Paldus Jaromír

Uznání a ocenění: 
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů a trenérů a z Galerie medailových týmů, Zasloužilý mistr sportu, v novinářské anketě 2001 zařazen na 4.místo pomyslného žebříčku našich nejlepších volejbalistů 20. století.

Jméno a příjmení: Jaromír PALDUS

Volejbalová přezdívka: V E V E R K A

Datum narození: 18. května 1926 v Mnichově Hradišti

Datum úmrtí: 6. května 1994 v Mnichově Hradišti

Charakteristika: 
180 cm vysoký nahrávající smečař (tzv. dvojka) družstev SK Mnichovo Hradiště, SSK Život resp. Sokol Michle, ATK Praha, Stavotechna Michle, Spartak Sokolovo, Tatran Isoxyl, Dynamo Praha a RH Praha, dvojnásobný mistr republiky z let 1947 a 1950. V letech 1948 - 1960 reprezentant ČSR s účastí na čtyřech MS a třech ME se ziskem 7 medailí (3 zlatých a 4 stříbrných).

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent průmyslové školy stavební v Mladé Boleslavi, povoláním projektant, v Praze od roku 1946, ženatý, manželka Irena roz. Rennerová, syn Jaromír (roč. 1952, volejbalista RH a Potrubí Praha, později trenér Sokola Dobřichovice v NL). Zemřel nečekaně ve věku bezmála 68 let při jednom z víkendových pobytů ve svém rodišti. Od roku 1997 pořádá Sokol Mnichovo Hradiště na jeho počest volejbalový Memoriál Jaromíra Palduse.

Sportovní a volejbalové začátky:

Od roku 1932 člen Sokola Mnichovo Hradiště, po zrušení Sokola v březnu 1941 člen SK Mnichovo Hradiště. Jeho otec František (náčelník severočeské Fűgnerovy župy a místostarosta hradišťského Sokola) byl v roce 1941 zatčen gestapem a v roce 1942 umučen v Osvětimi. Již v mládí byl Jaromír mimořádným sportovním talentem: vynikajícím gymnastou – nářaďovcem, dorosteneckým přeborníkem republiky ve stolním tenisu a výborným fotbalovým útočníkem, o kterého měla zájem i pražská družstva. Nakonec zvítězil volejbal a již jako dorostenec hrál od roku 1942 za muže Mnichovohradišťského SK (jak zněl oficiální název klubu) v severočeské župní soutěži (divizi).

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži: 

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci: 

V roce 1946 startoval za Lvíčata ČSR v utkání proti výběru Prahy, hraném jako předzápas prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR - Francie na kurtu Sokola Vinohrady. Jeho premiérou v mužské reprezentaci ČSR se stal zájezd do Polska v únoru 1948 (s vítězstvími 3:2 a 3:1 nad polskou reprezentací). Byl také nominován na I. ME 1948 v Římě, kam nakonec neodjel - jeho místo ve výpravě obsadilo z vyšší moci tzv. „očko“ (neboli agent STB). S reprezentací se rozloučil startem na MS 1960 v Brazílii a jeho 13 let v reprezentaci a 20 let v nejvyšší soutěži jej řadí mezi nejdéle „sloužící“ hvězdy našeho volejbalu minulého století.

Vrcholné soutěže:
1949      2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze (trenér Jan Fiedler)
1950      2. místo a stříbrná medaile na ME v Sofii (trenér Jan Fiedler)
1952      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek)
1955      1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér doc. Josef Kozák)
1955      1. místo a zlatá medaile na MS v Paříži (trenér doc. Josef Kozák)
1958      1. místo a zlatá medaile na ME v Praze (trenér doc. Josef Kozák)
1960      2. místo a stříbrná medaile na MS v Rio de Janeiro (trenér doc. Josef Kozák)

Další významné turnaje: 
1953      3. místo na Festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti
1957      2. místo na Turnaji MOV v Sofii (volejbal zařazen na program OH počínaje Tokiem 1964)
1959      2. místo na Turnaji tří kontinentů v Paříži

FOTO:

Široké volejbalové veřejnosti se J. P. poprvé představil v srpnu 1946 v řadách Lvíčat ČSR, která v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání ČSR - Francie sehrála utkání s Výběrem Prahy. Naše volejbalové naděje své zkušené soupeře porazily po boji 2:1 za přítomnosti více jak 4 tisíc diváků. Zleva stojí Soukup, Josef Brož, ???, Paldus, Mikota, Karel Brož, Votava a Taubman.

