Tesař Josef

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy čekého volejbalu z Galerie medailových týmů, Zasloužilý mistr sportu, novinářskou anketou 2001 vyhodnocen jako náš druhý nejlepší volejbalista 20. století (za Josefem Musilem). V roce 2019 uveden do Volleyball Hall of Fame (světové síně slávy)

Jméno a příjmení: Josef TESAŘ

Volejbalová přezdívka: M E D Á K

Datum narození: 11. března 1927 ve Velimi u Kolína

Datum úmrtí: 29. června 2007 v Praze

Charakteristika:
197 cm vysoký smečař Sokola Kolín a armádních celků ATK, ÚDA, Dukla Praha a Dukla Kolín, jedenáctinásobný mistr republiky. V letech 1948-1959 reprezentant ČSR, účastník tří MS a čtyř ME se ziskem 7 medailí (4 zlatých a 3 stříbrných).
Plukovník čsl. armády, metodik oddělení sportu MNO, funkcionář a v letech 1986-1989 náčelník ASVS Dukla Praha.

Nahlédnutí do soukromí:
Po obecné a měšťanské škole v rodné Velimi absolvoval obchodní školu v Kolíně. V srpnu 1944 byl totálně nasazen do kolínské Báňské a hutní společnosti, kde po válce zůstal a dál pracoval jako mzdový účetní. V letech 1946 - 1949 byl tajemníkem obecního úřadu ve Velimi, v roce 1949 narukoval na vojnu do Prahy, od roku 1951 voják z povolání, později s funkcemi na MNO a ASVS Dukla Praha, odchod do důchodu v roce 1989 v hodnosti plukovníka.
Ženatý, manželkou již také zesnulá Slávka (Šaša) Tesařová roz. Hauerová (ligová volejbalistka Dynama Slavie Praha a Sokola Pražského, mistryně ČSR 1950), dcera Jitka.

Sportovní a volejbalové začátky:
Již od školních let aktivní člen Sokola Velim, kde se kromě klasické sokolské gymnastiky věnoval atletice, české házené, fotbalu a lednímu hokeji. S volejbalem a basketem se seznámil ve 14 letech při středoškolských studiích v Kolíně, od roku 1944 byl členem volejbalového družstva mužů AFK resp. obnoveného Sokola Kolín, za který hrál i basketbalovou 1. ligu.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
První reprezentační start v roce 1947 v mezistátním utkání s Maďarskem v Kolíně, s reprezentací se rozloučil v roce 1959 na Turnaji tří kontinentů v Paříži.

Vrcholné soutěže:

1948      1. místo a zlatá medaile na ME v Římě (hrající trenér Josef Češpiva)
1949      2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze (trenér Jan Fiedler)
1950      2. místo a stříbrná medaile na ME v Sofii (trenér Jan Fiedler)
1952      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek)
1955      1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér Josef Kozák)
1956      1. místo a zlatá medaile na MS v Paříži (trenér Josef Kozák)
1958      1. místo a zlatá medaile na ME v Praze (trenér Josef Kozák)

Další významné akce:

FOTO:

Ve „velkém“ volejbalu (české zemské lize) se J. T. objevil poprvé v roce 1946 s týmem Sokola Kolín a v letech 1948 a 1949 s ním získal dva mistrovské tituly po sobě. Na snímku z roku 1949 je základní sestava Kolína na přerovském Calábkově memoriálu, která ve finále porazila „vojáky“ z ATK Praha. Zleva stojí Vokál, Reicho, Tesař, Růžička, Fučík a Linke.

V roce 1948 se J. T. představil poprvé v reprezentaci, stal se vítězem Balkánsko-středoevropských her v Sofii a historicky prvním Mistrem Evropy na šampionátu v Římě. Na snímku vítězná římská sestava ČSR (stojící zleva): vedoucí výpravy a předseda ČsVS Jaroslav Kozel, Josef Brož, Tesař, Mikota, Karel Brož a Reicho, dole zleva Votava, Linke, Fučík a hrající trenér Josef Češpiva. Ve výběru byli čtyři hráči mistrovského Kolína: smečaři Reicho, Tesař a nahrávači Fučík, Linke.

