Donthová Božena

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu.

Jméno a příjmení: Božena DONTHOVÁ roz. Cígrová

Datum narození: 23. května 1923 v Prostějově

Datum úmrtí: 25. května 2001 v Prostějově

Charakteristika:
175 cm vysoká universální hráčka (v klubech smečařka, v reprezentaci smečující nahrávačka) prostějovských družstev Sokol I. Prostějov, za války SK Prostějov, po válce Sokol OP Prostějov, Agrostroj Prostějov, Gala Krasice a Slavia SZTŠ. V roce 1952 hráčka Baníku Ostrava se ziskem mistrovského titulu. V letech 1949-1954 reprezentantka ČSR se startem na 1. ME 1949 v Praze (stříbro), 2. ME 1950 v Sofii (bronz) a 1. MS 1952 v Moskvě (bronz). K dalším úspěchům patřil zisk stříbrné medaile na 4. Světovém festivalu mládeže a studentstva 1953 v Bukurešti.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka stavební průmyslovky s maturitou, zaměstnaná u několika prostějovských stavebních firem (mj. v Agrostroji). V roce 1954 (?) se provdala za ing. Leo Dontha – známého prostějovského trenéra žen (Gala Krasice, Slavia SZTŠ), funkcionáře OV ČSTV a dlouholetého předsedu OV ČSVS v Prostějově. Manželství bylo bezdětné, když jim 4 děti (z toho jedny dvojčata) zemřely krátce po porodu nebo v době těhotenství.

Sportovní a volejbalové začátky:
Se sportem začínala pravděpodobně již před válkou v jedné ze dvou prostějovských sokolských jednot a za války pokračovala v SK Prostějov (nebo SK Haná?), kam většina prostějovských sportovců přešla pro zrušení Sokola v dubnu 1941. Po válce byla stěžejní hráčkou Sokola I. resp. již Sokola OP Prostějov (pod patronací světově známého Oděvního podniku Jana Nehery, založeného v roce 1923 a znárodněného po únoru 1948) s několika dílčími úspěchy v domácích vrcholných soutěžích. Později působila i jako hrající trenérka nebo hrála za družstva, vedená jejím manželem.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Později ještě hrála (neznámo do kdy) za ženy TJ Gala Krasice a Slavia SZTŠ Prostějov pod vedením svého manžela.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
Jejím prvním úspěchem se stala nominace a medaile na historicky prvním ME žen v Praze na Štvanici, pořádaném v roce 1949 současně s prvním MS mužů a v širším výběru žen ČSR byla ještě v roce 1954 bez významné mezinárodní akce.

Vrcholné akce:

1949      2. místo a stříbrná medaile na I. ME v Praze (trenér Miroslav Rovný),
1950      3. místo a bronzová medaile na II. ME v Sofii (trenér Jan Fiedler),
1952      3. místo a bronzová medaile na I. MS v Moskvě (trenér Miroslav Rovný).

Další významné akce:
1953      2. místo a stříbrná medaile na IV. Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti (trenér Metoděj Mácha).

FOTO:

Přestože většinu svého volejbalového života startovala s prostějovskými týmy pouze v druhé nejvyšší soutěži (oblastním přeboru resp. 2. lize), se svými hráčskými kvalitami se uplatnila i v reprezentaci, kde patřila k oporám. V říjnu 1948 si poprvé zahrála s mistrovským Sokolem Slezská Ostrava, který s další reprezentantkou - brněnskou Jitkou Cvilinkovou, posílily při zájezdu do Polska. Sestava na snímku ve složení (zleva): Kaločová, Štěpničková, Marynčáková, Štěpánková, Cvilinková, Cigrová, Krimlová a Valášková zvítězila nad týmy Lodže a ASZ Varšava shodně 2:0 a podlehla Lokomotivě Moskva 0:3.

