Nekola Miroslav

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistr sportu

Jméno a příjmení: Miroslav NEKOLA

Volejbalová přezdívka: D R D A později P E N T I

Datum narození: 1. prosince 1947 v Praze

Charakteristika:
187 cm vysoký blokař, později přihrávající smečař Slavoje Praha, armádních družstev Dukla Jihlava, Mladá, Příbram a Rakovník, Aera Odolena Voda (mistr republiky 1976), italského Belluna v sérii A2 a Loreta v sérii A1. V letech 1970-1976 reprezentant a olympionik ČSSR s účastí na dvou ME, jednom MS a dvou OH se ziskem stříbrné medaile na ME 1971. Trenér mužů Aera Odolena Voda (mistr republiky 1987 a 1988), Dukly Liberec, Setuzy Ústí n. Labem, Lokomotivy Ingstav resp. ŽS Brno, Volleyballu Kladno, italského Agrigenta, Udine, Cagliari a Loreta, mužů Al Jazíra Abu Dhabi, juniorské a beachvolejbalové reprezentace Spojených arabských emirátů (SAE). Trenér juniorů ČSSR, asistent Karla Lázničky u mužské reprezentace ČSSR (stříbro na ME 1985), trenér mužů ČR s účastí na ME 1997 a MS 1998. Od roku 2007 profesionální trenér a v současnosti šéftrenér Beach Klubu Pankrác.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent střední průmyslové školy strojnické (maturita 1967) a dálkového trenérského studia na FTVS UK (dokončeno 1987). Po maturitě a po vojně zaměstnán jako technik Pražských vodáren, Potrubí Praha a Aera Vodochody, kde od roku 1969 působil jako poloprofesionální hráč a později trenér. Od roku 1970 ženatý, manželka Marie roz. Ryznerová (volejbalistka Tatry Smíchov, Dukly Karlín a Aera Od. Voda), syn Michal (roč. 1970) volejbalový dorostenec VŠ Praha a Pragovky, na vojně hráč Dukly Liberec a Dukly Kolín, po vojně Aera Odolena Voda, Setuzy Ústí nad Labem a ŽS Brno, později zahraniční angažmá ve Francii (Beauvais) a Belgii (Maldegem), trenér ligových družstev mužů SKV Ústí nad Labem a Dukly Liberec. Dcera Miroslava (roč. 1972), od žákyň hráčka a v současnosti hrající trenérka volejbalistek pražského Střížkova v pražském přeboru

Sportovní a volejbalové začátky:
Začátky sportovních aktivit jsou spojené s víkendy a prázdninami na chatě při Berounce u Radotína, kde se svými bratry Pavlem a Jaroslavem vyzkoušel všechny dostupné sporty (fotbálek, nohejbal, tenis resp. pálkovanou, volejbal). V Praze bydlel na Vinohradech a v rámci docházky na ZŠ Na Smetance se stal (dírou v plotu) častým divákem ligových utkání mužů Spartaku Potrubí v sousedním areálu. Na osadě začal hrát volejbal již od 15 let s dospělými, ale teprve v 18 letech se rozhodl věnovat tomuto sportu závodně. Po dvou neúspěšných pokusech (v Potrubí mu nevystavili registraci, v Montážích byl tým dorostenců pro nedostatek hráčů rozpuštěn) se v roce 1965 chytil v dorostu Slavoje Praha u trenéra Josefa Mejsnara. Na Štvanici odehrál dva ročníky DL a druhým rokem již pendloval do družstva mužů.

Hráčské působení a úspěchy:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:

1971      2. místo a stříbrná medaile na ME v Itálii (trenéři Karel Láznička a Zdeněk Malý),
1972      6. místo na OH v Mnichově (trenéři Karel Láznička a Zdeněk Malý),
1974      5. místo na MS v Mexiku (trenéři Petr Kop a Evžen Krob)
1975      6. místo na ME v Jugoslávii (trenéři Petr Kop a Evžen Krob)
1976      5. místo na OH v Montrealu (trenér Petr Kop a Evžen Krob, který byl ve výpravě na OH nahrazen funkcionářem a přestože již měl ušitý oblek na míru, zůstal doma)

Trenérské působení a úspěchy doma a v zahraničí:

Trenérské působení u reprezentačních družstev:
V letech 1981-1984 trenér juniorů ČSSR, mezi hráči např. Bodnár, Galis Michal, Fortuník Milan, Knoflíček, Pavelka Petr, Skalička, Svoboda Jan, Zedník a další,

Trenérské aktivity beacholejbalové:
Od roku 2006 profesionální trenér a od roku 2010 šéftrenér Beach Klubu Pankrác.

FOTO:

Po prvním půlroce „volejbalové vojny“ v Dukle Jihlava, kde byl pouze tréninkovým partnerem ligového výběru trenéra Karla Pauluse, si Mirek dosyta zahrál v Dukle Mladá pod vedením Miroslava Paříka. Se svým nahrávačem Petrem Ježkem z hradecké Slavie vytvořil sehranou dvojici, produkující v té době u nás nebývale „rychlou hru“, odkoukanou od Japonců. Proto Mirek nosil v té době přezdívku „Ikeda“ po populárním japonském smečaři. Na snímku z roku 1968 stojí Mirek jako první zleva horní řady hráčů, posledním v řadě je trenér (a povoláním dentista) Mirek „Feola“ Pařík, který za svými svěřenci obětavě dojížděl do Příbrami resp. Rakovníka, kam byl tým po obsazení Milovic sovětskými vojsky převelen.