V roce 1949 měli naši volejbalisté na domácím MS v Praze na Štvanici našlápnuto na další titul, ale nakonec z toho byly jen stříbrné medaile po finálové prohře se Sověty (1:3), ke které vydatně přispěl bulharský rozhodčí Ankov. Na snímku ze Štvanice přijímá po skončení zápasu naše šestka od pionýrů gratulaci a květiny. Zleva stojí smečaři Reicho, Tesař, Karel Brož a nahrávači Paldus, Votava, Soukup.

Odveta za Prahu 1949 se nepodařila ani na dalším MS 1952 v Moskvě. Na domácí půdě nás Sověti porazili bez větších potíží 3:0, obhájili titul mistrů a naši vicemistrů světa. Na snímku z Moskvy zleva stojí Mikota, Láznička, novinář František Valach a za ním Tesař, Votava, Paldus a Kučera, dole zleva další novinář Václav Svoboda, Jonáš, Malý, trenér Václav Matiášek, Musil, Karel Brož, Fučík a ležící Josef Brož.

Sověty jsme porazili až na MS 1956 v Paříži a následně i na domácím ME 1958 v Praze (obě utkání po boji 3:2). Snímek z roku 1958 je z nově otevřeného stadionu Karla Aksamita v Holešovicích, kde se hrála některá utkání kvalifikačních skupin. Zleva stojí trenér Josef Kozák, Tesař, Musil, Golian, Purnoch, Kemel, Láznička a asistent trenéra Břetislav Chvála, dole zleva Humhal, Paldus, Malý, Paulus, Synovec a Toman.

Medák Tesař se stal na pražském ME hrdinou finálového utkání se Sověty (3:2, pátý set 15:9), což dokazuje jeho snímek na ramenou nadšených fanoušků. Finále se hrálo na již zastřešeném zimním stadionu na Štvanici za přítomnosti 10-15 tisíc diváků (údaje v tisku se rozcházejí). Tuto fotografii (otištěnou v několika novinách) toužil Josef získat a měl velkou radost, když se mně to podařilo a dostal její zvětšeninu ode mne spolu s gratulací k 80. narozeninám.

Když bylo v roce 1957 rozhodnuto o převelení armádních volejbalistů Dukly z Prahy, měl J. T. pravděpodobně velké zásluhy na to, že se jejich novým domovem stal Kolín – místo jeho volejbalového mládí s vynikající diváckou podporou. V Kolíně pak získal další 3 mistrovské tituly, snímek je z roku 1959 (3. místo za Slavii VŠ Praha a Slávií Bratislava) a na něm základní sestava, zleva kapitán Karel Paulus, Josef Tesař, Miloš Petr, Antonín Kovařík, Ján Veselý a Josef Smolka st. Všichni tito hráči oblékali či později oblékli reprezentační dres.

Ve stejném roce 1959 se J. T. rozloučil s reprezentací. Bylo to na Turnaji tří kontinentů v Paříži, kde skončil náš výběr v konkurenci dalších 8 týmů z Ameriky (Brazílie), Asie (Čína) a Evropy (Bulharsko, ČSR, Francie, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a SSSR) na druhém místě za Sověty. Na snímku z Paříže zleva stojí Tesař, Šmídl, Láznička, Šašinka, Handlíř a Toman, dole zleva Malý, Kříž, Musil, Paulus, Paldus a Golian. Trenérem družstva byl stále Josef Kozák a na tomto turnaji naposledy reprezentoval také Karel Láznička. Oba jmenovaní „vysloužilci“ ale dál hráli nejvyšší soutěž a to až do roku 1964.

Autor: Zdeněk Vrbenský