Ursínyová Alena

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy čekého volejbalu z Galerie medaillových týmů, Zasloužilá mistryně sportu

Jméno a příjmení: Alena URSÍNYOVÁ roz. Deylová - Nečasová

Datum narození: 17. října 1929 v Praze

Datum úmrtí: 27. února 2014 v Praze

Charakteristika:
170 cm vysoká smečařka ligových družstev AC Sparta resp. Spartak Sokolovo, Slavoj Odívání resp. Slavoj Praha a Dynamo Slavia Praha, trojnásobná mistryně republiky. V letech 1951-1957 reprezentantka ČSR, mistryně Evropy z Bukurešti 1955 a účastnice MS 1956 v Paříži (4.místo).

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka obchodní akademie dr.Edvarda Beneše v Resslově ulici, později technická úřednice pražských podniků Kovoslužba, Benzina a naposledy Gymnázia Jana Keplera. Za aktivní účast na květnovém povstání v roce 1945 (pomoc při výdeji zbraní, při evakuaci pacientů z hořící nemocnice na Karlově náměstí a za ošetřovatelskou činnost v lazaretu) obdržela v roce 1946 od generála Kutlvašra (později popraveného komunisty) vyznamenání a z přesvědčení vstoupila do KSČ. Ze strany byla vyloučena za kritické články v tisku krátce po komunistickém puči v únoru 1948 a od té doby byla perzekuována jak v osobním životě, tak při sportu (viz reprezentační působení). První manželství s Karlem Nečasem bylo rozvedeno, druhým manželem se v roce 1956 stal rovněž politicky pronásledovaný Dušan Ursíny - syn významného slovenského politika, člena exilových vlád v Londýně a v Moskvě za války a první poválečné vlády ČSR, který byl v 50.letech 7 let vězněn za vykonstruovanou špionáž. Jeho synovi nebyla umožněna studia, pracovat mohl jen jako dělník, na vojně zařazen k PTP. Později se vyučil automechanikem a stal se obětavým funkcionářem VO Slavoj Praha. Zemřel v roce 1995. Z druhého manželství dvě děti: Jana (roč.1957 - dnes soukromá psycholožka) a Pavel (roč.1965 – dnes soukromý oční optik). Dcera Jana byla talentovanou plavkyní VŠ Praha (jako juniorka 2x mistryně republiky a členka reprezentace), po skončení závodního plavání hrála volejbal za Slavoj Praha v pražském přeboru. Syn Pavel závodně lyžoval a dodnes je aktivním fotbalistou.

Sportovní a volejbalové začátky:
Od svých 4 let chodila do Sokola, kde se vedle klasické sokolské gymnastiky věnovala v létě atletice a v zimě lyžování. Od 14 let hrála českou házenou za ženy SK Rapid, s volejbalem se seznámila na střední škole díky profesorce tělesné výchovy Kamile Mošové. Po maturitě v roce 1949 se stala členkou atletického oddílu AC Sparta (resp. v té době Sokole Bratrství Sparta), za který běhala sprinty a skákala do výšky pod dohledem trenéra Jaroslava Fikejze. Po zranění lýtkového svalu při závodech na Strahově přešla v rámci klubu do nově ustaveného volejbalového družstva žen a zahájila úspěšnou a mimořádně dlouhou volejbalovou kariéru.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

V letech 1970-1978 hrála za Slavoj Praha postupně I. a II.NL (trenéři Zdeněk Zlatník a Jiří Krippner), v letech 1979-1991 pražskou I.třídu za B-tým Slavie Praha IPS. Toto družstvo bylo složeno z bývalých pražských reprezentantek, soutěž několikrát vyhrálo a postup do II.NL přenechávalo mladším týmům. Hrálo pouze pro radost ze hry a vzájemného setkávání.

Hráčské působení a aktivity v reprezentaci:
Premiérou v reprezentaci bylo přátelské utkání se Sovětkami ve Vinohradské tělocvičně v roce 1951 pod vedením Josefa Brože. S družstvem žen ČSR se dlouhodobě připravovala na ME 1951 v Paříži, na kterém naše reprezentace nakonec z politických důvodů nestartovaly. Byla i v nominaci na MS 1952 v Moskvě, ale pro své politické postoje nebyla pro výjezd „prokádrována“. Vycestovat s reprezentací do zahraničí ji bylo povoleno až v roce 1953 díky dlouhodobým intervencím státního trenéra Metoděje Máchy. S reprezentací se rozloučila po narození dcery v roce 1957.

