Malý Zdeněk

Uznání a ocenění:
Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Zasloužilý mistr sportu, Vzorný trenér

Jméno a příjmení: Zdeněk MALÝ

Datum narození: 7. července 1926 v Praze

Datum úmrtí: 9. března 2010 v Praze

Charakteristika:
182 cm vysoký smečující nahrávač (tzv. dvojka) Sokola Vysočany, Sokola ČKD Stalingrad, ATK Praha, Slavie VŠ Praha a Slavie MFF UK, šestinásobný mistr republiky, v letech 1950 - 1960 reprezentant ČSR a ČSSR s účastí na třech MS a dvou ME se ziskem pěti medailí (3 zlatých a 2 stříbrných). V letech 1962 - 1986 trenér mužů Slavie MFF UK, trenér juniorů a akademiků ČSSR, v letech 1968 - 1972 asistent Karla Lázničky u družstva mužů ČSSR s podílem na zisku stříbrné medaile z ME 1971, v letech 1983 - 1986 metodik družstva mužů ČSSR (opět u trenéra Lázničky) s podílem na zisku stříbrné medaili z ME 1985 v Nizozemsku. Významný funkcionář, člen Trenérské rady a Komise vrcholového sportu ČSVS, člen Rady Síně slávy ČV při ČVS, spoluautor řady odborných publikací, školitel trenérů I. a II. třídy.

Nahlédnutí do soukromí:
Narozen ve Vysočanech nedaleko sokolského Tyršova cvičiště, které se od 6 let stalo jeho „druhým domovem“, stejně jako pro jeho oba bratry - staršího Miloslava (volejbalisty Sokola Vysočany a SK Philips) a mladšího Jiřího (volejbalisty Sokola Vysočany). Po okupaci Československa jejich otec Josef Malý (před válkou předseda Svazu čsl. letců) organizoval útěky našich letců do Anglie, od roku 1939 na něj byl vydán Gestapem zatykač, žil v ilegalitě a v roce 1942 se podařilo utéci do Anglie i jemu. Manželka Marie a oba starší synové Míla a Zdeněk byli internovaní v pracovním táboře ve Svatobořicích, nezletilý Jiří byl svěřen do péče babičky. Bratři Míla a Zdeněk později prošli několika pracovními lágry a z posledního v Mezihoří se jim v dubnu 1945 podařilo utéci, za tmy po nocích šli pěšky do Prahy, kde se do konce války schovávali. Při náletu spojenců na Vysočany v únoru 1945 byl jejich dům v ulici Na břehu zničen a rodina dostala náhradní byt v Břevnově.
V letech 1946 - 1950 Zdeněk absolvoval Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy a na Přírodovědecké fakultě UK získal druhou aprobaci pro výuku zeměpisu. Jeho prvním působištěm se stala střední škola v Řeporyjích u Prahy, kde učil TV a zeměpis do nástupu prezenční vojenské služby v roce 1951. Po vojně v ATK a ÚDA Praha (1951 - 1953) se stal odborným asistentem na KTV Matematicko-fyzikální fakulty UK, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1986. Od roku 1951 ženatý, manželka Věra roz. Kadlecová byla basketbalistkou AFK Kolín, dcera Dana a syn Vladimír hráli (a dosud hrají) volejbal za VŠSK MMF UK, který v roce 1962 jejich otec založil.

Sportovní a volejbalové začátky:
Od roku 1932 členem Sokola Vysočany, kde získal všestranné sportovní základy a vyzkoušel všechny dostupné sporty. Jeho prvními vzory byli slavní volejbalisté Sokola Vysočany (trojnásobní mistři republiky z let 1937 - 1940) a z nich především universální sportovci dr. Josef Češpiva (rekordman a reprezentant ČSR ve skoku vysokém a ve volejbale, ligový basketbalista a fotbalový brankář) a Ing. František Pácalt (reprezentant ČSR a mistr světa 1948 v ledním hokeji a ligový volejbalista), kteří se později stali jeho volejbalovými spoluhráči a učiteli.
Volejbal si poprvé zahrál ve 14 letech na dvoře statku pana Anděla u Stříbrné Skalice (kam jezdil s bratry a s rodiči na prázdniny) a krátce v dorostu Sokola Vysočany do jeho zrušení v roce 1941. Po obnovení činnosti Sokola Vysočany v roce 1945 se stal členem jeho družstva mužů, složeného z vrstevníků - bývalých dorostenců, kteří za války hráli za sousední SK Praga (Kiselov, bratři Krejčí, Němeček, Novák, Starý, Štěpánek). Když v roce 1946 přivedl Josef Češpiva na Tyršovo cvičiště zpět pozůstatky slavného předválečného týmu, který hrál ještě za války protektorátní soutěže pod hlavičkou SK Philips (a získal další tři mistrovské tituly), Zdeňka Malého a Svatopluka Krejčího z týmu „mladých“ zařadil do nově sestaveného ligového týmu, který již v roce 1947 získal v Brně titul Přeborníka ČOS.

