Brožová Jarmila

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů

Jméno a příjemní: Jarmila BROŽOVÁ roz. Hroudová

Datum narození: 4. února 1925 v Kolíně

Datum úmrtí: 2. ledna 2015

Charakteristika:
171 cm vysoká smečařka ligových družstev SK Slavia Praha, Sokol Vinohrady, Sokol Pražský, Dynamo Slavia Praha a Spartak Stalingrad, čtyřnásobná mistryně republiky. V letech 1947 - 1950 reprezentantka ČSR, držitelka stříbrné medaile z I. ME 1949 v Praze. Ligová basketbalistka Sokola Kolín a Sokola Pražského.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka střední obchodní školy v Kolíně s nástavbou, po přestěhování do Prahy v roce 1945 pracovala jako korespondentka u firmy Philips, později v podnicích PZO Metalimex a PZO Centrotex jako úřednice ekonomického útvaru a referentka dopravy. Od roku 1950 vdaná, manželem Karel Brož (slavný volejbalový internacionál, mistr světa a Evropy, později významný trenér RH Praha a funkcionář ČSVS, Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy ČV), syn Karel mladší (roč. 1951, volejbalový dorostenec RH Praha, druholigový hráč Slavoje Praha a Slavoje Vyšehrad), vnuci Michal a David, pravnuci Tomáš a Adam. Od roku 2009 vdova.

Sportovní a volejbalové začátky:
Ke sportu ji v útlém věku přivedl její otec Václav – závodní gymnasta (nářaďovec) a sokolský cvičitel. V Sokole Kolín (za války AFK Kolín) získala všestranné pohybové dovednosti a od roku 1939 se 6 let věnovala atletice.
Díky vynikající místní partě basketbalistů a volejbalistů (mj. Jaroslav Fučík a hrající trenér František Stibitz) podlehla kouzlu obou těchto kolektivních sportů a od roku 1941 se jim začala věnovat závodně. Volejbal hrála často s muži (šestkový nebo oblíbené debly) a stala se jejich (jak říká) „otloukánkem“.
Po příchodu do Prahy v roce 1945 se stala hráčkou SK Slavia Praha, po likvidaci areálu na Letné přestoupila do Sokola Vinohrady. Současně hrála basketbal za Sokol Pražský a to na ligové i mezinárodní úrovní (s výběrem basketbalistek ČOS startovala ve Francii).

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

V letech 1958 - 1961 hrála ještě pro radost na Květnici za Slovan Orbis (v Přeboru Prahy postup ze III. do I. třídy) a v letech 1962 - 1968 za RH Praha, kam družstvo Orbisu kolektivně přestoupilo a hrálo II. ligu, trenér Richard Bönisch, mezi spoluhráčkami Bordovská, Jílková-Radvanová, Kafuňková, Mrázková, Pourová, Suchardová, Synková-Dolečková, Šašková a další. V roce 1969 si zahrála ještě I. třídu za B-tým Slavie Praha IPS, složený z bývalých pražských internacionálek.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
První reprezentační starty v roce 1947 proti Maďarsku v Kolíně a v roce 1948 proti Polsku v sokolovně na Vinohradech. Reprezentací se rozloučila účastí na přípravě žen ČSR na ME 1950 v Sofii.

Vrcholné soutěže:
1949      2. místo a stříbrná medaile na ME v Praze (trenér doc. Miroslav Rovný)

FOTO:

Na snímku z roku 1947 jsou ženy Sokola Vinohrady, které v tomto roce vybojovaly v Nymburce titul Přebornic ČOS. Zleva stojí Řeháková, Hrubá-Štěpánková, Hroudová, Zaplatílková a Rajchrtová, dole zleva Löffelmannová, Straková a Filipová. Trenérem družstva byl Ladislav Řehák.

V roce 1949 byla v Kolíně sehrána mezistátní utkání mužů a žen ČSR - Maďarsko. Naše ženy k utkání nastoupily v sestavě (zleva): Cígrová, Dostálová, Straková, Slavíková, Lútočková, Šerá, Hroudová, Batková, Biskupová a Burianová. Ve výběru mužů jako první Tesař a výškový rozdíl mezi našim největším volejbalistou (198 cm) a nejmenší volejbalistkou Soňou Burianovou (160 cm) je skutečně kuriózní.

Na I. ME žen v Praze roku 1949 vybojovaly naše ženy stříbrné medaile ve složení (stojící zleva): Bernovská, Batková, Cígrová, trenér Miroslav Rovný, Hroudová, Čadilová a Cvilinková, v podřepu zleva Krimlová, Zaplatílková, Marynčáková, Valášková a Mirovická. Na snímku už chybí dvanáctá nominovaná hráčka Broňa Dostálová, která byla hned na začátku šampionátu vyloučena z družstva pro kuriózní kázeňský přestupek: byla přistižena, jak v době volna fandí „kapitalistům“ z Itálie při jejich nerovném souboji s „bratry“ Sověty !

Velice silné družstvo žen vzniklo v roce 1949 při Sokole Pražském a získalo dva mistrovské tituly za sebou (1949 v Ostravě, 1950 v Jilemnici), první rok pod vedením Jindřicha Štěpánka, druhý s trenérem Karlem Brožem. Na snímku z Jilemnice 1950 sedí nahoře zleva Zaplatílková a Stibitzová, v prostřední řadě Trpišovská, Hauerová-Tesařová a Kalinová a v dolní řadě trenér Karel Brož, Mirovická-Mathauserová, Hroudová-Brožová (v tomto roce se za svého trenéra provdala) a Sadková.

Po mateřské dovolené v roce 1951 hrála Jarmila Brožová rok za Dynamo Slavii Praha, které na MR 1952 ve Zvolenu obsadilo 2. místo za Baníkem Ostrava. Na snímku zleva stojí Brožová, Lútočková, Houdková-Krobová, Mikotová a Mathauserová, dole zleva Štulcová, trenér František Selichar a Horová.

V roce 1953 bylo při Ústředním domu armády (ÚDA) v Praze ustaveno i družstvo žen a jeho prvními hráčkami se staly manželky bratrů Brožových (hráčů mistrovského týmu mužů) Jarmila a Táňa. Již v prvním roce své existence vyhrály armádní volejbalistky kvalifikaci a postoupily do nejvyšší soutěže, v roce 1954 skončily na MR v Plzni na 3. místě a v dalších dvou letech (1955 a 1956) již získaly mistrovský titul. Na snímku z roku 1954 stojí zleva trenér Václav Raban, Balunová, Svobodová-Příhodová, Brožová a Špelinová, dole zleva Neugebauerová-Šormová, Štulcová-Paclíková a Křížová-Kopová. Ze stejného roku pochází „akční“ záběr z rozcvičky před jedním z ligových utkání, na kterém Jarmila Brožová smečuje po nahrávce Soni Balunové.

S nejvyšší soutěží se Jarmila Brožová rozloučila v roce 1957 v družstvu Spartaku ČKD Stalingrad (5. místo). Na snímku stojí zleva Kučerová-Šírková, Johanovská, Holubová, trenér dr. Josef Češpiva, Maxová a Šajnová, dole zleva Greplová, Fritzová, Brožová a Černá. Bývalé reprezentantky Jarmilu Brožovou, Zdenu Černou a Lenku Kučerovou přivedl do Vysočan trenér Češpiva s cílem udržet ligovou příslušnost.

Zdeněk Vrbenský