Rok před Mistrovstvím Evropy. Jaký byl pro naše kadety rok 2017?

V tomto díle o našich kadetech si připomeneme rok 2017. Čím si kluci prošli, jak dobrým, tak i zlým a jak se s tím poprali.

V období mezi prosincovou MEVZOU v Brně a ME 2017 v Turecku se řada reprezentantů z Lvíčat dočkala titulů ve svých mateřských klubech v žákovských soutěžích (ČZU Praha), v turnaji základních škol (Odolena Voda) nebo individuálních ocenění za své beachvolejbalové úspěchy (Matyáš Džavoronok). „Pro nás to bylo období dalších příprav před ME. Kvalitní prověrkou pro nás byl náš druhý Turnaj Olympijských nadějí, který se uskutečnil v červnu 2017 v Púchově na Slovensku. A ten dopadl opět na výbornou. Ve finále jsme porazili 3:2 jednu z velmocí světového volejbalu, a to tým Polska. Sklidili jsme úspěch taky v individuálních oceněních. Tomáš Mišek byl vyhlášený jako nejlepší nahrávač turnaje a Jiří Mikulenka jako nejužitečnější hráč (MVP),“ připomíná Jaroslav Škrobák.

Turnaj Olympijských nadějí 2017 na Slovensku. Horní řada zleva: Petr Špulák, Tomáš Hendrich, Radek Baláž, Dominik Medek, Lubomír Staněk, Matouš Drahoňovský, Ondřej Unzeitig, David Kubát (masér), Leoš Šrámek (hlavní trenér). Dolní řada zleva: Ondřej Žaba (asistent trenéra), Filip Ureš, Ladislav Toman, Tomáš Kopecký, Jan Vodička, Jiří Mikulenka, Tomáš Mišek, Šimon Kubrycht.

2. července 2017 odstartovalo historicky první ME této věkové kategorie (U17), které se uskutečnilo v Turecku ve městě Konya. „Byla to první opravdová konfrontace s nejlepšími týmy Evropy, vždyť ve skupině jsme se potkali se Španělskem, Běloruskem, Ruskem, Belgií (budoucí vicemistři) a Itálií (budoucí mistři Evropy). Z této skupiny mohl postoupit kdokoliv a hned se stal aspirantem na medaile. Nám se to bohužel nepovedlo. Ale byli jsme součástí tohoto ME, na kterém chyběly jiné volejbalové velmoci jako např. Francie nebo Polsko,“ konstatuje Jaroslav Škrobák.

„Od září 2017 se náš tým začal připravovat na své druhé ME, které se uskuteční v dubnu 2018 ve Zlíně. Domácí mistrovství, chuť vyhrát, ukázat se v co nejlepším světle, s tímto odhodláním jsme začali opět tvrdě pracovat. Kromě klasických reprezentačních soustředění jsme absolvovali také základní část 1. ligy mužů, druhé nejvyšší soutěže v ČR. Tato soutěž je plná kvalitních hráčů a mohl být pro náš tým tvrdým oříškem. Opak byl ale pravdou, měli jsme na to potrápit každý z týmů, se kterým jsme se utkali. Bilance tří výher a devět proher hovoří možná spíš negativně, ale cílem bylo dát šanci všem hráčům z širšího reprezentačního výběru, ne pouze základní sestavě. Byla to taky výborná herní příprava pro nadcházející turnaj MEVZA, který se v prosinci 2017 uskutečnil ve Zlíně, v dějišti blížícího se ME. I tento turnaj jsme vyhráli, ve finále jsme porazili 3:2 Slovensko. Matyáš Džavoronok byl vyhlášený nejlepším hráčem turnaje,“ konstatuje vedoucí družstva Jaroslav Škrobák. Tento turnaj si bohužel vybral i svou temnou stránku, a to zranění kapitána družstva Jirky Mikulenky.