Hráčské působení a úspěchy v domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Premiéru si odbyl v roce 1950 účastí a vítězstvím na mezinárodním turnaji v rámci II. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze na Štvanici a se „lvíčkem na prsou“ se rozloučil stříbrnou medailí na MS 1960 v Brazílii.

Vrcholné soutěže:

1952      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek)
1955      1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér Josef Kozák)
1956      1. místo a zlatá medaile na MS v Paříži (trenér Josef Kozák)
1958      1. místo a zlatá medaile na ME v Praze (trenér Josef Kozák)
1960      2. místo a stříbrná medaile na MS v Rio de Janeiro (trenér Josef Kozák)

Další významné turnaje:

1950     1. místo na turnaji II. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze (další pořadí: Polsko, Rumunsko, Čína)
1951     2. místo na Světových akademických letních hrách a festivalu mládeže a studentstva v Berlíně
1953     3. místo na Světových akademických letních hrách a festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti
1955     1. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě
1959     2. místo na Turnaji tří kontinentů v Paříži

Trenérské aktivity a úspěchy:

Dále vykonával funkci trenéra Akademiků ČSSR (1969 - 1971) při mezinárodních Pohárech 17. listopadu v Praze (vítěz 1969 a 1971) a juniorů ČSSR (1964 - 1965 s účastí a 2. místem na zkušebním „nultém“ ročníku MEJ v roce 1965 v Rumunsku, hráči: Bičík Ladislav, Brdek František, Kalina Václav, Klabík, Kleizl, Kubec, Mejdr, Míka, Mišík, Moureček, Pavlík Petr, Strečok).

Funkcionářské aktivity:

Zakladatel a dlouholetý funkcionář Slavie MFF UK Praha (předseda oddílu, člen výboru jednoty), v letech 1968 - 1986 člen Trenérské rady a Komise vrcholového sportu ČSVS, školitel trenérů I. až III. třídy, v letech 1999 - 2006 člen Rady Síně slávy českého volejbalu při ČVS. Spoluautor několika odborných publikací z oblasti metodiky a tělesné přípravy (např. „Trénink odbíjené“ autorů Klonfar - Malý, STN 1960).

FOTO:

V roce 1947 navázali volejbalisté Sokola Vysočany na své předválečné úspěchy a vybojovali v Brně titul Přeborníka ČOS. Zleva stojí hrající trenér a „duše týmu“ Josef Češpiva, Těšitel, Polívka, Malý, Pácalt a Vlháček, v podřepu zleva Stibitz, Čihák a Janoušek.

V roce 1950 na MR v Jilemnici startoval poprvé tým Sokola ČKD Stalingrad, který vznikl sloučením Sokola Vysočany se Sokolem ČKD (za války SK Prosek). Skončil na 4. místě v sestavě – stojící zleva Hanousek, Vondřich, Matiášek, Škop, Květ a Malý, dole zleva hrající trenér Josef Češpiva, Liška, Musil a Kavka Karel. Pro Josefa „Buldu“ Musila to bylo první mistrovství mezi muži.

V rámci II. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze roku 1950 proběhly i doprovodné kulturní a sportovní akce. Ve volejbalovém turnaji mužů na Štvanici obsadil náš výběr 1. místo před výběry Polska, Rumunska a Číny. Zleva stojí bratři Jaroslav a Zdeněk Rozholdové z Bratislavy, Horáček, Šavrda, Jílek, Růžička, Schwarzkopf a Votava, dole zleva Jonáš, Liška, Müller Oldřich, Malý a Balun.

