Brož Josef

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, zasloužilý mistr sportu, zasloužilý trenér.

Jméno a příjmení: Josef BROŽ

Volejbalová přezdívka: Š A L A M O U N

Datum narození: 24. dubna 1927 v Radotíně u Prahy

Datum úmrtí: 19. března 2006 v Praze

Charakteristika: 
188 cm vysoký smečař SSK Život a Sokola Michle, později nahrávající smečař (tzv. dvojka) a hrající trenér pražských armádních družstev (ATK, ÚDA, Dukla) a Spartaku ČKD Sokolovo (Sparty), sedminásobný mistr republiky. V letech 1948-1956 reprezentant ČSR s účastí na třech MS a dvou ME se ziskem 5 medailí (dvou zlatých a tří stříbrných). Trenér mužů Lokomotivy Praha (mistrů republiky 1962), v letech 1961-1964 trenér reprezentačního družstva mužů ČSSR se startem na MS, ME a OH se ziskem 2 stříbrných medailí, v letech 1965-1969 trenér mužské reprezentace Tunisu.

Nahlédnutí do soukromí: 
V Praze žil od roku 1931, původním povoláním typograf, v letech 1952-1965 trenér z povolání, od roku 1970 do důchodového věku referent PZO UNIFRUX, zabývajícího se dovozem exotického ovoce. Ženatý, manželka Mgr. Taťana roz. Kostrjuková (ligová volejbalistka Slavie resp. Dynama a ÚDA Praha, zemřela 2009), syn Petr bez sportovních aktivit.

Sportovní a volejbalové začátky: 
Vyrůstal na pražské periferii pankráckého sídliště „Život“ nedaleko volejbalového kurtu „Kozáků“, před válkou účastníků nejvyšší trampské ligy a zakladatelů Sportovního a společenského klubu (SSK) Život. Společně se starším bratrem Karlem a dalšími vrstevníky se stali jejich pravidelnými diváky a obdivovateli. Po prvních pokusech s pinkáním přes prádelní šňůru a dalších aktivitách v basketbalu, fotbalu a stolním tenisu byli s bratrem zařazeni v roce 1942 do volejbalového družstva dorostenců SSK Život (trenéři Bareš a Procházka) a přes B-tým mužů se dostali do ligové sestavy „áčka“.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

V roce 1947 zařazen do výběru Lvíčat ČSR pro utkání s výběrem mužů Prahy (3:2), sehraném jako předzápas prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR -Francie na kurtu Sokola Vinohrady. První reprezentační start v družstvu mužů ČSR v únoru 1948 proti Polsku, s reprezentací se rozloučil zlatou medailí na MS 1956 v Paříži.

Vrcholné soutěže:

1948    1. místo a zlatá medaile na ME v Římě (hrající trenér dr.Josef Češpiva), 
1949    2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze (trenér Jan Fiedler), 
1950    2. místo a stříbrná medaile na ME v Sofii (trenér Jan Fiedler), 
1952    2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek), 
1956    1. místo a zlatá medaile na MS v Paříži (trenér doc.Josef Kozák).

Další významné turnaje a akce:

Trenérské působení a úspěchy u domácích družstev:

Trenérské působení a úspěchy u reprezentačních družstev:

Trenérské působení v zahraničí:

1965-1969    trenér reprezentačního družstva mužů Tunisu, vítěz prestižních severoafrických sportovních her Magrebo.

FOTO:

V předzápase prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR - Francie 27. srpna 1946 v Praze porazili Lvíčata ČSR výběr mužů Prahy (po boji 2:1). V tomto utkání na sebe bratři Brožovi poprvé oblékli reprezentační dres a s nimi další z legend našeho volejbalu. Na snímku zleva Zdeněk Soukup, Josef Brož, neznámý hráč, Jaromír Paldus, František Mikota, Karel Brož, Josef Votava a Rudolf Taubman.

V roce 1947 vybojovali volejbalisté SSK Život titul mistrů republiky, v roce následujícím byli v rámci tzv. sjednocení tělovýchovy pod Sokolem (ČOS) převedení do Sokola Michle. I nadále však oblékali dres s nápisem „Život“, jak dokládá snímek z roku 1948. Zleva stojí Jiří Fiedler, Oldřich Venhač, Josef Brož, Miloslav Humhal a Josef Malý, dole zleva Jiří Kučera, Antonín Hubáček a Tomáš Pomr. Dodejme, že Josef Malý alias „Pipek“ (zkušený hráč AFK Waldes a SK Slavie) v družstvu nahradil na postu smečaře Karla Brože, povolaného na vojnu do ATK Praha.

