Život nejsou jen medaile, vzkázal účastníkům ODM Perušič a mluvil o zážitcích i pokoře

V létě bude hrát Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem pod slavnou Eiffelovkou, ještě před olympijskými hrami zamířil do Malé Paříže, tedy do Českých Budějovic, jak se jim teď kvůli Olympiádě dětí a mládeže přezdívá. „Moc se mi tady líbí. Už jenom záběry v televizi na mě udělaly obrovský dojem,“ říká mistr světa v plážovém volejbale.

Na jih Čech dorazil na pozvání Českého olympijského výboru, v krátkém čase stihl medailové ceremoniály i účast v debatě s trenéry, kde mluvil o svých začátcích, o tom, co dělá dobrého kouče, nebo také o pokoře a reflexi. Tak jako v tomto rozhovoru.

Děti mají často sklony svalit vinu na někoho jiného, než aby přiznaly chybu. Jak s tím lze pracovat?

Obávám se, že to není problém jenom dětí, ale i mnoha dospělých sportovců. Divili bychom se, kolik vrcholových nebo elitních sportovců trpí nedostatkem sebereflexe. Beachvolejbal je v tomhle specifický, na něm je to vidět asi nejvíc, protože na kurtu jsou jenom dva hráči. A jak říkal olympionik Petr Beneš: Kdyby to nikdo nezkazil, tak se hraje do stopadesáti. To znamená, že vždycky někdo musí odcházet ze zápasu s tím, že nese díl odpovědnosti za výsledek.

Co byste v tomto ohledu mladým závodníkům poradil?

Schopnost sebereflexe a práce s odpovědností je něco, co by nás měl sport naučit a co bychom si měli přinést do života. Že se to mnohdy nedaří nebo se daří jenom trochu, je fakt, ale neznamená, že bychom na to měli rezignovat. Naopak je na každém sportovci, trenérovi, rodiči, aby prostřednictvím sportu vychovávali pro společnost lidi, kteří jsou schopni přiznat si vlastní chybu, poučit se z ní a především tenhle proces začít u sebe, a ne u ostatních.

Ve sportu záleží i na psychice, zase v beachvolejbalu obzvlášť. Máte mentální tréninky?

Ano, spolupracujeme se sportovním psychologem a na mentální stránku se zaměřujeme. Třeba izolovaně, to znamená analyzujeme zápasy, jak bychom na hřišti měli vypadat, působit, rozhodovat se. Zároveň si myslím, že mentální aspekt je přítomný i v trénincích. Musíte umět nad hrou přemýšlet, musíte umět zvládat vypjatější situace. Na něco se připravit můžete, něco ale ovlivní zkušenosti, které nejsou přenositelné, nebo taky predispozice konkrétního sportovce.

Může Olympiáda dětí mládeže v tomhle směru talentovaným sportovcům pomoci? Je důležité, aby zažili těžké momenty už v útlém věku?

Určitě. To je podle mě jeden z důvodů, proč se mi projekt Olympiády dětí a mládeže tak moc líbí. Dětem nebo mladým sportovcům a sportovkyním dává možnost zažít, jak sport vypadá, včetně pozitivních i negativních věcí. Sport nejsou jen medaile, ale taky zážitky. A Olympiáda dětí a mládeže je určitě zážitkem, který si budou mladí sportovci pamatovat na dlouhou dobu, a jenom doufám, že jim pomůže, aby u něj vydrželi a měli ho rádi.

Jak aspoň v tom rychlém tempu Olympiádu dětí a mládeže vnímáte zblízka?

Moc se mi líbí. Jako mladý sportovec jsem nikdy neměl možnost ani čest se jí zúčastnit, tohle je moje první přímá zkušenost a nemůžu si ji vynachválit.

Co je na zkušenostech z ODM nejdůležitější?

To, že se hráči naučí předvádět výkony pod tlakem, nakládat s očekáváními ať už svými, nebo z okolí. Současně jim to tady ukáže krásnou stránku sportu. Zážitky typu úžasné zahájení olympiády, radost z vítězství nebo nadšení, že se člověk může představit před velkým množstvím diváků.

Co byste mladým sportovcům poradil?

Vzkázal bych jim, že výsledek a to, kdo je úspěšnější sportovec, jsou jenom jedny z věcí, na kterých ve sportu záleží. Je také důležité, kdo je nejlepší člověk. K tomu vám sport může pomoct. Život totiž nejsou jen medaile.

Na ODM mezi sebou soupeří kraje. Fandíte hlavně pražským reprezentantům, když jste se v Praze narodil?

Pražským sportovcům držím palce, ale na druhou stranu na takové akci fandím všem. Na Olympiádě dětí a mládeže není důležité jen to, kdo domů přiveze nejvíce medailí, ale aby mladí sportovci a sportovkyně měli skvělé zážitky, ze kterých můžou čerpat v další kariéře, aby viděli, jak velkou společenskou roli sport má a jakou by měl plnit.

Když jsme mluvili o různých aspektech sportu, jak vlastně fungujete s Davidem Schweinerem? Sportovní pár je přece dost specifické prostředí.

My jsme z definice kolektivní sport, ale jsme spíš takový zvláštní hybrid mezi individuálním a kolektivním. Týmová spolupráce je strašlivě důležitá, ale nejen v kolektivních sportech, ale i v těch individuálních, kdy tým tvoří sportovec a jeho trenér nebo tým lidí okolo něj. V každém sportu najdeme příklady, že se týmová práce vyplácí. Schopnost spolupracovat je jedna z klíčových pro úspěch nejen ve sportu, ale v jakékoli činnosti.

Jak vůbec prožíváte období po titulu mistrů světa?

Moc si ho užívám a hlavně doufám, že nezklameme fanoušky v Paříži a navážeme na úspěšnou sezonu z minulého roku.

Co vám úspěch přináší a co vám naopak bere?

Vrcholový sport, když to vezmu obecně, je něco za něco. Vždycky něco získáváte a zároveň vás něco stojí. Mistrovství světa na nás určitě vrhlo větší světlo, větší pozornost ze strany veřejnosti i médií. Takže nám přibyly povinnosti, které jsou vesměs příjemné, ale jsou to nové role, se kterými se učíme pracovat. Pokud se budu bavit o sportovním přínosu, tak je to obrovské zadostiučinění. Určitě nám to dalo velkou motivaci k olympijským hrám v Paříži.

Tam byste měli nastoupit pod Eiffelovou věží. Bude to nejikoničtější místo, kde jste hrál?

Když se řekne unikátní místo pro beachvolejbal, vybaví se mi domácí turnaj v Ostravě, který se hraje v Dolních Vítkovicích v areálu bývalých železáren a je speciální. Takže jsem už na unikátních místech hrál. Ale protože tohle bude olympiáda, tak si náš sport nemohl přát víc ikonické místo než u Eiffelovy věže na Martových polích.

 

Autor: Karel Schamberger, foto Olympijskytym.cz/Tomáš Kozáček