V roce 1952 získali volejbalisté ATK Praha na MR v Kroměříži svůj třetí mistrovský titul v řadě. Pořadatelé jim umožnili postavit do turnaje dvě družstva a vítězný A-tým startoval v sestavě – stojící zleva hrající trenér Josef Brož, Josef Tesař, Miloslav Humhal a Jiří Kučera, dole zleva Zdeněk Malý, Jaroslav Fučík, Karel Brož a Jindřich Běhal.

V roce 1955 proběhla I. celostátní Spartakiáda, která měla navázat na slavné Všesokolské slety a v rámci tohoto svátku „socialistického sportu“ proběhl i turnaj mezi výběry DSO. Na snímku je výběr resortu vysokoškolského DSO Slavia, reprezentovaný hráči Slavie VŠ Praha a Slavie VŠ Bratislava – zleva kapitán Malý, Purnoch, Humhal, Petr, Kemel a Musil.

Na slavném ME 1955 v Bukurešti (zlaté medaile pro muže i ženy) nás reprezentovali zleva kapitán Láznička, Paulus, Musil, Paldus, Synovec, Jonáš, Malý, Schwarzkopf, Brož Karel, Humhal Zdeněk, Purnoch a Tesař. Trenérem družstva byl doc. Josef Kozák.

V roce 1956 sesadili volejbalisté Slavie VŠ Praha z mistrovského „trůnu“ armádní celek ÚDA resp. již Dukly Praha, získali svůj první titul a udrželi jej až do roku 1959, tj. čtyři roky po sobě. Nahoře zleva trenér Ing. Břetislav Chvála, Špelina, Petr, Stolařík, Purnoch, Musil a Humhal Miloslav, dole zleva Malý, Chour, Kemel, Humhal Zdeněk a Vůjtěch.

Titulem Mistrů Evropy v roce 1958 na pražském šampionátu naši reprezentanti znovu potvrdili, že jsou momentálně nejlepšími volejbalisty na světě. Jedna ze skupin se hrála na novém stadionu Karla Aksamita v Holešovicích a stojí na něm před utkáním s Francii zleva Paulus, Musil, Paldus, Synovec, Malý, Golian, Kemel, Toman, Humhal, Purnoch, Tesař a kapitán Láznička. Trenérem byl doc. Josef Kozák.

Na MS 1960 v brazilském Rio de Janeiro se stříbrnými medailemi rozloučili s reprezentací Zdeněk Malý, Jaromír Paldus a s nimi i trenér doc. Josef Kozák. Na snímku medailistů horní čtveřice zleva Šmídl, Šorm, Musil a Paulus, prostřední čtveřice Stolařík, Golian, Malý a Paldus, spodní čtveřice Humhal, Toman, Veselko a Šašinka.

V letech 1969 - 1972 se dvojice bývalých spoluhráčů z reprezentace Malý - Láznička sešla znovu, tentokrát v rolích trenérů naší nové mužské reprezentace s vrcholem na OH 1972 v Mnichově.

V ligovém ročníku 1972/73 se v naší nejvyšší soutěži poprvé objevil „amatérský“ studentský tým Slavie MFF UK Praha. Družstvo, které Zdeněk Malý v roce 1962 založil, do roku 1967 za něj hrál a se kterým postupně prošel všemi soutěžemi počínaje 4. třídou Přeboru Prahy a konče extraligou. Jeho svěřenci v tomto ročníku bojovali důstojně o udržení, ale 7 vítězných utkání jim k tomu nestačilo a spadli zpět do I. ČNL. Nahoře zleva stojí trenér Zdeněk Malý, Jirásko, Bičík Ivan, Barda, Tomášek, Slepička, Míka a vedoucí Miloš Jarolímek, dole zleva Popelka, Braniš, Bičík Ladislav, Strakoš, Jinoch a Müller .

Poslední snímek je z roku 1975 ze setkání našich volejbalových „legend“ v Plzni. Tradici těchto srazů založily ženy již v roce 1968 a po dvou letech „půstu“, vynuceného politickou situací, byla setkání obnovena a trvají dodnes – již přes 40 let! V roce 1975 se ještě hrála „bratrovražedná“ utkání dvou šestek mezi sebou, na snímku stojí zleva čestný host, bývalý předseda svazu Jan Hejduk a hráči Purnoch, Humhal, pod ním v předklonu Karel Brož, Tesař, Josef Brož, Češpiva a Kříž, dole zleva Šorm, Paldus, Fučík (v pozadí), Toman, Malý a Synovec.

Zdeněk Vrbenský