Švarcová Stanislava

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů

Jméno a příjmení: Stanislava ŠVARCOVÁ roz. Kloudová - Rehbergerová

Datum narození: 13. května 1945 v Praze

Datum úmrtí: 22. června 2019 Roudnice n/L.

Charakteristika:
165 cm vysoká nahrávačka družstev Spartak Stalingrad resp. ČKD Praha - Bohemians (mistryně republiky 1964), Lokomotiva Praha a Spartak TOS Čelákovice. V letech 1962-1968 reprezentantka ČSSR s účastí na dvou ME a ziskem jedné bronzové medaile.

Nahlédnutí do soukromí:
Pochází z pražského Proseku, kde její rodiče provozovali rodinnou restauraci „U Brabců“, znárodněnou po roce 1948. Pro svůj buržoazní původ se nedostala na žádnou vyšší školu, po základní devítiletce ji rodiče zaplatili roční kurz psaní na stroji a těsnopisu, zakončený státnicí. Pracovala nejdříve jako písařka účtárny ČKD Praha, v letech 1965-1972 jako sekretářka ekonomického náměstka ČSTV a v letech 1973-1984 jako sekretářka ekonomického náměstka podniku Rudý Letov. V roce 1965 se poprvé provdala, bezdětné manželství s Alfredem Rehbergerem (ligovým volejbalistou RH Praha a Spartaku Sokolovo) bylo již po roce rozvedeno. Podruhé se provdala v roce 1970 za Josefa Švarce (volejbalistu I. a II. NL) a v roce 1972 se jim narodila dcera Kateřina. V roce 1984 emigrovala celá rodina do SRN a žila v bavorském Augsburgu. Dcera Kateřina byla talentovanou volejbalistkou TSV Friedberg (členkou juniorského výběru Bavorska a hráčkou zemské ligy družstva žen, které manželé Švarcovi 2 roky trénovali), ze zdravotních důvodů byla v roce 1990 nucena sportu zanechat. Manželé Švarcovi se vrátili do Čech v roce 1994, dcera Kateřina se provdala a zůstala v Německu.

Sportovní a volejbalové začátky:
Základní tělesnou průpravu získala v Sokole Prosek, kde se seznámila s řadou sportovních odvětví, hrála stolní tenis a dokonce si vyzkoušela i krasojízdu na kole. S volejbalem začínala ve 13 letech na trampské osadě Komáří Vrch u Káraného nedaleko Staré Boleslavi, kde měli rodiče chatu. K volejbalu ji přivedli otec Stanislav (vášnivý amatérský sportovec) a starší bratr Václav (dorostenec Spartaku Stalingrad). Začínala s otcem a partou dalších amatérských nadšenců, kteří se na osadním kurtu každé nedělní dopoledne scházeli. Ve 14 letech ji bratr Václav přivedl na vysočanské Tyršovo cvičiště do družstva dorostenek Spartaku Stalingrad k trenéru Miroslavu Bohatovi. Již v 16 letech ji do ligového družstva žen „stáhnul“ trenér dr. Josef Češpiva. Se souhlasem lékařů a ČSTV byla ostaršena a stala se nejmladší ligovou volejbalistkou. V 17 letech byla poprvé pozvána trenérem Antonínem Kyndrem do ženské reprezentace. V této době již hrála na Komářím Vrchu a okolních osadních turnajích za elitní osadní výběr mužů osady „Arado“, kde (jako jediná žena) nahrávala mj. reprezentantům a ligovým hráčům (Jonáš, Moník, později Mika, Němec, Řeřábek). Zvykla si na tvrdé mužské smeče a v ženském volejbale pak patřila k největším bojovnicím a nejlepším hráčkám v poli.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

V letech 1974 - 1979 hrála ještě několik let pro radost II. ligu za Spartak TOS Čelákovice (trenéři Jaroslav Strach a Jan Valíček), společně se svou spoluhráčkou z mistrovského ČKD Praha Hankou Kolínskou-Pavelkovou. Její manžel Josef Švarc hrál v Čelákovicích II. ligu za družstvo mužů.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
V roce 1962 startovala s výběrem juniorek ČSSR na VIII. Světovém festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách a v družstvu žen byla testována na mezinárodních turnajích v Bulharsku, Jugoslávii, Rumunsku a SSSR.

