Šneberger Stanislav

Uznání a ocenění:
Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů.
Vzorný učitel (1960) a vzorný pedagogický pracovník Ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství (1987), držitel medaile ČSTV za práci ve prospěch tělovýchovy a sportu (2001), dvojnásobný držitel čestného uznání MěNV Plzeň za zásluhy o rozvoj plzeňského volejbalu (2001 a 2006), volejbalovým svazem oceněný tituly Vzorný trenér (1961),

Jméno a příjmení: Stanislav ŠNEBERGER

Volejbalová přezdívka: Š N É B A nebo Š N É B U S

Datum narození: 7. května 1926 v Plzni

Datum úmrtí: 3. 11. 2017 v Plzni

Charakteristika:
186 cm vysoký kantor - tělocvikář a vychovatel mládeže, trenér ligového družstva žen Slavoje Plzeň Masný průmysl (mistryň republiky 1960), trenér reprezentačního družstva juniorek ČSSR (se ziskem 2 medailí z MEJ) a žen ČSSR s účastí na dvou OH, jednom MS a dvou ME se ziskem stříbrné a bronzové medaile. Dlouholetý významný funkcionář tělovýchovných orgánů a volejbalových svazů západočeského kraje a města Plzeň. Funkcionář ČSVS (člen Trenérské rady a Komise masového rozvoje volejbalu) a ČVS po roce 1992 (člen Komise společenského významu volejbalu – zakladatel a organizátor Mistrovství ČR seniorek, člen Rady Síně slávy českého volejbalu).

Nahlédnutí do soukromí:
V letech 1941 - 1945 vystudoval Mužský učitelský ústav v Plzni, po dvou letech praxe na měšťanských školách (Starý Plzenec, Spálené Poříčí, Nové Mitrovice) a zkouškách učitelské způsobilosti získal aprobaci pro všeobecné školství.
V letech 1946 - 1948 byl řídícím učitelem jednotřídky v obci Mukoděje u Podbořan (46 žáků 1. - 8. třídy ze 3 okolních obcí), kde získal kantorské „ostruhy“ a působil současně i jako tajemník místní správní komise, člen vyživovací komise a promítač filmů.
V roce 1948 byl povolán na prezenční vojenskou službu a po absolvování 9 měsíců školy důstojníků v záloze v Žamberku byl převelen do slovenského Prešova, kde sloužil ve funkcích zástupce a později náčelníka pro tělesnou přípravu a odkud v roce 1950 odcházel do civilu v hodnosti poručíka. Po vojně krátce působil jako školský tělovýchovný inspektor v Plzni, ale na základě §39 branného zákona byl znovu povolán k výjimečnému vojenskému cvičení. V letech 1951 - 1952 sloužil jako náčelník tělesné přípravy v Sušici, v roce 1953 byl převelen do Prahy na Ministerstvo národní obrany, kde vedl úsek vojenské přípravy a později i činnost armádních sportovních klubů ATK, Křídla vlasti a Tankista.
K povolání kantora se vrátil až na podzim 1954 jako učitel tělesné výchovy na 2. ZŠ v Plzni, kde působil do roku 1959 s výjimkou roku 1956, kdy vykonával funkci předsedy Krajského výboru pro tělesnou výchovu a sport (KV TVS). Od roku 1959 do odchodu do důchodu v roce 1987 vykonával funkci vedoucího referenta výchovy kádrů Učebního závodu Škody Plzeň. Manželka Vlasta bez sportovních aktivit, dcery Jana a Pavla se věnovaly volejbalu v žákovském věku a později daly předost studiu.

Sportovní a volejbalové začátky:
Se sportem začínal již dětství v DTJ Plzeň II, kde byl vychováván ke všestrannosti prostřednictvím základní tělesné výchovy, atletiky, bruslení a míčových her. Jako žák 2 x zvítězil v krajských závodech všestrannosti a později se celkem úspěšně věnoval atletice, české házené a lednímu hokeji. Již v 16 letech se stal cvičitelem ZRTV a začal hrát městské a krajské volejbalové soutěže. V letech 1954 - 1967 byl členem družstva mužů DSO Slovan Plzeň, kterému byl později vrácen historický název Slavia Plzeň. Volejbal jej natolik zaujal, že toužil proniknout co nejvíce do jeho tajů a tak postupně absolvoval trenérská školení počínaje IV. a konče II. třídou a současně i školení rozhodčích. První trenérské zkušenosti získal v rámci základní vojenské služby v Prešově (1949 - 1950), kde trénoval družstvo žen Tatranu v oblastní soutěži.

Trenérské působení a úspěchy s klubovými družstvy:

Trenérské působení a úspěchy s reprezentačními družstvy:

V letech 1964 - 1967 trenér reprezentačního družstva juniorek ČSSR (ve dvojici s Ing. Augustinem Tobolkou) s 1. místem na zkušebním "nultém" ročníku MEJ 1964 v Rumunsku (Gallati) a bronzové medaile na prvním MEJ 1966 v Maďarsku (Budapešť). V roce 1975 asistent trenéra Viléma Košťála se ziskem stříbrné medaile na MEJ v SRN (Mnichov).

