci a ve schopnostech našich útočníků vidím hlavní rozdíl oproti úspěšnějším týmům na ME. Oproti soupeřům (smečaři Belgie, Slovinska, Itálie, Francie) máme jednoznačně větší chybovost na úderech, máme menší repertoár řešení herních situací. Nemáme zažitá řešení – ostrá diagonála na jedny ruce, hraní přes ruku na hlavním kůlu a na „handě“, hůře umíme použít zálivku, nahození na blok, hraní s blokem. Více hrajeme na náhodu a částečnou fyzickou převahu. Část chyb při řešení vyplývá přímo z horšího základního provedení úderu (rozběh, práce ruky, časování). Bylo by velice zajímavé zkusit nahrát náš smečařský úder do jednoho videa se smečařský úderem Belgie či Itálie, Slovinska. Kdysi jsme toto udělali, když jsme chtěli vědět, jak hrajeme rychle oproti Belgii. Rozdíl v rychlosti nahrávky byl na videu viditelný. Tento problém nás s J. Svobodou trápí již delší čas a oba konstatujeme to samé v celém průběhu práce RD. Tedy od 15 let do 21 let.

Práce v poli, vykrývání

V práci v poli, nasazením, technickým řešením jsme srovnatelní s ostatními. Jen se potvrzuje trend, že základem vybírání je převal a neustálá pozornost a vzájemná výpomoc hráčů. Velkou roli hrají libera, která jsou opravdu špičkovými hráči v poli a navíc výborně obranu organizují.

Fyzické předpoklady

Mimo Bulharska (samozřejmě při nepřítomnosti Ruska) jsme byli po této stránce jednoznačně nejlepší. A to nejen výškou, ale i výskokem a razancí. Z hlediska somatotypu jsme jednoznačně jedno z nejperspektivnějších družstev šampionátu

Hodnocení hráčů:

Matěj Pastrňák – duše týmu. Ve většině utkání to měl těžké, byl hlavním terčem podání – obstál, oproti ME v Albánie se mu tolik nedařilo na podání. Zlepšil se v řešení herních situací, byl ve smečařském výkonu stálejší, dobře blokoval na kraji.  Celkově obstál jako lídr.

Michal Háger – čtvrtý smečař, výborně přijímal. Měl problémy s obranou soupeře, nedokázal tentokrát uplatnit svoji šikovnost. Základem jeho útočného problému je horší smečařská technika a fyzické dispozice.  

Tomáš Brichta – univerzál, zahrál výborně utkání s Francii a lze litovat jeho zranění. V přípravě měl problémy s časováním na vysoké míče a s volbou směru úderu. Často nevyužíval svých skokanských předpokladů. Dobře blokoval na „handě“. Na podání se snažil pouze nezkazit, i když mohl a měl riskovat. Dobře hrál v poli.  

Vojtěch Pitner – od posledního ME jeho výkonnost narostla, fyzicky dospěl. Měl být tím, kdo bude naším trumfem v rukávu, což poprvé prokázal v Izraeli. Bohužel vstup na ME se mu nepodařil a formu našel až v posledních utkáních. Má problémy s vyhodnocením obrany soupeře a velkou chybovostí, ač má techniku smečování skoro ideální. Přesně on má problém s adekvátním řešením herních situací. Kdy použít diagonálu, kdy lajnu, kdy zalít. Zatím malé zlepšení prokázal i ve hře v poli, když je v této činnosti horší svých kolegů z ostatních týmů.

David Obdržálek – alternoval na smeči a univerzálu. Byl hráčem, který hasil naše problémy na univerzálu, na smeči. Až poslední utkání ho našla v optimální formě. Má problémy s výběrem řešení na smeči. Některé jeho problémy vyplývají z techniky rozběhu a odrazu. Jeho podání patřilo k nejslabším a nevyužil svých předpokladů pro tvrdé smečované podání.  

Ivo Dubš – univerzál, zapojil se do činnosti RD až v letošním roce. Má výborné fyzické předpoklady 209 cm, na svoji výšku i dobré koordinační schopnosti. Má za sebou minimální herní minulost. Po zranění obou univerzálů pomohl v utkání s Finskem, ale pak mu začaly docházet síly. Výborně blokuje na kraji, v útoku je zatím méně důrazný. Velká naděje do budoucnosti.

Lukas Tóth – výborně technicky vybavený hráč, jehož přesuny se dají studovat jako metodická příručka. Na ME opět dobře útočil, bohužel nenašel odvahu k riskování podání (disponuje nebezpečným hybridem). Do budoucnosti musí zapracovat na výskoku. Ten ho definitivně přesune mezi naše velké naděje i do seniorského volejbalu.

