Mladý beachvolejbalista Hudeček si myslí, že přehraje tátu

Medaili sice nevyhrál, i tak je ale rád, že je nejlepší v kraji a mohl reprezentovat Karlovarský kraj na Olympiádě dětí a mládeže. Vzorem Ondřeje Hudečka je táta, bývalý kapitán volejbalové reprezentace.

Čtvrté místo v plážovém volejbale si odnáší Ondra Hudeček s Jiřím Stádníkem. Smutný z výsledku zápasu o bronz proti Libereckému kraji sice Ondra byl, brzy se ale zase usmíval. Největší radost mu přinesl čtvrtfinálový zápas proti Jihomoravskému kraji, který vyhráli po setech 2:1. „To jsem nečekal, že vyhrajeme, bylo to pro mě nejlepší utkání. Jsem rád, že jsem v tom dobrej, vlastně nejlepší v kraji, když tu hraju,“ řekl neskromně. Užívá si, že přijel s Jirkou. Společně se znají už dlouho, protože nastupují ve stejném volejbalovém klubu.

„Mým největším vzorem je táta, a pak mám rád ještě polského volejbalistu Fornala,“ prozradil Ondra. Na olympijský písek ho ale jel trénovat Jan Šídlo. Pod tátou hraje pouze šestkový volejbal. „Občas je to zvláštní, že mě trénuje vlastní taťka, ale snažím se ho na hřišti vnímat jen jako trenéra.“

Koučovat vlastního syna není lehké ani pro Ondřeje Hudečka staršího. „Člověk chce být přísný a mít na něj vysoké nároky, ale zase to nesmí přehánět, aby si pak mladej neříkal, že nadávám jen jemu. Musím najít správnej balanc,“ uvedl dvojnásobný mistr republiky, který nejraději vzpomíná na první Světové hry mládeže v roce 1998, kde se s českým týmem umístil na třetí příčce.

„Ta atmosféra je jiná, než když jedete na vlastní mistrovství, a ty zážitky si budu pamatovat do smrti,“ vzpomínal bývalý volejbalový reprezentant. Olympiáda dětí a mládeže v Českých Budějovicích je pro něj o to významnější, že sám z města pochází. „Hrozně jsem sem chtěl jet, ve volejbale jsem tu vyrostl. Vybavuju si, s kým vším jsem se tu na hřišti potkával, a je to silný zážitek,“ přiznal.

Letos přijel jako trenér volejbalistů a podpořit Hudečka juniora, se kterým to prý občas nemá jednoduché. „Řekl bych, že Ondrova nejlepší vlastnost je bojovnost, ale když jsem teď viděl ten zápas o třetí místo, tak si to asi budu muset ještě rozmyslet. To odhodlání jim tam dneska chybělo,“ zhodnotil synovo utkání. Na emocích bude muset Ondra prý zapracovat dlouhodobě. „Často podlehne momentu a chce tak moc vyhrát, že zapomene, že to jde i jednoduchým stylem.“

S tím nakonec souhlasí i sám Ondra. „Určitě potřebuju zlepšit to, že občas chci až moc zvítězit a pak jsem dost smutnej, když mi to nevyjde, což bych nemusel.“ Sebevědomí mu ale podle táty nechybí. „Ondra si furt myslí, že je lepší než já, ale já mu ještě pořád dokazuju, že to tak zatím není,“ smál se.

Autor: Hana Holíková, foto Olympijskytym.cz/Anděla Křikavová