XII. Programová konference mládeže je již minulostí

Na úvod informace o průběh XII. PKM mi dovolte vyjádřit radost a osobní uspokojení. Když jsme před 13 lety připravovali první Programovou konferenci, shodou okolností také v Nymburce a také 17. 11., ani ve snu by mě nenapadlo, že absolvuji PKM v roce 2022 a bude mít pořadové číslo XII.

Za těch dvanáct let se vyskytly PKM ze silnými tématy a také samozřejmě ze slabšími. Někdy byla účast trenérů vysoká, někdy slabší, ale za těch dvanáct let se koncept PKM ukázal jako silný a životaschopný. Někdy PKM opravdu rozhodovala o zásadních věcech mládežnického volejbalu a někdy jen sloužila jako platforma, která směrovala mládežnický volejbal k důležitým rozhodnutím.

V 10 hodin bylo zahájeno jednání za účasti více než 60 trenérů. Jednání otevřel již tradičně vedoucí úseku mládež Petr Juda. Trochu netradičně měl jeho hlas sexy chraplavé zabarvení, které samozřejmě se sexem nemělo nic společného, spíše s nachlazením. Zrekapituloval jednání poslední PKM a představil témata jednání. 

Letošní PKM neměla patřit k těm, která by schvalovala důležitá rozhodnutí, nenavrhovala změny v předpisech či dělala vážná rozhodnutí. V chlapecké části hodnotila posledních deset let chlapeckého volejbalu, který prokázal velké zlepšení a zaznamenal i medailové zisky včetně titulu mistra Evropy. Nestává se to často, abychom mohli konstatovat úspěch a snažili se zpětně zjistit, co k úspěchu vlastně vedlo.

Základem prezentace byla přednáška pro Slovenský volejbalový svaz, který nás pozval a chtěl po nás vědět, co vlastně vedlo v uplynulých 10 letech k úspěchu v Čechách a u nich ve stejný čas ke sportovnímu úpadku. Samozřejmě, že mít úspěch je věc příjemná, ale všichni víme, že o pokračování či aspoň udržení úspěšnosti je leckdy těžší než se dostat z pomyslného sportovního dna. Za všechno jeden údaj z prezentace. Celkové 29. místo v rankingu v Evropě v roce 2010 a současné 3. místo (U18), 5. místo v U20, 5. místo v U17 a 11. místo na světě v U21. Závěr prezentace a pak i následná diskuse se už nezabývala minulosti či současností, ale hlavní imperativ bylo, co dál. Jak úspěchy mládeži proměnit v úspěch v seniorské reprezentaci. Celkem pět RD mládeže absolvovalo závěrečné boje na ME a MS a teď by měly své zkušenosti ze soubojů s nejlepšími v mládežnických kategoriích uplatňovat v dospělém volejbale. A hlavně by měly  přispět k vyšší výkonnosti mužské reprezentace (CEV 13. místo a 22. místo v FIVB). A tady je teď důležité, co vlastně bychom měli dělat. Jsou pouze dvě možnosti.

První možnost je jednoduchá, nechat vše na tzv. tržních silách a na vůli jednotlivých hráčů, reprezentačním trenérovi, jestli se prosadí v mezinárodním volejbale.  Druhá možnost je složitější. Přestat obdivovat Polsko, Itálii, Kanadu za jejich koncepční práci, za jejich projekty a úspěšnou práci s talenty a vytvořit náš projekt, naší koncepci a dát si i velký úkol. V roce 2012, kdy startoval projekt Lvíčat, nikoho ani v největším snu nenapadlo, že budeme v roce 2017 mistry Evropy a byli. Proč to nezkusit a v roce 2028 být na olympiádě. 

Dalším vystupujícím v ranním programu byl Zdeněk Haník, který představil další směr rozvoje Základní školy a tedy kempů Benjamínků a Nadějí. Spolu s ním za dívky vystoupila i Lenka Fabikovičová. Oba představili další rozvoj tohoto projektu, který půjde cestou tzv. modulů. Tato cesta umožní celkové zkvalitnění práce s hráči, kdy si každý hráč a s ním klub, vybere modul, který je nejblíže jeho aktuální dovednostní úrovni. 

Druhou část PKM vyplnilo podobné téma, které měla chlapecká část, ale s  trochu jiným znaménkem. Dívčí část mládežnického volejbalu teď neprožívá zrovna úspěšné období a je správné, že se reaguje. PKM byl představen projekt „Olympijského centra“ na Kladně. S výbornou a řekl bych i údernou prezentací vystoupil Jan Václavík, který je hlavním trenérem zmíněného centra. Pojem „centralizace“ nemá u nás dobrý zvuk, ale ve světě ano. Kdysi dávno jsem také absolvoval několik diskusí o centralizaci a dokonce jsem v Nymburku s ročníkem 1989 podobný projekt absolvoval. Mám v živé paměti tehdejší odpor k centralizaci. Diskuse tentokrát nebyla tak vyhraněná jako v minulosti, navíc celý projekt podporují extraligová družstva a navíc jsou na projekt i peníze. Takže nezbývá nic jiného než popřát „Olympijskému centru“ úspěch s tím, že to nebude jednoduchá cesta a určitě ne cesta, která přinese okamžitý úspěch. Stejně jako u kluků tak i u dívek, úspěch nepřijde jenom prací zmíněného „Olympijského centra“, Jana Václavíka a dalších trenérů v Kladně, ale prací každého jednotlivého trenéra v SCM, SpS. Za současným úspěchem kluků není jen práce reprezentačních trenérů, ale zlepšení práce všech trenérů počínaje mladšími žáky a konče prací SCM. Olympijské centrum je velká šance a je jí třeba uchopit a využít.

A na úplný závěr: XII. PKM je minulosti a ať žije XIII. PKM v roce 2023.

Autor: Jiří Zach - svazový trenér mládeže ČVS - chlapci