Matyáš Bednařík – na ME si nezahrál. Zatím v útoku nevýrazný, zlepšil se v mezihře a v obraně na síti. Občas mu chybí větší emoční zapojení do hry.

Aleš Tláskal – patřil k pilířům družstva, výborně v poli. Slabinou je příjem prsty a malá schopnost poradit si s okamžitým výpadkem kvality, kdy se nedokáže vyrovnat s dílčími neúspěchy. Jeho hra na šampionátu měla velké výkyvy (ideál s Francií a pouze průměr s Belgií).

Adam Vítámvás – začal jako první nahrávač, ale často střídal, uplatňoval dobré plachtící podání a dobře umístěné. Hraje kreativně a rychle. Je dobrý krajní blokař. Jeho nedostatkem je nepřesnost a také střídání způsobu odbití (když je pozdě u míče). Do budoucna by měl zlepšit hru v poli a více s hráči komunikovat. Měl v letošním roce problémy v klubu a málo hrál. Příprava pouze v RD nestačila na výrazné zlepšení, v které jsme hlavně v přesnosti čekali.

Martin Hilšer – do družstva se dostal až se zraněním Nováka a na ME pouze střídal na podání.

Matyáš Chromec – začínal jako dvojka a dohrával jako jednička. Ukázal se jako přesnější nahrávač a dokázal většinu utkání, v kterých hrál, družstvo vést. Málo komunikuje s hráči a rychle ztrácí sebevědomí v případě chybné nahrávky. Zlepšil se v poli, ale rezervy jsou tam stále.

Jan Černý – prokázal v průběhu roku největší zlepšení. Začíná být v útoku razantnější a zlepšil i rychlost přesunů. Velké rezervy jsou ve hře v poli a na podání. Celkově zlepšil přístup k tréninku.

Štěpán Míček – druhé libero, velmi pracovitý, od excelentních liber ho dělí větší přesnost v míčích zadarmo, lepší příjem prsty a také jeho technika, kdy začíná v postavení vzadu a do oblasti příjmu se dostává dopředným pohybem, což je problém pro celou formaci.

Příznačné pro srovnávání úrovně ME v Albánii a v Gruzii je, že družstva, která se zúčastnila obou šampionátů, měla i obdobné hráče. Takže žádná revoluce, ale spíše evoluce. Pouze je vše na vyšší fyzické úrovni a v bezchybnějším provedení. Celkově je znát neochota udělat přímou chybu v útoku. Družstva situaci vyhodnocují a snaží se najít vždy řešení, které nevede k chybě. Riskuje se jen výjimečně. Většina týmů má výborně připravené smečaře a výborné univerzály a celková dotace na jednotlivé hráče přesně kopíruje mužský volejbal. Výčet toho, co zaujalo:

1. hra univerzálů určovala kvalitu útočení všech družstev
2. družstva bez výjimek hrála výborně v poli a to i hráči, kteří byli somaticky dlouzí
3. hra v poli je „celodvorcová“, na míč reagují všichni nějakým pohybem a ne jen hráč, který vybírá míč, předjímá se pohybem a klíč je pohyb v kyčlích – převal je základ hry v poli
4. Italové přijímali pouze bagrem a měli jednoho z nejhorších nahrávačů ME
5. hrálo se relativně hodně středem
6. všechna družstva se snažila o rychlou hru a liší se jenom v použití, kdy není úplně přesný příjem (buď zpomalí, nebo střílí)
7. Belgie měla trenérku, hezkou a strašně nepříjemnou!!

Na závěr bych chtěl poděkovat svému realizačnímu týmu. Vedl jsem celkem sedm mládežnických reprezentací a tedy sedm realizačních týmů. Nemohu si stěžovat a ani říkat, že ten či ten byl lepší či horší. Každý byl trochu jiný, ale všechny vždy spojoval ten krásný pocit a snaha dovést RD někam. V tomto ohledu jsem prožil krásný život a těch zhruba 20 let, strávených na různých VT s různými RD, bylo nádherných, jak jen s lidmi, s kterými Vás spojuje společný cíl, může být. Na ME v Gruzii nahradil Ondra Žaba svého bratra Štěpána. Dále přišel v roli asistenta M. Nekola, který družstvo od podzimu převezme. Bylo nás pět mužů a jedna žena B. Jakovcová. Myslím si, že právě přítomnost ženy je to, co dělá kolektiv lepší, otevřenější a tolerantnější. Když je nejhůř a když si myslíte, že vás volejbalové problémy (zranění, špatná hra apod.) přemáhají, pohlcují, je to právě žena, která vše vrací do správného poměru a vzájemné důležitosti. Bára to dělala skvěle.

