Valášková Bohumila

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu. V roce 2001 se umístila za Reginou Matalíkovou-Obadálkovou jako druhá v anketě ČVS o nejlepší českou volejbalistku 20. století.

Jméno a příjmení: Bohumila VALÁŠKOVÁ roz. Lukešová

Datum narození: 30. května 1923 v Kvasicích, okr. Kroměříž

Datum úmrtí: 3. září 2005 v Ostravě

Charakteristika:
175 cm vysoká smečařka Sokola (za války SK) Radvanice a Slezské Ostravy, která hrála nejvyšší soutěž postupně pod názvy SK Slezská Ostrava, Sokol Slezská Ostrava, Sokol Jáma Trojice, Sokol OKD, Baník, Slovan a Tatran Ostrava, čtyřnásobná mistryně republiky. V letech 1948-1956 opora ženské reprezentace ČSR s účastí na dvou ME a dvou MS se ziskem 3 medailí (zlaté, stříbrné a bronzové).

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka Učitelského ústavu ve Slezské Ostravě, učitelka výtvarné výchovy na základních školách, první učitelské angažmá v Radvanicích, poslední před odchodem do důchodu na ZŠ v Ostravě-Hrabůvce. Od roku 1949 vdaná za Ing. Josefa Valáška (1919-1996), v roce 1950 se jim narodil syn Jiří. Manžel Ing. Josef Valášek patřil za války a po válce mezi nejlepší volejbalisty Moravy, byl oporou ligového družstva Vítkovic, několikrát reprezentoval ČSR a později trénoval ligový tým mužů VŽKG. Syn Ing. Jiří Valášek hrál volejbal závodně za družstvo žáků a dorostenců VŽKG (trenér Karel Kramoliš) a krátce i za muže VŽKG pod vedením svého otce.

Sportovní a volejbalové začátky:
Se sportem začínala v Sokole Slezská Ostrava, kde se vedle klasické sokolské gymnastiky věnovala lehké atletice a kde se seznámila s míčovými sporty (basketbalem, českou házenou, volejbalem). Volejbal začala hrát závodně v roce 1940 za Sokol Radvanice, resp. SK Radvanice po zrušení Sokola nacisty v dubnu 1941. V neznámém roce přešlo celé družstvo do SK Slezská Ostrava, na prvním poválečném MR obsadilo 2. místo a následujících 10 let patřilo mezi nejlepší týmy ČSR. Přestože se jeho název v rámci reorganizací tělovýchovy několikrát změnil, šlo stále o jeden hráčský kolektiv.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

U družstva se postupně vystřídali trenéři Jindřich Štěpánek (hokejový brankář VŽKG), Miloslav Polach, internacionál Antonín Nogol a Jiří Matoška (odborný asistent KTV VŠB). Mezi spoluhráčkami reprezentantky Cigrová-Donthová, Cvilinková-Hajtmarová, Kaločová-Bochenková, Knížková, Kremlová-Krimlová a Marynčáková, dále Čajková-Jašková, Dubná-Knězková, Horká-Sobotová, Knížková-Šejnohová, Konečná-Malá, Koryčánková, Krupová, Papalová, Rumlerová, Dagmar Štěpánková, Jarmila Štěpánková-Kostková, Štěpničková-Richtrová, Tarabová.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:
1949      2. místo a stříbrná medaile na ME v Praze (trenér Miroslav Rovný),
1952      3. místo a bronzová medaile na MS v Moskvě (trenér Miroslav Rovný),
1955      1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér Metoděj Mácha),
1956      4. místo na MS v Paříží (trenér Metoděj Mácha).

Další významné turnaje:
1948      1. místo na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii (trenérka Anna Stibitzová),
1953      2. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti (trenér Metoděj Mácha).

FOTO:

Na prvním snímku družstvo žen SK Radvanice začátkem 40. let (tj. za Protektorátu), které později přešlo do SK Slezská Ostrava a po válce patřilo až do roku 1955 mezi nejlepší týmy naší nejvyšší ženské soutěže. Hráčky s čísly 6 a 1 se nepodařilo identifikovat, s č. 3 Jaroslava Štěpánková-Kostková, č. 2 Alena Štěpničková-Richtrová, č. 5 Blanka Konečná-Malá, č.4 Bohumila Lukešová-Valášková a č. 7 Milena Kremlová-Krimlová.