Vrcholné soutěže:
1963      6. místo na ME v Bukurešti (trenér Antonín Kyndr)
1967      3. místo a bronzová medaile na ME v Istanbulu (trenér Metoděj Mácha)

V roce 1966 byla nominována na MS, které mělo být původně v Peru, pak v Mexiku a nakonec proběhlo až v lednu 1967 v Japonsku. Pro tyto „zmatky“ turnaj bojkotovaly hráčky SSSR a přidaly se i další země soc. bloku. Našim ženám to přijel oznámit až na závěrečné soustředění v Dobřichovicích ústřední trenér Matiášek, hráčky NDR dopadly ještě hůř - byly zadrženy a vráceny zpět až z Moskvy při letu do Tokia. Přestože v Tokiu startovala pouze 4 družstva (Japonsko, USA, Jižní Korea a Peru), byl turnaj uznán FIVB za právoplatné MS, ale pro OH 1968 v Mexiku byla uspořádána zvláštní kvalifikace, která proběhla ještě před ME 1967. Společně se ženami SSSR a Polska se z Evropy kvalifikovaly i naše ženy. Nominaci do Mexika Stáňa z osobních důvodů nepřijala a dopisem se vzdala další reprezentace. K tomuto rozhodnutí přispěl rozvod prvního manželství.

Další významné turnaje a akce:

FOTO:

V roce 1964 získaly mistrovský titul ženy ČKD Praha, což byl od roku 1962 nový název Spartaku Stalingrad. Stojící zleva: Baštová Eva, Urbanová-Hrdinová, Pavelková, Vyštejnová-Železná, Holubová, Lorencová a trenér dr. Josef Češpiva, dole zleva Malanová, Čuchalová, Kloudová, Řezanková, Vohníková a Podzimková.

V roce 1967 přivezly naše ženy z ME v Turecku bronzové medaile, když podlehly pouze vítězným Sovětkám a po boji (2:3) Polkám. Trenérem družstva byl Metoděj Mácha, jeho asistentem Stanislav Šneberger. Na snímku medailistky - zleva stojí Poláková, Hrabáková, Pražanová, Šašková, Široká, Hrádková a Štefková, dole zleva Štruncová, Kloudová-Rehbergerová, Mazurová, Senecká a Bendeová.

Po narození dcery Kateřiny a mateřské dovolené hrála Stáňa Švarcová (již jenom pro radost a dobrou partu) v letech 1974-1979 za Spartak Čelákovice II. ligu. Společné s ní i její spoluhráčka ze Stalingradu resp. ČKD Praha Hanka Kolínská-Pavelková (č. 4). Na snímku z roku 1975 stojí nahoře zleva Kubíková, Mašková, Pavelková, Valíčková, Čmugrová a trenér Jan Valíček. Dole zleva Riklová, Švarcová, Mrkvičková, Pavlíková a Konířová.

Na volejbal manželé Švarcovi nezanevřeli ani po své emigraci do SRN v roce 1984 a využili každé možnosti zahrát si s dalšími volejbalovými emigranty. Snímek je z roku 1985 a z turnaje mixů (čtyři + dvě) v Salzburku. V horní řadě zleva stojí Josef Švarc, Katka Švarcová, Marcela Janoušková, Ivan Třešňák, Barbara a Martin Hanzálkovi a předposlední v předklonu Pavel Třešňák. Dole zleva Tonda Houska, Stáňa Švarcová a Ota Bernad.

Autor: Zdeněk Vrbenský