Spirit Vladimír

Uznání a ocenění:
Držitel uznání FIVB za zásluhy o ustavení federace, Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.
Od roku 2004 pořádá Sokol Bučovice antukový Memoriál Vladimíra Spirita za účasti extraligových družstev mužů, od roku 2005 jsou nejvýznamnější volejbaloví funkcionáři ČVS oceňováni Medailí Vladimíra Spirita.

Jméno a příjmení: Vladimír SPIRIT

Datum narození: 5. května 1923

Datum úmrtí: 15. července 2002

Charakteristika:
Hráč Sokola a Orla Dejvice, ligové Sparty Praha a ATK Praha a jeden z našich nejvýznamnějších volejbalových diplomatů. V roce 1946 účastník památné schůzky zástupců volejbalových svazů ČSR, Francie a Polska ve smíchovském Staropramenu, při které byla podepsána dohoda o ustavení FIVB. V roce 1947 účastník ustavujícího kongresu FIVB v Paříži, v letech 1947-1950 člen Komise pravidel FIVB. Člen resp. předseda organizačních výborů vrcholných volejbalových šampionátů, pořádaných v Praze v letech 1949 (1. MS mužů a 1. ME žen), 1966 (6. MS mužů) a 1986 (10. MS žen). Od roku 1966 člen a od roku 1983 předseda Mezinárodní komise ČSVS, účastník řady zasedání CEV a kongresů FIVB.

Nahlédnutí do soukromí:
Společně se sestrami Naděždou a Olgou byli prvními trojčaty, narozenými v samostatném Československu a jejich kmotrem byl prezident T. G. Masaryk. Absolvent malostranské reálky Jana Nerudy (maturita 1941) a po válce ČVUT (promoce 1948) s perfektní znalostí angličtiny a francouzštiny, která mu později pomohla při mezinárodních funkcionářských aktivitách. Ke konci prezenční vojenské služby v ATK Praha (1948-1950) byl zatčen pro podezření z velezrady (podnětem emigrace sestry Olgy s manželem do Kanady) a po výslechu v „hradčanském domečku“ u proslulého kpt. Pergla následovalo 11 měsíců samovazby ve znojemské a brněnské věznici. Velezrada nebyla prokázána, v červnu 1951 byl propuštěn na svobodu a rok věznění uznán jako přiměřený trest za „napomáhání nepříteli a neoznámení trestné činnosti“. Zbývající tři měsíce vojny dosloužil u dělostřelců v Praze-Bohnicích a první dva roky po vojně pracoval jako dělník v třísměnném provozu zápustkové kovárny Poldovy huti na Kladně.
V této době se oženil s Mílou Janouškovou, se kterou se seznámil v ATK (byla výbornou tenistkou a mixdeblovou spoluhráčkou dr. Jiřího Lendla). Po sňatku začala být politicky perzekuována i ona, musela opustit pracovní místo na MNO a propuštěna byla i z redakce Sokolských novin. Následovala výpověď z dejvické garsonky, po které v květnu 1953 manželé Spiritovi „dobrovolně“ opustili Prahu a odstěhovali se k mamince paní Míly do jejích rodných Bučovic u Brna. Vladimír zde začal pracovat jako dělník v parketárně, později získal místo obchodního referenta v První brněnské strojírně a do důchodu odcházel jako vedoucí správního úseku Technického muzea v Brně. V Bučovicích se manželům Spritovým narodil syn Jan (Ing.) a dcera Vladimíra (Mgr.) provdaná Vladová.

Sportovní a volejbalové začátky:
Sportovní začátky jsou spojeny se Sokolem Dejvice a Sokolem Týnec n. Sázavou, kde měla rodina Spiritových letní sídlo a kde se jako žák a později dorostenec seznamoval se všemi dostupnými sporty (gymnastika, atletika, tenis, fotbal, basketbal, česká házená). S volejbalem začínal ve 14 letech jako účastník letních derby mezi týneckými sokoly a sezónními rekreanty (tzv. „lufťáky“), v 17 letech se stal hráčem Sokola Dejvice s kurty u Prašného mostu. Zdejší parta se vedle šestkového volejbalu věnovala „tahaným“ deblům, ve kterých kralovali později vynikající basketbalisté Sparty a reprezentanti ČSR Benáček, Hloušek a především dvojice Smrkovský-Velenský, několikanásobní debloví mistři republiky. Po zákazu Sokola nacisty v roce 1941 přešla celá parta do křesťanského Orla Dejvice a v roce 1943 do Sparty Praha. V šestkovém volejbalu se tým probojoval do protektorátní 1. ligy a až do konce 40. let patřil mezi naše nejlepší týmy.

