Areál Podvinný mlýn minulý víkend obsadila tisícovka malých volejbalistů

Barevný Minivolejbal pojem, který již osm let znají tisícovky dětí, trenérů, rodičů a všech, kteří se kolem volejbalu pohybují. Od podzimu probíhají krajská kola, aby se ti nejlepší ze svých kategorií mohli potkat na celostátních festivalech. Letos ČVS pořádá tři celostátní festivaly (Praha, Jindřichův Hradec a Ostrava). O minulém víkendu (26. - 27. 5. 2018) proběhl první a pravděpodobně největší letošní festival v Praze ve sportovním areálu Podvinný mlýn.

 

Na pár minut se nám podařilo dát dohromady ty, bez kterých si organizaci této  úžasné akce neumíme představit: Jakuba Lejska – ředitele Minivolejbalu při ČVS, Mílu Kočku – ředitele turnaje a Tomáše Pommera – nového sportovního ředitele ČZU Praha.

Kubo, ty seš duchovním otcem minivolejbalu. Kolikátý je to vlastně ročník a kolik dětí se do minivolejbalu zapojí?

Jakub:Tak duchovním otcem určitě nejsem (úsměv). Minivolejbal je tady od roku 2011 a já jsem se o něj začal starat až v roce 2014, předem mnou to dělal Aleš Novák. Tak jestli dobře počítám, tak je to osmý ročník. Tento festival je zatím největší co jsme dělali, je tady necelá tisícovka dětí a ročně se do minivolejbalu zapojí odhadem 3,5 – 4 tisíce dětí.

Jaké turnaje nás ještě letos čekají?

Jakub: Tak ještě nadcházející víkend bude festival v Jindřichově Hradci při utkání našich žen s Běloruskem v Golden European League a pak ještě koncem června v Ostravě při World Tour **** v beachvolejbale. V „Jindřicháči“ předpokládáme asi 500 dětí a podobně to bude v Ostravě - poprvé to zkoušíme u velké beachvolejbalové akce.

Mílo, o tobě se ví, že o mládežnický volejbal se staráš desetiletí, ale přeci, zorganizovat turnaj pro 1000 dětí a jejich doprovod, to už dá zabrat. Kolik času vám zabrala příprava a kolik lidí se kolem takové akce „motá“?

Míla: Musím říci, že teď je to už trochu jednoduší než dříve. Jsou výborně připravené manuály, tak, aby se na něco nezapomnělo a vlastně Kuba s tím už má velké zkušenosti a je to pro něho rutina. Hodně nám pomohl, hlavně radami i Jirka Zach. Jinak musím poděkovat všem z ČZU, kteří již skoro tři týdny připravují tuto akci, protože je potřeba skloubit ubytování, stravu, transfery a rozhodčí. Když pominu 60 – 70 rozhodčích minivolejbalu, kteří se rekrutují hlavně ze starších žáků, tak na této akci se podílelo asi 20 lidí, včetně kluků co hrají i za A tým extraligu.

Jakub: Já bych jenom chtěl doplnit, že tyto finální přípravy jsou jak Míla říká asi tři týdny, ale vše se začalo dávat dohromady již na začátku roku, tak, aby právě teď „nevyběhly“ věci, které by nás překvapily.

„Pompe“, jsi čerstvě sportovním ředitelem ČZU Praha. Klubu, který je asi momentálně nejúspěšnější v mládežnických kategoriích, jak je pro vás minivolejbal důležitý? Je to ten impuls ve zvyšování mládežnické základny a následné výchově třeba i reprezentantů?

Tomáš: No, ještě v to úplně nejsem přesvědčen, je to přeci jen osm let a sám víš, jak je volejbal těžký sport na naučení, tak aby sis mohl zahrát. Nicméně my se na to chceme zaměřit a co je podle mě nyní nejdůležitější, tak to je, že pomocí minivolejbalu můžeme děti podchytit v relativně mladém věku. A hlavně rodiče, kteří vidí, že děti dělají pokroky nejen v práci s míčem, ale ve všeobecné průpravě. Myslím, že tam je trochu kritické období v přechodu z minivolejbalu do mladších žáků, kde se již volejbal začíná pilovat pečlivěji.

Míla: Já bych chtěl doplnit, že projekt Minivolejbal nám zachránil v minulosti příchod dětí do mládežnických kategorií, protože těch aspektů, které děti odvádějí od sportu je čím dál víc. Jednoznačně nebýt Minivolejbalu, tak s mládežnickou základnou budeme mít dnes velké problémy.

Jakub: Jestli mohu …., já to možná vidím z pohledu menších klubů. Ty velké si s tím přechodem asi nějak poradí, ale problém je víc u menších klubů, které nemají tak širokou základnu a vlastně vychovají minivolejbalisty a pak už nemají tolik zkušeností a potřebovaly by poradit, jak vlastně na ten šestkový volejbal. A tady vidím hlavně přínos ČVS a jeho metodické komise, že těmto menším klubům poradí, zpracuje nějaký materiál, jak z minivolejbalisty udělat volejbalistu.

 

Vy to sledujete a jak se říká jste „in“, má nějaký jiný sport takovéto festivaly malých dětí?

Míla: Co já vím, tak žádný sport kromě volejbalu podobné akce v takovém měřítku nedělá.

Tomáš: Ano víme, že v Praze jsou velké turnaje ve florbalu, házené, ale tady jde již o kategorie žáků, kadetů nebo juniorů, takhle malé děti…, taky nevím.

Takže by třeba takovou spojnicí mezi minivolejbalem a volejbalem mohl být i velký mezinárodní mládežnický turnaj?

Míla: Ano, takový turnaj, o kterém mluvil Pompe tady chybí. Je to i trochu problém termínů, tak aby nekolidovaly se soutěžemi a udělat podobně jako minivolejbal, holky a kluky dohromady, je to k zamyšlení (úsměv pod vousy).

Jakub: Já mohu za náš hradecký region říci, že by zájem určitě byl a pro děti i motivace. Děláme podobné výměnné výjezdy s Poláky, funguje to a děcka se na to moc těší.

Tomáš: Nevím, jestli úplně spojnice. Ale motivace, že si děcka mohou zahrát i proti zahraničním týmům, by byla určitě velká. To vidíš na dětech, když sem přijdou reprezentantky nebo kluci z „nároďáku“, tak pro ty děcka to jsou vzory, oči na nich mohou nechat a za to všem fakt dík, protože ten festival zase dostal další náboj.

Tak povídání se nám trochu protáhlo a už vidím, že se blíží  kluci z „nároďáku“ a Kubovi, Mílovi a Tomášovi začínají další povinnosti. Společná fotografie, autorgramiáda s našimi reprezentanty a pak už finálové boje. Musím klukům poděkovat za to, že celou akci dali dohromady a nesmím zapomenout na jejich tým pomocníků, protože bez nich by to nešlapalo. A přání do budoucna? Snad jediné, kluci vydržte, určitě se k vám přidají další a podobných minivolejbalových akcí uvidíme více.

 

Autor: Jiří Carba