Návrat Laury Holubcové do velkého volejbalu, navíc v roli hrající asistentky trenéra

Volejbalistky Sokola Šternberk budou i v nadcházející sezoně působit v extralize a v přestupovém období udělal klub opravdu hodně pro to, aby neopakoval poslední dva soutěžní ročníky, které skončily baráží o udržení. Přivedl mladé talentované hráčky, ale i zkušené volejbalistky. Jednou z těch, které by měly tým táhnout, je ostřílená blokařka Laura Holubcová přicházející z Hradce Králové. Volejbalistka s pětiletou zkušeností z Francie a vítězka extraligy s Olympem bude také hrající asistentkou trenéra Miroslava Jehláře.

Lauro, jak se upekl váš přestup do Sokola Šternberk?

V Hradci Králové jsem byla spokojená, ale Sokol mě oslovil s nabídkou hrát extraligu. Nabídka mě potěšila, ale přiznám se, že ze začátku jsem si myslela, že to na něčem ztroskotá. Na četnosti tréninků nebo dalších podmínkách, protože mám rodinu, manžel je hrající trenér mužů Hradce. Ale Sokol mi vyšel se vším vstříc, pak už to prakticky nešlo odmítnout. Byli chápaví, i pokud jde o rodinu, takže jsem si řekla, že je to asi poslední šance zahrát si extraligu, dobrý volejbal, tak jsem kývla (smích).

S jakou vizí přicházíte do Šternberka?

Naším cílem je být nejhůře do devátého místa, já chci ale určitě víc. Co zatím holky v přípravě vidím, tak na to určitě máme. Tým je dobře sestavený, což se potvrdilo už v první přípravě na turnaji v Nyse, kde jsme skončily na druhém místě. Budeme bojovat, musí tam být chuť trénovat, komunikovat. Vše tam nyní vidím, což mě na startu uklidnilo, mohlo by to šlapat. Snad se nebudou poslední dva roky opakovat.

Byla jste jmenována také hrající asistentkou trenéra Jehláře. Jak se seběhla tato varianta?

Jsem ráda, že můžu být hrající asistentkou, protože stejně nejsem ten typ, co by mlčel, takhle to budu mít ještě podpořené funkcí a pravomocemi (smích). Mirek Jehlář tuto variantu uvítal, což je pro mě také velmi důležité. Komunikace s ním je moc fajn. Budu takovou spojkou mezi vedením a kabinou, holkami. Budu znát potřeby týmu, budu mediátorem, aby nám to nechodilo do nějakých dramat. Mladším holkám ráda předávám zkušenosti, tak to budu mít ještě podložené asistentskou funkcí.

Na co se těšíte při návratu do extraligy?

Těším se na staré známé tváře z týmů soupeřů, je to pro mě návrat do velkého volejbalu. I když jsme v Hradci Králové měly velmi dobré výsledky, byly jsme dvakrát třetí a jednou čtvrté, tak to byl tým studentek a mamin, na tréninku to bylo někdy v šesti či ve čtyřech. Těším se velmi na ten zápasový náboj, emoce, bojovnost, vítězství, zase na ten velký volejbal, na diváky ve Šternberku.

Jak na vás zatím tým Šternberka působí?

Jsou tu mladé holky, i když oproti mně jsou všechny (smích). Ale je vidět, že všechny mají za sebou kvalitní volejbalové školy. Ví, kam si mají stoupnout, základ tam je. Tým je za mě dobře poskládaný, v útoku nám nyní přibyla ještě Anička Šotkovská, což bude se slovenskou juniorskou reprezentantkou Deanou Valentovou a Američankou Ammarrah Wiliamsovou slušná síla na smeči. Každá z holek má svoji přednost. Nahrávku máme také kvalitní, Klárku Dvořáčkovou s polskou Kaszou, účko, tam to Niky Látalová odmlátí. Na bloku je se mnou šikovná levačka Kája Úradníková, tam je velká výhoda ta její levorukost, to je atyp a těžko se to brání. Na liberu máme švédskou hráčku Filippu Brinkovou, je tam ještě Amálka Vyjídáková. Takže je rozhodně na čem stavět.

A co rodina, jak se těší? Budou jezdit na zápasy?

Moc (smích). Aleš si to bude muset také nastavit, aby stíhal, přece jen má taky pozici hrajícího trenéra. Ale nějak si to nastavíme, bude to fungovat a na některé zápasy určitě dorazí, třeba i ven, do Liberce či do Prahy to není z Hradce daleko.

Autor: Radek Heloňa