Prvním úspěchem naší poválečné ženské reprezentace se stalo vítězství na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii v roce 1948, kde naše ženy všechny soupeřky porazily (stejně jako muži) a získaly zlaté medaile. V turnaji se utkaly s výběrem Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Rumunska, Polska a v exhibici dokázaly porazit i mužský výběr Terstu, který v turnaji mužů skončil na posledním místě. Na snímku ze Sofie stojí jedna z šestek ČSR, zleva Vlasta Winterová z Plzně, Jarka Mirovická z Prahy, Jitka Cvilinková z Brna, Bobina Lukešová z Ostravy, Blanka Naarová z Plzně a Naďa Marynčáková z Ostravy (Bobiny nahrávačka).

V roce 1948 získaly volejbalistky Slezské Ostravy svůj první mistrovský titul již pod názvem Sokol Jáma Trojice. Na snímku v horní řadě zleva Jarmila Štěpánková-Kostková, Blanka Konečná-Malá, Milena Kremlová-Krimlová a Bohumila Lukešová-Valášková, dole zleva Věra Kaločová-Bochenková, Naďa Marynčáková a Alena Štěpničková-Richtrová.

Na prvním ME žen v Praze 1949 potvrdily naše ženy své kvality 2. místem za Sovětkami, které v té době neměly vážného soupeře a na cestě k prvnímu titulu Mistryň Evropy neztratily ani set. Na snímku náš stříbrný tým, zleva kapitánka Mirovická, Čadilová, Valášková, Cigrová, Krimlová, Hroudová, Zaplatílková, Batková, Cvilinková, Bernovská a Marynčáková. Trenérem družstva byl „Miro“ Rovný z Bratislavy a na snímku chybí z týmu vyloučená Broňa Dostálová za fandění „kapitalistům“ z Belgie při jejich nerovném souboji ve skupině se Sověty.

Akční snímek s Bobinou Valáškovou na smeči je z MS 1952 v Moskvě a z utkání se Sovětkami, které na domácí půdě opět neztratily ani set. Naše děvčata ještě podlehla Polkám (1:3) a získala „pouze“ bronzové medaile. Útok Bobiny vykrývají zleva Růžena Svobodová, Běla Štulcová a Zdena Černá. MS mužů a žen se hrálo souběžně na atletickém stadionu Spartaku Moskva za přítomnosti až 100 tisíc diváků.

Vítanou příležitostí k prověření výkonnosti družstva, popř. vyzkoušení nových adeptek reprezentace, se staly silně obsazené turnaje, pořádané v rámci Světových festivalů mládeže a studentstva (první v Praze 1947). Na snímku náš tým při 4. festivalu, který v roce 1953 hostila Budapešť a ze kterého naše volejbalistky přivezly stříbrné medaile. Zleva stojí trenér Metoděj Mácha a ve slušivých kloboučcích hráčky Svobodová, Matalíková, Nečasová, Jílková, Štaudová, Krimlová, Dostálová a Valášková, v podřepu Štulcová a Balunová.

Největším úspěchem 50. let se pro naše volejbalisty stal titulu Mistryň Evropy, který vybojovaly v roce 1955 také v Bukurešti. Již v prvním utkání porazily po dramatickém boji 3:2 (5. set 15:13) „neporazitelné“ Sovětky, stejným poměrem setů i nebezpečné Polky a Bulharky a po zásluze získaly zlaté medaile. Tento dosud nezopakovaný úspěch připomíná snímek z procházky části družstva prosluněnou Budapeští v době volna, zleva Běla Štulcová, Bohumila Valášková, lékař naší výpravy MUDr. Josef Chrástek, Jaroslava Šindelářová a Božena Lútočková.

S reprezentací se Bobina rozloučila 4. místem na MS 1956 v Paříži (za SSSR, Rumunskem a Polskem). Poslední snímek je z přípravy již omlazeného družstva na tento šampionát, ke které patřil zájezd na sever Polska se sérií přípravných utkání s Polkami v přístavech Gdyně, Gdaňsk a Sopoty. Zleva neznámý funkcionář (vedoucí družstva?), Šindelářová, Valášková, Křížová, Kučerová, Lútočková, Uhrinová, Štaudová a trenér M. Mácha, dole zleva Holá, Ligová, Nečasová, Moravcová a Matalíková. V nominaci na MS byly Slovenky Uhrinová a Ligová nahrazeny Štulcovou a Neugebauerovou.

Autor: Zdeněk Vrbenský