Vrcholné soutěže:
1955     1. místo a zlatá medaile z ME v Bukurešti (trenér Metoděj Mácha)
1956     4. místo na MS v Paříži (trenér Metoděj Mácha)

Další významné soutěže:
1953     2. místo na Festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti
1955     2. místo na Festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě

FOTO:

Družstvo žen Sparty Praha (v té době Sokola Bratrství Sparta) obsadilo na MR 1952 ve Zvolenu 3. místo ve složení – stojící zleva Jindra Holá, Rita Ženíšková, Alena Nečasová, Dagmar Štěpánková a Zdena Černá, dole zleva Zdena Zaplatílková-Jílková, Olga Břinková, Alena Čadilová a Růžena Svobodová. Trenérem družstva byl Ing. Vladimír Míka.

Reprezentační premiéru si Alena Nečasová odbyla na Festivalu mládeže a studentstva 1953 v Bukurešti., kde naše ženy skončily na 2. místě za Sovětkami. Nahoře zleva rozhodčí Luboš Kettenr, Cígrová, Balunová, Dostálová, Nečasová, Jílková, Valášková a trenér Metoděj Mácha, dole zleva Krimlová, Svobodová, Štaudová, Štulcová a Matalíková.

V roce 1953 byl v rámci reorganizace tělovýchovy a ustavení resortních DSO založen klub Slavoj Odívání (pod patronací oděvního závodu Pragoděv) s kurty na Štvanici. Základem se staly hráčky Sparty Praha resp. Spartaku Sokolovo, které přišly na Štvanici i s trenérem. Na snímku z roku 1954 stojí zleva trenér Ing. Vladimír Míka a základní šestka Slavoje ve složení Jílková, Nečasová¨a Holá, dole zleva Malanová, Svobodová a Ransdorfová.

Po prvenství v jedné ze skupin ME 1955 v rumunském Konstanci byly naše ženy odměněny povolením koupele v Černém moři před přesunem k finálovým bojům do Bukurešti. Ani tam nepoznaly hořkost porážky a získaly pro náš volejbal jediný titul mistryň Evropy. Na snímku v plavkách stojí zleva Technovská, Valášková, Šindelářová, Nečasová, Štulcová, Lútočková a Holá, dole zleva Matalíková, Kučerová, Neugebauerová, Křížová a Štaudová. Trenérem družstva na ME byl Metoděj Mácha a Alena Nečasová pařila k oporám našeho výběru.

Na snímku z roku 1959 je družstvo Slavoje Praha (mistryň republiky 1957), které pod vedením reprezentačního trenéra Metoděje Máchy skončilo v tomto ligovém ročníku na 2. místě za Dynamem Praha. Zleva stojí Holá, Kolínská, Břízová, Lútočková, Křížová, Štefflová a Jílková, dole zleva Tolarová, Prokešová, Šmardová a Ursínyová.

V letech 1962 a 1963 si Alena „odskočila“ ze Štvanice na nedaleký libeňský Starý Ostrov do Dynama Slavie Praha a pomohla mu získat další dva mistrovské tituly. Na autentickém záběru z jednoho ligového utkání je základní sestava ve složení zleva Paclíková, Špelinová, Mikulecká, Ursínyová, Šormová a Derflová (hlava). Trenérem družstva „sešívaných“ byl Václav Raban a na snímku chybí mistrovská „záloha“ (Hadašová, Kofroňová, Machová, Menčíková, Synovcová a Vinšová).

V ligovém Slavoji Praha (kam se po dvou letech vrátila) hrála Alena nejvyšší soutěž až do roku 1969. Snímek neúplného družstva je z roku 1968 (reprezentantky Senecká, Široká a Štruncová byly v přípravě na OH v Mexiku) a ze zájezdu Slavoje do Itálie. Stojící zleva Smíšková, Hlaváčková a „veteránky“ Ursínyová s Lútočkovou, dole zleva Rautnerová, Novotná, Pražanová a Tolarová. K zajímavostem patří, že družstvo se vracelo ze zájezdu po obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy a že hráčka Rautnerová výpravu při zpáteční cestě odpustila a zůstala ve Švýcarsku.

Po skončení I. ligy 1968 ohlásilo 9 hráček Slavoje Praha (3. místo) s trenérem Metodějem Máchou kolektivní přestup do RH Praha. TJ Slavoj hráčky i trenéra uvolnila, ale ponechala si ligovou příslušnost. Náhradní tým, složený z mladých hráček B-týmu (nedávno ještě dorostenek), doplněný veteránkami Lútočkovou a Ursínyovou ligovou příslušnost nedokázal uhájit a sestoupil do nově ustavené I. NL. Na snímku z počátku 70. let je již druholigový tým Slavoje Praha se svou „mámou“ Alenou Ursínyovou (stojí první zleva s míčem). Za Slavoj hrála II. ligu až do svých 49 let (roku 1978).

Autor: Zdeněk Vrbenský