Lútočková Božena

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Zasloužilá mistryně sportu

Jméno a příjmení: Božena LÚTOČKOVÁ roz. Gazdová

Volejbalová přezdívka: B O B I N A

Datum narození: 2. února 1927 v Olomouci

Charakteristika: 
170 cm vysoká nahrávající smečařka (tzv. dvojka) družstev 1. Ženský sportovní klub Letná, SK Slavia resp. Dynamo Slavia Praha, Slavia VŠ Praha, Tatran Baraba Střešovice a Slavoj Praha, mistryně republiky 1957. Akademická reprezentantka ČSR s účastí na čtyřech Světových akademických letních hrách se ziskem dvou stříbrných medailí. V letech 1951 - 1957 členka ženské reprezentace ČSR s účastí na dvou MS a jednom ME se ziskem 1 zlaté a 1 bronzové medaile.

Nahlédnutí do soukromí:
Původem ze Slezské Ostravy, od roku 1944 žijící u babičky v Praze, kde maturitou dokončila reálné gymnázium a vystudovala Filosofickou a Pedagogickou fakultu UK. Jako učitelka tělocviku a francouzštiny působila krátce (na tzv. umístěnku) ve Velvarech a potom v Praze 7. Zde začínala na gymnáziu na Strossmayerově náměstí (jeden čas Le Guardiovu) a skončila na sportovním gymnáziu Nad Štolou v roce 1986. Vdaná, manžel Ing. Ladislav Lútočka, bezdětná, od roku 2004 vdova.

Sportovní a volejbalové začátky:
Dětství a mládí prožila s rodiči ve Slezské Ostravě, kde se při studiu gymnázia seznámila zásluhou prof. Břuskové s volejbalem a v roce 1943  začala hrát soutěž za Sokol Hrušov. Jejími prvními vzory byly hráčky Sokola Slezská Ostrava (později Baníku), čtyřnásobné mistryně republiky, na které závistivě koukala přes plot, aniž by tušila, že s některými se zanedlouho setká v reprezentaci (Krimlová, Valášková). Po příchodu do Prahy nikoho z volejbalu neznala a tak začala chodit hrát alespoň debly na tzv. „Schäfrovnu“ (nájemní kurty na Letné), kde se seznámila s Bělou Štulcovou-Paclíkovou. V roce 1947 byla zařazena do akademického výběru ČSR pro první poválečné Světové akademické letní hry v Paříži, na soustředění se seznámila s dalšími pražskými vysokoškolačkami (Kosovou, Spurnou), které ji přivedly do 1. Ženského sportovního klubu na Letné, kam s sebou vzala i Bělu. V roce 1948 přešlo družstvo 1. ŽSK Letná i s trenérem Františkem Klonfarem do klubu SK Slavia Praha, který se po sloučení s družstvem SO Starý Ostrov  přestěhoval z Letné na Libeňský ostrov.

Hráčské působení  a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

V letech 1970 - 1972 hrála II. ligu za Slavoj Praha „B“ a v letech 1973 - 1991 pražskou I. třídu za B-tým Slavie Praha IPS, složený z pražských internacionálek, který se stal postrachem o 1-2 generace mladších soupeřek. Soutěž několikrát vyhrál a účast ve II. lize přenechával týmům na dalším pořadí. Hráli pouze pro radost z pohybu a pravidelného setkávání.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:  
1952     3. místo a bronzová medaile na MS v Moskvě (trenér Miroslav Rovný)
1955     1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér Metoděj Mácha)
1956     4. místo na MS v Paříži (trenér Metoděj Mácha)

Další významné turnaje:
1947     účast na 9. SALH (Světových akademických letních hrách) v Paříži, sehrána pouze
             exhibice s domácím týmem (další přihlášené týmy nepřijely)
1949     2. místo na 10. SALH, pořádaných v rámci 2. Světového festivalu mládeže a studentstva
             v Budapešti
1951     2. místo na 11. SALH, pořádaných v rámci 3. Světového festivalu mládeže a studentstva
             v Berlíně
1954     4. místo na 12. SALH v Budapešti, pořádaných již samostatně a v roce 1959
              přejmenovaných na Univerziády

Trenérské působení a úspěchy:
Kromě hraní se více jak 20 let věnovala výchově mladých volejbalistek, od žákyň až po starší dorostenky. V rámci své středoškolské pedagogické činnosti vyhledávala mezi žákyněmi volejbalové talenty a přiváděla na Štvanici do družstva dorostenek Slavoje Praha. Vychovala celou řadu kvalitních volejbalistek a s nejlepšími z nich si sama ještě zahrála 1. CL (jmenujme alespoň reprezentantky Pražanovou, Smíškovou-Pletichovou a Širokou).