„Při příjezdu na MEVZU do Zlína jsem se cítil trochu divně, byl jsem unavený a malátný, avšak to se po prvním tréninku výrazně zlepšilo. 28.prosince jsme měli sehrát náš první zápas proti Maďarsku. Naneštěstí po krátkém pobytu na hřišti přišla osudová výměna v koncovce prvního setu, ve které jsem při smeči z doskoku dopadl na vnější hranu své pravé nohy a vykloubil si kotník. Byl jsem ve velkém šoku, ležel jsem na zemi a snažil se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Všichni hráči mne obklopili a snažili se okamžitě pomoct. Naštěstí mi kotník skočil zpátky ve chvíli, kdy mi Petr Špulák vyzouval botu. Zanedlouho přijela sanitka, naložili mně na nosítka a odvezli do Baťovi nemocnice ve Zlíně,“ vzpomíná kapitán družstva Jirka Mikulenka. 3.ledna se v Karlově nemocnici v Praze dozvěděl přesnější diagnózu, která byla druhá nejhorší možnost hned po zlomenině, a to přetrhané vazy a minimálně dva měsíce klidu. „V tu chvíli jsem si pomyslel, že Mistrovství Evropy nemohu stihnout. Dostal jsem sádru na pět týdnů. Bylo to hrozné období. Po sundání sádry jsem začal chodit na denní rehabilitaci do ústavu Endala. Jejich profesionální přístup umožnil zrychlenou účinnou rekonvalescenci, takže jsem se už po třech týdnech rozhodl jít na velmi lehký trénink. Po nějaké době jsem jel na reprezentační soustředění do Mikulova. Myslel jsem si, že skoro nebudu trénovat a že zde budu pouze pro pocit a abych byl se svým týmem, ale světe div se, odtrénoval jsem drtivou většinu celého soustředění. Nadcházející turnaj extraligy kadetů ukázal, že se již ve velmi přijatelné míře mohu zapojit do hry, ale k úplnému návratu do optimální formy zbývá ještě nějaký ten čas. Avšak celková rekonvalescence a návrat do procesu, je zatím lepší a rychlejší, než se očekávalo. Vše se tedy ukáže až na nadcházejícím Mistrovstvím Evropy ve Zlíně,“ svěřuje se Jirka Mikulenka. 

K této nemilé události se vyjádřil i hlavní trenér RD kadetů 2001 Jiří Zach: „Protože Jirku znám již dlouho a také znám jeho touhu a ctižádost a doslova zamilovanost do hry, kterou nazýváme volejbal, z toho hlediska bylo jasné, že Jirka udělá vše myslitelné a nemyslitelné, aby se vrátil a pomohl na ME ve Zlíně. Má velkou oporu v rodině, která také udělala vše co se vůbec dá dělat. Samozřejmě, že vše je vždy závislé na věcech, které nemůžeme ovlivnit (zranění samo), ale z dnešního pohledu to vypadá, že to Jirka všechno stihne. Přeji mu to jako člověk a přeji mu to z hlediska trenéra RD kadetů. Moc ho v týmu potřebuji."

MEVZA 2017 ve Zlíně. Horní řada zleva: Jiří Zach (hlavní trenér), Leoš Šrámek (asistent trenéra), Ladislav Toman, Ondřej Velát, Lubomír Staněk, Matouš Drahoňovský, Jan Vodička, Radek Baláž, Petr Špulák, Matyáš Džavoronok, Filip Ureš, Jan Moravčík (vedoucí družstva), Ondřej Žaba (asistent trenéra). Spodní řada zleva: Jakub Wrona (fyzioterapeut), Tomáš Hendrich, Šimon Kubrycht, Tomáš Mišek, Šimon Bambas. Dole ležící v té době zranění Jiří Mikulenka.

Jsou to dva roky, kdy začal fungovat reprezentační tým ročníků 2001/2002 pod vedením Jiřího Zacha a jeho asistentů Leoše Šrámka, Ondřeje Žaby a Jana Moravčíka. Dva roky jsou poměrně krátká doba, ale tomuto týmu se podařilo za tu dobu zúčastnit pěti velkých turnajů (tři z nich vyhrát), odehrát základní část 1. ligy mužů. Tento tým odtrénoval desítky a desítky hodin navíc nad rámec svých klubových povinností. A díky tomu se z žáků stali kadeti, kteří svojí výkonností prokázali svoji reprezentační příslušnost. Jejich výkonost roste, stejně tak jejich ambice pro nadcházející domácí ME. Intenzivní dva roky trénování, příprav a zápasů směřuje k tomu vrcholu.

„Za dva roky fungování tohoto týmu je jasně vidět osa, kterou tvoří hráči jako Staněk, Špulák, Baláž, Hendrich, Toman, Medek. Vodička, Džavoronok, Ureš a Mikulenka. Pak tu jsou tací, kteří vždy byli v širším výběru, ale díky své píli a výkonům se až později stali stabilními hráči tohoto RD (Mišek, Drahoňovský, Kubrycht, Kaška). Není to pouze o těchto hráčích, ale o řadě dalších, kteří dostali pozvánku na některý z reprezentačních srazů a dostali šanci se porvat o místo v reprezentačním družstvě kadetů ročníků 2001/2002," shrnuje jak se postupně tvořil tým Jaroslav Škrobák.

V dalším díle o našich kadetech se dozvíte, jak sami hráči vnímají přípravu před ME, jaké jsou jejich cíle a sny na ME a jak vše zvládají skloubit s životem mimo volejbal. Rozhodně se máte opět na co těšit!

Autor: Mgr. Knoblochová Michaela