Fučík Jaroslav

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistr sportu, Vzorný trenér

Jméno a příjmení: Jaroslav FUČÍK

Volejbalová přezdívka: F U K

Datum narození: 9. února 1921 v Mladé Boleslavi

Datum úmrtí: 21. února 1989 v Praze

Charakteristika:
184 cm vysoký smečař a později smečující nahrávač (tzv. dvojka) družstev Sokol Kolín (za války AFK) a armádních celků ATK, ÚDA a Dukla Praha, osminásobný mistr republiky. V letech 1947 - 1954 reprezentant ČSR, účastník dvou MS a dvou ME se ziskem 4 medailí (jedné zlaté a tří stříbrných). V letech 1958 - 1967 trenér mužů Dukly Kolín a Dukly Jihlava, trojnásobný mistr republiky. V roce 1956 asistent trenéra doc.Josefa Kozáka u mužské reprezentace ČSR s podílem na přípravě a zisku zlaté medaile na MS v Paříži.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent obchodní akademie v Kolíně, původním povoláním účetní. Náhradní vojenskou službu absolvoval hned po válce ve Vysokém Mýtě, v roce 1950 přijal nabídku ATK Praha, stal se vojákem z povolání a jednou ze stálých opor armádních volejbalistů. V roce 1948 se oženil, manželka Eva roz. Zvolánková, synové Jaroslav (roč. 1949) a Vratislav (roč. 1951), od roku 1952 bydlel s rodinou v pražských Dejvicích nedaleko sportoviště ÚDA na Prašném Mostě. Po skončení trenérského angažmá v roce 1967 u Dukly Jihlava (která se stěhovala do Liberce) nastoupil v hodnosti majora na OVS Prahy 6, odkud byl „odejit“ v roce 1970, když na protest proti vstupu Varšavských vojsk a následným normalizačním prověrkám v armádě vystoupil z KSČ. Byl degradován do hodnosti vojína a vyměřen mu této hodnosti odpovídající (tedy minimální) důchod. Byl donucen najít si k důchodu ještě zaměstnání a pracoval pod n.p. Potraviny Praha (nejdříve jako barman hereckého klubu divadla Semafor, později jako prodavač v Mléčných lahůdkách v Mostecké ulici). V roce 1990 byl armádou rehabilitován a povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.

Sportovní a volejbalové začátky:
Sportovní začátky nejsou známé (Sokol Mladá Boleslav ?), s volejbalem začínal až v Sokole Kolín v době studií na Obchodní akademii, prvním hrajícím trenérem doc. František Stibitz, který jej přivedl nejen k volejbalu, ale i basketbalu. V obou těchto sportech startoval za války (s AFK Kolín) i po válce (se Sokolem Kolín) v nejvyšší soutěži.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
První reprezentační start v roce 1947 při zájezdu výběru ČSR do Francie a Alžíru, s reprezentací se rozloučil v roce 1953 na Festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti (3. místo za Sověty a Rumuny).

Vrcholné soutěže:

1948      1. místo a zlatá medaile na ME v Římě (hrající trenér dr. Josef Češpiva)
1949      2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze (trenér Jan Fiedler)
1950      2. místo a stříbrná medaile na ME v Sofii (trenér Jan Fiedler)
1952      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek)

Další významné akce:

Trenérské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Trenérské působení u reprezentace ČSR
V roce 1956 asistentem trenéra doc. Josef Kozáka u mužské reprezentace ČSR s podílem na přípravě družstva a zisku titulu Mistrů světa v Paříži.

FOTO:

V roce 1947 se uskutečnil zájezd volejbalistů ČSR do Francie a Alžíru, na kterém naši neprohráli ani jedno utkání a navíc překvapili v Alžíru i basketbalovým vítězstvím nad místním ligovým týmem a vítěznými exhibicemi dvou našich hráčů proti šestkám soupeřů z hostitelských zemí. Zleva stojí Koutský, Beneš, Reicho, Valenta, francouzský funkcionář, Svoboda, Nogol a Zoch, dole zleva Bureš, Kafka, Jaroslav Fučík, Zeman a Češpiva. Lze říci, že tímto zájezdem se s reprezentací rozloučila stará, protektorátní garnitura hráčů a v dalších letech se v reprezentaci objevili pouze Češpiva, Fučík, Nogol a Reicho.

Nepříliš kvalitní fotka našeho týmu z prvního ME 1948 v Římě, kde naši neztratili ani set a získali pro náš volejbal první zlatou medaili. Zleva Reicho, Tesař, italský funkcionář, hrající kouč Češpiva, Karel Brož, Mikota, Josef Brož, Jaroslav Fučík, Votava a Linke.

V roce 1949 získal Sokol Kolín druhý mistrovský titul po sobě a zvítězil i na Memoriálu Josefa Calábka v Přerově, když ve finálovém utkání porazil ATK Praha. Zleva základní šestka Sokolů - Vokál, Reicho, Tesař, Růžička, Jaroslav Fučík a Linke.

Na I. MS mužů v Praze na Štvanici v roce 1949 vybojovali naši muži stříbrné medaile po finálovém duelu se Sověty (1:3), který vešel do dějin svérázným rozhodováním bulharského sudího Ankova. Na snímku náš tým s kyticemi pro soupeře před zahájením finálového utkání, zleva kapitán Reicho, Tesař, Karel Brož, Mikota, Josef Brož, Schwarzkopf, Jaroslav Fučík, Matiášek, Paldus, Soukup, Votava a Bouchal.

Sověty se nám nepodařilo porazit ani na II. MS 1952 v Moskvě a museli jsme se smířit opět se stříbrem. Na snímku skupinka našich hráčů, nahoře zleva Votava, Jonáš a Kučera, dole zleva Karel Brož, Jaroslav Fučík a Malý.

V roce 1955 proběhlo Mistrovství ČSR poprvé jako dlouhodobá celostátní soutěž – I. liga (8 družstev se utkalo dvoukolově – doma, venku) a svůj již šestý titul mistra ČSR získali hráči ÚDA Praha v sestavě – stojící zleva Synovec, Jaroslav Fučík, hrající trenér Josef Brož, Tesař, Karel Brož, Šorm a Kříž, dole zleva Schwarzkopf, Bártl, Šimůnek, Tomáš Miroslav a Pochop.

Jako trenér vybojoval Jaroslav „Fuk“ Fučík s Duklou Kolín mistrovské tituly v letech 1960, 1961 a 1963, snímek je z roku 1964, kdy jeho svěřenci skončili na finálovém turnaji v Jihlavě druzí za pražskou Slavii VŠ. Zleva stojí: Slanec, Felkel, Šumný, Smolka, Šmídl, Zákora a Dražan, dole zleva trenér Jaroslav Fučík, Peška, Paulus a Melíšek.

Skupinové foto z roku 1985 a jednoho z pravidelných celostátních srazů našich volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic. Horní řada zleva: Humhal, Tolarová, Kříž, Holá, Obadálková, Herštová a nad ní Tesař, Radvanová, Donthová a nad ní Purnoch, Ursínyová, Synovec, Šírková, Toman, Mikulecká, a MUDr. Josef Chrástek (lékař našich RD v letech 1955 - 1967), dolní řada zleva: Karel Karel, Brožová, Jaroslav Fučík, Moravcová, Froňková, Lútočková, Paclíková, Špelinová, Benešová, na židli Paldus a dole ležící Šormová a Soukup.

Zdeněk Vrbenský