V roce 1948 si J. B. přivezl první zlatou medaili z ME v Římě, kde naši volejbalisté neměli důstojného soupeře díky neúčasti dalších týmů z východní Evropy. Teprve na MS 1949 v Praze se ukázalo, že k dosažení titulu nejlepších na světě nám budou stát v cestě především Sověti. Na snímku stříbrný tým ČSR při nástupu k finálovému souboji se SSSR (1:3). Zleva kapitán Reicho, Tesař, Karel Brož, Mikota, Josef Brož, Schwarzkopf, Fučík, Matiášek, Paldus, Soukup, Votava a Bouchal. Trenérem družstva byl Jan Fiedler.

Na podzim 1949 nastoupil do ATK Praha také J. B. a 9 let zde působil v roli hrajícího trenéra. V letech 1950-1955 získal s armádním výběrem 6 mistrovských titulů, zažil dvojí přejmenování klubu (na ÚDA v roce 1953 a Dukla v roce 1956) a převelení družstva volejbalistů do Kolína po skončení sezony 1957. Na snímku mistři ČSR roku 1952 - tým ATK Praha ve složení (stojící zleva) Josef Brož, Tesař, Miloslav Humhal a Kučera, dole zleva Zdeněk Malý, Fučík, Karel Brož a Běhal. V tomto roce postavil ATK ještě druhý tým, za který ve finále MR hrálo zbývajících 8 hráčů a skončili na 4. místě.

Působení J. B. v ÚDA Praha připomíná ještě snímek z roku 1955, kdy tento armádní tým získal nejenom poslední mistrovský titul, ale absolvoval i historický zájezd do Číny, kde z 11 utkání prohrál pouze s reprezentanty Bulharska (2:3 na závěrečném turnaji ve Wuhanu). Zleva stojí Synovec, Fučík, Josef Brož, Tesař, Karel Brož, Šorm a Kříž, dole zleva Schwarzkopf, Bártl, Šimůnek, Miroslav Tomáš a Pochop, na snímku chybí reprezentanti Kučera a Paulus.

Po převelení volejbalistů Dukly Praha do Kolína působil J. B. tři sezony jako hrající trenér Sparty, resp. Spartaku ČKD Sokolovo ve 2. lize, v roce 1961 přijal nabídku vést ligový tým mužů Dynama Praha 7 Doprava (v roce 1962 sloučeného s Lokomotivou Praha) a současně byl jmenován do funkce trenéra mužské reprezentace ČSSR. Na snímku mistrovský tým Lokomotivy Praha v roce 1962, zleva stojí Mirek Hoffmann (později náš slavný country zpěvák), Nekolný, Müller, Josef Hadrava, Kopáček a trenér Josef Brož, dole zleva reprezentanti Kedles, Synovec, Šorm a Kovařík. Z mistrovské sestavy na fotce chybí Budínský a Širůček.

S reprezentací zažil J. B. oslavy zisku stříbrných medailí na MS 1962 v Moskvě a rok nato „propadák“ v podobě 5. místa na ME 1963 v Bukureští, zaviněný špatným příjmem podání (neuměním „českého bagru“) a přísnými rozhodčími (novým trendem v posuzování čistoty odbíjení prsty). Následující příprava družstva na první „volejbalové“ OH 1964 v Tokiu byla zaměřena především na nácvik této herní činnosti, a že ji trenér J. B. naše reprezentanty naučil, svědčí stříbrné medaile, které naši z Japonska přivezli. Na snímku stojí zleva olympionici Musil, Čuda, Šorm, Perušič, Toman, Golian a Paulus, dole zleva Petr Kop, Schenk, trenér Josef Brož, Zdeněk Humhal a Šmídl. Na snímku chybí nemocný Labuda.

Vzpomínku na J. B. končíme vzácným snímkem z roku 1975. Jsou na něm legendy našeho mužského volejbalu při jednom z prvních a dodnes trvajících srazů. Místem setkání byla Plzeň a jeho součástí „bratrovražedné“ utkání dvou šestek (stejné sehrály i internacionálky). V zadní řadě zleva stojí Purnoch, Zdeněk Humhal, Tesař, Josef Brož, Češpiva a Kříž, uprostřed zleva bývalý předseda svazu Jan Hejduk (čestný host) a Karel Brož, dole zleva Šorm, Paldus, Fučík, Toman, Zdeněk Malý a Synovec.

Autor: Zdeněk Vrbenský