Měl bych se asi ve spojitosti s realizačním týmem zmínit o něčem, na co jsem docela hrdý, co by hlavní trenér. Posledních pět ročníků jsem měl v realizačních týmech převážně mladé lidi, mladé trenéry, což byl záměr a ten se ukázal jako správný. Řada z nich se pak etablovala do extraligových celků (Skolka, Petrů), ale také jsem jako asistenty měl budoucí či minulé trenéry RD mužů. U RD 97 byl asistentem J. Novák, u RD 99 J. Svoboda a teď u RD 2005 M. Nekola. Není jednoduché mít na lavičce trenéry, kteří požívají větší díl uznání od volejbalové veřejnosti než máte vy. Trenéři, kteří mají za sebou úspěch v kategorii, která je cílem Vašeho snažení u mládeže. Navíc si občas vyslechnete či do konce přečtete, že jejich přítomnost bylo to, co přineslo ten zásadní zlom v práci a je příčinou úspěchu. Každý z nás je háklivý na svůj podíl na úspěchu a neposlouchá se to dobře, že po tříleté práci se dozvíte, že…. Nevím a neznám, co si o své práci v realizačních týmech RD mládeže myslí tito trenéři, nebylo to pro mě jednoduché se s tím vyrovnat, ale mám dojem, že se mi to podařilo se ctí.

Nezmiňoval jsem další členy realizačního týmu. J. Moravčík, jako už se stává tradicí – ideální zvládnutí všech problémů v Gruzii. Martin Štětka obstarával statistická dat, dobrou náladu a potravu pro tu dobrou náladu. Všechna čest.

Mé poslední utkání v na ME v životě skončilo 3:2, za což jsem neskonale vděčen. Ve svých snových scénářích jsem měl i lepší zakončení a to dokonce i to nejvyšší. Kdo by se nechtěl loučit titulem mistra Evropy či aspoň s medailí. Nebylo k tomu úplně daleko. Osud rozhodl jinak. Sedmé místo není totální neúspěch, ale i totální neúspěch by mě neušetřil slz, které se mi draly do očí, když utkání s Polskem skončil a bylo jasné, že tato část mého žití definitivně končí a začíná něco nového a volejbal v tom novém už určitě nebude mít tu důležitost a váhu jako měl do dnešního dne. Zatím nevím, čím nahradím volejbal ve svém životě, a čas letí. Náš letitý spor se Z. Haníkem o tom, že jsem nehledal svého nástupce, končí. Na svazu jsou dnes dva trenéři, kteří dříve trénovali české nároďáky a jsou velmi a velmi kvalitní. Nemám strach, kam se bude mládežnický volejbal v RD ubírat. O ten je postaráno. J. Svoboda a M. Nekola jsou víc než jen dobří nástupci.  

Jaká je tedy odpověď na otázku: „bylo ME v Gruzii úspěchem ve srovnání s Albánii před rokem?“ Odpověď zní pouze částečně. Družstvo udělalo pokrok, ale ne takový, aby se vyhnulo slabším chvílím a pořád neodstranilo základní nedostatek. Vrcholy a propady ve výkonu družstva jsou. Pořád moc velké. Výtečný výkon střídá propad a leckdy bez logické příčiny. Vyrovnanost většinou vyvěrá ve víru v sebe a své schopnosti, vím, že když mi to nejde, že to přejde, že to je jen otázka této chvíle a já uplatním své volejbalové schopnosti a vyhraji. Tato víra zatím chybí. Věřím, že toto družstvo jednou svoji víru najde a s ní přijde i vytoužený úspěch.

V roce 2023 bude družstvo pod novým trenérem M. Nekolou hrát mládežnickou olympiádu ve Slovinsku a v roce 2024 čeká družstvo kvalifikace na ME juniorů a pevně doufám, že i MS juniorů. Trochu Michalovi závidím, ale čas je lineární veličina a v našem světě míří jen vpřed a tam už pro mě bohužel není místo. Existuje klasická věta, která zmírňuje situaci, kdy něco neodvratně končí. Ta věta zní: „když něco starého končí, něco nového začíná…“

Pořadí ME U17 2021 - Albánie:		Pořádí ME U18 2022 - Gruzie:
1. Slovinsko		1. Itálie
2. Rusko		2. Francie
3. Polsko		3. Bulharsko
4. Itálie		4. Srbsko
5. Bulharsko		5. Slovinsko
6. Srbsko		6. Belgie
7. Belgie		7. Česká republika
8. Litva		8. Polsko
9. Česká republika		9. Řecko
10. Rakousko		10. Německo
11. Turecko		11. Finsko
12. Albánie		12. Gruzie

P.S. tučně jsou označena družstva, která ze zúčastnila obou ME.

 

Autor: Jiří Zach – trenér RD 05/06 a svazový trenér mládeže – chlapci, foto CEV