V roce 1949 bylo na pražské Štvanici sehráno první ME žen s účastí výběrů 7 zemí. Naše ženy po jediné prohře se Sovětkami vybojovaly na domácí půdě stříbrné medaile a o tento úspěch se zasloužil kolektiv na dalším snímku. Zleva stojí Batková, Cigrová, Čadilová, trenér Miroslav Rovný z Bratislavy, Hroudová, Valášková a Marynčáková, dole zleva Bernovská (jediná Slovenka), Cvilinková, Mirovická, Zaplatílková a Krimlová. Na snímku chybí vyloučená Dostálová.

Na dalším ME 1950 v Bulharsku podlehly naše volejbalisty ještě Polsku a ze Sofie přivezly bronzové medaile. Na snímku je jedna z šestek ČSR, zleva Cigrová, Krimlová, Mirovická, Zaplatílková, Vojnarová a Černá. Dále startovaly: Batková, Burianová, Houdková a Kučerová (na šampionát odcestovalo pouze 10 hráček) a trenér Jan Fiedler koučoval současně i stříbrný tým mužů.

Další úspěch (bronzovou medaili z prvního MS 1952 v Moskvě) připomíná další snímek a na něm opět jedna z šestek našeho týmu – zleva Štulcová, Lútočková, Svobodová, Cigrová, Svozilová a Valášková. Dále startovaly: Bochenková, Černá, Dostálová, Holá, Matalíková, Roubová a trenérem družstva byl „Miro“ Rovný. Náš tým opět nestačil na Sovětky a Polky a o medaili musel tvrdě bojovat s Bulharkami (3:2, rozhodující 5. set 16:14).

V rámci přípravy na první světový šampionát v Moskvě byla „přemluvena“ k přestupu do prvoligového týmu Slezské Ostravy, který v roce 1952 startoval v soutěži již jako DSO Baník Ostrava a ve finále MR ve Zvolenu získal svůj již třetí mistrovský titul. Na snímku mistrovské sestavy Baníku zleva stojí Knížková, Malá, Cigrová, Valášková a Marynčáková, dole zleva Dubná, Bochenková, Krimlová, Horká a Čajková. Po dohrání soutěže a zisku svého jediného mistrovského titulu se „Bobina“ vrátila zpět do Prostějova.

S úspěšným působením v reprezentaci ČSR se rozloučila stříbrnou medailí z prestižního turnaje v rámci 4. Světového festivalu mládeže a studentstva, který v roce 1953 hostila Bukurešť. Na snímku naše výprava žen, zleva stojí rozhodčí Lubomír Kettner, Cigrová, Balunová, Dostálová, Nečasová, Jílková, Valášková a trenér Metoděj Mácha, dole zleva Krimlová, Svobodová, Štaudová, Štulcová a Matalíková.

Ze závěru hráčských aktivit je snímek družstva žen TJ OP Prostějov, které v roce 1960 postoupilo z KP do 2. ligy. Zleva stojí Lisická, Hubalovská, hrající trenérka Božena Donthová a Věra Derflová (později provd. Hrabáková, ligová hráčka Slavie Praha a reprezentantka ČSSR), dole zleva Vystavělová, Zmeškalová a Vránová. Na snímku chybí hráčky Bábková, Černá a Reimerová.

Poslední snímek s jubilantkou vznikl při jednom z tradičních a dodnes pořádaných setkání žijících legend „zlaté éry“ našeho volejbalu. V roce 1983 se poprvé uskutečnilo v tělovýchovném středisku pražské Karlovy univerzity v Dolním Poříčí u Strakonic (letos to bude již 44. setkání) a Božena Donthová na něm stojí třetí zleva. Pamětníci na snímku poznají řadu dalších osobností, které již odešly do „volejbalového nebe“ - v horní řadě Josefa Kozáka, Inu Obadálkovou, Jindru Holou, Libuši Svozilovou, Josefa Tesaře a Jaroslava Fučíka, v dolní řadě Karla Brože a Jaromíra Palduse.

Autor: Zdeněk Vrbenský