Mikota František

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, držitele titulu Mistr sportu.

Jméno a příjmení: František MIKOTA

Volejbalová přezdívka: H A R R Y

Datum narození: 14. února 1924 v Praze

Datum úmrtí: 11. srpna 1972 v Praze

Charakteristika:
188 cm vysoký smečař ligových družstev SO Starý Ostrov, Sokol Dynamo Slavia a Spartak Motorlet. V letech 1948 - 1955 reprezentant ČSR, účastník dvou MS a dvou ME se ziskem 4 medailí (1 zlaté a 3 stříbrných).

Nahlédnutí do soukromí:
Vyučený zámečník a po celý život zaměstnanec elektrárny Holešovice. V práci tragicky zahynul po pádu z výšky ve věku pouhých 48 let. Ženatý, manželka Olga rovněž volejbalistka SO Starý Ostrov a Dynama Slavie, dcera Olga a syn Roman (házenkář, zemřel rovněž tragicky po úderu míčem).

Sportovní a volejbalové začátky:
Jeho první sportovní aktivity nejsou známé, s volejbalem začínal určitě již za války na libeňském ostrově v klubu SOSO (Spojené osady Starý Ostrov), který byl před válkou známým účastníkem Trampské volejbalové ligy. K volejbalu jej přivedl jeho starší bratr a hráč SOSO Adolf Mikota. Stal se členem party nadšenců, která nalezla na libeňském ostrově doslova druhý domov, scházela se tam denně a o víkendech objížděla turnaje v okolí Prahy. Po sloučení několika volejbalových oddílů Prahy 7 v rámci sjednocení tělovýchovy v roce 1948 (Starý Ostrov, SK Slavia, Sokol Maniny, Dynamo Praha) došlo ke změně názvu klubu na Sokol Dynamo Slavia a po roce 1952 na DSO Dynamo Praha. Tomuto klubu zůstal František věrný po celý svůj dlouhý volejbalový život a opustil jej až na sklonku hráčské kariéry (ve 40 letech) v důsledku stěhování oddílu z oblíbeného sportoviště na libeňském ostrově do vršovického Edenu. Ke stěhování došlo v letech 1962-63 (po navrácení historického názvu SK Slavia Praha) a starší generace hráčů ze Starého Ostrova se s ním nedokázala smířit.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
První reprezentační start za družstvo mužů ČSR v roce 1948 proti Polsku.

Vrcholné soutěže:
1948     1. místo a zlatá medaile na ME v Římě (hrající trenér Josef Češpiva)
1949     2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze  (trenér Jan Fiedler)
1950     2. místo a stříbrná medaile na ME v Sofii (trenér Jan Fiedler)
1952     2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek)

Po moskevském MS se objevoval v reprezentačním dresu jen na méně významných akcích. V roce 1954 to byl zájezd naší reprezentace do Francie a Alžíru, v roce 1955 startoval na turnaji v Bělehradu pod hlavičkou Výběru ROH ČSR. Byl klasickým smečařem z dob, kdy se hrály ještě tzv. dvojičky a jeho osobními nahrávači v Dynamu i v reprezentaci byli Zdeněk Soukup nebo Josef Votava. Mezi spoluhráči i diváky byl oblíben pro své mimořádné skokanské schopnosti a vynikající techniku zápěstí.

FOTO:

Prvním šampionátem po ustavení FIVB v roce 1947 bylo ME mužů v Římě 1948 a první titul evropských šampiónů na něm získali naši reprezentanti. Nutno dodat, že startovalo pouze 6 družstev, že náš tým byl jediným zástupcem nově se tvořícího „socialistického bloku“, že naši muži neztratili v pěti zápasech ani set a že druhá Francie na ně uhrála pouze 17 míčů (3:0, míče: 7, 5, 5). Na památném snímku (asi jediném, který se z tohoto šampionátu dochoval a je proto často zveřejňován) je v horní řadě pětice smečařů (zleva): Brož Josef, Tesař, Mikota, Brož Karel, Reicho a dole čtveřice nahrávačů (zleva): Votava, Linke, Fučík a hrající kouč Češpiva. Pátým nahrávačem (hrálo se ještě systém tzv. dvojiček) měl být Paldus, kterého na šampionát neuvolnila armáda ze základní presenční služby!

