Vápenková Jana

Jméno a příjmení: Jana VÁPENKOVÁ roz. Hálková

Volejbalová přezdívka: Ž L E B A N K A nebo Ž L E B K A

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu

Datum narození: 14. května 1947 v Děčíně

Datum úmrtí: 3. února 2020 v Praze

Charakteristika:
174 cm vysoká smečující nahrávačka (tzv. dvojka) Spartaku Armaturka Ústí n. Labem a Tatranu Střešovice SSŽ, čtyřnásobná mistryně republiky z let 1970-1973. V letech 1969-1972 reprezentantka a olympionička ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 v Itálii a sedmého místa na OH 1972 v Mnichově.

Nahlédnutí do soukromí:
Podle křestního listu celým jménem Marie Jana prožila své dětství v Prostředním Žlebu (součást Děčína), odtud původ volejbalových přezdívek. Absolventka gymnázia v Děčíně (maturita 1965) a Pedagogické fakulty v Ústí n. Labem (dnes součást Univerzity Jana Evangelisty Purkyně). Po promoci v roce 1969 přijala nabídku prvoligového Tatranu Střešovice, přestěhovala se do Prahy, kde působila jako tělocvikářka na prvním stupni ZŠ pražského Jižního Města a v závěru pracovních aktivit jako sportovní manažerka Komerční banky, mj. organizátorka celostátních sportovních her mezi pobočkami KB. Od roku 1971 provdaná za Milana Vápenku (volejbalistu RH Praha, reprezentanta a olympionika ČSSR, mistra sportu a osobnosti české volejbalové Síně slávy). Syn Michal (roč. 1973), dcera Kateřina (roč. 1978) a jejich přičiněním 6 vnoučat, z toho dvoje dvojčata. Michal po úrazu v roce 1993 a amputaci jedné z dolních končetin všestranný tělesně postižený sportovec (volejbalista, brankář ve florbalu a sledge hokeji), reprezentant ČR, mj. s účastí na POH 1996 v Atlantě (volejbal) a POH 2010 ve Vancouveru (sledge hokej). Kateřina talentovaná basketbalistka (žákyně a dorostenka Slovanu Orbis) byla nucena vrcholového sportu ze zdravotních důvodů zanechat.

Sportovní a volejbalové začátky:
Ve sportu ji byli odmala vzorem starší bratři František a Jaroslav, kteří ji přivedli také k volejbalu, který hráli závodně. Jaroslav byl v době VŠ studií v Praze hráčem ligového Dynama Praha, na vojně Dukly Kolín (mistr republiky 1961 a 1963), po vojně Chemičky Ústí n. Labem, akademickým reprezentantem a členem širšího výběru mužů ČSSR. V letech 1962-1963 hrála Jana za ml. dorostenky Dynama RUT Děčín (trenér Otakar Krupka) a v letech 1963-1965 za st. dorostenky Lokomotivy Děčín (po sloučení obou TJ, trenér Jiří Divoký), které skončilo na Přeboru republiky 1963 v Žacléři na 2. místě. Již od roku 1962 (15 let) pendlovala do družstev žen Dynama resp. Lokomotivy Děčín v KP, od roku 1963 byla členkou reprezentačních výběrů dorostenek a juniorek ČSSR, trenéři Augustin Tobolka a Václav Hajný, který ji v roce 1965 přivedl do družstva žen Spartaku Ústí n. Labem, které trénoval a kde nahradila Blanku Svatuškovou, která v tomto roce získala angažmá v prvoligové Slavii Praha.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Závodně hrála volejbal pro radost až do svých 46 let. V letech 1978-1981 za Vodní stavby Praha (MP), 1981-1984 za Elektrárnu Mělník (KP), 1984-1990 opět za Vodní stavby a 1990-1993 za Žižku Praha.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Do širšího výběru ženské reprezentace se dostala přes reprezentaci juniorek (1966, trenér Václav Hajný) a rozloučila se s ní po mnichovské olympiádě, kdy bylo družstvo žen rozpuštěno s cílem vybudovat mladý perspektivní tým. V případě Jany (25 let) paradox.

Vrcholné soutěže:

1970      5. místo na MS v Bulharsku (trenér Stanislav Šneberger)
1971      2. místo a stříbrná medaile z ME 1971 v Itálii (trenér Stanislav Šneberger)
1972      7. místo na OH v Mnichově (trenér Stanislav Šneberger)

Další volejbalové aktivity:
Členka Klubu českých olympioniků, organizátorka srazů československých volejbalových olympioniků (2003, 2008, 2009, 2011) a jedna z patronek mládežnického Odznaku všestrannosti olympijských vítězů (OVOV), který v roce 2009 založili olympijští vítězové v desetiboji Robert Změlík a Roman Šebrle.