V letech 1967 - 1969 působil jako asistent trenéra Metoděje Máchy u reprezentačního družstva žen ČSSR s těmito úspěchy:
1967    3. místo a bronzová medaile na ME v tureckém Istanbulu
1968    6. místo na OH v Mexico City

V letech 1969 - 1972 působil jako odpovědný trenér ženské reprezentace ČSSR (jeho asistentem byl Mikuláš Židišin z Banské Bystrice) s těmito úspěchy:
1970    5. místo na MS ve Varně
1971    2. místo a stříbrná medaile na ME v italském Reggio Emilia
1972    7. místo na OH v Mnichově

Funkcionářské aktivity:

Na úrovni Západočeského kraje a města Plzně:
předseda KV TVS v Plzni (1955 - 1956), člen předsednictva KV ČSTV, dlouholetý předseda MěV ČSTV, sekretář městského volejbalového svazu a člen jeho Trenérské rady, člen organizačních výborů kvalifikací ME, pořádaných v Plzni (1995 a 2007), člen výborů všech volejbalových oddílů, ve kterých působil jako trenér, dlouholetý aktivní rozhodčí krajských soutěží mládeže i dospělých.

Na úrovni celostátní:
člen Trenérské rady volejbalové sekce ÚV ČSTV (1966 - 1971), člen Komise masového rozvoje a Komise společenského významu volejbalu ČVS (do roku 2006), člen Rady Síně slávy ČV (1999 - 2006), zakladatel a organizátor Mistrovství ČR seniorek (1996 - 2008).

FOTO:

Šest let vedl S. Š. ligové družstvo žen Slavoje Plzeň Masný průmysl (1956 - 1961) a v roce 1960 jej dovedl k mistrovskému titulu. Snímek je z roku 1959 (4. místo v lize) a stojí na něm zleva hráčky Přibáňová, Řezáčková, Nová, Kalinová, Brabcová, Weberová a trenér Šneberger, dole zleva Doskočilová-Tomanová, reprezentantka Hana Moravcová, Kopová a Strejcová-Myslíková. Z mistrovské sestavy na snímku chybí Uterská a reprezentantky Pavla Langová-Froňková a Táňa Ulmonová-Benešová.

K ženské reprezentaci se S. Š. dostal přes reprezentaci juniorskou, u které působil v letech 1964 - 1966 společně s Ing. Augustinem Tobolkou. Na snímku z roku 1964 jsou juniorky ČSSR, které přivezly z prvního MEJ v rumunské Gallati zlaté medaile – zleva stojí lékař dr. Tintěra, Semecká, Baštová, Valentová, Němečková, Laštovková-Václavová, Kaisrová a trenér Šneberger, dole zleva Hozáková, Poláková (vyhlášená nejlepší smečařkou turnaje), Chládková, Linhartová a Pospíšilová.

V roce 1967 se S. Š. stal asistentem Metoděje Máchy u ženské reprezentace ČSSR, která na ME v Turecku vybojovala bronzové medaile ve složení (stojící zleva): trenér Mácha, Štefková, Poláková, Široká, Šašková, Pražanová, Derflová, as. trenéra Šneberger, Hrádková a vedoucí družstva Miloš Rýdl. Dole zleva lékař dr. Antonín Veselý, Vindušková, Kloudová-Rehbergerová, Mazurová, Senecká a Bendeová.

Dalším úspěchem našich volejbalistek byl start a 6. místo na OH 1968 v Mexiku. Zasloužil se o to kolektiv (stojící zleva) Vindušková, Hrádková, Štruncová, Hrabáková, Štefková, Bendeová a Mifková, dole zleva Vlasáková, Poláková, Mazurová, Senecká a Široká. Trenéry družstva byli M. Mácha a S. Š.

Po olympiádě v Mexiku převzal S. Š. první trenérský post u žen ČSSR a jeho asistentem se stal Slovák Mikuláš Židišin. Na snímku z časopisu STADION je náš širší reprezentační výběr v přípravě na ME 1971 v Itálii, ze kterého naše volejbalistky dovezly stříbrné medaile. Nahoře stojí zleva trenér Šneberger, Svobodová, Poláková-Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař dr. Antonín Veselý a as. trenéra Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Hádková (která na ME nestartovala).

Naše volejbalistky startovaly i na OH 1972 v Mnichově, kde si o jedno místo pohoršily (7. místo). Snímek je z přípravy na olympijský turnaj a stojí na něm zleva vedoucí družstva Zdeněk Jílek, Vlasáková, Svobodová, Vindušková, Moskalová, trenér Šneberger, Moulisová, Baniová, Jelínková a lékař dr. Veselý, dole zleva Mazurová, Mališová, Semecká, as. trenéra Židišin, Kodajová, Mifková, Hádková a Hálková-Vápenková. „Černého Petra“ si tentokrát vytáhly a do Mnichova nejely Baniová s Hádkovou.

Symbolický snímek S. Š. (první zleva) s volejbalovým „potěrem“ je z počátku 80. let a z testování pohybových schopností adeptek volejbalu. Záslužné práci s nejmenšími věnoval Standa posledních 10 let svých trenérských aktivit (1998 - 2007).

V listopadu 2008 přijal S. Š. pozvání manželů Jany a Milana Vápenkových a přijel s manželkou na setkání volejbalových olympioniků obojího pohlaví, svolané do Dobřichovic u Prahy. Zde se setkal se svými bývalými svěřenkyněmi v reprezentaci, stojícími na snímku ve dvou zástupech. Po jeho pravici Hrabáková roz. Derflová, Pláteníková-Vindušková, Štefková-Kohútová, Štruncová-Linhartová a po levici Mališová, Pisarčíková-Mazurová, Mifková, Moskalová-Poláková, Ružičková-Semecká, Marcolini-Vlasáková.

Autor: Zdeněk Vrbenský