Na prvním MS mužů a ME žen, hraném v roce 1949 v Praze (na ještě otevřeném zimním stadionu na Štvanici) byli po římském úspěchu považováni naši reprezentanti za favority. Toto očekávání nesplnili, když v rozhodujícím posledním utkání podlehli Sovětům 1:3, ale nutno dodat, že za přispění bulharského sudího Ankova, který v koncovce 4. setu „nenechal nic náhodě“. Ač šampionát světový, startovala na něm pouze evropská družstva a země „východního bloku“ obsadily prvních pět míst (3. Bulhaři, 4. Rumuni, 5. Poláci). Tento fakt byl okamžitě a naprosto nesmyslně využit v tisku k propagaci „socialistického zřízení“. Nahoře zleva: Reicho, Soukup, Matiášek, Brož Karel, Fučík, Schwarzkopf, Tesař a dole zleva: Bouchal, Brož Josef, Votava, Paldus a Mikota. Trenérem družstva byl Jan Fiedler a v přípravě na MS (širším kádru družstva) byli ještě hráči Krob, Nogol, Růžička, Rybáček, ze Slovenska bratři Rozholdové a Szabo.

Z MS 1949 na Štvanici je ještě momentka z utkání našich reprezentantů s bronzovými Bulhary (3:0, míče: 8, 1, 8). Pod skloněným Tesařem leží pravděpodobně Fučík, dalším ležícím je Soukup, nad ním v pokleku Schwarzkopf a s č. 5 přihlíží Mikota. Jak je ze snímku patrné, turnaj se hrál systémem dvojutkání - na jednom kurtu muži a na druhém současně ženy.

Finále mistrovství republiky mužů i žen v roce 1950 se konalo v nádherném přírodním prostředí krkonošské Jilemnice. Muži Dynama Slavie Praha obsadili 3. místo za ATK a Spartou Praha v sestavě (nahoře zleva): Holzhauser, Soukup, Těšitel, Mikota, Koman, Hrobař a dole zleva: Laštovka, Selichar, Venhač a Taubmann.

Na druhém ME 1950 v Sofii nás na 2. místo opět odsunuli Sověti, tentokrát nečekaně hladce (0:3, míče: -9, -5, -7), bronzové medaile si odvezli Maďaři. Náš tým zleva: kapitán Brož Josef, Tesař, Krob, Brož Karel, Mikota, Raban, Fučík, Jonáš, Nogol, Matiášek, Paldus a Votava. Trenérem družstva byl opět Jan Fiedler a z širšího výběru vypadli hráči Jaroš, Miller a Horáček. Pro zajímavost dodejme, že startovalo (tak jako v Římě 1948) pouze 6 družstev, tentokrát všechny z „východního bloku“ (4. Bulharsko, 5. Rumunsko, 6. Polsko). Zdá se, že země západní Evropy se zalekly buď dalších debaklů nebo bulharského „prostředí“.

Ani na MS 1952 v Moskvě se nám nepodařilo Sověty porazit (0:3, míče: -11, -7, -6) a byla z toho „jen“ další stříbrná medaile. Třetí příčku obsadili Bulhaři, startovalo 11 družstev, tentokrát i z exotických zemí (Indie, Izrael, Libanon). Na snímku z doby odpočinku je na „vrcholku pyramidy“ Tesař, pod ním zleva Musil, rozhlasový reportér Václav Svoboda (televize u nás ještě nevysílala, přenosy byly rozhlasové), již neznámý vedoucí družstva, Jonáš, Brož Karel, Votava a sedící zleva: Mikota, Kučera, Malý, trenér Václav Matiášek, Láznička, novinář František Valach, Paldus a Fučík. Na snímku chybí Josef Brož, který tuto neformální skupinu pravděpodobně fotografoval.

V roce 1954 se uskutečnil zájezd mužů ČSR do Francie a Alžíru. Na snímku je po utkání v Montpelliere společně se soupeři naše šestka (nahoře zleva): Brož Josef, Láznička, Mikota, Paldus, Musil a dole (třetí zprava) Soukup.

Ze stejného zájezdu je i snímek z leteckého přesunu naší výpravy z Francie do Alžíru, zleva František Mikota a Zdeněk Malý s trenérem Václavem Matiáškem.

Z roku 1960 je snímek části družstva mužů Dynama Praha při Iigovém utkání v Bratislavě. Ze staré party SOSO a Dynama Slavie se v sestavě udrželi pouze smečař Mikota a nahrávač Soukup. Při nástupu zleva: Paclík (7), Mikota (2), Dražan (bez čísla), Jakubec (3), Hálek (12), Soukup (6), Ebert (4) a Braun (9). Na fotce chybí hráči Červinka a Hamáček.

Autor: Zdeněk Vrbenský