První velkou medaili získal J. P. na prvním MS mužů v Praze 1949. Na snímku ze sokolského časopisu RUCH je stříbrný tým ČSR na ploše Štvanického zimního stadionu, zleva stojí Tesař, Brož Josef, Fučík, Reicho, Schwarzkopf, Matiášek, Brož Karel a Mikota, dole zleva Paldus, Votava, Soukup a Bouchal. Trenérem družstva byl Jan Fiedler.

Hráčskou kariéru v Praze po příchodu z Mnichova Hradiště v roce 1946 zahájil J. P. v týmu SSK Život, se kterým již v roce 1947 získal svůj první mistrovský titul. Do tohoto klubu již s názvem Sokol Stavotechna Michle se vrátil ještě po vojně v ATK Praha společně s Karlem Brožem a pomohli mu k 2. místu na MR 1951 v Žilině. Na snímku základní sestava Michle, zleva Jaroslav Jirásek, Karel Brož, Jaroslav Jílek, Jaromír Paldus, Jiří Kučera a Tomáš Pomr.

Pro náš mužský volejbal nejúspěšnějšími byla „zlatá léta padesátá“, ověnčená ziskem 3 zlatých medailí v jednom sledu. První byla za 1. místo na ME 1955 v Bukurešti, ze kterého je i snímek a na něm část našeho týmu při nástupu před jedním z utkání šampionátu. Zleva Tesař (vztyčující naši vlajku), Karel Brož, Schwarzkopf, Synovec, Malý, Paldus, Musil a Paulus. Do záběru se nevešli hráči Humhal, Jonáš, Láznička, Purnoch a trenér Josef Kozák. O rok později získali naši muži zlato i na MS v Paříži a v roce 1958 třetí zlato na pražském ME. Na všech těchto úspěších se J. P. velkou měrou podílel.

„Veverka“ (jak byl spoluhráči přezdíván) patřil nejen mezi naše nejuniverzálnější hráče (mohl hrát na jakémkoliv postu), ale i největší bojovníky. Svými obětavými zákroky v poli a verbální vitalitou dokázal strhnout spoluhráče a zvrátit celou řadu nepříznivě se vyvíjejících zápasů. Na snímku ze „zlatého“ ME 1958 v Praze stojí jedna z našich šestek, zleva smečaři Láznička, Tesař, Purnoch a nahrávači Golian, Musil a Paldus (jako vždy nejvíce propocený a obalený antukou!).

Na MS 1960 v Brazílii se J. P. rozloučil s reprezentací a společně s ním další matador Zdeněk Malý. Na fotce doplněné autogramy stojí v zadní čtveřici zleva Šmídl, Šorm, Musil a Paulus, uprostřed zleva Stolařík, Golian, Malý a Paldus a dole zleva Humhal, Toman, Veselko a Šašinka. Naši reprezentanti v konkurenci 14 týmů prohráli pouze se „Sbornou“ (podle pamětníků v tomto utkání J. P. pod psychickým tlakem zkolaboval, musel být ze hřiště odnesen a oživován) a po závěrečném nervy drásajícím vítězství 3:2 nad Rumuny (když v rozhodující 5. sadě prohrávali již 0:7!) přivezli z Rio de Janeira stříbrné medaile.

Poslední hráčskou štací J. P. se stala pražská Rudá Hvězda, do které jej v roce 1956 povolal jeho celoživotní kamarád Karel Brož, v té době její (ještě hrající) trenér. Jaromír nabídku přijal a společně s dalším internacionálem Jiřím Jonášem pomohl RH vybojovat a udržet I. ligu. Tu si pak zahrál až do svých 37 let (snímek je z roku 1963 a jeho poslední hrací sezony) a po jeho boku vyrostla v dresu RH celá řada nových hráčů a reprezentantů, pro které byl až do konce své kariéry vzorem jako sportovec i jako člověk. Za tým RH Praha si zahrál ještě v roce 1976 při turnaji veteránů, uspořádaném v hale v Přípotoční ulici u příležitosti 10 let od zisku prvního mistrovského titulu muži RH v roce 1966. Zleva stojí v civilu Karel Brož a Alfréd (Fredy) Rehberger, Milan Čuda, Jarda Štěpánek, Jirka Vykoukal, Petr Kop a Honza Drobný, dole zleva padesátiletý J. P., Zdeněk Groessl a Míša Vápenka.

Autor: Zdeněk Vrbenský