Po vojně Mirka angažoval Evžen Krob do Aera Odolena Voda, které v roce 1969 postoupilo do CL. Již v roce 1971 byl Mirek zařazen do mužské reprezentace ČSSR, absolvoval celou přípravu na MS v Bulharsku, ale pro onemocnění (hnisavá angína) o tento šampionát přišel. Na italském ME 1971 již nechyběl a přivezl si stříbrnou medaili. Snímek z tohoto roku byl pořízen na soustředění ještě širšího výběru v Nymburce, zleva stojí trenér Karel Láznička, Němec, L. Zajíček, M. Řezníček, Tomáš, Groessl, Fiala, Nekola, Penc a as. trenéra Zdeněk Malý, dole zleva D. Koudelka, Petlák, Stančo, Schenk, Pipa, Buman a Vápenka. Na snímku chybí Petr Pavlík, na ME 1971 nestartovali Buman, Fiala, Penc a Řezníček.

V roce 1972 absolvoval Mirek svou první olympiádu (Mnichov), kde náš výběr skončil na 6. místě. Z tohoto roku je další snímek a na něm v horní řadě zleva trenér K. Láznička, L. Zajíček, Pipa, M. Řezníček, Nekola, Fiala, Groessl, Penc a as. trenéra Z. Malý, dole zleva Stančo, D. Koudelka, Buman, Schenk, Vápenka, Tomáš a Petlák. Z této sestavy si „vytáhli Černého Petra“ Buman s Fialou, tj. do Mnichova nebyli nominováni. Mirek startoval ještě na další olympiádě v Montrealu 1976, kde si naši o jeden stupínek polepšili (5. místo). Pro Mirka velké překvapení, když zjistil, že průvodcem a tlumočníkem našeho týmu v Montrealu je Luboš Bílek, absolvent FTVS UK a jeho tělocvikář na průmyslovce, který po roce 1968 emigroval přes Anglii do Kanady!!

V sezoně 1976/77 získal „vesnický tým“ Aero Odolena Voda svůj první mistrovský titul a Mirek patřil mezi jeho stabilní opory. Na snímku sestava mistrů, zleva stojí trenér Evžen Krob, Buman, Černý, Piškule, Špisser, M. Horáček, Hemr a as. trenéra Václav Tichý, dole zleva Sýkora, Mrklas, Keller, Stehno a Nekola. Na snímku chybí Bělka.

V roce 1978 získal Mirek poprvé angažmá v Itálii, stal se hrajícím trenérem Belluna v italské sérii A2, ve které s týmem zvítězil a postoupil do série A1. Pak se přesunul do konkurenčního Loreta, kde jako hrající trenér odehrál v nejvyšší italské soutěži další dvě sezony a v roce 1980 byl deníkem Gazzetta dello sport vyhlášen nejlepším volejbalistou Itálie.. Do Itálie se vrátil v roli trenéra ještě pětkrát: v letech 1990-1991 (Agrigento, A1), 1992-1994 (Udine, B1), 1994-1995 (Cagliari, A2), 1998-1999 (Loreto, A2) a 1999-2000 (Cagliari, A2).

K mužské reprezentaci ČSSR do role svého asistenta jej angažoval Karel Láznička v letech 1985-1987 a již první rok přinesla jejich spolupráce velké úspěchy v podobě stříbrné medaile na ME v Nizozemsku (zatím poslední mužské medaili v historii našeho volejbalu) a 3. místa na Poháru světa v Japonsku. Na snímku z roku 1985 širší výběr mužů ČSSR, nahoře zleva asistent M. Nekola, trenér K. Láznička, Prieložný, Krejčí, Kaláb, Mikyska, Melichar, Šmíd, Barborka, masér Zdeněk Pousta a lékař MUDr. Jiří Pánek, dole zleva Bláha, M. Černoušek, Rajský, Jamka, Strumiensky, Rybníček, Novotný a Chrtianský.

V sezoně 1986/87 se Mirek doplňoval Jirku Svobodu v roli asistenta Evžena Kroba a podílel se na zisku dalšího mistrovského titulu pro „Odolku“. V následující sezoně mistrovský titul obhájil již v roli hlavního trenéra a za svého asistenta si zvolil dlouholetého spoluhráče Honzu Bumana. Na snímku Mistři ČSSR 1988, zleva stojí trenéři M. Nekola a J. Buman, Rajský, Jirka Melichar, Bláha, Zita, Kaláb, Bárta, Vývoda a vedoucí družstva Václav Tichý, dole zleva Bednář, Kopsa, Koutecký, Mach, Džavoronok, masér Antonín Štamfest a v „civilu“ Petr Pavelka a Šimonek.

Pokud měl Mirek čas (tj. nebyl zrovna v zahraničí) a pokud mu ještě sloužila kolena, neodmítl žádnou nabídku ke startu na veteránských či superveteránských turnajích. Poslední snímek je z roku 1995 a veteránských Dřevěnic, na příjmu podání „Penti“ Nekola spolu „Winny“ Žákem (vlevo), vývoj utkání sleduje očividně spokojený kouč „Dynda“ Ebert.

Zdeněk Vrbenský