FOTO:

S volejbalem začínala J. V. v roce 1963 v rodném Děčíně a její volejbalový talent byl nepřehlédnutelný. Od roku 1965 byla v celostátním výběru dorostenek, od roku 1967 v kádru juniorek a od roku 1968 v širším výběru žen ČSSR. Na snímku z roku 1967 je výběr juniorek ČSSR s trenérem Augustinem Tobolkou (druhý stojící zleva) a pozdějšími reprezentantkami ČSSR Hálkovou (č. 1), Malou (č. 3), Vinduškovou (č. 5) a Baniovou (č. 11) v horní řadě, Hádkovou (č. 4) a Vlasákovou (č. 10) v dolní řadě.

První hráčské zkušenosti mezi dospělými ženami získala v druholigovém Spartaku Armaturka Ústí n. Labem, kam ji z týmu dorostenek Lokomotivy Děčín přivedl trenér Václav Hajný, který byl současně trenérem juniorek ČSSR, kde poznal její kvality. Jana uvádí, že byla angažována namísto reprezentanty Blanky Svatuškové, která odešla hrát 1. CL do pražské Slavie. Na snímku z roku 1968 jsou ženy Armaturky s trenérem V. Hajným, Jana Hálková s č. 3 v dolní řadě uprostřed.

V roce 1969 dokončila studia na Pedagogické fakultě v Ústí n. Labem, přijala nabídku mistrovského Tatranu Střešovice a přestěhovala se do Prahy. Na snímku z tohoto roku leží zleva Vlasáková, Šašková, Hálková, Mikulášová, Poláková, Mifková, Bardová, Krupníková, Obadálková, Salingerová, Vedrová a Kaliberková. Na snímku chybí Irena Svobodová, družstvo trénoval Antonín Kyndr a v sezoně 1969/1970 s ním vybojoval další mistrovský titul.

V roce 1968 při Velké ceně karlovarského porcelánu ve Staré Roli poznala Milana „Míšu“ Vápenku. Když byli oba vyhlášeni nejlepšími smečaři turnaje, dali si při vyhlašování svůj první (organizátory ještě vynucený) polibek. Svatba proběhla v roce 1971 a měla dramatický průběh v důsledku třídenního zpoždění ženicha, který se vracel ze zájezdu volejbalistů ČSSR do Japonska. Pro poruchu bylo při návratu letadlo Aeroflotu v Moskvě odstaveno a cestující čekali dlouhé 3 dny na přistavení náhradního. Nakonec vše dobře dopadlo, svatba se uskutečnila (viz snímek) a ženich se dokonce stačil převléknout do svatebního!

Po 5. místu na MS 1970 v Bulharsku si Jana dovezla stříbrnou medaili z ME 1971 v italském Reggio Emilia. Na snímku z tohoto roku je ještě širší výběr, zleva stojí trenér Stanislav Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař družstva MUDr. Antonín Veselý a asistent trenéra Mikuláš Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Hádková (která se do závěrečné „dvanáctky“ pro šampionát nedostala).

Z přípravy na OH 1972 v Mnichově je další snímek, na kterém zleva stojí technický vedoucí Zdeněk Jílek, Vlasáková, Svobodová, Vindušková, Moskalová, trenér S. Šneberger, Baniová, Jelínková a MUDr. A. Veselý, dole zleva Mazurová, Mališová, Semecká, asistent trenéra M. Židišin, Kodajová, Mifková, Hádková a Vápenková. Do Mnichova (kde naše volejbalistky skončily na 7. místě) nebyly nominovány Baniová a Hádková.

Z olympijského roku 1972 je i další snímek, na něm trojblok našich reprezentantek a současně hráček Tatranu Střešovice (soupeř neznámý). Zleva Jana Vápenková (smečující nahrávačka, neboli „dvojka“), Irena Svobodová (smečařka, neboli „jednička“) a Anna Mifková (nahrávačka, neboli „trojka“). Specializace hráček diagonálních či středových (blokařek) v té době ještě neexistovaly.

Ze závěru již jen rekreačních hráčských aktivit J. V. je poslední snímek z roku 1996. V této době Jana pracovala jako sportovní manažerka Komerční banky, mj. organizovala volejbalové turnaje mezi krajskými pobočkami KB a za pražský výběr žen si také zahrála (č. 15). V dolní řadě (č. 13) je další internacionálka Stáňa Králová.

Autor: Zdeněk Vrbenský