FOTO:

Reprezentační tepláky na sebe oblékla poprvé v roce 1947, kdy byla nominována na první poválečné Světové akademické letní hry (SALH). V Paříži si naše volejbalistky bohužel zahrály pouze exhibiční utkání s domácím výběrem, když další přihlášená družstva nepřijela. Na snímku ze zahrady Tyršova domu v Praze na Újezdě před odjezdem stojí zleva Benešová, Bačkovská, Cvilinková, Vojnarová, Zaplatílková, Němotová, Mirovická, Pešková, Stibitzová, Gazdová-Lútočková a Čadilová.

Na dalších SALH v roce 1949 si naše volejbalistky již zahrály a z Budapešti přivezly stříbrné medaile. Na společném snímku s italskými reprezentantkami v horní řadě zleva naše hráčky Kučerová (č. 8), Mirovická-Mathauserová (č. 1), Gazdová-Lútočková (č. 3), Vojnarová (č. 5), Cvilinková-Hajtmarová (č. 2) a Žáková (č. 6), dole zleva Čadilová (č. 4) a úplně napravo Burianová-Balunová (č. 7).

První úspěch v nejvyšší soutěži zaznamenala B. L. v roce 1952, ve kterém skončila s družstvem žen Dynama Slavie Praha na MR ve Zvolenu na 2. místě za mistrovským Baníkem Ostrava. Na snímku vicemistryň ČSR z roku 1952 zleva stojí J. Brožová, Lútočková, Houdková-Krobová, Mikotová a Mathauserová, dole zleva Štulcová-Paclíková, trenér František Selichar a  Horová (5). V roce 1952 získala B. L. bronzovou medaili na 1. Mistrovství světa v Moskvě po prohrách se Sovětkami a Polkami a výhrami nad  reprezentantkami Bulharska, Francie, Indie, Maďarska a Rumunska. Na snímku jedna z našich šestek (zleva) Štulcová-Paclíková, Lútočková, Svobodová-Příhodová, Cígrová, Svozilová a Valášková. V Moskvě dále startovaly: Bochenková, Černá, Dostálová, Holá, Matalíková a Roobová, trenérem družstva byl „Miro“ Rovný z Bratislavy.

Historický úspěch našeho ženského volejbalu v podobě titulu Mistryň Evropy 1955 připomíná snímek z Bukurešti. Připomeňme, že naše ženy již v úvodním utkání šampionátu porazily po boji 3:2 favorizované Sovětky a ani v dalších utkáních již neprohrály. Na snímku z doby odpočinku zleva Štulcová-Paclíková, Valášková, lékař výpravy doc. Josef Chrástek, Šindelářová-Tolarová a Lútočková.

Další snímek je z konce 50. let a na něm ženy Slavoje Praha, které pod vedením trenéra Metoděje Máchy patřily v letech 1954-1959 mezi nejlepší týmy 1. CL (mistryně ČSR 1957, 4 x druhé, 1 x třetí). Zleva stojí Holá, Kolínská-Pavelková, Břízová, Lútočková, Křížová-Kopová, Štefflová-Mikulecká a Zaplatílková-Jílková, dole zleva Šindelářová-Tolarová, Prošková, Šmardová a Nečasová-Ursínyová. Devět z nich oblékalo reprezentační dres a sedm bylo v roce 1999 zařazeno  do naší volejbalové Síně slávy!

Na snímku torzo hráček Slavoje Praha v srpnu 1968 při zájezdu do Itálie. Zleva stojí Smíšková-Pletichová-Vrbovcová, Hlaváčková, Ursínyová a Lútočková, v podřepu zleva Rautnerová, Novotná, Pražanová a Tolarová. Reprezentantky Senecká, Široká a Štruncová v té době absolvovaly s Metodějem Máchou (trenérem Slavoje i reprezentace) závěrečnou část přípravy na mexickou olympiádu. Z odpočinkového zájezdu na Sicílii se hráčky Slavoje vrátily do Prahy obsazené sovětskými tanky.

Poslední snímek vznikl při jednom z každoročních setkání našich nejstarších volejbalových „legend“ v tělovýchovném středisku Univerzity Karlovy v Dolním Poříčí u Strakonic, při kterých se navzdory pokročilému věku dokážou dodnes neuvěřitelným způsobem bavit. V roce 1998 proběhl v Poříčí půlnoční „Karneval v Riu“, zleva v kostýmech Bobina Lútočková, doc. Josef Chrástek (lékař našich volejbalových reprezentací v 50. a 60. letech minulého století), Hanka Moravcová a Milan Purnoch.

Zdenek Vrbenský