Bémová Anna

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu, nejlepší volejbalistka ČSSR v letech 1969 (první ročník ankety) a 1975, druhá v letech 1971 a 1973. Nejlepší volejbalistka Itálie v roce 1981, první zahraniční hráčka a současně první nahrávačka, které bylo v Itálii toto prestižní ocenění uděleno.

Jméno a příjmení: Anna BÉMOVÁ provdaná Mifková, po rozvodu opět Bémová

Volejbalová přezdívka: A N D U L A

Datum narození: 5. června 1943 v Olbramkostele, okr. Znojmo

Charakteristika: 
174 cm vysoká nahrávačka Slavie VŠ Praha, Slavie VŠ Olomouc, Slavie Techniky Brno, Tatranu Střešovice SSŽ (pětinásobná mistryně ČSSR, dvojnásobná finalistka PMEZ), italské Ancony, Potenzy a Bergama v sérii A1. V letech 1968-1975 reprezentantka a olympionička ČSSR s účastí na dvou ME, jednom MS a dvou OH se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 v italském Reggio Emilia. V sezoně 1974/75 hrající trenérka Tatranu Střešovice, po skončení hráčské kariéry v Bergamu trenérka mládeže a hrající trenérka několika dalších italských klubů v nižších soutěžích.

Nahlédnutí do soukromí: 
Absolventka znojemského gymnázia (maturita 1960) a pražské FTVS UK (promoce 1965 s aprobací TV a biologie). Po škole „na umístěnku“ asistentka KTV olomoucké UP (1967-1968), po návratu do Prahy asistentka KTV Vysoké školy zemědělské v Suchdole (dnes ČZU). V prosinci 1966 se provdala za MSDr. Roberta Mifku (ligového volejbalistu a basketbalistu Slavie VŠ Praha a Slavie VŠ Olomouc, kapitána basketbalistů ČSSR se startem na pěti ME a jednom MS), dcera Darina (roč. 1974), manželství rozvedeno v roce 1975. 
Na základě smlouvy s Pragosportem odešla v roce 1976 s 1,5letou dcerou Darinou do Itálie a spolu se Slovenkou Júlií Bendeovou se stala první zahraniční volejbalistkou v italské sérii A1. Její vysokoškolský diplom nebyl v Itálii uznán, v roce 1981 složila na milánském tělovýchovném institutu nové zkoušky a až do roku 2005 působila jako profesorka tělocviku na středních školách. K volejbalu v 11 letech přivedla a do 17 let sama trénovala dceru Darinu, která v letech 1991-2009 vystřídala celkem 11 klubů série A1, získala s nimi 4 mistrovské tituly, vítězství v několika italských a evropských Pohárech a reprezentovala Itálii na OH 2000 v Sydney, ME 2001 v Bulharsku (stříbro) a MS 2002 v Německu (zlato). Po otci Darina zdědila výšku (188 cm), po matce volejbalové umění, bojovnost a houževnatost.

Sportovní a volejbalové začátky: 
Se sportem začínala ve Znojmě na ZŠ (gymnastika) a pokračovala na gymnáziu (lehká atletika – disk, oštěp). Po příchodu do Prahy na FTVS si mladou talentovanou oštěpařku vzala do péče Dana Zátopová a dostala ji na seznam adeptů pro OH 1968. Volejbal hrála o víkendech jen jako doplňkový sport za druholigovou Slavii VŠ Praha, kde si jejího volejbalového talentu brzo všimli trenéři naší ženské reprezentace a již v roce 1965 byla zařazena do širšího kádru ČSSR i v tomto sportu. Před mexickou olympiádou se musela rozhodnout, čemu se bude dál věnovat a pragmaticky zvolila volejbal. Účast v Mexiku měly naše volejbalistky již zajištěnou, ke splnění olympijského limitu v oštěpu jí chybělo 5 m (jak v jednom článku pro Znojemský deník uvedla).

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci: 
V širším výběru žen ČSSR od roku 1965.

Účast na vrcholných soutěžích:

1968      7. místo na OH v Mexico City (trenéři Metoděj Mácha a Stanislav Šneberger), 
1970      5. místo na MS v Bulharsku (trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin), 
1971      2. místo a stříbrná medaile na ME v Itálii (trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin), 
1972      6. místo na OH v Mnichově (trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin), 
1975      5. místo na ME v Jugoslávii (trenéři Richard Bönisch a Václav Raban).

Hráčské aktivity v Itálii:

Trenérské aktivity doma a v zahraničí:

V sezoně 1974/75 (v závěru těhotenství a krátce po narození dcery Dariny) trenérka a ve druhé části soutěže již hrající trenérka Tatranu Střešovice, 2. místo v lize (Antonín Kyndr trenérské angažmá v Togu).