Hráčské aktivity a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Trenérské aktivity:
Po propuštění z vězení a dosluhování vojny v Praze-Bohnicích založil při posádce volejbalové družstvo a stal je jeho hrajícím trenérem s přátelskými zápasy mezi pražskými posádkami. Po přestěhování do Bučovic v roce 1953 se stal hrajícím trenérem mužů místního Tatranu a trenérem družstva žen, za které hrála již před válkou jeho manželka Míla. Po získání pracovního místa v První brněnské strojírně založil ve Spartaku První brněnská ZKG tým mužů, se kterým jako hrající trenér postoupil z městského přeboru do oblastní soutěže (2. ligy). Jak ve svých pamětech uvedl, při trenérské práci byl samoukem, čerpajícím z vlastních hráčských zkušeností a z dostupných metodických příruček.

Funkcionářské aktivity:

Po uvěznění v roce 1950 a následné politické perzekuci se do vrcholných svazových funkcí vrátil až v roce 1966.

V roce 1988 byl s ing. Prieložným přítomen slavnostnímu otevření „Vily FIVB“ ve švýcarském Lausanne, kam její nový prezident dr. Ruben Acosta z Argentiny (zvolený v roce 1984) přestěhoval z Paříže sídlo federace.

V roce 1997 byl jako čestný host v doprovodu předsedy ČVS ing. Pavla Kučery přítomen v Lausanne oslav 50. výročí vzniku FIVB a jako jediný žijící účastník ustavujícího kongresu obdržel ojedinělý diplom s textem: „Světové uznání panu Vladimíru Spiritovi za účast na Mezinárodním kongresu v Paříži od 17. do 20. dubna 1947 a za jeho přínos při zakládání Mezinárodní volejbalové federace“.

Opomenuty by neměly být ani funkcionářské aktivity klubové, kterými zaplnil období politické izolace. Po přestěhování do Bučovic se okamžitě zapojil do činnosti místního Sokola, resp. DSO Tatran Bučovice po roce 1953, kde až do začátku 70. let působil jako člen výboru volejbalového oddílu, člen a později předseda tenisového oddílu a člen výboru TJ. Dalším politickým problémům se nevyhnul ani v Bučovicích po roce 1968 resp. při následné normalizaci, když místní soudruzi nezapomněli na státní vlajku v okně Spiritových, vyvěšenou a potaženou černým závojem po 21. srpnu 1968. Po výzvě předsedy TJ Tatran k opuštění jednoty přijal nabídku Zbrojovky Brno, stal se členem výboru jejího volejbalového oddílu a podílel se na organizaci zahraničních zájezdů mistrovského družstva mužů včetně utkání v PMEZ. Ve funkci člena a později předsedy Mezinárodní komise ČSVS se podílel na organizaci zahraničních zájezdů reprezentačních družstev ČSSR dospělých i mládeže a vycestovat pomohl řadě dalších oddílů - Chemičce Ústí do Francie, Itálie a Dánska, Aeru Odolena Voda do Francie a Belgie, Gottwaldovu do Itálie.

FOTO:

V letech 1943-1948 byl hráčem ligové Sparty Praha, na snímku z roku 1947 stojí zleva Jan Beneš, Vladimír Spirit, Jaroslav Doležal, František Schwarzkopf, Václav Horáček, Josef Svoboda, Milan Špitálský a Vladimír Švancar, dole zleva Vladimír Vodička, vedoucí a trenér družstva Václav Jeřábek (do roku 1946 náčelník ČVBS) a Miroslav Plas.

V roce 1948 narukoval na vojnu a stal se jedním z prvních hráčů nově ustaveného družstva volejbalistů ATK Praha. Na snímku stojí zleva Jaromír Paldus, Vladimír Spirit, vedoucí družstva kpt. Karel Vycpálek, Miloš Bouchal a Rudolf Taubman, dole zleva Radim Hrobař, Karel Brož a Zdeněk Neugebauer. Z prvního hráčského kádru ATK na snímku chybí Evžen Krob (pověřený trénováním družstva), Miroslav Hora a Arnošt Knězek.

Na snímku z roku 1949 je zachycen Vladimír Spirit při tlumočení proslovu prezidenta FIVB Paula Libauda z Francie (stojícího nalevo za ním) v rámci slavnostního zahájení prvního MS mužů a ME žen v Praze na ještě otevřeném zimním stadionu pražské Štvanice. Uprostřed ministr školství a tělovýchovy Václav Kopecký a napravo pražský primátor dr. Václav Vacek.

Poslední snímek je z roku 1971 a oslav 50 let našeho organizovaného volejbalu, na kterém se v Praze opět sešla dvojice Libaud-Spirit. Nalevo předseda FIVB Paul Libaud v roli gratulanta a napravo ing. Vladimír Spirit v roli tlumočníka. Přátelství těchto dvou osobností světového volejbalu vzniklo v roce 1946 a trvalo bezmála 50 let, resp. bylo ukončeno smrtí P. Libauda v roce 1994.

Zdeněk Vrbenský