Od roku 1985 se cíleně věnovala volejbalové výchově dcery Dariny Mifkové jako její trenérka u družstev mládežnických (1985-1988 Curno, 1988-1989 Cologno) a jako hrající trenérka (tj. současně i spoluhráčka) v družstvech žen postupně v sérii B (1989-1990 Calvisano) a B1 (1990-1991 Crema). Od roku 1991 byla asistentkou trenéra žen Cassana, ve kterém v 17 letech zahájila Darina svou „hvězdnou“ a 10 následujících sezon trvající hráčskou kariéru v sérii A1 (Cassano, Milano, Modena, Bergamo, Napoli, Vicenza, Forli, Jesy, Padova, Imola, Cesena). Po přestupu Dariny do Modeny v roce 1993 působila v Cassanu dál jako hrající trenérka až do svých 55 let (roku 1999).

FOTO:

Prvním velkým úspěchem se stala nominace a 6. místo na OH 1968 v Mexiku. Na olympijském turnaji nás pod vedením trenérů Metoděje Máchy a Stanislava Šnebergera reprezentovaly (na snímku stojící zleva): Šašková, Tichá, Štruncová, Hrabáková, Steffková, Bendeová a Mifková, dle zleva Vlasáková, Poláková, Mazurová, Senecká a Široká.

Z vrcholných soutěží si přivezla jedinou medaili a to stříbrnou z ME 1971 v italském Reggio Emilia. Na snímku, otištěném před odjezdem na ME týdeníkem Stadion zleva stojí trenér Stanislav Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař MUDr. Antonín Veselý a as. trenéra Mikuláš Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Hádková (která se do konečné nominace nedostala).

V rámci přípravy na OH 1972 v Mnichově vyhrály naše reprezentantky mezinárodní turnaj v Kopřivnici. Na snímku družstva s vítěznou trofejí stojí zleva trenér S. Šneberger, Jelínková, Svobodová, Moskalová, vedoucí družstva Zdeněk Jílek, Moulisová, Baniová a as. trenéra M. Židišin, dole zleva Semecká, Vápenková, Svobodová, Mazurová, Malá, Hádková, Kodajová a Mifková. Na olympiádě nestatovaly Baniová, Hádková, Malá a pro OH doplnili trenéři tým Vinduškovou a Vlasákovou.

V letech 1969-1973 získala s Tatranem Střešovice pět mistrovských titulů po sobě, poslední v roce 1973, ze kterého je další snímek. Zleva stojí trenér Antonín Kyndr, Kaliberková, Němečková, Vlasáková, Duroňová, Mifková a vedoucí družstva Václav Mikuláš, v podřepu zleva Šašková, Moskalová, Svobodová, Obadálková a Kadeřávková. Na snímku chybí Vápenková a Woznicová.

Zatím poslední účast našich volejbalistek na olympijském turnaji (OH 1972, Mnichov, 7. místo) připomíná snímek pětice našich reprezentantek při prohlídce města v době volna. Zleva Irena Svobodová, Anna Mifková, Elena Moskalová, Dora Jelínková a Mária Mališová.

Po neúspěšném startu necitlivě omlazeného družstva žen ČSSR na MS 1974 v Mexiku (17. místo) byly některé z „přestárlých, neperspektivních“ a před MS vyřazených hráček do reprezentace znovu povolány, mezi nimi i dlouholetá kapitánka Anna Mifková. Vložený snímek je součástí článku „Návrat starých dam“, který vyšel ve Stadionu po ME 1975 v Jugoslávii. Při soustředění na příjem příjmu podání zleva stojí Mifková, Svobodová, Moulisová, Moskalová, Pařízková a Hübnerová.

Na snímku kompletní tým ČSSR před ME 1975, na kterém se za „propadák“ v Mexiku rehabilitoval 5. místem. Zleva stojí trenér Richard Bönisch, Bartošová, Součková, Hübnerová, Vandráková, Moulisová a asistent trenéra Václav Raban, dole zleva Klímová, Fabikovičová, Moskalová, Svobodová, Pařízková, Mifková a Vlasáková. Na ME trenéři místo Jitky Bartošové nominovali Darinu Kodajovou z Bratislavy a věřme, že nejen proto, aby mělo Slovensko ve výběru alespoň jednoho zástupce.

V listopadu 2008 přijala pozvání a přiletěla z Itálie na setkání volejbalových olympioniků ČSSR, které s podporou ČVS zorganizovali manželé Jana a Milan Vápenkovi v Dobřichovicích, v historické sokolské tělocvičně, kde se naše reprezentační výběry dříve připravovaly na vrcholné akce. Na snímku část družstva žen, které nás reprezentovalo na OH 1968 v Mexiku, zleva kousek Věry Štruncové, Anna Mifková, Hanka Vlasáková-Marcolini, Elena Moskalová a Jana Semecká-Růžičková.

Autor: Zdeněk Vrbenský